7 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žaloba na vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: a) pohledávka z bankovního účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba., se zůstatkem ke dni právní moci rozvodu 1 166,34 Kč b) pohledávka z bankovního účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba. se zůstatkem ke dni právní moci rozvodu 540,98 Kč.

II. Z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje: a) osobní automobil značky Anonymizováno Anonymizováno, RZ: SPZ; bez zůstatkové hodnoty b) pohledávka z bankovního účtu č. č. účtu vedeného u právnická osoba. se zůstatkem ke dni právní moci rozvodu 11 456 Kč c) veškeré obvyklé vybavení domácnosti nacházející se v rodinném domě č. p. Anonymizováno stojícím na pozemku parc. č. st. Anonymizováno zapsaném na listu vlastnictví č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaných Katastrálním úřadem pro Anonymizováno Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa.

III. Veškeré ostatní movité věci, které patří do společného jmění manželů, se přikazují do výlučného vlastnictví toho z účastníků, který je ke dni vyhlášení rozsudku užívá nebo má ve svém držení.

IV. Žalobce a žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně doplatit nesplacený zůstatek z úvěru poskytnutého účastníkům dle úvěrové smlouvy č. Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno, kterou účastníci uzavřeli dne datum s Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.

V. Nařizuje se prodej dražbou rodinného domu č. p. Anonymizováno stojícího na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, obojí zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota a pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno s vlastnickým podílem o velikosti 1/3, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota, to vše v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaných Katastrálním úřadem pro Anonymizováno Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa. Výtěžek z prodeje bude mezi žalobce a žalovanou rozdělen tak, že žalobci připadne 60 % z výtěžku z prodeje a žalované připadne 40 % z výtěžku z prodeje.

VI. Ohledně návrhu žalobce, aby soud na podíl žalované podle výroku III. započetl polovinu hodnoty automobilu značky Anonymizováno Anonymizováno, RZ: SPZ polovinu hodnoty veškerého vnitřního vybavení rodinného domu č.p. Anonymizováno označeného ve výroku V., se řízení zastavuje.

VII. Ohledně požadavku žalobce, aby soud uložil žalované povinnost hradit k rukám žalobce částku ve výši 10.857,12 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, a to zpětně od 16. 7. 2025, představující polovinu nákladu na splátku hypotečního úvěru, pojištění domácnosti, pojištění hypotečního úvěru a záloh na elektřinu, se řízení zastavuje.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tím, že k zániku SJM došlo 16. 7. 2025, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Kladně č.j. spisová značka o rozvodu manželství účastníků. Vztahy mezi účastníky popsal žalobce jako konfliktní s tím, že žalovaná není ochotná s žalobcem konstruktivně komunikovat a podílet se na nákladech spojených s provozem rodinného domu, který užívá výlučně ona, zatímco žalobce v něm již nebydlí, je tudíž zjevné, že nelze dosáhnout dohody ohledně vypořádání SJM. Navrhl proto, aby byly vypořádány věci nemovité, závazky, tj. náklady na koupi a provoz rodinného domu, dále movité věci a pohledávky – zůstatky na bankovních účtech. Pokud jde o nemovité věci, jde o dům včetně souvisejících pozemků tak, jak jsou nemovité věci popsány ve výroku V. tohoto rozsudku. K tomu uvedl, že žádný z účastníků nemá natolik vysokou částku, aby mohl po přikázání domu do svého výlučného vlastnictví vyplatit podíl druhému z účastníků, přitom rozdělení rodinného domu na jednotky není možné, proto žalobce navrhl, aby věc byla řešena prodejem domu ve veřejné dražbě. Dále navrhl, aby se soud při vypořádání SJM odchýlil od zásady rovnosti podílů vzhledem k tomu, jak se především žalobce zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jměním, proto by měl být výtěžek dražby rozdělen v poměru 60 ku 40 % ve prospěch žalobce. K tomu uvedl, že nejen v průběhu manželství to byl on, kdo vykonával stabilní výdělečnou činnost a plnil všechny závazky spojené s chodem domácnosti, když naopak žalovaná nepracovala několik let, byť už společný syn účastníků dosáhl školního věku s možností navštěvovat družinu, ale také je to žalobce, který nadále od rozvodu hradí nadále za dům, ač tam nebydlí, pojištění domácnosti, měsíční zálohy na elektřinu v tomto domě, veškeré nedoplatky z vyúčtování nákladů na provoz rodinného domu, včetně poplatků za svoz odpadu, a zejména splácí pravidelně hypoteční úvěr, který je společným závazkem účastníků a jehož měsíční splátka činí 17 654,40 Kč. Ke dni právní moci rozvodu činil nesplacený dluh hypotečního úvěru 2 889 988,07 Kč. Žalobce tedy mimo jiné navrhl, aby soud uložil při vypořádání SJM povinnost žalované, aby hradila k jeho rukám částku ve výši 10 857,12 Kč měsíčně jako podíl na těchto výdajích, které dosud hradí žalobce, v průběhu řízení ale v tomto bodě vzal žalobce žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím souhlasila, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil, jak je vyjádřeno ve výroku VII. rozsudku (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen o. s. ř.). V té souvislosti žalobce poukázal na to, že od 1. 9. 2024 mu žalovaná znemožnila přístup do rodinného domu, k čemuž by také mělo být přihlédnuto, když on nese finanční náklady na bydlení žalované i na náklady nájemního bytu, do kterého se v září 2024 odstěhoval. Další žalobní požadavek směřoval na vypořádání věcí movitých, tam je především označen osobní automobil popsaný ve výroku II/a) tohoto rozsudku, původně odhadoval hodnotu tohoto staršího vozidla na 10 000 Kč, ale v průběhu řízení se účastníci shodli na tom, že již má nulovou zůstatkovou hodnotu. Dalšími movitými věcmi bylo obvyklé vybavení domácnosti v rodinném domě, to také žalobce navrhl přikázat do výlučného vlastnictví žalované s tím, že na podíl žalované by se měla započítat polovina hodnoty automobilu značky Anonymizováno Anonymizováno a polovina hodnoty veškerého vnitřního vybavení rodinného domu označeného ve výroku V. Ohledně této části žaloby se také shodli účastníci v průběhu řízení na zastavení řízení, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět poté, co se shodli na nulové hodnotě vozidla. Žalobce pro zjednodušení ani nepožadoval polovinu hodnoty veškerého vnitřního vybavení rodinného domu tak, jak se to uvádí ve výroku VI. tohoto rozsudku, bylo tedy i v této části řízení se souhlasem žalované zastaveno. V písemném vyhotovení rozsudku soud opravil překlep ve výroku VI., kde se odkazuje na popis domu č.p. Anonymizováno, jak je označen ve výroku V., nicméně při vyhlášení rozsudku byl v protokolu označen výrok IV. Tuto technickou chybu soud opravil ve smyslu ustanovení § 164 o. s. ř. zřejmou nesprávnost a správné znění zapracoval do písemného vyhotovení rozsudku. Pokud jde o ostatní movité věci navrhl žalobce, aby byly ponechány ve výlučném vlastnictví toho z účastníků, který je má ve svém držení, a pokud jde o pohledávky z bankovních účtů, nechť jsou přikázány tomu z účastníků, na jehož jméno je účet veden.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že zásadně nepopřela skutková tvrzení týkající se popisu toho, co tvoří předmět zaniklého SJM, potvrdila také, že ani ona nemá prostředky k tomu, aby převzala nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a dokázala podíl žalobce vyplatit v penězích, rozporovala tvrzení žalobce o hodnotě vozidla Anonymizováno a pokud jde o věci nemovité, uvedla dvě zásadní námitky, především nesouhlasila s podílem stran na vypořádávaném majetku ve prospěch žalobce v poměru 60 ku 40% a trvala na tom, aby podíly byly stanoveny rovným dílem, tedy 50 ku 50%. Pokud jde o způsob prodeje nemovitosti, pak namítla, že ekonomicky nejvýhodnější je prodat ji z volné ruky, nikoliv dražbě, protože ty bývají pro prodávající nevýhodné, případně aby si žalobce dům ponechal a žalovanou vyplatil. Nerozporovala tvrzení o tom, že prakticky téměř všechny platby související s bydlením v nemovitosti hradí žalobce, ač tam nebydlí, popřela však tvrzení, že by bránila žalobci v přístupu do rodinného domu. Tvrdila, že žalobce opustil společnou domácnost dobrovolně a neměl opravdový zájem dům dále užívat a jeho přítomnost vyvolávala v žalované pocity nebezpečí, údajně se při návštěvách domu choval agresivně, proto žalovaná přistoupila k tomu, že jej do domu nevpouštěla.

3. Při prvním jednání potvrdili účastníci nespornost toho, že masu SJM tvoří ty hodnoty, které jsou uvedeny v žalobě, dále učinili nesporným to, kdo má které movité věci ve svém držení a kdo nadále platí hypotéku, pojištění a elektřinu, tedy že je to žalobce, a žalovaná že platí jen vodu. Účastníci učinili sporným disparitní vypořádání v poměru 60 ku 40 %, nejprve požadované žalobcem, následně požadované žalovanou, kdy v mezidobí obě strany zmiňovaly možnost vypořádání rovnodílné. Následně ještě učinili účastníci nesporným tvrzením to, že žalobce hradí částku 27 000 Kč měsíčně na náklady na provoz rodinného domu, a to včetně splácení hypotéky, žalovaná hradí pouze vodu a všechny ostatní platby výlučně žalobce, vše výše uvedené (s výjimkou možné disparity podílů) vzal tudíž soud za prokázaná skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). Spornou otázkou zůstal i způsob realizace nemovitosti, když současně bylo nesporné, že žádný z účastníků nemá prostředky, aby druhého vyplatil, a dále zůstalo spornou otázkou, zda využít disparity podílů, což je nástroj zcela výjimečný, zohledňující zpravidla velmi silné zásluhy jedné strany oproti straně druhé na získání a udržení majetku. Obě strany také nerozporovaly, že při nařízené dražbě by se musel současně splatit zbytek hypotečního úvěru a při rozdělení výtěžku dražby by se muselo zohlednit právě ono výše zmíněné plnění žalobce ve výši 27 000 Kč měsíčně.

4. Ač žalovaná deklarovala zájem o prodej nemovitosti z volné ruky, současně žádala žalobce o odklad prodeje, kdy by ji měl nechat bydlet v nemovitosti do konce srpna 2026 s tím, že ona pak by nemovitost zpřístupnila. Soud vyzýval účastníky i ke smíru, ale byť se při jednání datum do protokolu dohodli, že společně vyberou vhodnou realitní kancelář a umožní, aby případní zájemci mohli nemovitost prohlížet, nestalo se tak, především žalovaná to neumožnila. Svůj postoj zdůvodnila tvrzením, že má z osobního kontaktu s bývalým manželem obavu a necítí se bezpečně, pokud by mu měla předat klíče, aby on umožnil prohlídky nemovitosti, když z řízení o úpravě poměrů nezl. syna účastníků vyplynulo, že v minulosti žalovaná bránila vstupu jakýchkoliv orgánů včetně OSPOD do domu při šetření poměrů jejich nezletilého syna.

5. Soud k důkazu provedl rozsudek o rozvodu manželství účastníků i o úpravě poměrů k jejich synovi, dále výpis z katastru nemovitostí - LV č. hodnota a LV č. hodnota v katastrálním území adresa, dále smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru včetně sazebníku a rozpisu položek účtovaných v souvislosti s úvěrem k datu 31. 3. 2025, dále pojistnou smlouvu, pojištění hypotéky, stanovení záloh na elektřinu, potvrzení o splátkách hypotéky, včetně průběhu splácení, dále k dokreslení tvrzení o komunikaci mezi účastníky byla provedena jejich korespondence probíhající od roku 2025 od ledna a potvrzení o zůstatku na účtech, které jsou vedeny na jména účastníků. Žalobce ještě při jednání ke svému požadavku na vypořádání věcí movitých, které by měly tvořit obvyklé vybavení domácnosti ve shora označeném domě, pak učinil nesporným to, že hodnota obvyklého vybavení domácnosti s výjimkou těch hodnot, jako je bazén, vestavěné spotřebiče, vestavěný nábytek, by měla být označena jako nulová, naproti tomu právě ony hodnoty, které lze pokládat za součást věci, by musely být zahrnuty v ceně za prodej nemovitosti v dražbě. Tvrzení účastníků tak byla v souladu s obsahem listinných důkazů a bylo možné učinit na základě toho skutková zjištění, která odpovídají tomu, co účastníci shodně tvrdili (§120 odst. 3 o.s.ř.).

6. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“) to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

7. Podle § 709 odst. 1 o. z. Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (§ 709 odst. 2 o. z.).

8. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

9. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

10. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

11. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o. z.).

12. Vzhledem k tomu, že byly předloženy doklady o výši zůstatků na účtech účastníků ke dni právní moci rozvodu a že účastníci učinili nesporným, který účet je veden na jméno toho kterého z nich, bylo výrokem I. rozhodnuto o přikázání pohledávek ze dvou bankovních účtů na jméno žalobce právě do jeho výlučného vlastnictví. V souhrnu jde sice jen o částku 1 707,32 Kč ke dni právní moci rozvodu oproti pohledávce z bankovního účtu žalované, jak je označeno ve výroku II. pod bodem b), kde byl zůstatek ke dni právní moci rozvodu 11 456 Kč, ale žalobce toto vědomě požadoval bez jiné kompenzace, než která se následně promítla v rozhodnutí o rozdělení výtěžku prodeje nemovitosti v dražbě.

13. S ohledem na nespornost (shodu tvrzení) účastníků o tom, jak má být naloženo s osobním automobilem značky Anonymizováno a že nemá toto vozidlo žádnou zůstatkovou hodnotu ke dni rozvodu, bylo ve výroku II. pod bodem a) toto vozidlo přikázáno do výlučného vlastnictví žalované, stejně tak jako pod bodem c) veškeré obvyklé vybavení domácnosti, které je samo o sobě definováno v § 698 o.z., jde tedy o tu část movitých věcí, které jsou odnímatelné při vystěhování nemovitosti, na rozdíl od věcí zabudovaných, které by musely být při dražbě vyhodnoceny jako součást věci. Ve výroku I. a II. tedy soud především reflektoval shodná tvrzení účastníků a neshledal důvod, proč by měl rozhodnout proti jejich shodně vyjádřené vůli.

14. Taktéž soud postupoval při rozhodnutí ve výroku III., byť si byl vědom toho, že jde spíše o reflexi ustanovení § 741 písm. a) o.z., kdy se předpokládá fikce nabytí výlučného vlastnictví po marném uplynutí lhůty tří let od rozvodu, což není tento případ. Přesto účastníci shodně vyjádřili vůli, aby bylo ohledně movitých věcí ostatních rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. Soud si je vědom, že by z hlediska identifikace a hodnoty věcí mělo být požadováno, aby byly přesněji definovány a přesněji oceněny, ale z hlediska zájmu účastníků na výsledku řízení v dohledné době respektoval skutečnost, že žalobce je fakticky schopen definovat pouze ty věci, které má ve svém držení, zatímco identifikace věcí v držení žalované by musela být zjišťována delším procesním postupem po výzvách směrem k žalované, což při shodě vůle obou účastníků, aby skutečně zůstaly v jejich držení jako jejich výlučné vlastnictví ty movité věci, o kterých oni vědí, že je ve svém držení mají, by to bylo v rozporu s principem ekonomiky řízení.

15. Výrokem IV. soud rozhodl o společné povinnosti účastníků doplatit nesplacený zůstatek z úvěru podle úvěrové smlouvy, jde tedy o tu hypotéku, kterou splácí dosud výlučně žalobce a o níž je si soud vědom, že by musel být zůstatek při dražbě nejdříve splacen a teprve poté výtěžek mezi účastníky rozdělen. Standardní judikatura předpokládá takový postup, kdy právě nesplacené dluhy účastníků se přikáží jim oběma jako společná povinnost, neboť pokud by povinnost byla přikázána jen jednomu z účastníků, který sice by měl právo požadovat polovinu po tom druhém, ale neměl by jistotu, že se mu této poloviny dostane, byl by on znevýhodněn. Při nedostatečné solventnosti obou účastníků, jak ji oba deklarovali, nelze prakticky přijmout jiné řešení než ono, které je principem, tedy společné přikázání této povinnosti oběma účastníkům.

16. Ve výroku V. soud nařídil prodej domu v dražbě, když se přesvědčil ze vzájemné korespondence účastníků i z jejich vystupování před soudem, že cesta ke smírnému řešení se nejeví jako reálná. Bylo zde několik pokusů oslovit společně realitní kancelář a prodat nemovitosti z volné ruky, když první dvě možnosti vypořádání (rozdělení nemovitosti či přikázání jednomu z účastníků) byly vyloučeny. Soud neshledal případným ani závěrečný návrh žalované, aby nemovitosti byly přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to každému jednou polovinou s tím, že by si mohl potom každý svou polovinou nakládat podle své úvahy. Taková situace by založila jen další spor mezi účastníky, když se soud přesvědčil o nedostatku jejich vzájemně vstřícné komunikace, přitom smyslem občanského soudního řízení je vyřešit situaci pro účastníky co nejvíc komfortním a nejméně zatěžujícím způsobem. Soud se tedy přiklonil k návrhu žalobce, aby byl nařízen prodej nemovitosti v dražbě.

17. Významným bodem sporu mezi účastníky bylo rozhodnutí o tom, nakolik má být použita disparita při rozdělení výtěžku dražby mezi účastníky Vzhledem k tomu, že učinili účastníci nesporným plnění žalobce ve výši 27 000 Kč měsíčně od právní moci rozvodu do současné doby, poučil soud účastníky, že takovéto plnění je nutno posoudit jako vnos žalobce a brát jej v úvahu při samotném rozhodnutí. Pokud by soud přikazoval nemovitost do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků, pak by se toto plnění v konkrétní částce narostlé ke dni rozhodnutí soudu promítlo do výše vypořádacího podílu, kterým by byl zavázán vůči druhému z účastníků nabyvatel nemovitosti jako celku. V případě nařízení prodeje v dražbě je situace odlišná. Při dražbě je zapotřebí od vydražené ceny odečíst náklady dražby a splatit z ní též nesplacený zůstatek hypotéky. Vnos žalobce v takovém případě nelze zohlednit jiným způsobem, než disparitou při rozvrhu výtěžku dražby. Soud v této situaci opatřil k důkazu hrubý náhled ocenění od realitní kanceláře, která ovšem má na zdejším trhu zkušenost řadu let a zná poměry v adresa, a ze zprávy této realitní kanceláře ze dne 16. 3. 2026 bylo zjištěno, že hodnotu nemovitostí lze odhadnout na 11 040 000 Kč. Pokud by se nemovitosti prodávaly z volné ruky, je možno vyjít z obvyklé provize a možné výsledné ceny aktiv SJM jako 10 600 000 Kč, přičemž jako pasivum by bylo třeba odečíst rovněž zaokrouhlenou částku 2 800 000 Kč jako přibližnou hodnotu zbývajících splátek hypotéky, tudíž by masa SJM činila přibližně 7 800 000 Kč. Když bral soud v úvahu vnos žalovaného při nesporném plnění za 8 měsíců po 27 000 Kč, což vychází zatím na 216 000 Kč, vychází základ pro rozdělení výtěžku na 7 584 000 Kč, z čehož polovina tvoří 3 792 000 Kč. K tomu by se pro žalobce jako jeho vnos měla přičíst a pro žalovanou odečíst částka 216 000 Kč, vychází tak podíl žalobce přibližně na 4 008 000 Kč a pro žalovanou 3 576 000 Kč, což by zakládalo poměr jejich vypořádání na 53 % ve prospěch žalobce a 47 % pro žalovanou. Už při jednání datum dal soud účastníkům najevo svůj záměr, že pokud nedospějí ke smíru, pak ohledně nemovitých věcí bude nutno rozhodnout tak, že soud nařídí jejich prodej v dražbě. Je rovněž nutno počítat s tím, že je na účastnících, zda se dražba uskuteční, především je to na žalobci, který deklaroval svůj záměr mít k dispozici exekuční titul při nespolupráci se žalovanou, která má snahu bydlet v nemovitosti co nejdéle. Lze tudíž očekávat, že než by došlo k prodeji v dražbě, bude stále narůstat rozdíl v tom poměru mezi žalobcem a žalovanou, když je to žalobce, kdo nadále onu částku měsíčně platí a zvyšuje svůj vnos. Jde především o splátky hypotečního úvěru, ale také provozní náklady domu, a proto jako spravedlivé vypořádání výtěžku prodeje v dražbě je skutečně důvodné rozvrhnout výtěžek jako 60 % ve prospěch žalobce a 40 % ve prospěch žalované, aby se hodnota vnosu vyrovnala. Soud tedy výrokem V. prodej v dražbě nařídil včetně uvedených procent rozvržení výtěžku z prodeje.

18. Ve výrocích VI. a VII. bylo řízení částečně zastaveno na základě dílčího zpětvzetí žaloby, jak je zmíněno výše, a po souhlasu žalované s tímto zpětvzetím.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem VIII. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Ve věci judicia duplex, kdy podstatou řízení je pouze transformace jednoho druhu vlastnictví do jiného, přičemž žádný z účastníků nezískává více hodnot, než dříve měl, pouze se místo jeho účasti na SJM vyčleňuje příslušná část jako jeho vlastnictví výlučné (a nic na tom nemění rozvrh výtěžku prodeje ve prospěch žalobce, když tento poměr reflektuje pouze výši vnosu žalobce), proto zde není prostor, aby komukoliv z účastníků soud náhradu nákladu řízení mimořádně přiznal, a bylo tudíž rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku VIII. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo (exekuci).