7 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa , obec o zaplacení částky 20 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 4 800 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. ohledně částky 11 100 Kč s příslušenstvím a částky 4 400 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, spol. [právnická osoba], dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] fakticky smlouvu o úvěru 15 000 Kč, který byl splatný [datum], a podle které žalovaná v plném rozsahu nevrátila zapůjčené finanční prostředky, úroky a poplatek za poskytnutí úvěru, celkem měla v 58 splátkách zaplatit 26 100 Kč, zaplatila ale jen 10 200 Kč. Pohledávka pak byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Obdobnou smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], se žalovanou již dne [datum], a to pod [číslo] na částku 10 000 Kč, opět spolu s úroky a poplatky za poskytnutí úvěru, celková částka k vrácení v 58 splátkách pak byla dle této smlouvy 17 400 Kč se splatností [datum], ale žalovaná uhradila jen 13 000 Kč, které byly započteny primárně na poplatky a úroky, dle žalobkyně připadlo na jistinu plnění 6 611,30 Kč, zbytku jistiny spolu s úrokem z prodlení se domáhá. I tato pohledávka pak byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb.-občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Podle předložené smlouvy o půjčce, nazvané„ Fajnpůjčka“ (fakticky smlouvy o spotřebitelském úvěru) ze dne [datum] půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč a ze dne [datum] půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 58 týdenních splátkách po 450 Kč, resp. po 300 Kč, v obou případech pak s poplatkem za poskytnutí úvěru 11 100 Kč, resp. 7 400 Kč (z toho činí úrok 2 100, resp. 1 400 Kč), s celkovou částkou k vrácení 26 100, resp. 17 400 Kč, RPSN je 75,72% (!). Tato výše poplatku je dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na výši jistiny a dobu, na niž se půjčka poskytuje, a to i přes to, že právní předchůdce žalobkyně není bankovním subjektem a lze předpokládat možnost, že žalovaná s ohledem na své finanční zázemí by úvěr od bankovního subjektu neobdržela, žalobkyně tudíž nese vyšší riziko při půjčce, které má být z poplatku také kryto. V daném případě odkazuje smlouva na„ Smluvní podmínky“, které jsou vlastně všeobecnými obchodními podmínkami, a ty obsahují ujednání, která jsou pro spotřebitele nepřehledná, nečitelná a nesrozumitelná, uvádějí i výši RPSN, což je podstatný údaj smlouvy o spotřebitelském úvěru, byť samotný celkový poplatek je uveden na lícové straně smlouvy.

4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] a [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000, resp. 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena písemně a žalovaná převzetí částky 10 000 a 15 000 Kč potvrdila svým podpisem, tj. skutečně žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalované vyplatila shora uvedené částky (hotově proti podpisu) a žalovaná z původních 15 000 Kč nic kromě částky 10 200 Kč neuhradila, žádná další platba z její strany prokázána nebyla, žalobkyně vstoupila na základě postoupení pohledávky do práv a povinností věřitele. Jinak je tomu v případě úvěru 10 000 Kč, tam žalovaná vrátila 13 000 Kč, úvěrující ale tuto částku započetla na jistinu jen zčásti.

5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (tj. dle zákona, který byl v účinnosti v době uzavření obou úvěrových smluv) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od [datum] je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední.

6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by (její právní předchůdkyně) u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá, naopak se spokojila jen s vyplněním tzv. karty zákazníka, kde jsou zcela formálně až nevěrohodně vyplněny příjmy a výdaje žadatele.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, zde však je smlouva nastavena výrazně v neprospěch spotřebitele. Rovněž z tohoto pohledu je tak třeba posoudit daný právní vztah pouze jako bezdůvodné obohacení na základě neplatné smlouvy a účastníkům přiznat nárok na vydání jeho předmětu.

9. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

10. Pokud si dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) však poskytla žalované v případě prvé smlouvy (časově ale druhé, jako prvou v pořadí ji zařadila do žaloby žalobkyně) částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná jí úvěr ani přes výzvu nevrátila, plnila jen zčásti. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 4 800 Kč, žalobkyni také vrátit (15 000 – 10 200 Kč). Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, neboť do vyhlášení rozsudku žalovaná neuhradila z této smlouvy nic dalšího. Za stavu, kdy se žalovaná řádným nezaplacením zbytku jistiny dostala do prodlení dle § 1968 o.z., je povinna podle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Soud proto podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, neboť z důvodů vyložených shora nebylo možno plnění žalované na druhou smlouvu zohlednit jako plnění na různé vedlejší platby, ale výhradně na jistinu, kterou tak žalovaná„ přeplatila“, žalovaný nárok tudíž zanikl. Přeplatek ovšem nebylo možno zohlednit ve prospěch prvé smlouvy, neboť ze strany žalované nebylo učiněno žádné právní jednání, na jehož základě by bylo možno nároky z bezdůvodného obohacení vzájemně započíst.

12. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, náklady jí však nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů nemá.