7 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovité věci,

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí celku nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům č.p. , Anonymizováno, , dále pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 – zahrada, vše v obci , adresa, , k.ú. , adresa, u , Anonymizováno, , zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, .

II. V části, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že darovací smlouva ze dne 19. 7. 2021 sepsaná ve formě notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře v , Anonymizováno, , NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, mezi žalobkyní na straně dárkyně a žalovaným na straně obdarovaného, jejímž předmětem je převod nemovitostí označených ve výroku I., byla platně zrušena odstoupením od darovací smlouvy pro nevděk, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, (dále jen „nemovitosti“), eventuelně určení, že darovací smlouva ze dne 19. 7. 2021 byla zrušena odstoupením pro nevděk. Účastníci byli manželé od 7. 8. 2021 do 11. 9. 2024. Žalobkyně darovala žalovanému ¼ nemovitostí, avšak vlastnické právo dle darovací smlouvy nebylo vloženo do katastru nemovitostí. Teprve když žalobkyně přistoupila k odvolání daru pro nevděk dopisem ze dne 26. 5. 2023, který si žalovaný převzal dne 7. 6. 2023, doručil žalovaný téhož dne návrh na vklad katastru nemovitostí. Návrh vzal později zpět. Účastníci uzavřeli dne 11. 9. 2023 dohodu o vypořádání vzájemných pohledávek a narovnání, kde se pod bodem 7. dohodli na zrušení darovací smlouvy. Žalovaný jí ale vyhotovení dohody odcizil a dne 21. 12. 2023 podal návrh ke katastrálnímu úřadu. Katastrální úřad vklad povolil rozhodnutím ze dne 28. 8. 2024. Zápis byl proveden dne 6. 9. 2024 s právním účinky zápisu k okamžiku 21. 12. 2023.

2. Žalovaný odmítal důvodnost odstoupení od darovací smlouvy a současně sporoval uzavření dohody o narovnání.

3. V souzeném případě je předmětem řízení požadavek na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí poté, co vlastnické právo žalovaného k podílu na nemovitostech na základě darovací smlouvy ze dne 19. 7. 2021 bylo k okamžiku 21. 12. 2023 vloženo do katastru nemovitostí a mezi účastníky je spor, zda byla uzavřena dohoda o narovnání ze dne 11. 9. 2023, v rámci níž žalovaný akceptoval odstoupení od darovací smlouvy jako oprávněné, tedy v podstatě akceptoval zrušení darovací smlouvy, případně zda došlo k platnému odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 5. 2023 pro opodstatněnost revokačního důvodu, soud proto nejprve zkoumal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

4. Při prvním jednání byl ve věci proveden k důkazu výpis z katastru nemovitostí k datu 27. 12. 2023, z něhož bylo zjištěno, že žalobkyně je dosud zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí uvedených shora, ovšem v poznámkách bylo uvedeno, že práva k nemovitostem jsou dotčena změnou. Touto změnou měl být vklad vlastnického práva ve vztahu k 1/4 uvedených nemovitostí ve prospěch žalovaného, právě tím odůvodňoval právní zástupce žalobkyně existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení výlučného vlastnictví žalobkyně ve vztahu k celku nemovitostí, byť připouštěl, že dokud bude žalobkyně zapsána jako vlastník, naléhavý právní zájem na požadovaném určení by zde nebyl. Právě proto uplatnil i druhý petit, který označil jako eventuální, a sice určení, že darovací smlouva zanikla odstoupením pro odvolání daru pro nevděk. Listina nazvaná jako odstoupení od darovací smlouvy byla rovněž předložena k důkazu a v souvislosti s ní též zmocnění žalobkyně pro , jméno FO, k doručení písemnosti, což žalobkyně odůvodňovala tím, že chtěla mít jistotu převzetí písemnosti žalovaným, který by patrně převzetí odmítl, pokud by zjistil, že odesílatelem je žalobkyně. Primárně se ovšem soud zabýval dohodou o narovnání datovanou 11. 9. 2023, nazvanou Dohoda o vypořádání vzájemných pohledávek (dohoda o narovnání), neboť pokud by bylo prokázáno, že tuto dohodu účastníci uzavřeli, pak by bylo nepochybné, že se kromě dohody o vypořádání ostatních závazků shodli v tom, že darovací smlouva ze dne 19. 7. 2021, uzavřená mezi účastníky a sepsaná notářským zápisem o darování 1/4 zmiňovaných nemovitostí, platně zanikla odstoupením s odvoláním daru pro nevděk. Tuto listinu v kopii soud provedl v důkazu, žalovaný však zpochybnil svůj podpis pod takovým zněním dohody, namítal, že takovou dohodu nepodepsal. K důkazu však byla provedena též kopie výpisu z ověřovací knihy Magistrátu města , Anonymizováno, , z níž bylo patrno, že právě 11. 9. 2023 podepsali listinu ověřeně jak , Jméno žalobkyně, , tak , Jméno žalovaného, , přičemž každým z nich byl zaplacen ověřovací poplatek 2x, tedy na dvou vyhotoveních dohody. Žalobkyně však neměla k dispozici přímo listinu s ověřovací doložkou, tvrdila, že to její vyhotovení žalovaný sebral, ten však namítal, že podepsal ověřeně ve stejný den dohodu se žalobkyní, ale naprosto jiného znění, a toto jiné znění také předložil. Porovnáním bylo zjištěno, že text zejména článku 7 se významně liší, zatímco ve vyhotovení předloženém žalobkyní se stvrzuje zánik darovací smlouvy ze dne 19. 7. 2021, ve znění předloženém žalovaný o tom nebyla žádná zmínka, ale řešilo se vypořádání dluhů mezi účastníky v souvislosti se zánikem jejich SJM rozvodem.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že 19. 7. 2021 uzavřeli darovací smlouvu o darování 1/4 výše uvedených nemovitostí ve prospěch žalovaného, nesporné mezi nimi bylo i to, že podáním ze dne 3. 7. 2023 vzali oba účastníci zpět návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného a je to stvrzeno i obsahem spisu Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

6. Zprávou tohoto katastrálního pracoviště ze dne 28. 8. 2024 je potvrzeno, že 21. 12. 2023 byl Katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vzniku vlastnictví do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne 19. 7. 2021, na základě čehož by byl žalovaný zapsán jako spoluvlastník rozsahu 1/4 uvedených nemovitostí. Dne 8. 1. 2024 bylo doručeno vyjádření žalobkyně, která s návrhem na vklad nesouhlasí a předložila dohodu z 11. 9. 2023, že strany od darovací smlouvy odstoupily. Dne 16. 2. 2024 toto odstoupení žalovaný popřel, tvrdil, že takové znění dohody nepodepsal a poukázal na skutečnost, že podpisy na listině nejsou úředně ověřené. Katastrální úřad na základě toho, že odstoupení od darovací smlouvy není doloženo úředně ověřenými podpisy a návrh na vklad vlastnického práva ke čtvrtině nemovitostí naopak splňuje všechny náležitosti, pak , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, vklad vlastnického práva povolil a následně výpisem z KN ke dni 12. 9. 2024 je prokázáno již zapsané spoluvlastnictví obou účastníků k předmětným nemovitostem, žalobkyně v rozsahu 3/4 vzhledem k celku a žalovaného v rozsahu 1/4 vzhledem k celku.

7. Za této nové situace soud konstatoval, že je zde naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že žalobkyně je vlastnicí celku nemovitostí, jako nadbytečný se jevil druhý petit, kterým měla být řešena toliko předběžná otázka, resp. jedna ze dvou předběžných otázek. Tou první nadále zůstávalo, zda účastníci platně odstoupili od jinak nesporné darovací smlouvy ze dne 19. 7. 2021 na základě dohody o narovnání ze dne 11. 9. 2023, což by byl akt stvrzující samotné odvolání daru. Pokud by žalobkyně neprokázala své tvrzení v tomto bodě, bylo na místě se zabývat otázkou, zda zde existovaly důvody pro odvolání daru, když doručení výzvy k vrácení daru bylo prokázáno předloženou výzvou i sledováním zásilky doručené do dispoziční sféry žalovaného.

8. Podáním ze dne 22. 5. 2025 sdělila žalobkyně soudu, že žalovaný vrátil žalobkyni jedno vyhotovení originálu dohody o narovnání ze dne 11. 9. 2023 s úředně ověřenými podpisy obou účastníků, a navrhla provedení tohoto důkazu.

9. Při jednání žalobkyně skutečně předložila originál dohody s úředně ověřenými podpisy a do spisu založila úředně ověřenou fotokopii této dohody, z níž soud zjistil, že skutečně znění originálu dohody o vypořádání vzájemných pohledávek ze dne 11. 9. 2023 souhlasí s tím zněním v prosté kopii, kterou předložila žalobkyně spolu se žalobou. Konkrétně z bodu 7 této dohody je patrné shodné prohlášení obou účastníků, že činí nesporným, že darovací smlouva ze dne 19. 7. 2021 sepsaná ve formě notářského zápisu notáře v , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, o darování čtvrtiny uvedených nemovitostí platně zanikla odstoupením s odvoláním daru pro nevděk. Vzhledem k tomu, že byla předložena výše uvedená dohoda, o jejímž obsahu nemá soud důvod pochybovat, když splňuje veškeré náležitosti veřejné listiny, neměl soud za potřebné hodnotit ostatní důkazy, které jinak byly stranami předloženy, a vyšel pouze z toho, že v průběhu řízení došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí, aktuálně je jako spoluvlastník v rozsahu 1/4 uvedených nemovitostí uveden žalovaný, ale byla předložena listina nepochybně prokazující, že darovací smlouva, na jejímž základě se stal spoluvlastníkem, zanikla odvoláním daru pro nevděk.

10. Podle § 2072 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit, byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

11. Podle § 1759 o.z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

12. Podle § 1762, odst. 1 o.z. stanoví-li zákon, že k účinnosti smlouvy je třeba rozhodnutí určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.

13. Podle § 1981 o.z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

14. Podle § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li, tak zákon.

15. Podle § 2004, odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

16. Podle § 2005, odst. 1 o.z, odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

17. V dané věci bylo nepochybně prokázáno, že účastníci od smlouvy odstoupili, resp. stvrdili v listině s úředně ověřenými podpisy, že smlouva se od počátku ruší odstoupením ze strany žalobkyně. Zpočátku nebylo toto ujednání mezi účastníky nesporné, proto žalobkyně neměla jinou volbu, než podat uvedenou žalobu, neboť bylo třeba doložit katastrálnímu úřadu písemně projevenou vůli vrátit se k původnímu zápisu do KN, tedy aby byla vyznačena jako výlučný vlastník celku uvedených nemovitostí právě žalobkyně. Vyplývá to mimo jiné z ustanovení § 560 o.z., podle něhož písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší, dále to bylo nutné ve smyslu stanovení § 980 odst. 2 o.z., podle něhož je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

18. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. S ohledem na výše uvedené soud konstatoval, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak je vyjádřeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť bez tohoto určení by nebylo možno změnit zápis v katastru nemovitostí, byť skutkově ke změně poměrů došlo.

20. Druhým požadovaným petitem se žalobkyně domáhala určení, že zmíněná darovací smlouva byla platně zrušena odstoupením. Otázku platného zrušení darovací smlouvy by však musel soud vždy řešit jako otázku předběžnou, a byť není vyloučeno domáhat se určení neplatnosti či zrušení smlouvy, je vždy třeba upřednostnit takový určovací výrok, který přímo umožní změnu zápisu v příslušném veřejném rejstříku. Jde o tzv. konkurenci naléhavých právních zájmů, která je opakovaně řešena i v judikatuře a vyznívá významně ve prospěch jednoznačných určovacích výroků znějících přímo na označení konkrétního vlastníka nemovitých věcí. Je pravda, že v úvodu řízení byla žalobkyně v obtížné situaci, kdy stále ještě byla zapsána jako výlučný vlastník a bylo zřejmé, že by s určením svého vlastnictví nemohla v danou chvíli obstát, nicméně v úvodu řízení bylo možné se domáhat právě onoho druhého výroku, tedy na určení, že smlouva, která měla být pro žalovaného nabývacím titulem, byla účinně zrušena. Poté, až by skutečně došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí, jak se ostatně v průběhu řízení stalo, nic by nebránilo tomu, aby žalobkyně navrhla změnu žaloby v tom smyslu, jak vyzníval první výrok. V žádném případě ale nelze vycházet z toho, že žalobkyně se domáhala primárního určení svého vlastnictví, a naopak určení neexistence účinného titulu pro nabytí nemovitostí žalovaným označila jako petit eventuální s tím, že jde o obdobu žalob na vydání věci v případě, že se prokáže, že věc již neexistuje, a nastupuje eventuální petit. Jde o procesně zcela odlišnou situaci a žalobkyně se výslovně domáhala dvou určení, přičemž v průběhu řízení na obou setrvala. Jak je zmíněno výše, vyřešení předběžné otázky sice odpovídá znění druhého navrženého petitu, ale na takovém určení nemůže být ke dni rozhodnutí soudu naléhavý právní zájem. Žalobkyně v závěrečné řeči zmínila i případné zpětvzetí druhého petitu, který se ukázal v řízení jako nadbytečný, nicméně skončení řízení nebyla přítomna strana žalovaná a nebylo možno zjistit, zda s takovým zpětvzetím souhlasí či nikoliv, nebyly tak splněny podmínky ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., ostatně právní zástupce žalobkyně dal spíše možnost zpětvzetí žaloby v této části soudu k úvaze, než aby šlo o jednoznačně projevený procesní úkon.

21. Soud tedy vzhledem k výše uvedenému vyhodnocení výrokem II. druhou část žaloby zamítl, především z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

22. Ve výroku III. rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Nezbylo než vyhodnotit, že žalobkyně byla v prvním výroku zcela úspěšná a příslušela by jí plná náhrada nákladů řízení, leč ve druhém výroku zcela neúspěšná, takže došlo k naprosto stejnému procesnímu úspěchu obou stran ve věci jako takové. Soud tudíž vyslovil výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.