7 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce trvale bytem adresa žalobce , PSČ proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec Návrh na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud zrušil, případně snížil jeho vyživovací povinnost k žalovanému, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce jako otec žalovaného se domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k synovi s odůvodněním, že syn ukončil 3. závěrečný ročník oboru truhlář na Středním odborném učilišti designu a řemesel [obec], údajně měl dělat opravné zkoušky, ale následně nastoupil znovu do 1. ročníku téže školy na zcela jiný obor, a to od [datum]. Na základě toho se žalobce domnívá, že jeho syn nepokračuje v řádném studiu, doplňuje si nadstandardním způsobem své znalosti zcela bez návaznosti na obor, ve kterém se již vyučil, a proto podle přesvědčení žalobce je žalovaný schopen sám se živit a soud by měl zrušit vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. V závěru zmínil, že je momentálně bez zaměstnání a má další vyživovací povinnosti k dalším čtyřem dětem ve věku 14, 4 a 2 roky, tato svá tvrzení ničím nedoložil a pouze zmínil, že případně by žádal i jen snížení vyživovací povinnosti k žalovanému.

2. Žalobce byl soudem vyzván usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj.: [číslo jednací] k odstranění vad žaloby, především odstranění neurčitosti spočívající v tom, že nebylo zřejmé, zda se domáhá úplného zrušení či jen snížení vyživovací povinnosti a v tom případě na jakou částku a od kdy. Také byl poučen o tom, že je třeba upřesnit rozhodnutí, kterým bylo naposledy výživné určeno, a zejména že je potřeba svá žalobní tvrzení prokázat, přičemž žalobce byl poučen, jakým způsobem lze dokazování navrhnout.

3. Žalobce reagoval jen tím, že se domáhá zrušení výživného od [datum], žádné důkazní návrhy nedoplnil.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že s ní zcela nesouhlasí, poukázal především na to, že vyživovací povinnost otce k synovi byla určena již v roce [rok], kdy bylo stanoveno výživné [částka] měsíčně, žalobce však toto výživné často neplatil a aktuálně dluží na výživném přes [částka]. Dále žalovaný zmínil, že jeho otec o něj nikdy zájem nejevil, žádné dárky mu nedával, přitom mu nikdo v kontaktech nebránil. Matka žalovaného poskytla žalobci všechny údaje o tom, kde a jaký obor žalovaný studuje, nikdy přitom nestudoval obor truhlář, ani nestřídal školy. Je skutečně vyučen v oboru prodavač s výučním listem ze dne [datum], ale aktuálně je studentem oboru cukrář na Střední odborné škole designu a řemesel [obec], a to v 1. ročníku. Žalovaný se v tomto vyjádření také ohradil proti tvrzenému střídání škol, zrekapituloval, že začal na učilišti v Kladně v oboru kuchař, který ho nebavil, takže přešel vzápětí na obor prodavač, který řádně dostudoval. Nyní přešel na obor cukrář, proto by žalobce měl nadále platit stanovené výživné [částka] měsíčně. Od své matky žalovaný výživné nepožaduje, neboť u ní bydlí a ona se o něj stará.

5. K nařízenému jednání se žalobce nedostavil, včas se neomluvil a soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v žalobcově nepřítomnosti. Při jednání soud provedl veškeré dostupné listinné důkazy a vyslechl žalovaného.

6. K důkazu bylo předloženo potvrzení o studiu ze dne [datum], z nějž vyplývá, že v minulém školním roce byl žalovaný žákem 1. ročníku oboru cukrář na Střední škole designu a řemesel [obec], přičemž na to navazuje potvrzení stejné školy z [datum] o tom, že i v aktuálně začínajícím školním roce je žalovaný žákem 1. ročníku oboru cukrář, což bylo vysvětleno předložením rozhodnutí ředitelky školy z [datum], jímž ředitelka školy povolila žalovanému opakování 1. ročníku této školy od [datum] ze zdravotních důvodů a důvodů neklasifikace v odborném výcviku. Další důkaz byl proveden rozsudkem, jímž bylo naposledy upraveno výživné pro žalovaného, a to v době jeho [anonymizováno], konkrétně v jeho věku necelých pěti let, tehdy bylo stanoveno výživné [částka] měsíčně, syn byl svěřen do péče matky. Předloženým platebním rozpisem dávek pro žalovaného a jeho matku, jakož i potvrzením o evidenci jeho matky na Úřadu práce pak bylo prokázáno, že žalovaný je příjemcem přídavku na dítě ve výši [částka] měsíčně a jeho matka příjemcem dávky příspěvku na bydlení ve výši [částka] měsíčně, přičemž je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] dosud, bez podpory.

7. Žalobce ke svým příjmům doložil pouze potvrzení zaměstnavatele, jímž je [právnická osoba], z potvrzení zaslaného zaměstnavatelem vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalobce kolem [částka] čistého měsíčně s tím, že jsou prováděny srážky ze mzdy ve prospěch čtyř exekutorských úřadů, jednoho výkonu rozhodnutí vedeného Okresním soudem v Kladně a jednoho rozhodnutí Úřadu práce v [anonymizováno], dále je prováděna exekuce ve prospěch [anonymizováno]. K počtu dalších vyživovací povinnosti žalobce včetně toho, zda uvedené děti má v přímé péči nebo na ně platí, případně výživné neplatí, event. ohledně dalších okolností týkajících se finančních a majetkových poměrů žalobce nebylo navrženo ani předloženo vůbec nic, byť o své důkazní povinnosti byl žalobce poučen již v prvé výzvě soudu k odstranění vad žaloby.

8. Pokud by se žalobce k jednání řádně dostavil, soud by jej znovu poučil ve smyslu ustanovení § 118a) o.s.ř. o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, ale svou neúčastí u jednání se žalobce sám této výhody zbavil.

9. Soud proto vyšel z důkazů provedených při jednání, především důkazů listinných, které porovnal s obsahem účastnické výpovědi žalovaného. Ten po řádném poučení ve smyslu ustanovení § 131 o.s.ř. uvedl ke svým poměrům zásadní okolnosti a zároveň vysvětlil logicky návaznost svého studia, v němž skutečně pokračuje přechodem do jiného učebního oboru.

10. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že on bydlí jenom se svou matkou v nájemním bytě ve stejném domě jako jeho prarodiče ze strany matky, pronajímatel bytu je však odlišný. Vysvětlil, proč opakuje 1. ročníku zvoleného oboru cukrář, neboť v říjnu [rok] prodělal [anonymizováno] a na to navázala další léčba, která sice již byla ukončena, ale o prázdninách roku 2021 prodělal žalovaný [anonymizována dvě slova], které v podstatě začalo již v květnu a déle se diagnostikovalo, nešlo o [anonymizováno]. Žalovaný připustil, že studoval více oborů, ale první obor kuchař ukončil po půl roce, když zjistil, že tato práce ho nebaví a že se v ní nechce celoživotně uplatňovat, proto přestoupil hned na obor prodavač. Tento obor byl tříletý, žalovaný ho zcela dokončil výučním listem, ale už poslední rok tam setrvával jen proto, aby výuční list měl, přičemž si čím dál víc ujasňoval, že tento obor ho nenaplňuje a dělat ho nechce. Proto nastoupil do 1. ročníku oboru cukrář, protože tento obor ho zajímá, a v současném svém věku si již umí představit, že by se tím živil celý život. Navíc zvolený obor cukrář vhodně navazuje na obor prodavač, tedy tímto oborem se nějakým způsobem rozvíjí jeho původní vzdělání. Aktuálně si žalovaný již dokáže představit svou praxi právě v oboru cukrář v kombinaci s oborem prodavač, neboť už měl asi 2 – 3 týdny praxe na učňovské cukrárně, a to konkrétně při výrobě cukrářských výrobků, přičemž zároveň se tam tyto výrobky prodávaly. Nebýt toho, že vážné [anonymizována dvě slova] mu znemožnily, aby byl klasifikován v odborném výcviku a fyzicky se ho účastnil, byl by v současné době žalovaný nastupoval do již 2. ročníku oboru cukrář, ale takto začíná znovu 1. ročníkem. Toto vysvětlení žalovaného soud pokládá za věrohodné, neboť zcela koresponduje s rozhodnutím ředitelky školy o tom, že povoluje opakování ročníku ze [anonymizována dvě slova]. Žalovaný zdůraznil, že má zájem učební obor cukrář jako poslední obor dokončit a pak se tímto oborem živit, případně jej kombinovat s oborem prodavač.

11. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

12. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Na základě § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

15. Konečně § 915 o. z. stanoví, že úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů.

16. Z uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že v každém jednotlivém případě je nutno u zletilého dítěte zkoumat, zda je či není schopno samo se živit. Ustálená judikatura v tomto směru jednoznačně zdůrazňuje zájem na vzdělávání dětí, byť zletilých, aby se tak v budoucnu mohly lépe uplatnit, tj. v konečném důsledku by to nevedlo k nárůstu vyšší nezaměstnanosti, čerpání sociálních dávek, celkově nižší životní úrovni, střídání oborů, apod. Obecně je sice přijímáno, že pokud se jedinec vyučí v nějakém oboru nebo ho vystuduje a završí předpokládaným způsobem, například maturitou, lze takovou osobu hodnotit v tom smyslu, že je schopna sama se živit. Pak by opravdu vyživovací povinnost rodičů zanikla, ale pokud by navazovalo dítě studiem například vyššího stupně, nelze to podřadit pod zmaření schopnosti sám se živit, ale naopak je to vykládáno jako další rozvoj osobnosti, zvyšování kvalifikace, vytváření lepších předpokladů pro ekonomickou soběstačnost v budoucnu, apod. Žalovaný sice nenastoupil po ukončení jednoho učebního oboru do studia vyššího stupně, ale zvolil týž stupeň vzdělání, nicméně soud toto jeho další studium hodnotil nikoli jako svévolné prodlužování závislosti na rodičích, ale jako rozšiřování kvalifikace, byť téhož stupně. Z úřední činnosti i obecné zkušenosti soudu je známo, že při kombinaci dvou příbuzných oborů najdou zájemci o zaměstnání daleko lépe uplatnění, které je zpravidla i lépe honorováno, a právě kombinaci oboru prodavač - cukrář pokládá soud za takovou vhodnou kombinaci. Lze si představit, že žalovaný se může uplatnit i v nějaké malé firmě, která právě vyžaduje, aby její zaměstnanci byli schopni řádně dostát všem požadavkům, jak na profesi prodavače, tak na profesi výrobce cukrovinek, lze si představit jeho uplatnění v budoucnu i ve vlastní firmě, kde je zapotřebí znát i ekonomické souvislosti, což více přináší obor prodavač, ale i výrobní postupy, což zase více přináší obor cukrář. V každém případě soud nehodnotil další studium žalovaného jako nějakou svévolnou činnost, která vyplývá z jeho pohodlnosti, ale naopak jako určitý stupeň dozrání osobnosti (žalovanému je 19 let), kdy již před více než rokem si uvědomil vhodnost kombinace dvou výše zmíněných oborů a pouze zdravotní důvody způsobily, že nastupuje znovu do 1. ročníku. Soud tedy vyhodnotil pozici žalovaného tak, že nesplňuje tu zápornou podmínku § 911 o.z., že by byl schopen sám se živit, jeho nárok na výživné tudíž trvá.

17. Pokud jde o žalobcem nedoložené tvrzení o jeho dalších vyživovacích povinnostech, soud již výše poukázal na to, že v tomto smyslu nebyly ani sděleny zásadní údaje ani k nim nebyly navrženy důkazy. V tomto smyslu žalobce nedostál svým povinnostem ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. a své důkazní břemeno v tomto směru neunesl.

18. Pokud soud zvažoval, že k žalovanému má vyživovací povinnost též jeho matka, bylo tomu tak i dříve a žalovaný sám potvrdil, že matka mu poskytuje bydlení, péči o veškeré jeho potřeby, apod., takže tím je její vyživovací povinnost splněna, zejména když ona sama je dlouhodobě nezaměstnaná a je příjemcem sociální dávky tak, jak žalovaný řádně doložil. Zjevně se tak nenabízí využití § 914 o.z. o jakémsi rozložení té vyživovací povinnosti otce mezi oba rodiče, nebylo ani zjištěno, že by žalovaný jako dítě svých rodičů nějak překračoval jejich životní úroveň. Pokud žalobce předložil prostřednictvím svého zaměstnavatele doklad o svém nízkém příjmu a větším počtu exekucí, zde také nebylo nic dalšího doloženo a nebylo možno konstatovat nic jiného než to, že evidentně se do této situace dostal žalobce vlastním přičiněním. Nebyl tedy shledán žádný důvod pro vyhovění žalobě a výrokem I. byla proto zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl sice ve věci plný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, žalobce pro svůj neúspěch ve věci samé právo na náhradu nákladů řízení nemá.