7 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 000 000 Kč, jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 244 841 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do rukou právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal uvedené částky s tím, že jde o smluvní pokutu, jejíž důvodnost vyplývá z dohody o generálním narovnání ze dne [datum], která byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena. Touto dohodou mimo jiné sjednali účastníci zánik sporného práva, konkrétně v bodě 3.3. dohody o generálním narovnání byl sjednán zánik závazku žalobce vůči žalované ve výši 4 518 680 Kč podle rozsudku [název soudu] č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] však žalovaná podala exekuční návrh vůči žalobci na úhradu zmíněné částky na základě výše označeného exekučního titulu, o čemž se žalobce dozvěděl z vyrozumění ze dne [datum] o zahájení exekuce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Podle žalobce tak došlo ze strany žalované k porušení článku [datum] dohody o generálním narovnání, když byl zahájen soudní spor, resp. výkon rozhodnutí soudním exekutorem, a to na základě pověření exekutora [název soudu]. V návaznosti na to má žalobce za to, že mu vznikl nárok dle článku 6.1. dohody o generálním narovnání, který stanovuje smluvní straně porušující dohodu smluvní pokutu ve výši 1,5 násobku celkové částky nákladů, tedy podle žalobce mu vznikl nárok na 1,5 násobek exekuované částky, tedy 1,5 násobek částky 4 518 680 Kč s příslušenstvím. Zatím požaduje žalobce pouze menší část této celkové sumy a neprovádí detailní výpočet celkové dlužné částky, přičemž ve svém právně skutkovém závěru je žalobce utvrzován pravomocným rozhodnutím [název soudu] č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle něhož nedošlo k porušení dohody o generálním narovnání ze strany žalobce, tedy žalovaná neměla důvod od této dohody odstoupit, a následně dovozuje žalobce, že žalovaná svým podáním návrhu na exekuci tuto dohodu porušila a žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu. Zmíněný rozsudek vydal [název soudu] jako odvolací ve věci řízení, které vedl [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka], jenž rozhodoval o jen velmi malé části z celkového nároku smluvní pokuty, neboť pouze takovou učinil tehdy žalobce předmětem žaloby. Přesto je tímto rozsudkem stvrzena důvodnost nároku, neboť bylo rozhodnuto o podstatě nároku žalobce v tom, že dohoda o generálním narovnání je stále platná a účinná a v důsledku porušení dohody žalovanou vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 4 518 680 Kč násobené 1,5. Bylo tak pravomocně rozhodnuto o částce 100 000 Kč, nyní se žalobce domáhá další části nárokované smluvní pokuty, stále nikoli v plné výši, a to z důvodu ekonomické opatrnosti, neboť má obavu o dobytnost pohledávky. Zatím tedy žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 6 778 020 Kč, ale touto žalobou požaduje pouze 2 000 000 Kč.

2. K výzvě soudu se žalovaná k žalobě vyjádřila především tak, že uplatněný nárok neuznává, byť nerozporuje pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze, jak byl zmíněn v žalobě, ale upozornila, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze je podáno dovolání (poznámka soudu – v době rozhodování v této věci prvostupňovým soudem v nynějším řízení již bylo o dovolání rozhodnuto, a to usnesením ze [anonymizováno] 20. 1. 2022 [anonymizováno] [číslo jednací], jímž bylo dovolání žalované odmítnuto s tím, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. – dále jen „o.s.ř.“). Dále uvedla žalovaná ve svém vyjádření kromě geneze vztahů mezi účastníky řízení od roku 2002 a více pak od roku 2012 především tvrzení, že podmínkou uzavření dohody o generálním narovnání bylo, že žádná ze smluvních stran proti sobě po podpisu této dohody nezahájí a nebude iniciovat žádná další nová řízení civilní i trestní, exekuční i insolvenční, v dohodě z [datum] se strany shodly, že nezahájí vůči smluvní straně po podpisu dohody žádné nové řízení. Podle tvrzení žalované ale v den podpisu dohody [datum] uvedl žalobce žalovanou v omyl, když prohlásil a utvrzoval žalovanou, že mu nejsou známa žádná další řízení vedená mezi smluvními stranami. Přesto sám inicioval trestní řízení, do kterého se následně přihlásil se svým nárokem z tvrzené způsobené újmy. Při podpisu dohody o narovnání žalobce věděl o řízení, které sám svými úkony inicioval a ostatním zatajil, neboť žalobce se dne [datum] připojil s nárokem na náhradu škody v trestním řízení proti Ing. [jméno] [příjmení], který byl jedním ze subjektů dohody o generálním narovnání. Žalovaná dále zdůraznila, že z rozhodnutí společníků je tato společnost v likvidaci, již nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a směřuje k zániku a výmazu z obchodního rejstříku. Lze shrnout, že žalovaná uvedla shodné námitky jako v řízení, které zmiňoval žalobce již v žalobě a o němž bylo pravomocně rozhodnuto, byť šlo jen o spíše testovací část nároku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Dále rozvedla žalovaná ve vyjádření, že poté, co se žalobce připojil se svým nárokem v trestním řízení proti Ing. [jméno] [příjmení], vyzval Ing. [příjmení] postupem předvídaným v článku 5.2. a 5.3. dohody o generálním narovnání žalobce k nápravě, to se nestalo, proto Ing. [příjmení] dne [datum] od dohody o narovnání odstoupil. Současně se dovolal neplatnosti dohody o generálním narovnání z důvodu omylu, jejž měl vyvolat žalobce, takže žalovaná je toho názoru, že odstoupením od dohody a dovoláním se neplatnosti došlo na základě doručení všem smluvním stranám ke zrušení smlouvy od samého počátku, tedy ke dni [datum]. Žalovaná tak nebyla vázána návrhem a začala vymáhat exekučně svůj nárok dle rozsudku [název soudu], stalo se tak v lednu 2019, neboť žalovaná v době podání návrhu na exekuci již nebyla dohodou vázána. Žalovaná tudíž dovozuje, že svoji smluvní povinnost z dohody o generálním narovnání podáním návrhu na zahájení exekuce neporušila, nevznikl tudíž nárok na požadovanou smluvní pokutu. Dále ve svém vyjádření žalovaná polemizuje se závěry odvolacího soudu v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp.zn.: [spisová značka] a zmiňuje podané dovolání, o němž však již bylo v době jednání soudu rozhodnuto, jak zmíněno výše. Dále se [datum] žalovaná dozvěděla od účastníka dohody Ing. [jméno] [příjmení], že žalobce dne [datum] učinil trestní oznámení na Ing. [příjmení], na základě něhož došlo k zahájení nového trestního řízení vedeného Policií [územní celek] pod č.j.: KRPS [číslo] [rok] [číslo]. V tomto trestním oznámení podle zmíněného vyjádření žalované uvedl sám žalobce, že dohodu o narovnání z [datum] pokládá za neplatnou, neboť byl uveden v omyl o rozhodujících skutečnostech. Současně v onom trestním oznámení uvedl, že pokud by nebyl uveden v omyl, dohodu o narovnání by [datum] neuzavřel. Žalovaná tudíž poukazuje na to, že tvrzení samotného žalobce o jednání v podstatném omylu majícím za následek neplatnost dohody o narovnání je skutečností, která je zásadní z hlediska právního posouzení věci. Ve svých žalobách v září 2019 a v lednu 2022 na zaplacení částí smluvní pokuty tato tvrzení o neplatnosti dohody žalobce zatajil, neboť jinak by muselo být nahlíženo i na sjednání pokuty jako na neplatné.

3. Na toto vyjádření ještě reagoval žalobce nejen rekapitulací vývoje řízení [spisová značka] včetně zmíněného odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem ČR, ale poukázal na jednotlivé pasáže dohody o generálním narovnání, kterým předcházela e-mailová korespondence právních zástupců asi měsíc před podpisem dohody, kde byla postupně dohoda formulována. V této korespondenci je zdůrazněno, že dohoda je myšlena v tom směru, že budou ukončeny všechny civilní spory, přičemž trestní řízení ani v rámci této dohody ošetřit nelze a do případně běžících trestních řízení zasáhnout také nelze. Dále žalobce zdůraznil princip občanského práva spočívající v tom, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, dále jen „o.z.“), nadto nešlo ze strany žalobce o tvrzení omylu, ale pouze dával policejnímu orgánu ke zvážení, zda nebyl jednáním některé ze stran dohody uveden v omyl, a to ve smyslu obligatorního znaku skutkové podstaty některého trestného činu. Šlo o to posoudit, zda smluvní strana dohody o generálním narovnání měla od počátku v úmyslu dohodu porušit za situace, kdy již věděla, že případná sankce bude nevymožitelná. Již v žalobě bylo totiž zmíněno insolvenční řízení vedené před Krajským soudem v Praze pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka], v němž byl posléze zamítnut návrh na prohlášení úpadku společnosti žalované.

4. Při nařízeném jednání především soud seznámil účastníky s výsledky přípravy jednání a na to navázal procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., když z přípravy jednání vyplynulo především to, že účastníci se shodují v tom, že mezi nimi byla uzavřena dne [datum] dohoda o narovnání, ovšem neshodují se v tom, kdo byl tou stranou, která jej porušila. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky není sporné, že strana žalovaná v pozici oprávněného zahájila řízení u soudního exekutora, jak vyplývá i z přiloženého vyrozumění o zahájení exekuce z [datum], pak je důkazním břemenem žalované prokázat své tvrzení, že to byl žalobce, kdo dohodu porušil jako první. Pokud by žalovaná prokázala prvotní porušení žalobcem, pak by byla oprávněna zahájit exekuci, pokud by žalovaná neprokázala, že v době zahájení exekuce již nebyla dohodou vázána, pak se nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení jeví jako zcela důvodný. Tento předběžný právní názor soud účastníkům sdělil z důvodu transparentnosti dalšího postupu a předvídatelnosti následného soudního rozhodnutí. Současně vyzval stranu žalovanou prostřednictvím právní zástupkyně, aby ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. navrhla takové důkazy, jimiž by prokázala, že byla oprávněna od dohody o generálním narovnání odstoupit, tedy že od dohody odstoupila řádně a důvodně. Zároveň soud upozornil, že za důkazy lze stěží pokládat výčet řízení, která předcházela uzavření dohody o generálním narovnání, základ nároku je třeba spatřovat právě v oné dohodě a jejím případném porušení. K výzvě soudu uvedla právní zástupkyně žalované, že dohoda o generálním narovnání byla uzavřena za určitých okolností a za určitým účelem, ten je vyjádřen nejlépe v bodě 2.4 a 3.2 až 3.5 této dohody a také za podstatný lze pokládat bod [datum] dohody. Zde se hovoří o jakémkoli jiném řízení, které by mělo být ukončeno bez zbytečného odkladu, což žalobce podle žalované nesplnil. Ing. [příjmení] odstoupil od dohody o narovnání poté, co zjistil, že před uzavřením dohody o narovnání inicioval žalobce trestní řízení. Kdyby Ing. [příjmení] věděl, že toto řízení je zahájeno, pak by dohodu nikdy neuzavřel. Žalobce tu skutečnost předtím zatajil, a proto Ing. [příjmení] namítá neplatnost dohody z důvodu omylu. To v době řízení [spisová značka] údajně neřešil ani zdejší soud ani Krajský soud v Praze.

5. Žalovaná dále tvrdila, že již v řízení vedeném pod sp.zn.: [spisová značka], potažmo v řízení před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím již byla uplatněna námitka neplatnosti dohody, ale soudy se jí nezabývaly, a že Ing. [příjmení] jako jeden z účastníků dohody byl žalobcem uveden v omyl, když před ním žalobce zatajil, že už je zahájeno trestní řízení proti Ing. [příjmení]. K výzvě soudu, aby bylo upřesněno, zda jeden z účastníků dohody o generálním narovnání od dohody odstoupil jako od platné, a nebo zda se dovolal její neplatnosti, přičemž neplatnost smlouvy a odstoupení od platné smlouvy se vzájemně vylučují, reagovala žalovaná tak, že se Ing. [příjmení] v jediném podání dovolal vůči všem ostatním účastníkům dohody její neplatnosti z důvodu omylu, ale současně od smlouvy odstoupil.

6. Následně soud provedl k důkazu předložené listiny, případně jejich kopie, o jejichž shodě s originály neměl žádnou pochybnost, neboť shodné texty předkládaly obě strany, resp. šlo o shodné texty jako v řízení v připojeném spise [spisová značka].

7. Soud tedy provedl především obsah dohody o generálním narovnání ze dne [datum], jejímiž účastníky byli kromě aktuálních účastníků tohoto řízení ještě [právnická osoba], s.r.o., [IČO] a Ing. [příjmení] [příjmení], [datum narození] a též pan [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Z těchto pěti účastníků smlouvy byl signatářem dnešní žalobce osobně a také [jméno] [celé jméno žalobce] osobně, všechny tři ostatní zastupoval Mgr. [jméno] [příjmení], advokát. Dalším listinným důkazem byl zmíněný text e-mailu, jímž korespondoval právní zástupce žalobce právě s Mgr. [jméno] [příjmení], e-mail je datován [datum] a obsah směřuje k precizaci dohody o narovnání, přičemž je zmíněno, jak uváděl žalobce, že do případně běžících trestních řízení takovou dohodou zasahovat nelze, ale lze jí ukončit všechny civilní spory.

8. Důkaz byl proveden též vyrozuměním o zahájení exekuce z [datum], dále rozsudkem odvolacího soudu ve věci [spisová značka], výpisem z obchodního rejstříku žalované k doložení totožnosti právnické osoby, která podepisovala dohodu o generálním narovnání s dnešní žalovanou, neboť se měnila obchodní firma tohoto účastníka, předžalobní výzva ze dne [datum], kterou žalobce avizuje budoucí podání žaloby, nebude-li uhrazena celková částka smluvní pokuty 6 778 020 Kč jako 1,5 násobku základu ve výši 4 518 680 Kč. K důkazu bylo provedeno i výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání žalované ve věci [spisová značka], dále šlo o důkaz podáním žalobce ze dne [datum] adresovaným Policii ČR, kde oznamovatel žádá o prošetření skutečností a o informaci o přijatých opatřeních, a dále byla k důkazu provedena kopie úředního záznamu o podaném vysvětlení dne [datum] Policii ČR. Na to navázalo usnesení OSZ [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j.: [číslo jednací], jímž byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost poškozeného (žalobce) podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. V rozhodnutí, proti kterému byla podána stížnost, policejní orgán odložil trestní věc, kdy se údajně měl Ing. [příjmení] dopustit přečinu poškození věřitele tím, že uznal svůj ve skutečnosti neexistující závazek vůči [právnická osoba] & [právnická osoba], [IČO]. V závěru tohoto usnesení je výslovně zmíněno, že žalobce (poškozený) není poškozen jednáním Ing. [příjmení].

9. Naopak soud k důkazu neprovedl výtisky rozsudků, které žalovaná připojila ke svému vyjádření a které se vztahovaly ke sporům z let předcházejících uzavření dohody o generálním narovnání. Tyto listiny pro posouzení předmětu řízení nemají žádný význam, neboť právě onou dohodou o generálním narovnání byly vztahy z nich vyplývající nově upraveny. Také nebyly provedeny důkazy, které nabídla žalovaná po poučení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o koncentraci řízení, a to navržený výslech čtyř svědků, z nichž dva jsou advokáty, kteří se účastnili jednání o dohodě o generálním narovnání. Dále měl být vyslechnut podle tohoto důkazního návrhu jako svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž tyto důkazní návrhy byly odůvodněny tím, že by svědkové měli být vyslechnuti k otázce důvodu, smyslu a účelu uzavření dohody o narovnání a také k otázce vznesené námitky neplatnosti. K tomu soud poučil přítomné o podmínce výslechu advokátů jako svědků spočívající v tom, že všichni účastníci právního vztahu, ať již byli či nebyli zastoupeni tím kterým advokátem, zprostí onoho advokáta mlčenlivosti. Nadto odůvodnění důkazu výslechem svědků směřovalo k posouzení pohnutek vedoucích k uzavření dohody, nikoli k posouzení případné platnosti a neplatnosti, což je vyhodnocení právní. Svědkové se naopak vyjadřují ke skutkovým okolnostem a k tomu, co svými smysly vnímali jako přímí pozorovatelé. Pokud jde o další důkazní návrh spisem Policie ČR ohledně řízení, které bylo vedeno na základě trestního oznámení žalobce, v němž žalobce údajně tvrdil důvody neplatnosti dohody o generálním narovnání, pak tento důkaz nepokládal soud za vhodný v tomto řízení nejen proto, že jde podle obou účastníků o řízení neuzavřené, ale i proto, že otázkou uplatnění případných práv žalobce v trestním řízení se podrobně zabýval Krajský soud v Praze při posouzení odvolání ve věci [spisová značka]. Z důvodu ekonomiky řízení vyhodnotil soud tento důkaz jako nadbytečný.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto závěrům o skutkovém stavu: Mezi účastníky tohoto řízení a ještě dalšími třemi subjekty byla uzavřena [datum] dohoda o generálním narovnání, jíž se měly vyřešit předchozí spory účastníků, tzv. nulovou variantou. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a je prokázána i textem samotné dohody, žalovaná podala proti žalobci návrh na exekuci, o čemž byl žalobce vyrozuměn [datum], což rovněž nebylo mezi účastníky sporné a navíc je to dokládáno onou informací o vedené exekuci. Mezi účastníky nebylo sporné ani to, že se žádný z nich již necítí být vázán dohodou o generálním narovnání v tom smyslu, že by nesměl zahájit vůči druhému jakékoli jiné řízení, sporné však bylo, kdo z nich dohodu porušil jako první, protože toho by pak stíhala povinnost zaplatit předmětnou smluvní pokutu. Z výše uvedených důkazů vyplynulo, že tím, kdo první dohodu porušil, byla žalovaná a stalo se tak podáním exekučního návrhu ze dne [datum]. Nemohlo obstát tvrzení žalované, že to byl žalobce, kdo dohodu o generálním narovnání porušil jako první, a to tím, že podal trestní oznámení dne [datum], resp. ještě [datum] doplňoval údaje trestního oznámení vůči Ing. [příjmení] (jednomu z pěti účastníků dohody) včetně toho, že se měl připojit v adhézním řízení s nárokem na náhradu škody. To, že nelze vnímat trestní oznámení ze dne [datum] a v návaznosti na to podané vysvětlení dle úředního záznamu policie ze [datum] jako primární porušení dohody o generálním narovnání, vyplývá nejen z porovnání textu dohody o generálním narovnání s obsahem onoho právního jednání vůči orgánu policie, ale též z porovnání finální podoby dohody o generálním narovnání s textem pracovních e-mailů, které předcházely vypracování definitivního znění dohody. Bod [číslo] dohody o generálním narovnání zakotvuje základní princip narovnání s tím, že tento spočívá v ukončení veškerých řízení, která jsou mezi stranami vedena a jsou v úvodu dohody popsána, následuje v dalších bodech výčet kroků, které by měly učinit jednotlivé strany k zastavení různých sporných řízení ve věcech obchodních či exekučních a v bodě [datum] dohody je uveden závazek smluvních stran v tom smyslu, že je-li z podnětu kterékoli smluvní strany vedeno jakékoli jiné výše neuvedené řízení, jehož existence není jiné smluvní straně této dohody známa, zavazují se smluvní strany ukončit jej bez zbytečného odkladu, nejpozději 14 dnů po podpisu dohody a informovat o tom ostatní smluvní strany. V té souvislosti je prokázáno e-mailovou korespondencí mezi právním zástupcem žalobce a Mgr. [jméno] [příjmení], který následně v sepsané dohodě o generálním narovnání zastupoval na základě plné moci další tři smluvní strany, a to dnešní žalovanou, dále [právnická osoba], s.r.o. a Ing. [jméno] [příjmení] s tím, že případnou dohodou nelze zasáhnout do již případně běžících trestních řízení a že dohoda je myšlena v tom směru, že budou ukončeny všechny civilní spory, přičemž trestní řízení ani v rámci této dohody ošetřit nelze. E-mailem ze dne [datum] je prokázáno, že smluvní strany zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení] si musely být vědomy toho, že závazkem ukončit všechny běžící spory a nezahajovat nové nemůže být míněna sféra práva trestního, kde návrh není v dispozici účastníků, ale orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti. Ani pokud by právní zástupce žalobce na to tehdejšího právního zástupce ostatních tří smluvních stran neupozornil, vyplývá nutnost takového náhledu na právní jednání stran ze samotné podstaty trestního řízení, které je ze zákona vedeno z úřední povinnosti a disponovat návrhem lze pouze ve vybraných věcech, například tehdy, kdy iniciátorem trestního oznámení byla osoba blízká, která posléze nedá souhlas k pokračování v trestním řízení, což rozhodně není tento případ. Naopak bylo prokázáno zahájení exekučního řízení v lednu 2019 k vymožení částky přisouzené podle rozsudku [název soudu] č.j.: [číslo jednací], kdy předmětem byla částka 4 518 680 Kč, a v tomto případě jde o věc, kterou lze disponovat, a jde o řízení, které je zahrnuto mezi závazky narovnávanými dohodou o generálním narovnání ze dne [datum]. Jak tvrdil žalobce v žalobě, právě podáním návrhu na tuto exekuci porušila žalovaná dohodu o generálním narovnání jako první. Současně žalovaná neunesla své důkazní břemeno ke svému tvrzení, že to byl naopak žalobce, kdo smlouvu jako první porušil, že to byl žalobce, kdo stranu žalovanou uvedl v omyl, bez něhož by k uzavření dohody nedošlo, resp. že na základě porušení povinnosti vyplývající z dohody o generálním narovnání právě žalobcem odstoupil od této dohody jeden z jejích účastníků [příjmení] [příjmení]. Prokázáno bylo textem odstoupení od smlouvy ze dne [datum], že Ing. [příjmení] od smlouvy odstoupil s odůvodněním, že to byl žalobce, kdo zatajil podstatné skutečnosti, tj. fakt, že inicioval trestní řízení, které ke dni podpisu dohody o generálním narovnání nebylo skončené, přičemž tímto postupem žalobce byl údajně právní zástupce Ing. [příjmení] uveden v omyl. V závěru pak Ing. [příjmení] uvádí, že navíc pokládá z výše uvedených důkazů dohodu ze dne [datum] za absolutně neplatnou, přitom se prokázalo již z obsahu spisu zdejšího soudu [spisová značka], že toto odstoupení, které v sobě má zakomponováno i dovolání se neplatnosti smlouvy, bylo doručeno všem účastníkům dohody. Vyplývá z toho, že by žalovaná mohla unést své důkazní břemeno k tvrzenému prvotnímu porušení povinností dnešním žalobcem tehdy, pokud by se skutečnosti namítané v onom odstoupení/dovolání se neplatnosti byly prokázány.

11. Ve zmíněném řízení [spisová značka] podával stejný žalobce proti stejné žalované, byť pod tehdejší jinou obchodní firmou, žalobu o zaplacení 100 000 Kč na základě stejných skutkových tvrzení, kterým čelila žalovaná stejnými argumenty. Už v prvém řízení zdůraznil žalobce, že z důvodů ekonomických požaduje částku zatím jen 100 000 Kč z celkového nároku, o němž tvrdí, že je ve výši přes 6 000 000 Kč, proto se zdejší a posléze odvolací soud zabýval veškerou argumentací, která zazněla i v současném řízení [spisová značka] Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j.: [číslo jednací] provedl detailní rozbor situace mezi účastníky jak po stránce skutkové, tak po stránce právní a své detailně zdůvodněné závěry vtělil především do odstavců pod body 8. – 18. tohoto rozsudku. Zde odvolací soud vysvětlil, proč dospěl k závěru, že žalobce jako první dohodu o generálním narovnání neporušil, když se vypořádal se čtyřmi stěžejními okruhy otázek, které bylo třeba primárně posoudit. Šlo o zjištění, zda žalobce uplatnil v rámci podání vysvětlení ze dne [datum] ve věci podezření ze spáchání přečinu Ing. [jméno] [příjmení] řádně návrh na náhradu škody, a následně zda zahájení adhezního řízení žalobcem popsaným způsobem je či není porušením dohody o narovnání. Dále bylo třeba prokázat, zda na základě tvrzeného porušení dohody o narovnání Ing. [příjmení] [příjmení] sjednaným způsobem od dohody o narovnání odstoupil, a konečně zda v důsledku vyjmenovaného postupu uplatnila žalovaná exekuční návrh vůči žalobci po skončení platnosti dohody o narovnání, a tedy bez možnosti žalobce požadovat sankci za porušení dohody o narovnání ve formě smluvní pokuty. Krajský soud v Praze ve zmíněném rozsudku popsal, jakým způsobem dospěl k závěru o tom, že úkony žalobce v trestním řízení nelze považovat za řádné uplatnění nároku na náhradu škody podle § 43 odst. 1 trestního řádu. Je tam nejenom rozebrána skutečnost, že toto nelze pokládat za řádně uplatněný nárok v adhézním řízení, ale je zde i odkaz na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. V posuzované trestní věci žalobce svůj nárok nijak nekonkretizoval, nebyl ani vyzván k odstranění vad takového uplatnění nároku a navíc trestní řízení bylo ukončeno tím, že policejní orgán věc odložil. Proto uzavřel odvolací soud ve zmíněném rozsudku, že žalobce dohodu o generálním narovnání ze dne [datum] neporušil. V návaznosti na to pak nemohlo dojít ze strany Ing. [jméno] [příjmení] k platnému odstoupení od smlouvy, protože v době realizace tohoto právního jednání nebyl naplněn sjednaný důvod pro odstoupení od dohody o narovnání ze dne [datum]. Pokud pak bylo na základě návrhu žalované dne [datum] proti žalobci jako povinnému zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku ve výši 4 518 680 Kč s příslušenstvím, pak žalovaná porušila článek III., bod [datum] dohody o narovnání. Pro stručnost a z důvodu plného ztotožnění se se závěry odvolacího soudu v řízení [spisová značka] soud na toto přesvědčivé odůvodnění odkazuje i proto, že žádným z důkazů předložených v současném řízení [spisová značka] nebyly tyto argumenty vyvráceny. Již v předchozím řízení také žalovaná tvrdila nejen řádné odstoupení od smlouvy, ale také dovolání se neplatnosti pro podstatný omyl při uzavírání dohody o generálním narovnání, a nejde tedy o nové tvrzení v tomto novém řízení, proto dopadá i na tuto námitku vyhodnocení věci odvolacím soudem ve shora uvedeném rozsudku. Pro úplnost však soud porovnal zjištěné skutečnosti s usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] ze dne [datum] o stížnosti poškozeného (žalobce). Státní zástupce rozhodl tak, že stížnost poškozeného není důvodná a zamítá se. (V napadeném rozhodnutí šlo o odložení trestní věci, v rámci které se Ing. [příjmení] [příjmení] měl dopustit přečinu poškození věřitele na základě údajů sdělených poškozeným [titul] [celé jméno žalobce]). Z obsahu usnesení státního zástupce vyplývá nejen to, že nelze dospět k závěru, že v důsledku uzavření dohody o generálním narovnání by mohlo dojít k naplnění znaků skutkového podstaty přečinu podvodu podle § 209 trestního zákona, ale také je zřejmé z bodu 8. odůvodnění zmíněného usnesení státního zástupce, že poškozený (žalobce) výslovně uvedl ve své stížnosti, že není poškozen jednáním Ing. [příjmení]. Byť jde o usnesení vydané až poté, co rozhodoval odvolací soud ve věci [spisová značka], vztahuje se vyhodnocení celé hospodářské kauzy právě k dohodě o generálním narovnání a je tak podpůrným argumentem pro vyhodnocení toho, že opět nebyl prokázán omyl vyvolaný žalobcem v neprospěch některé ze smluvních stran, což by v důsledku mohlo naplňovat podstatu omylu. Žalovaná navíc zcela nenaplnila svou povinnost rozhodné skutečnosti tvrdit a následně k nim navrhovat důkazy v tom, že přes poučení soudu při jednání ve smyslu § 118a o.s.ř. netvrdila jednoznačně, zda se dovolává neplatnosti dohody pro podstatný omyl, nebo zda se dovolává neexistence dohody od samého počátku v důsledku řádného odstoupení od smlouvy jedním z jejích účastníků. Ve světle předchozích skutkových závěrů však soud již mohl uzavřít, že dohodu o generálním narovnání je nutno vyhodnotit jako platnou pro nenaplnění žádného z možných úhlů pohledu, který by nasvědčoval její neexistenci, tedy že žalovaná neprokázala, že by to byl žalobce, kdo jako první dohodu porušil nebo způsobil její neplatnost. Naopak žalobce prokázal jednoznačně, že podáním exekučního návrhu v roce 2019 žalovaná své povinnosti z dohody o generálním narovnání porušila. Sankční důsledky takového porušení jsou pak stanoveny ve smlouvě, konkrétně jde o smluvní pokutu podle článku VI. bod 6.1. dohody o generálním narovnání ze dne [datum]. Smluvní pokuta byla sjednána jako 1,5 násobek celkové částky, k jejíž úhradě by takovým právním jednáním druhé strany byla smluvní strana zavázána. Obsahem návrhu na exekuci je prokázáno, že částka, která se má koeficientem 1,5 násobit, je 4 518 680 Kč s příslušenstvím.

12. Podle § 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná porušila platně sjednaný závazek dohody o narovnání, přes výzvu žalobce nesjednala nápravu ve smyslu článku V. bod 5.3. dohody o narovnání a vznikla jí proto povinnost k úhradě sjednané smluvní pokuty v žalobcem požadované výši. To, že předmětem aktuálního řízení je částka 2 000 000 Kč, je otázkou rozhodnutí žalobce v době podání žaloby, stejně jako tomu bylo v případě prvého řízení, jehož předmětem byla částka 100 000 Kč. Celkovou částkou 2 100 000 Kč není ještě zdaleka vyčerpána plná výše sjednané smluvní pokuty, tedy 1,5 x 4 518 680 Kč, proto v tomto rozsahu bylo jednoznačně možno žalobě vyhovět.

14. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy v návaznosti na plný úspěch žalobce ve věci samé, soud rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Ty vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku 100 000 Kč a dále v souvislosti s poskytnutou právní pomocí. Právní zástupce žalobce řádně vyúčtoval 7 úkonů právní služby po 16 300 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč dle advokátního tarifu, dále cestovné s nákladem 7,15 Kč/km x 364 km, což je doloženo vše údaji dle velkého technického průkazu vozidla právního zástupce, dále náhradu za promeškaný čas 900 Kč za 4,5 hodin na cestě + 21 % DPH z nákladů právního zastoupení, celkem jde tedy o částku 244 841 Kč, které podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobci do rukou jeho právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.