7 C 42/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno .r Anonymizováno o., Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení, že zástavní právo je promlčeno,

I. Určuje se, že zástavní právo žalované, zapsané na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. 10. 2012, v řízení před Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , k zajištění pohledávek a) ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství a b) smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč,k těmto nemovitým věcem v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaným na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, : pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zast. plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ./, Anonymizováno, , Anonymizováno, ev. (jiná stavba), pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ostatní plocha, jiná plocha), je promlčeno.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 21 940 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal určení, že nemovité věci, označené ve výroku I. tohoto rozsudku, nejsou zatíženy zástavním právem žalované, což odůvodnil tvrzením, že žalobce je vlastníkem těchto nemovitých věcí: Pozemku parc. č. 5185/3 (zast. plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev.(jiná stavba),- Pozemku parc. č. 5185/4 (ostatní plocha, jiná plocha), které se nacházejí v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , a jsou zapsány na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti). Na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch žalované, zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v řízení č.j. V-4775/2012-203, k zajištění pohledávek: a) Pohledávky ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství, b) Smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč, to vše na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. 10. 2012, právní účinky vkladu práva ke dni 5. 10. 2012 (dále jen „Zástavní smlouva“). Zástavní smlouva byla uzavřena k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru, číslo smlouvy 20120202, uzavřené ze dne 2. 10. 2012 (dále jen „Úvěrová smlouva“), mezi žalobcem, coby dlužníkem, a spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , coby věřitelem (dále jen „Původní věřitel“). V souvislosti s Úvěrovou smlouvou byl mezi žalobcem a Původním věřitelem sepsán dne 23. 11. 2012 exekutorský zápis, sp. zn. , spisová značka, , sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorským kandidátem pověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem (dále jen „Exekutorský zápis“), a to k zajištění některých pohledávek z Úvěrové smlouvy, kdy ohledně dílčích pohledávek bylo v Exekutorském zápisu žalobcem svoleno k přímé vykonatelnosti. Pohledávky z Úvěrové smlouvy (vč. zajištění) byly následně opakovaně postoupeny, a to nejprve na osobu , jméno FO, a následně na žalovanou. Žalovaná podala dne 11. 10. 2019 proti žalobci exekuční návrh, a to na základě Exekutorského zápisu, kdy tvrdila, že úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2019. Exekuce byla zahájena pro pohledávky ve výši 2 460 024 Kč s úrokem ve výši 0,2% denně z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a dále též pro náklady oprávněného (žalované) a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , EÚ , adresa, . K návrhu žalobce byla exekuce zahájená žalovanou po takřka 4 letech detailního dokazování zastavena, a to usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, . Stěžejním důvodem pro zastavení exekuce byla vznesená námitka promlčení pohledávek, když právní předchůdce žalované, , jméno FO, , od Úvěrové smlouvy odstoupil svým přípisem ze dne 3. 6. 2013, přičemž toto odstoupení bylo exekučním soudem posouzeno jako platné a účinné. Žalobce pro tyto účely odkazuje na část odůvodnění Krajského soudu v Praze: „V řízení bylo prokázáno, že došlo k platnému a účinnému odstoupení od úvěrové smlouvy, a to odstoupením ze dne 3. 6. 2013, které bylo jménem , jméno FO, vypracováno jeho zástupcem na základě plné moci z téhož dne. Je třeba zdůraznit, že i pokud by došlo k překročení zmocnění, pak tento úkon by byl nepochybně schválen svědkem , jméno FO, , který svůj nesouhlas s ním nevznesl, naopak v soudním řízení v roce 2013 odkázal na to, že byla k jeho podání udělena plná moc , tituly před jménem, , jméno FO, . Odstoupení bylo řádně doručeno povinnému, který se následně bezvýsledně domáhal určení výše částky, kterou je nutno v rámci vypořádání s , jméno FO, (resp. oprávněnou) zaplatit. Proto platil v různých splátkách částky, jejichž součet přesáhl dva miliony korun. O odstoupení nebyla oprávněná informována , jméno FO, , práva a povinnosti z odstoupení nebyly předmětem postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 23. 10. 2017. , jméno FO, se nedomáhal jednorázového vypořádání nároků z odstoupení od smlouvy. Povinný vznesl důvodně námitku promlčení a soud prvního stupně správně dospěl k závěru o tom, že pohledávka je promlčená, když vycházel ze skutečnosti, že promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula tak v červnu 2017. Návrh na exekuci byl však podán až v roce 2019, tedy pozdě. Soud prvního stupně se vzhledem k námitce promlčení nezabýval dalšími skutečnostmi tvrzenými oběma stranami, což je za dané situace postup správný a ekonomický. Je tedy dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.“ Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2022, č.j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č.j. , spisová značka, nabyla právní moci, a to 16. 6. 2023, resp. 20. 6. 2023. Meritorní vyřešení věci v rámci zmíněného exekučního řízení má přitom vliv i na tuto žalobu, kdy promlčení pohledávek z Úvěrové smlouvy, jak bylo toto konstatováno v rámci zmíněného exekučního řízení, je prejudiciální otázkou k nároku uplatněnému touto žalobou. Žalobce v žalobě též citoval část odůvodnění z rozhodnutí NS ČR - , spisová značka, : "při posouzení významu prejudiciální otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. , spisová značka, , v němž zdůraznil, že pro soudy je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím." Vyjma zajištěných pohledávek dle Úvěrové smlouvy promlčení podléhá rovněž zástavní právo, neboť jde o majetkové právo, které z možnosti promlčení nebylo – na rozdíl od vlastnického práva (které má rovněž věcněprávní povahu) – vyloučeno. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. , hodnota, v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se promlčení zástavního práva řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 občanského zákoníku – 40/1964 Sb.); zástavní právo mohlo být poprvé vykonáno dnem, v němž zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, tedy dnem, v němž je zástavní věřitel podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, protože dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil. Protože se podle ustanovení § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. (40/1964 Sb.) zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva toliko marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky. Jelikož promlčecí doba pohledávek byla čtyřletá (dle tehdy platného obchodního zákoníku) a promlčecí doba zástavního práva tříletá, je třeba pracovat s čtyřletou promlčecí dobou pro pohledávky. Zde platí závěr Krajského soudu v Praze, že pohledávka je promlčená, když promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula tak v červnu 2017. Návrh na soudní prodej zástavy, coby první část realizace zástavního práva, tedy mohl být podán již v červnu 2013, a tedy v červnu 2013 mohlo být zástavní právo vykonáno poprvé. Promlčeno tak bylo zástavní právo spolu s pohledávkami samotnými již v červnu 2017.

2. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnil žalobce tím, že stav evidovaný v katastru nemovitostí není souladný se stavem faktickým, neboť došlo-li k promlčení zajišťovaných pohledávek a současně zástavního práva, čehož se žalobce řádně dovolal, je zástavní právo zapsáno v katastru nemovitostí nedůvodně. K výzvě soudu, zda žalobce vyčerpal veškeré zákonné možnosti dosáhnout výmazu zástavního práva, doložil žalobce informaci od , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, ze dne 7. 2. 2024, která se odvolává na § 66 odst. 1 písm. d) katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb., dle nějž lze provést zápis do katastru nemovitostí na základě potvrzení o vzniku, změně nebo zániku práva vydaného orgánem veřejné moci pouze tehdy, pokud by zánik zástavního práva byl konstatován přímo ve výroku rozhodnutí, nikoli pouze v jeho odůvodnění.

3. K výzvě soudu se žalovaná vyjádřila k žalobě naprosto odmítavě, nárok neuznává ani částečně a je přesvědčena o tom, že usnesení o zastavení exekučního řízení rozhodnutími soudu I. i II. stupně neobstojí, neboť ve věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, když podle mínění žalované se nalézací i odvolací soud vůbec nevypořádaly s celou řadou významných právních otázek majících vliv na dovoláním napadené usnesení. V písemném vyjádření k žalobě uplatnila žalovaná argumenty, které posléze opakovala v průběhu nalézacího řízení a vtělila je i do dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž bylo v mezidobí rozhodnuto usnesením ze dne 7. 11. 2023 č.j.: , spisová značka, tak, že se dovolání odmítá. Obdobnými argumenty podložila žalovaná i svou ústavní stížnost, jejíž text předložila soudu na začátku prvého jednání, v podstatě šlo vždy o tvrzení, že se soudy nevypořádaly s celou řadou významných právních otázek. Za ty pokládá žalovaná neexistenci odstoupení od smlouvy v originále, tvrzení, že svědkové , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, zpochybňovali pravost listiny, jejíž obsah je značně chaotický, a , tituly před jménem, , jméno FO, ani nepotvrdil pravost podpisu na této listině, přitom ta se podle názoru žalované stala v samém závěru řízení o zastavení exekuce klíčovým důkazem. Dále vyslovila žalovaná v tomto vyjádření přesvědčení, že při posledním jednání prvostupňového soudu v exekuční věci vyslovil zdejší senát zcela opačný právní názor, tedy že nárok žalované dán je. Část tohoto právního názoru z příslušného spisu pak ve svém vyjádření žalovaná citovala a obdobně pro argumentaci použila jeden z odstavců v dokumentu ze dne 3. 6. 2013, který pokládá za méně srozumitelný a obsahující řadu nejasností. Namítla také, že nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobem mělo být odstoupení od úvěrové smlouvy doručeno žalobci, přitom ten si nadále počínal jako dlužník hradící svůj dluh ve splátkách a po čase opakovaně žádající o ukončení úvěru a vyčíslení zbývající výše dluhu s tím, že ho chce uhradit najednou. Žalobce také podle tohoto vyjádření žalované brojil soudní cestou proti onomu dokumentu ze dne 3. 6. 2013, který měl být odstoupením od úvěrové smlouvy, žalovaná tak poukázala na dvě řízení vedená zdejším soudem, a to řízení , spisová značka, , kde žaloba dnešního žalobce proti , jméno FO, byla zamítnuta, přitom sám žalobce v této žalobě tvrdil, že postup , jméno FO, nepožívá právní ochrany a že odstoupení od smlouvy o úvěru je neplatné. Jedním z důvodu neplatnosti měl být tvrzený nedostatek plné moci právního zástupce , jméno FO, pro takové právní jednání. Dále žalovaná argumentovala druhým soudním řízením, které bylo vedeno pod spisovou značkou , spisová značka, , v němž byl uplatněný nárok , jméno FO, proti , jméno FO, přiznán a odvolacím soudem bylo rozhodnutí až na částku 1 000 Kč potvrzeno, a kde dnešní žalobce , Jméno žalobce, mj. v řízení argumentoval, že nemá žádný dluh na splátkách úvěru a že nemá žádný dluh po splatnosti. V tom spatřuje žalovaná opět přímý rozpor s tím, kdy by mělo být platné odstoupení od smlouvy o úvěru a tím splatný celý dluh najednou. Další argumentací žalované byla otázka, zda mohlo případně dojít k promlčení nároku pouhým odstoupením od úvěrové smlouvy, když exekuční řízení bylo vedeno k vymožení pohledávky žalované vůči žalobci na základě pravomocného a vykonatelného exekučního exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, který byl exekučním titulem. Dle názoru žalované tento exekutorský zápis s přímou vykonatelností nemůže být zlikvidován pouze odstoupením od úvěrové smlouvy, ale muselo by dojít k jeho zneplatnění soudem, což se nikdy nestalo. V neposlední řadě vyslovila žalovaná blíže neodůvodněné přesvědčení, že žalobce neosvědčil naléhavý právní zájem k podání určovací žaloby o neexistenci zástavního práva, jak byla skutečně žaloba zprvu formulována.

4. Na samém počátku prvého jednání seznámil soud účastníky s výsledky přípravy jednání a též s aktuální judikaturou. Zejména odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 31. 10. 2023 č.j.: , spisová značka, , především body 41. až 48. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Předmětné rozhodnutí totiž poukazuje na skutkové odlišnosti směřující také k odlišným petitům žaloby. Velmi stručně shrnuto to znamená, že pokud se žaloba odvolává na skutečnosti, které nastaly po řádném vzniku zástavního práva, například že došlo k promlčení, pak odpovídající znění žaloby by mělo znít na určení, že zástavní právo je promlčeno. Naopak pokud jsou zde skutková tvrzení, která zpochybňují řádný vznik zástavního práva, a tedy neexistenci od samého počátku, pak je na místě formulace petitu, že zástavní právo neexistuje, resp. že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. V reakci na toto poučení spolu s výzvou, aby žalobce uvedl do souladu obsah žalobních tvrzení s navrženým petitem, zareagoval právní zástupce žalobce změnou navrženého petitu, resp. jeho upřesněním, jehož přesné znění včetně přesného označení nemovitých věcí soud vtělil do usnesení z 11. 3. 2024 č.j.: , spisová značka, , kterým změnu petitu připustil a uvedl tak do souladu skutková tvrzení s požadovanou formulací rozhodnutí. Dokazování bylo vedeno k otázce promlčení zástavního práva, přičemž primárně soud zjišťoval, které skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné. Účastníci se shodli na nesporných skutečnostech, které byly uvedeny v úvodu žaloby, tedy na vymezení dotčených nemovitostí, na tom, že jsou stále zatíženy zástavním právem podle zápisu v KN a že se tak stalo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2. 10. 2012 s právními účinky vkladu práva ke dni 5. 10. 2012, přičemž šlo o uzavření této smlouvy jako zajišťovacího instrumentu k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru s původním věřitelem , právnická osoba, , nezpochybněn byl sepis exekutorského zápisu, na jehož základě se posléze vedlo exekuční řízení, nesporné bylo i to, že pohledávky z úvěrové smlouvy včetně zajištění byly následně opakovaně postoupeny, a to nejprve na osobu , jméno FO, a následně na žalovanou. Nesporné bylo i podání exekučního návrhu proti žalobci dnem 11. 10. 2019 právě na základě exekutorského zápisu, kdy žalovaná tvrdila, že úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2019. Exekuce byla zahájena pro pohledávky ve výši 2 460 024 Kč s úrokem jdoucím od 1. 4. 2019 do zaplacení a exekuce byla po takřka 4 letech detailního dokazování zastavena zdejším soudem 11. 11. 2022, což bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023 č.j.: , spisová značka, . V dalších bodech žaloby se již účastníci neshodli, zejména ne tedy v tvrzení, že povinný (dnešní žalobce) vznesl důvodně námitku promlčení týkající se pohledávky a soudy dospěly k závěru o tom, že pohledávka je promlčena v červnu 2017.

5. Soud se ztotožnil s odkazem žalobce v žalobě na právní názor NS ČR, že „ Při posouzení významu prejudiciální otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. , spisová značka, , v němž zdůraznil, že pro soudy je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzuje jako předběžnou otázku mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím“, tento názor účastníkům předestřel.

6. Žalobce na toto sdělení navázal argumentací ohledně promlčení zástavního práva, odkázal na tříletou promlčecí dobu zástavního práva, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé a odkázal na § 101 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť hmotně právní vztah mezi účastníky vznikl za účinnosti zákona 40/1964 Sb., nicméně zástavní práva se nepromlčují dříve, než zjištěná pohledávka, bylo tedy třeba aplikovat promlčení dobu čtyřletou, neboť mezi původními účastníky smlouvy šlo o obchodní vztah uzavřený v režimu obchodního zákoníku, který pracoval se čtyřletou promlčecí dobou. Zde odkázal žalobce na závěr Krajského soudu v Praze o tom, že pohledávka je promlčena a že promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula v červnu 2017.

7. O skutečnostech mezi účastníky nesporných soud nevedl detailní dokazování, pouze zrekapituloval dle obsahu listin přiložených k žalobě, zda nejsou v rozporu s těmito nespornými tvrzeními, ale nic takového se nezjistilo, primárně tedy zjišťoval, zda se žalobce dovolal promlčení zástavního práva, což bylo doloženo textem výzvy k 22. 8. 2023, jejíž doručení právní zástupce žalované potvrdil. S ohledem na námitku nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se soud zabýval též výzvou k poskytnutí součinnosti nezbytné k výmazu věcných práv a zjistil, že tato výzva k poskytnutí součinnosti je obsahem stejné listiny z 22. 8. 2023, kterou se žalobce dovolal promlčení zástavního práva. V souvislosti s tím je zřejmé z dopisu , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, ze dne 7. 2. 2024, který byl adresován právnímu zástupci žalobce, že tento úřad neprovede výmaz zástavního práva pouze na základě skutečností konstatovaných v odůvodnění těch rozhodnutí, která byla vedena v exekučním řízení o pohledávce, k jejímuž zajištění zástavní právo sloužilo, je třeba, aby podstatné skutečnosti byly uvedeny ve výroku rozhodnutí.

8. Soud se zabýval detailněji těmi důkazy, které byly navrženy ke skutečnostem sporným, a částečně i k těm, které zpochybněny nebyly, ale každou ze stran byly jinak vykládány. To se týká potvrzení o ukončení exekuce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 7. 4. 2023 č.j: , spisová značka, , které odkazuje na usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2022, které nabylo právní moci 16. 6. 2023 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023 č.j.: , spisová značka, , jímž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce na majetek povinného (dnešního žalobce). Právě ona dvě zmíněná usnesení, tedy zdejšího soudu , spisová značka, a zmiňovaného potvrzujícího usnesení Krajského soudu v Praze 17co 76/2023 – 262 soud provedl detailně, poukázal na podrobné odůvodnění zejména usnesení Krajského soudu v Praze, který na 18 stranách tohoto usnesení znovu rozebral veškerá skutková zjištění prvostupňového soudu a shledal je správnými. Vyhodnotil mj. v bodech 56. až 58. tohoto usnesení, že došlo k platnému a účinnému odstoupení od úvěrové smlouvy, a to odstoupením ze dne 3. 6. 2013, které bylo jménem , jméno FO, vypracováno jeho zástupcem na základě plné moci z téhož dne. Krajský soud se zde vypořádal i s námitkou, že i pokud by došlo k překročení zmocnění, pak tento úkon by byl nepochybně schválen svědkem , jméno FO, , který svůj nesouhlas s ním nevznesl, naopak v soudním řízení v roce 2013 odkázal na to, že byla k jeho podání udělena plná moc , tituly před jménem, , jméno FO, . Odstoupení bylo řádně doručeno povinnému, který se následně bezvýsledně domáhal určení výše částky, kterou je nutno v rámci vypořádání s , jméno FO, zaplatit. Proto platil v různých splátkách částky, jejichž součet přesáhl 2 000 000 Kč. Oprávněná (dnešní žalovaná) nebyla informována o odstoupení od úvěrové smlouvy , jméno FO, , práva a povinnosti z odstoupení nebyly předmětem postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 23. 10. 2017. , jméno FO, se nedomáhal jednorázového vypořádání nároku z odstoupení od smlouvy a povinný (dnešní žalobce) vznesl důvodně námitku promlčení. Proto soud 1. stupně správně dospěl k závěru o tom, že pohledávka je promlčená, když vyšel ze skutečnosti, že promlčecí doba začala běžet v červnu 2013 a uplynula v červnu 2017. Návrh na exekuci byl však podán až v roce 2019, tedy pozdě. Krajský soud se v uvedeném usnesení vypořádal i s námitkou směřující k tomu, že dnešní žalobce se cítil být stále vázán smlouvou o úvěru, když platil různě vysoké splátky, resp. že tím mělo dojít k uznání závazku podle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť dnešní žalobce sice posílal , jméno FO, i oprávněné (dnešní žalované) různě vysoké splátky, avšak současně se marně domáhal vyčíslení dluhu „z ukončení smlouvy“. Splátky zasílal z obavy z možných následků neplacení nároků věřitele ze zrušené úvěrové smlouvy (tedy z bezdůvodného obohacení), když , jméno FO, ani dnešní žalovaná svůj nárok přes opakované žádosti nevyčíslil. V dalším bodě 58. zmiňovaného usnesení se Krajský soud v podstatě vypořádává s další z námitek dnešní žalované ohledně exekutorského zápisu jako exekučního titulu. Odvolací soud s odkazem na platné a účinné odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 3. 6. 2013, jímž došlo k zániku práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy a nároky smluvních stran měly být vypořádány podle zásad bezdůvodného obohacení, vysvětlil, že k vymáhání pohledávky z bezdůvodného obohacení nebyl dán povinným souhlas v exekutorském zápisu, který musí podle zákona obsahovat popis skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Vzhledem k formálnímu charakteru exekutorského zápisu s přímou vykonatelností jej tak nelze použít jako exekuční titul pro vymáhání jiné než tam výslovně uvedené pohledávky vzniklé na základě tam označených skutečností. Odvolací soud tak shrnuje, že oprávněná (dnešní žalovaná) by nemohla být úspěšná v exekuci podle předloženého exekutorského zápisu ani za předpokladu, že by tato pohledávka z bezdůvodného obohacení promlčena nebyla.

9. V návaznosti na tyto provedené důkazy soud znovu připomněl účastníkům svou povinnost podle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vycházet z rozhodnutí, které je pravomocné, byť se netýká osobního vztahu či zjištění, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud se zde ztotožnil s odkazem žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, , na který žalobce poukázal již v žalobě. V rámci transparentnosti dalšího postupu a předvídatelnosti soudního rozhodnutí sdělil účastníkům, že bude vycházet ze závěru pravomocného usnesení odvolacího soudu o zastavení exekuce, že od smlouvy bylo platně odstoupeno, kdy se tak stalo a kdy měla žalovaná poprvé možnost své právo vykonat.

10. Pokud žalovaná navrhla k důkazu protokol o jednání ve věci , spisová značka, ze dne 7. 9. 2022, kdy tento důkaz založila žalovaná kvůli zvýraznění tvrzeného rozdílu mezi obsahem jednání a následným rozhodnutím, jmenovitě tu část, kde v závěru protokolu o jednání právní zástupci žádali soud o sdělení předběžného právního názoru, pak jím tuto námitku neprokázala. Z páté strany protokolu o tomto jednání soud zjistil, že skutečně právní zástupci žádali o zpřístupnění právního názoru soudu na věc a senát 10C zde vyslovil názor na oprávněnost malé části nároku i příslušenství, ale není z něj patrno, že by tím následné usnesení tohoto senátu ze dne 11. 11. 2022, jímž byla na návrh povinného exekuce zastavena, bylo zcela rozporné s tímto názorem. Žalovaná přehlíží, že požadavek na sdělení předběžného právního názoru odůvodnili účastníci snahou získat podklad pro dohodu, jíž by vztah vyřešili, proto jim soud vyšel vstříc. Nic to nemění na skutečnosti, že první rozhodnutí exekučního soudu bylo k odvolání povinného Krajským soudem v Praze zrušeno, aby následně usnesením ze dne 11. 11. 2022 byla exekuce zastavena, neboť se zdejší soud řídil právním názorem odvolacího soudu a posléze toto druhé rozhodnutí bylo potvrzeno, jak je zmíněno výše. Porovnáním těchto listin soud pokládá tvrzený rozdíl mezi obsahem jednání a následným rozhodnutím exekučního soudu za dostatečně vysvětlený, tudíž námitku za neprokázanou.

11. Další důkazní návrhy žalované byly připojenými spisy , spisová značka, a , spisová značka, . Žalovaná argumentovala tím, že tehdejší žalobou z roku 2013 se tehdejší i dnešní žalobce domáhal určení neplatnosti právě oné zástavní smlouvy, která je předmětem nynějšího řízení, a také se domáhal neplatnosti odstoupení žalovaného od úvěrové smlouvy, která byla podkladem k exekuci. Soud tyto konkrétně označené části spisu k důkazu provedl, ať již šlo o žalobu nebo protokol o jednání či usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek zdejšího soudu. Je třeba zdůraznit, že žaloba byla zamítnuta z důvodu neosvědčení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, tedy věcně se soud nezabýval otázkami souvisejícími s úvěrem, apod. Soud zde odkázal na ustálenou judikaturu, včetně té aktuální, o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení tehdy, jestliže je takové určení objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné, dosud nezahájené nebo již probíhající řízení, které lze řešit jako otázky předběžné. Soud zde uzavřel, že případným vyhovujícím výrokem by se žádný pevný rámec vztahu mezi účastníky nevytvořil, když není řešena otázka existence právního vztahu, ale jen jednoho z jeho předpokladů. Už z toho je zřejmé, že z uvedeného řízení nelze dovozovat hmotně právní závěry pro aktuálně probíhající řízení a nelze stavět ani na tvrzeních, která žalobce, resp. jeho tehdejší právní zástupce formuloval v žalobě ohledně platnosti uzavření i případně odstoupení od smlouvy o úvěru i smlouvy zástavní. V žalobě byla řada protichůdných tvrzení a vzhledem k tomu, že k nim nebylo vedeno dokazování, zamítavý rozsudek byl postaven čistě na procesním posouzení uplatněného nároku, pak nemá toto v minulosti proběhlé řízení žádný důkazní význam pro řízení současné.

12. Pokud jde o obsah spisu , spisová značka, , který skončil vyhovujícím rozsudkem tehdy žalujícího , jméno FO, proti dnešnímu žalobci, ten se také nezabývá úvěrovou smlouvou jako základem právního vztahu mezi tehdejšími účastníky, ale zabývá se vedlejším ujednáním ve smlouvě o úvěru i smlouvě zástavní o tom, že pro případ pojistné události je třeba vinkulovat pojistné plnění ve prospěch věřitele. Soud se tedy zabýval tímto dílčím ujednáním ve smlouvě, která byla postoupena původním věřitelem , právnická osoba, na , jméno FO, , a vzhledem k tomu, že z řízení byly patrny předchozí přátelské vztahy mezi účastníky, kteří měli mezi sebou více vztahů a měli zájem nadále spolupracovat, vyzval je soud k projednání možnosti smíru, což by v sobě mohlo zahrnovat i jednání o ukončení úvěrové smlouvy. Na takové výzvě v tomto řízení však nelze stavět argumentaci, že smlouva určitě v té době, kdy řízení v roce 2016 probíhalo, ještě nebyla nijak ukončena. Vzhledem k tomu, že ke smíru nedošlo, rozhodl soud meritorně a zabýval se právě oním ujednáním o vinkulaci pojistného plnění na pokrytí části škod na předmětu zástavy, které vznikly 2. 8. 2014. Dokazování bylo zaměřeno toliko na otázky toho, zda tehdejší žalovaný splnil svou povinnost nahlásit pojišťovně změnu věřitele, tedy subjektu oprávněného přijmout výplatu pojistného plnění místo pojištěného vlastníka nemovitostí. To, že tehdy nikdo ze zúčastněných nenamítal odstoupení od úvěrové smlouvy, nemůže být argumentem v dnešním řízení, když smlouva o postoupení pohledávky z původního věřitele na , jméno FO, byla uzavřena dne 22. 4. 2013, tedy dříve, než došlo k odstoupení vyřešenému v rámci exekučního řízení, na základě toho přešla práva a povinnosti související s vinkulací pojistného plnění na dnešního žalobce, ten byl povinen tyto své povinnosti splnit počínaje dnem 22. 4. 2013, což neučinil, a proto tehdy soud po dokazování zaměřeném na právě tuto skutečnost, nakonec žalobě vyhověl. Odvolací soud až na částku 1 000 Kč tehdejší závěry i právní hodnocení zdejšího soudu potvrdil, s ohledem na časové souvislosti a druh povinností dnešního žalobce zkoumaných v tehdejším řízení lze rovněž uzavřít, že jako námitka proti odvolacím soudem zjištěnému odstoupení od úvěrové smlouvy s datem 3. 6. 2013 rovněž neobstojí, tedy význam pro dokazování nemá.

13. Další důkazní návrhy ze strany žalované směřovaly k důkazu výpovědí svědků, kteří byli slyšeni již v řízení v exekuční věci a tyto výpovědi hodnotil i odvolací soud ve svém řízení , spisová značka, , ve kterém rozhodl usnesením ze dne 30. 5. 2023. Jmenovitě pod bodem 43. odůvodnění tohoto usnesení jsou vyhodnoceny výpovědi svědků , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, velmi podrobně a mj. se zde zmiňuje i významnější časový odstup svědeckých výpovědí od zkoumaných událostí. Při hodnocení relevance takových důkazních návrhů soud sdělil účastníkům, že návrh svědeckých výpovědí tak, jak jsou uvedeny v posledním podání právního zástupce žalované, pokládá soud za nadbytečný, protože vyhodnocení těchto svědeckých výpovědí provedl již krajský soud v předmětném usnesení a již tehdy poukázal na časový odstup od událostí. Tím spíše lze očekávat časový odstup, pokud by titíž svědkové měli být vyslýcháni dnes. Navíc soud znovu při jednání odkázal na ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř., které předestřel již při prvním jednání. Pokud jde o žalovanou navržený důkaz účastnickou výpovědí samotného žalobce, pak ze samého návrhu této účastnické výpovědi nebylo zřejmé naplnění požadavků § 131 o.s.ř., tedy především to, že by dokazovanou skutečnost nebylo možno prokázat jinak, a dále by také měl být naplněn požadavek, že se svým vlastním výslechem souhlasí účastník, který má být vyslechnut, tedy žalobce. Soud vyhodnotil, že především velmi podrobné a dlouhodobé dokazování v řízení vedeném v rámci exekuce ohledně pohledávky ze smlouvy o úvěru z roku 2012, prokazuje veškerá relevantní tvrzení tak, že by bylo v rozporu s ekonomikou řízení provádět důkazy přehodnocující právní názory vyslovené již v tom exekučním řízení odvolacím soudem. Dopis dnešního žalobce právnímu zástupci žalované z 28. 7. 2018 ani dopis tehdejší právní zástupkyně dnešního žalobce rovněž adresovaný dnešnímu právnímu zástupci žalované ze dne 16. 4. 2019 neprokazují nic ohledně možnosti požadovat nařízení prodeje zástavy do června 2017. Sdělení nesouhlasného stanoviska k výši dluhu, odkazování na to, že dnešní žalobce plní postupně dluh různě vysokými splátkami, je pouze snahou minimalizovat finanční plnění, resp. domoci se vyjasnění, jaké finanční plnění by ještě mělo být poskytováno, leč s tím se rovněž odvolací soud v exekučním řízení vypořádal dostatečným způsobem, kdy bylo provedeno velmi podrobné dokazování, a na vzájemně se potvrzujícím okruhu logicky navazujících důkazů byl postaven právní závěr odvolacího soudu o promlčení pohledávky, která vznikla původně na základě úvěrové smlouvy a která byla zajištěna zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech.

14. V rámci transparentnosti dalšího soudního postupu a předvídatelnosti soudního rozhodnutí soud při druhém – závěrečném jednání konstatoval, že právo na vymáhání pohledávky je promlčeno, jak uzavřel pravomocně odvolací soud v řízení o zastavení exekuce, že při prvním jednání učinili účastníci nesporným, že prodej zástavy nebyl navržen ani do roku 2023, tím méně do roku 2017, dále odkázal na ustanovení § 3073 zákona 89/2012 Sb. – občanský zákoník (o.z.), podle nějž se práva na zajištění závazku posuzují podle dosavadních předpisů, které stanoví promlčecí dobu jako tříletou, ovšem zajištění se nepromlčí dříve, než samotná pohledávky, tudíž i při promlčení zástavního práva by měl uplynout konec promlčecí doby v červnu 2017.

15. Na základě takto shrnutých předběžných závěrů vyzval soud právního zástupce žalovaného podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ke sdělení, jaká jiná skutečnost, než byly dosud tvrzeny, je způsobilá zabránit promlčení zástavního práva.

16. Na tuto výzvu právní zástupce žalované žádná další tvrzení ani důkazní návrhy nepředložil, zopakoval předchozí argumentaci včetně toho, že se údajně nikdo nezabýval významem exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, o němž žalovaná tvrdí, že je relevantním podkladem pro exekuci, přičemž se údajně bez dalšího v řízení o zastavení exekuce vycházelo jako z podkladů jen z úvěrové smlouvy. V přímém rozporu s tímto tvrzením žalované je vyhodnocení situace v bodě 58. na straně 17 rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023 č.j.: , spisová značka, , kde odvolací soud podrobně vysvětluje, proč nelze využít exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti pro jiné než tam výslovně uvedené pohledávky.

17. Jiné důkazy tedy provedeny nebyly, ať již pro nadbytečnost, nebo pro shodu na základních skutečnostech, které učinili účastníci nespornými, pouze k dokreslení postavení účastníků, které ovšem nikdo nezpochybňoval, byl proveden výpis z obchodního rejstříku žalované a údaje žalobce ověřeny z centrální evidence obyvatel vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nebyl fyzicky přítomen na prvním ani druhém jednání soudu, přítomni byli jejich právní zástupci. Pokud v závěru řízení při druhém jednání právní zástupce žalovaného poukazoval na čerstvě podanou ústavní stížnost, která podle jeho názoru má velkou šanci na úspěch, a opakoval dřívější argumenty včetně údajného chování žalobce tak, jako by chtěl být nadále vázán smlouvou o úvěru, pak soud vyhodnotil další dokazování či snad i přerušení řízení (o jehož zamítnutí již rozhodl) za neekonomické, zejména když bylo při prvním jednání jednoznačně potvrzeno samotným právním zástupcem žalované, že dosud (do prvního jednání 11. 3. 2024) nebyl podán návrh na soudní prodej zástavy. Soud v té souvislosti účastníkům připomněl, že práva svědčí bdělým, což je standardní zásadou.

18. Podle § 3028 odst. 1, 2 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkajících se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

19. Podle § 3073 o.z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů.

20. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že úvěrová smlouva mezi původními účastníky, kdy na straně dlužníka vystupoval dnešní žalobce, a která byla uzavřena v roce 2012, se řídila režimem obchodního zákoníku, neboť úvěr podle tehdejšího znění zákona č. 513/1991 Sb. se řídil ustanovením § 497 obchodního zákoníku a ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku šlo o tzv. absolutní obchod, tedy úvěr se vždy řídil obchodním zákoníkem.

21. Podle § 261 odst. 4 obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, které se řídí tímto zákonem. § 351 obchodního zákoníku pak upravuje jednoznačně, že odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy a nastupuje povinnost stran si vzájemně poskytnutá plnění vrátit.

22. Podle § 394 odst. , právnická osoba, zákoníku u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

23. Podle § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.

24. Podle § 1 odst. , právnická osoba, zákoníku, právní vztahy, které tento zákon upravuje, se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského a nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

25. Podle § 100 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v zákoně stanovené, k promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického a podle § 100 odst. 2 věta poslední se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka.

26. Podle § 170 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

27. Rozborem této skutečnosti se mj. zabývá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010 sp.zn.: 21Cdo 2185/2009, kde vysvětluje, že zástavní právo sice nezaniká, avšak ztrácí způsobilost být soudně nebo jinak mocensky vykonatelné, po uplatnění námitky promlčení právo přetrvává jen ve formě tzv. naturální obligace, která není vynutitelná. Jednoznačně uzavírá, že zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, i když má věcně právní povahu, přičemž promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy by mohlo být vykonáno poprvé. Výjimkou je, pokud bylo zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, pak se promlčuje za 10 let, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Dále rozebírá v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR situaci, kdy zástavní věřitel neuplatnil právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy včas a jestliže se zástavní dlužník dovolal promlčení. To pak má za následek, že zástavní věřitel se nemůže úspěšně domoci ani zpeněžení zástavy ani uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Pokud tedy zástavní dlužník důvodně namítl promlčení zástavního práva, nelze tu úspěšně dovozovat ani naturální obligaci spočívající v možnosti uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, neboť zpeněžení zástavy tu již nemůže být provedeno a na rozdíl od závazkových právních vztahů už z povahy věci nemůže ke zpeněžení dojít, nelze tedy zamítnout žalobu o určení, že věc není zatížena zástavním právem jen s poukazem na to, že promlčení podle zákona není důvodem zániku zástavního práva.

28. Jestliže bylo tedy dokazováním prokázáno, že úvěrová pohledávka se promlčela v zákonné čtyřleté promlčecí době počítané od 3. 6. 2013, jak jednoznačně a po velmi důkladném dokazování uzavřel Krajský soud v Praze usnesením v odvolacím řízení v exekuční věci, pak nejpozději s promlčením úvěrové pohledávky v roce 2017 se promlčelo i zástavní právo zajišťující tuto pohledávku, a to proto, že obecně je promlčecí doba tříletá, ovšem pro případ zajištění obchodní pohledávky, kde je ze zákona promlčecí doba čtyřletá, nemohla ani tato promlčecí doba uplynout dříve, než uplynula promlčecí doba u samotné pohledávky. Pak zbývalo jen prokázat, zda žalobce promlčení zástavního práva včas namítl, a to se skutečně stalo, jak bylo prokázáno výzvou žalobce žalované ze dne 22. 8. 2023 k poskytnutí součinnosti pro výmaz věcných práv z KN a současně dovolání se promlčení zástavního práva. Jak je zmíněno výše, sama strana žalovaná potvrdila, že tuto výzvu obdržela a že dosud prodej zástavy nenavrhla.

29. Pokud má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení na základě toho, že v katastru nemovitostí je dosud zapsáno zatížení jeho nemovitých věcí – těch, které jsou označeny ve výroku tohoto rozsudku, zástavním právem smluvním, pak nastupuje ustanovení § 618 aktuálního občanského zákoníku, tedy zákona 89/2012 Sb. (o.z.), podle něhož promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.

30. Jak bylo prokázáno informací od , právnická osoba, , ten změní zápis, resp. rozhodne o výmazu zástavního práva pouze na základě buď shodného návrhu dotčených stran (k čemuž žalobce marně vyzýval žalovanou tímtéž podáním, kterým namítal promlčení), nebo by muselo být o promlčení rozhodnuto ve výroku příslušného soudního rozhodnutí. Z kontextu oné informace od , právnická osoba, provedené k důkazu v tomto řízení a z ustanovení § 618 o.z. je zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a vzhledem k tomu, že promlčení zástavního práva bylo prokázáno důkazy uvedenými výše, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., a to o náhradě nákladů účelně vynaložených na uplatnění práva žalobce. Jde o zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč a dále náklady spojené s právním zastoupením žalobce. Odměnu advokáta podle vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátní tarif (a.t.) vyúčtoval právní zástupce žalobce podle § 9 odst. 3 písm. a) a.t. s odměnou 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, k čemuž náleží vždy 1x paušální náhrada výdajů 300 Kč. Takto byly řádně vyúčtovány úkony právní služby, které soud má za účelně vynaložené a současně očekávatelné ze strany žalované, a to za převzetí a přípravu věci včetně první porady s klientem, dále za výzvu k poskytnutí součinnosti při snaze podat souhlasný návrh na výmaz zástavního práva v katastru nemovitostí, což lze pokládat za ekvivalent předžalobní výzvy, dále sepis žaloby, takže celkem tyto tři úkony právní služby jsou jednoznačně uznatelné, stejně tak jako účast právního zástupce žalobce na dvou jednáních soudu, a to 11. 3. 2024 a 25. 3. 2024, celkem jde tedy o pět hlavních úkonů právní služby po 2 500 Kč a 5x paušál po 300 Kč. Právní zástupce žalobce vedle toho vyúčtoval další čtyři úkony právní služby po 2 500 Kč, a sice za další poradu s klientem 27. 12. 2023 a za písemnou žádost adresovanou katastru nemovitostí rovněž z 27. 12. 2023, dále za sdělení žalobce soudu ohledně neúspěšnosti požadavku žalobce vůči Katastrálnímu úřadu provést výmaz zástavního práva na základě dřívějších rozhodnutí vydaných v exekučním řízení a další úkon právní služby o doplnění tvrzení a důkazů ze dne 7. 2. 2024, což bylo prakticky jen předložení konkrétní odpovědi , právnická osoba, jako důkazu k doplněnému tvrzení ze dne 11. 1. 2024. V souvislosti s těmito dalšími čtyřmi vyúčtovanými úkony právní služby soud poukazuje především na ustanovení § 79 o.s.ř., který ukládá žalobci podat takovou žalobu, kde budou zcela vylíčeny rozhodující skutečnosti a budou uvedeny návrhy důkazů, listinné důkazy připojeny. Z toho vyplývá, že pokud je k výzvě soudu doplňováno podstatné tvrzení či důkazy, které jsou důležité pro rozhodnutí ve věci samé, pak jde o svého druhu odstraňování vad žaloby, což nelze pokládat za další vyúčtovatelný úkon, jehož náklad lze důvodně přenášet na ve věci neúspěšnou protistranu. Další poradu s klientem lze sice účtovat klientovi v rámci pečlivé komunikace s ním, zejména když se klient neúčastní jednání a je třeba jej o průběhu informovat, toto však rovněž nenáleží k těm nákladům podřaditelným pod ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kde jsou náklady definovány jako potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Tento pojem nelze vykládat jakkoli široce, je třeba vidět, že jednotlivé úkony podle advokátního tarifu již komunikaci s klientem zahrnují. Zásadně by v rámci přípravy a převzetí právního zastoupení měly být s klientem jednotlivé kroky probrány a není-li v dalším průběhu řízení zapotřebí osobní aktivní účasti klienta, pak je věcí právního zástupce, jak dále postupuje po stránce odborné. Tím spíše, když v dané věci byl problém žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce prezentován jako věcně vyřešený v rámci exekučního řízení, kde soudy všech stupňů dospěly k jednoznačnému závěru, že nárok vyplývající z pohledávky mezi účastníky je promlčen, a zbývalo jen dovodit, zda je promlčeno také jeho zajištění. To, že se právní zástupce žalobce samostatným podáním obrátil na , právnická osoba, za účelem zjištění, zda nelze dosáhnout výmazu zástavního práva mimosoudně, by mělo spadat do přípravy právního zastoupení a první porady s klientem, takže 4 z vyúčtovaných úkonů, tedy za další poradu s klientem, písemnou žádost adresovanou katastru nemovitostí, sdělení žalobce o odpovědi , právnická osoba, a předložení této odpovědi v samostatném podání, jakožto důkazu, soud neuznal za náklad přenositelný k tíži protistrany ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení tak pokládá soud za důvodně vyúčtované, pokud jde o soudní poplatek 5 000 Kč, pět úkonů právní služby po 2 500 Kč, 5x paušál po 300 Kč a DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 2 940 Kč. Celkově jde o částku 21 940 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobci do rukou jeho právního zástupce ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů, jak je uvedeno ve výroku II.