7 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované . Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B , narozená Datum narození advokátky B . Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C 3. Jméno advokátky D , narozený Datum narození advokátky D bytem Adresa advokátky D zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovité věci I. Žaloba, jíž se žalobci domáhají, aby soud určil, že stavba garáže stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ) je ve spoluvlastnictví manželů , jméno FO, a , Jméno žalobce B, a , jméno FO, , kdy manželé , Jméno žalobce A, a , Jméno žalobce B, mají spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 a , Jméno advokátky D, má spoluvlastnický podíl 1/2, se zamítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně prvým dvěma žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 25 700,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právní zástupkyně prvých dvou žalovaných.III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně třetímu žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce třetího žalovaného.

1. Oba žalobci se vůči všem třem žalovaným domáhali určení, že stavba garáže bez čp/če stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, je ve spoluvlastnictví obou žalobců jako manželů a 3. žalovaného, a to tak, že oba žalobci jako manželé mají spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny a 3. žalovaný má spoluvlastnický podíl také ve výši jedné poloviny. Uvedeného určení se žalobci domáhali z důvodů, že v letech 2008 až 2010 za trvání svého manželství postavili samostatnou stavbu garáže na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (v současnosti parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) v katastrálním území , adresa, . Žalobci danou stavbu postavili výhradně sami jako stavebníci, a to ze svých vlastních prostředků náležejících do společného jmění manželů. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byl v době realizace výstavby ve spoluvlastnictví žalobců a prvých dvou žalovaných. Mezi žalobci a prvými dvěma žalovanými byla na počátku ústně dohodnuta výstavba dvou rodinných domů, stavební úřad však povolil výstavbu jen jednoho domu. Žalobci i prví dva žalovaní se dohodli, jakou část pozemku bude každý z nich užívat. Dům postavili se dvěma samostatnými domácnostmi se samostatnými přípojkami a do budoucna zamýšleli nemovité věci rozdělit a vzájemně se vypořádat. Garáž žalobci postavili na základě povolení stavebního úřadu a s vědomím prvých dvou žalovaných, a to na té části pozemku, kterou podle dřívější dohody užívali právě žalobci, přičemž garáž byla také připojena k žalobci užívané polovině domu. Žalovaní se na realizaci výstavby garáže nijak nepodíleli a stavbu garáže nikdy neužívali. Do doby, než byla stavba garáže zapsána do katastru nemovitostí, prví dva žalovaní ohledně dané stavby neuplatňovali vlastnické právo, přičemž garáž nebyla zmíněna ani v žádosti prvých dvou žalovaných ze dne 7. 2. 2017 o udělení souhlasu stavebního úřadu s rozdělením nemovitostí, ani v připravené dohodě žalobců a prvých dvou žalovaných o vypořádání spoluvlastnictví tehdejšího pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

2. Stavba garáže však byla následně zapsána do katastru nemovitostí jako součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . K tomuto zápisu došlo na základě podání označeného jako ohlášení změny údajů o pozemku, jehož součástí se stala stavba, které ke katastrálnímu úřadu podala insolvenční správkyně obou žalobců v insolvenčním řízení vedeném proti nim. Přílohou uvedeného podání byl geometrický plán, kterým byla vyznačena změna obvodu budovy a který byl úředně ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem již dne 10. 11. 2010. Žalobci v rámci insolvenčního řízení vedeného proti nim prodali 3. žalovanému své podíly na pozemku a garáži, a to pouze ve výši ½, respektive každý z nich pouze ve výši ¼. Žalobci byli k prodeji vedeni snahou o co nejrychlejší skončení insolvenčního řízení. Prodej se uskutečnil se souhlasem soudu a insolvenční správkyně. Přitom bylo 3. žalovanému známo, že se žalobci v rámci insolvenčního řízení snažili řešit otázku vlastnictví pozemků a staveb na nich se nacházejících, a to jednak dohodou s prvými dvěma žalovanými na vypořádání spoluvlastnictví, jednak prostřednictvím incidenčních žalob, kterými se domáhali svého vlastnického práva k přístavbám jako samostatným věcem. V průběhu jednání mezi žalobci a 3. žalovaným došlo i ke změně kupní ceny z důvodu, že nebylo možné dosáhnout vypořádání spoluvlastnictví.

3. Jako spoluvlastníci pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , u něhož je jako jeho součást zapsána i řešená stavba garáže v katastrálním území , adresa, , jsou však v katastru nemovitostí nyní zapsáni všichni tři žalovaní, zatímco žalobci nikoliv. Žalobci proto zpochybnili zápis v katastru nemovitostí ohledně garáže v rozsahu jejího zápisu jako součásti pozemku a v rozsahu jejího spoluvlastnictví prvými dvěma žalovanými. Spoluvlastnictví prvých dvou žalovaných ohledně pozemku ani spoluvlastnický podíl 3. žalovaného o velikosti ½ k pozemku ani ke stavbě garáže žalobci nezpochybnili.

4. Prví dva žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili z důvodů, že nemovité věci, jejichž spoluvlastníky byli žalobci a první dva žalovaní, jsou v podstatě rodinným sídlem, které vystavěli, obhospodařovali a užívali žalobci i prví dva žalovaní, přičemž 2. žalovaná je dcerou žalobce a). Mezi žalobci a prvými dvěma žalovanými platila neformální dohoda o užívání nemovitých věcí, podle níž bylo vše tzv. napůl. Garáž byla vystavěna v době, kdy vztahy v rodině byly v pořádku a kdy si v rodině běžně vypomáhali. Žalobci se s prvými dvěma žalovanými nikdy nedohodli na tom, že by garáž měla být výlučným vlastnictvím žalobců. Proto prví dva žalovaní po žalobcích nikdy nepožadovali ani vydání bezdůvodného obohacení za umístění stavby na společném pozemku. Žalobci nikdy dříve vůči prvým dvěma žalovaným neuplatňovali své výlučné vlastnictví garáže. Svého výlučného vlastnictví se žalobci poprvé domáhali až v roce 2020 v insolvenčním řízení. Incidenční žalobu však vždy vzali zpět. V insolvenčním řízení oba žalobci předložili seznam majetku, v němž uvedli i jednu polovinu domu č. p. , Anonymizováno, , naopak garáž v seznamu samostatně neuvedli.

5. Ani 3. žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, a to z důvodů, že spoluvlastníkem všech nemovitých věcí včetně garáže stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, se spoluvlastnickým podílem ve výši jedné poloviny skutečně je a své spoluvlastnictví nikdy nezpochybňoval. Spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech nabyl 3. žalovaný od žalobců na základě kupní smlouvy ze dne 16. 5. 2022. Žalobci kupní smlouvou prodali 3. žalovanému vše, co v okamžiku jejího uzavření vlastnili, tedy každý z nich ideální jednu čtvrtinu na nemovitých věcech. Ohledně stavby garáže stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, žalobci výslovně prohlásili, že každý z nich je vlastníkem ideální jedné čtvrtiny, nikoliv že by byli společně vlastníky celé garáže, tedy že by každý z nich vlastnil jednu polovinu garáže. K prodeji došlo v rámci insolvenčního řízení žalobců, a proto pokud by žalobci byli vlastníky celé garáže, byla by 3. žalovanému prodána celá garáž.

6. V rozsahu, v němž se žalobci původně domáhali určení, že stavba garáže je samostatnou věcí, bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 16. 7. 2024. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů této části řízení.

7. Soud věc projednal při jednáních dne 23. 10. 2024 (č. l. 75–77) a dne 2. 12. 2024 (č. l. 130–132), při nichž provedl dokazování a dne 2. 12. 2024 vyhlásil rozsudek.

8. Z písemností předložených účastníky soud zjistil, že v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracovitě , adresa, je na listu vlastnictví číslo , hodnota, zapsán pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Současně je v katastru nemovitostí jako součást uvedeného pozemku zapsána stavba bez čp/če se způsobem využití jako garáž. Jako vlastníci daného pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsáni jednak prví dva žalovaní, do jejichž společného jmění manželů náleží spoluvlastnický podíl na pozemku o velikosti ½, jednak 3. žalovaný se spoluvlastnickým podílem rovněž o velikosti ½. Vlastnické právo 3. žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne 14. 12. 2022 v řízení číslo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, s právními účinky zápisu ke dni 21. 11. 2022 na základě kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2022 (částečný výpis z katastru nemovitostí z listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, ohledně pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 7 prokazující stav evidovaný k datu 30. 1. 2024 – č. l. 9).

9. Žalobce a) jako dlužník dne 13. 4. 2017 prohlásil, že vlastní nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na číslech listů, které vyjmenoval, a že nevlastní žádný jiný majetek, který by byl vyšší než zanedbatelné hodnoty [seznam majetku a závazků dlužníka – žalobce a) ze dne 13. 4. 2017 – – č. l. 44]. K datu 18. 8. 2017 byla v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, zapsána stavba č. p. , Anonymizováno, se způsobem využití jako rodinný dům a jako její vlastníci byli zapsáni oba žalobci a prví dva žalovaní, přičemž každému páru náležel do jeho tehdejšího společného jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Nabývacím titulem pro oba žalobce i pro prvé dva žalované bylo kolaudační rozhodnutí ze dne 12. 5. 2003, jež nabylo právní moci ke dni 13. 6. 2003 (výpis z katastru nemovitostí z listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, prokazující stav evidovaný k datu 18. 8. 2017 – – č. l. 50–51).

10. V průběhu insolvenčního řízení vedeného proti žalobcům byla připravena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví obou žalobců, namísto nichž měla jednat jejich insolvenční správkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a prvých dvou žalovaných mimo jiné ohledně tehdejšího pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Stavba garáže v textu připravované dohody nebyla výslovně uvedena (koncept dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a smlouvy o zřízení věcných břemen – č. l. 87–92). Dále byl v průběhu insolvenčního řízení vedeného proti žalobcům vypracován znalecký posudek, jehož předmětem bylo zjištění ceny spoluvlastnického podílu na tehdejších pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a na stavbě č. p. , Anonymizováno, se způsobem využití jako rodinný dům, vše v katastrálním území , adresa, (kopie znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, – č. l. 105–119). Insolvenční správkyně obou žalobců však ve své zprávě ze dne 30. 4. 2020 o průběhu insolvenčního řízení uvedla, že dohoda o vypořádání spoluvlastnictví uzavřena nebyla z důvodu nesouhlasu prvých dvou žalovaných, jež se obávali, aby na jejich majetek nepřešlo zajištění a exekuce váznoucí do té doby na majetku žalobců. Insolvenční správkyně dále uvedla, že dosud existovala pouze dohoda o způsobu užívání daných nemovitých věcí, nikoliv dohoda o tom, že by žalobci měli nabýt větší podíl na takových nemovitých věcech (zpráva insolvenční správkyně o proběhu insolvenčního řízení ze dne 30. 4. 2020 – – č. l. 120–121).

11. Insolvenční správkyně obou žalobců podáním datovaným 2. 4. 2020 požádala , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , aby do katastru nemovitostí byla zapsána změna údajů o pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, v tom, že součástí daného , Anonymizováno, se stala stavba bez čp/če se způsobem využití jako garáž. Ohledně podání bylo před katastrálním úřadem vedeno řízení číslo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (ohlášení změny údajů o pozemku, jehož součástí se stala stavba – č. l. 4). Přílohou podání byl geometrický plán pro vyznačení změn obvodu budovy číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, vyhotovený , jméno FO, a dne 10. 11. 2010 úředně ověřený oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, . Pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 7 vznikl z pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , oba v katastrálním území , adresa, (geometrický plán č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, – č. l. 5–6).

12. Žalobce a) se žalobou datovanou 7. 7. 2020 domáhal u Krajského soudu v Praze proti své insolvenční správkyni určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ vzhledem k celku zahrnujícímu mimo jiné budovu bez č.p. nebo č.e. jako samostatnou nemovitou věc stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž v samotném žalobním petitu uvedl jiná nesprávná parcelní čísla pozemků (incidenční žaloba datovaná 7. 7. 2020 – č. l. 54 p. v. – 57). Řízení o uvedené žalobě bylo spojeno ke společnému projednání s řízením o žalobě podané žalobkyní b) a doručené Krajskému soudu v Praze také dne 15. 7. 2020, kterou se domáhala určení, že je ona vlastníkem spoluvlastnického podílu rovněž o velikosti ideální ½ vzhledem k témž celku jako žalobce a). Řízení o obou žalobách bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Praze pod č. j. KSPH , incidenční spisová značka, z důvodů, že žalobci dne 20. 4. 2021 vzali žaloby zpět (usnesení Krajského soudu v Praze pod č. j. KSPH , incidenční spisová značka, – č. l. 43). Další žalobou datovanou 13. 8. 2021 se již oba žalobci společně domáhali proti své insolvenční správkyni stejného určení jako v předešlých žalobách (incidenční žaloba datovaná 13. 8. 2021 – č. l. 39–42). Řízení o této pozdější žalobě doručené Krajskému soudu v Praze dne 16. 8. 2021 bylo zastaveno usnesením uvedeného soudu ze dne 24. 8. 2021, č. j. KSPH , incidenční spisová značka, , opět s odůvodněním, že žalobci dne 23. 8. 2021 vzali žalobu bez udání důvodu zpět (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č. j. KSPH , incidenční spisová značka, – č. l. 43 p. v.).

13. Smlouvou podepsanou oběma žalobci dne 20. 9. 2022 a 3. žalovaným dne 26. 9. 2022 se žalobci zavázali odevzdat ve prospěch 3. žalovaného své spoluvlastnické podíly mimo jiné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to každý z žalobců svůj podíl o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku, a umožnit 3. žalovanému nabýt k těmto podílům vlastnické právo a 3. žalovaný se zavázal podíly převzít a zaplatit ve prospěch žalobců kupní cenu ve výši 5 400 000 Kč. U označení pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, jako předmětu koupě bylo v čl. II odst. 1.1 a 1.2 smlouvy vždy výslovně uvedeno, že jeho součástí je stavba bez č.p. nebo č.e. (garáž) (kupní smlouva podepsaná 3. žalovaným dne 26. 9. 2022 z řízení číslo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, – č. l. 45–48). Smlouva shodného znění přinejmenším v rozsahu označení předmětu koupě jako spoluvlastnických podílů mimo jiné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p. nebo č.e. (garáž), v katastrálním území , adresa, a v rozsahu celkové výše kupní ceny 5 400 000 Kč byla oběma žalobci a 3. žalovaným podepsána již dne 16. 5. 2022 (kupní smlouva podepsaná dne 16. 5. 2020 – č. l. 30–32). O uzavření kupní smlouvy spolu žalobci a 3. žalovaný, respektive , jméno FO, , komunikovali prostřednictvím e-mailu již dne 19. 8. 2021. Kupní cena měla podle žalobců činit 5 400 000 Kč i ke dni 23. 8. 2021, přičemž advokát tehdy zastupující oba žalobce se ujišťoval o správnosti takové ceny, neboť podle jeho posledních údajů cena činila jen 5 000 000 Kč (tisk e-mailové komunikace ze dnů 19. 8. 2021 a 23. 8. 2021 – č. l. 128 a 129).

14. Advokát zastupující oba žalobce vyzval prvé dva žalované dopisem ze dne 17. 5. 2023 k uzavření dohody o uznání vlastnického práva obou žalobců k podílu ve výši ½ na stavbě garáže na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 7 v katastrálním území , adresa, (výzva žalobců ve věci jednání o uznání vlastnického práva – předžalobní výzva ze dne 17. 5. 2023 – č. l. 8). Na uvedenou výzvu odpověděla advokátka zastupující prvé dva žalované tak, že tito nárok žalobců neuznávají (reakce prvých dvou žalovaných ze dne 3. 7. 2023 – č. l. 7).

15. Pravost a správnost písemných důkazů nebyly při jejich provádění žádným z účastníků zpochybňovány a také soud neměl důvod o nich pochybovat, zvlášť když mezi jednotlivými provedenými důkazy nebyl zjištěn žádný rozpor, s výhradou zjevně nesprávného označení nemovitých věcí v petitech předložených incidenčních žalob. Žalobci sice tvrdili, že označení stavby garáže jako součásti pozemku bylo v písemné kupní smlouvě z jejich strany vědomě v rozporu s jimi tvrzeným skutečným stavem, pro rozhodnutí věci však bylo podstatné jen tolik, zda takové označení vnímal v době uzavření smlouvy jako neodpovídající skutečnému stavu i 3. žalovaný.

16. Při jednání dne 23. 10. 2024 (č. l. 76 p. v.) soud vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) mimo jiné k tomu, aby doplnili svá tvrzení o tom, že 3. žalovaný si byl vědom, že faktický stav je odlišný od stavu zapsaného v katastru nemovitostí, a to v době uzavření kupní smlouvy, a aby označili důkazy potřebné k prokázání takových doplněných tvrzení. Soud také poučil účastníky o svém předběžném právním posouzení věci, které nakonec odpovídalo i posouzení konečnému.

17. Soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz účastnickým výslechem obou žalobců a 3. žalovaného (č. l. 83 p. v.), neboť žalobci neuvedli žádná konkrétní tvrzení, která by měla být těmito důkazy prokázána. Důkaz slouží k prokázání účastníkových tvrzení, nikoliv ke zjištění, co by vůbec mohl účastník ve svém zájmu v řízení tvrdit. Obecné tvrzení žalobců, že 3. žalovaný nebyl v dobré víře, že stavba garáže je součástí pozemku, není pro svou neurčitost způsobilé být jakkoliv prokazováno. Kromě toho nelze přehlédnout, že důkaz výslechem účastníka lze podle § 131 odst. 1 o. s. ř. provést jen k prokázání takových skutečností, které nelze prokázat jinak. Žalobci přitom nijak nevysvětlili, proč by jejich tvrzení o rozhodných skutečnostech, pokud by bylo dostatečně určité, nemohlo být prokázáno žádným jiným důkazem. Skutečnost, že insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, a z toho plynula možnost 3. žalovaného seznámit se s písemnosti zveřejněnými v daném rejstříku, je obecně známá, proto ji podle § 121 o. s. ř. není třeba prokazovat. Pro rozhodnutí věci navíc nebyla podstatná vědomost 3. žalovaného o dřívějších incidenčních sporech vedených žalobci v letech 2020 a 2021, neboť o pozdější dobré víře 3. žalovaného v době uzavření kupní smlouvy v roce 2022 taková případná vědomost nevypovídá ničeho. Z téhož důvodu nebyl pro věc podstatný průběh předsmluvních jednání žalobců a 3. žalovaného, která podle tvrzení žalobců započala dokonce ještě před incidenčními spory. K těmto předsmluvním jednáním navíc žalobci jako důkaz označili e-mailovou komunikaci a neuvedli žádné jiné konkrétní skutečnosti, který by danou komunikací nemohly být prokázány a které by z toho důvodu mohly být prokazovány jedině účastnickými výslechy.

18. Při zjišťování skutečnosti, zda 3. žalovaný v době uzavření kupní smlouvy jednal v dobré víře, že stavba garáže v této smlouvě označená a v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku je součástí pozemku i ve skutečnosti, soud vycházel z vyvratitelné právní domněnky podle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), podle níž se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. V souladu s § 133 o. s. ř. proto měl soud dobrou víru 3. žalovaného, že stavba garáže je součástí pozemku, za prokázanou, jestliže v řízení nevyšel najevo opak. Takový opak v řízení zjištěn nebyl.

19. Neurčitá tvrzení žalobců, z nichž měl opak vyplynout, totiž směřovala pouze do minulosti, ačkoliv pro věc významná byla jen dobrá víra 3. žalovaného v době uzavření smlouvy. Sama skutečnost, že 3. žalovaný měl prostřednictvím insolvenčního rejstříku možnost zjistit, že žalobci v době o více než rok předcházející uzavření kupní smlouvy proti označení stavby garáže jako součásti pozemku brojili incidenčními žalobami, pozdější dobrou víru 3. žalovaného v době uzavření smlouvy nevyvrací. To platí zvlášť za situace, kdy žalobci své incidenční žaloby vzali vždy zpět, navíc bez udání důvodu. Kromě toho je třeba zdůraznit, že žalobci poukazovali pouze na možnost 3. žalovaného se s určitými informacemi prostřednictvím insolvenčního rejstříku seznámit, taková možnost však nic nevypovídá o jeho skutečné vědomosti 3. žalovaného. Přitom by nebylo možné klást 3. žalovanému k tíži, pokud by s takovými informaci neseznámil, neboť nebylo jeho povinností se s průběhem insolvenčního řízení vedeného proti žalobcům seznamovat ani prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Dobrou víru 3. žalovaného ve správnost označení předmětu koupě v uzavřené kupní smlouvě pak také nemůže nijak vyvrátit jen pouhá délka doby, po kterou spolu obě smluvní strany před uzavřením smlouvy jednaly.

20. Dobrou víru 3. žalovaného navíc podporovalo jednoznačné znění smlouvy shodující se se stavem zapsaným v katastru nemovitostí a také zjevná nelogičnost takového postupu, při němž by snad žalobci prodali 3. žalovanému v zásadě funkční celek staveb nebo částí staveb a pozemků pod nimi, a přitom by do předmětu koupě nezahrnuli polovinu jedné stavby z takového celku.

21. Žalobci tvrzené snížení dohodnuté kupní ceny nemohlo být způsobeno vědomostí 3. žalovaného o tom, že označení předmětu koupě v kupní smlouvě nebude odpovídat faktickému stavu. Dohodnutá kupní cena se totiž od doby poslední incidenční žaloby, kterou žalobci brojili proti označení stavby garáže jako součásti pozemku, nijak nezměnila. Naopak advokát zastupující v době poslední incidenční žaloby oba žalobce se již tehdy ujišťoval o správnosti výše takové kupní ceny, protože podle jeho předchozích informací měla být dokonce nižší.

22. Protože v řízení nevyšel najevo opak, měl soud za prokázané podle § 7 o. z. ve spojení s § 133 o. s. ř., že 3. žalovaný byl v době uzavření kupní smlouvy v dobré víře, že stavba garáže je součástí pozemku.

23. Jen pro úplnost lze dodat, ač to pro níže uvedené právní posouzení věci je bez významu, že ze zprávy insolvenční správkyně o průběhu insolvenčního řízení ze dne 30. 4. 2020 (č. l. 120–121) soud nezjistil, že by insolvenční správkyně považovala stavbu garáže za samostatnou nemovitou věc. Insolvenční správkyně ve své zprávě pouze uvedla, že pokud by se dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobců a prvých dvou žalovaných podařilo uzavřít, získali by právě na základě takové dohody celou stavbu garáže jen žalobci. Protože však dohoda uzavřena nebyla, stavba garáže připadla do spoluvlastnictví žalobců a prvých dvou žalovaných ve stejném poměru jako stavba rodinného domu.

24. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy směřující k prokázání tvrzení ohledně dohod mezi žalobci a žalovanými týkajících se řešené stavby garáže, neboť pro níže popsané právní posouzení věci soudem v tom smyslu, že stavba garáže se stala součástí pozemku nejpozději při nabytí vlastnického práva 3. žalovaným k danému pozemku, byly případné dřívější dohody žalobců a prvých dvou žalovaných nevýznamné. Soud tedy neprovedl žalobci navržené výslechy obou žalobců a prvých dvou žalovaných (č. l. 2 a 76) Právě tak nebylo pro právní posouzení věci podstatné, jak stavbu garáže v minulosti vnímali sami žalobci. Proto soud neprovedl ani prvými dvěma žalovanými navržený důkaz vyjádřením dlužníka ze dne 4. 4. 2013 na č. l. 52 a seznam majetku a závazků žalobkyně b) ze dne 13. 4. 2017 na č. l.

54. Dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobců a prvých dvou žalovaných uzavřena nebyla, z toho důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl ani žalobci navrhované důkazy s takovou připravovanou dohodou související, tedy důkaz dohodou o připojení nemovitostí na inženýrské sítě na č. l. 85, žádostí insolvenční správkyně o schválení soudem ze dne 15. 1. 2019 na č. l. 86, žádostí insolvenční správkyně o schválení soudem ze dne 12. 10. 2019 na č. l. 93 p. v., usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. KSPH , spisová značka, -B-37, na č. l. 99, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. KSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na č. l. 100–101 ani sdělením stavebního úřadu ze dne 3. 3. 2017, které navíc žalobci k důkazu sice navrhli (č. l. 83), ale ani nepředložili. Konečně soud neprovedl ani žalobci navrhovaný důkaz doplněním soupisu majetkové podstaty na č. l. 102–104, který měl jen povahu průvodního dopisu ke znaleckému posudku, jehož kopii soud k důkazu provedl. Právě v takovém významu tento důkaz označili i žalobci (č. l. 83) a přitom neuvedli jiné skutečnosti, které by jím měly být prokázány.

25. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Stavba bez čp/če se způsobem využití jako garáž stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, je v katastru nemovitostí zapsána na listu vlastnictví číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, , jako součást uvedeného pozemku. Jako vlastníci uvedeného pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsáni pouze všichni žalovaní, a to prví dva žalovaní se spoluvlastnickým podílem náležejícím do jejich společného jmění manželů o velikosti ½ a 3. žalovaný se spoluvlastnickým podílem rovněž o velikosti ½. Vlastnické právo 3. žalovaného k uvedenému pozemku bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky zápisu ke dni 21. 11. 2022 na základě kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2022, kterou mu žalobci prodali své spoluvlastnické podíly mimo jiné na daném pozemku, a to každý z žalobců podíl o velikosti ideální ¼ vzhledem k celku. V kupní smlouvě byla stavba bez č.p. nebo č.e. (garáž) opět označena jako součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 7 v katastrálním území , adresa, . V době uzavření kupní smlouvy byl 3. žalovaný v dobré víře, že stavba garáže je součástí pozemku.

26. Podle § 7 o. z. „[m]á se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“27. Podle § 3054 o. z. „[s]tavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.“28. Podle § 3055 odst. 1 o. z. „[s]tavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.“29. Podle § 3058 odst. 2 věty první o. z., „[b]ylo-li vlastnické právo k pozemku zcizeno třetí osobě, která byla při nabytí vlastnického práva v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena.“30. Podle § 133 o. s. ř. „[s]kutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“31. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům obou žalobců k pozemku, na němž je zřízena stavba garáže, bylo kupní smlouvou zcizeno 3. žalovanému jako třetí osobě. Při nabytí vlastnického práva k pozemku byl 3. žalovaný v dobré víře, že stavba garáže je součástí pozemku, na němž je zřízena. Podle § 3058 odst. 2 věty první o. z. se proto stavba garáže, i pokud by byla do té doby samostatnou věcí, nejpozději spolu s nabytím vlastnického práva 3. žalovaným k pozemku stala součástí tohoto pozemku, na němž je zřízena. Stavba garáže se tedy stala součástí pozemku, na němž je zřízena, nejpozději ke dni 21. 11. 2022, kdy nastaly právní účinky zápisu vlastnického práva 3. žalovaného k pozemku do katastru nemovitostí.

32. Je přitom vyloučeno, aby se stavba stala součástí pozemku jen ve vztahu k některým spoluvlastníkům. Jestliže tedy 3. žalovaný nabyl k pozemku pouze spoluvlastnický podíl, tato skutečnost nijak nebrání tomu, aby se celá stavba stala součástí celého pozemku ve vztahu ke všem jeho spoluvlastníkům. Opačný výklad, při němž by použití § 3058 odst. 2 o. z. bylo omezeno jen na případy nabytí vlastnického práva novým vlastníkem k celému pozemku, by popíral účel citovaného ustanovení, kterým je ochrana dobré víry nabyvatele v nabytí vlastnického práva k (podílu na) pozemku včetně stavby. V poměrech projednávané věci tento závěr nijak nezmění ani postoj žalobců, kteří spoluvlastnický podíl samotného 3. žalovaného na stavbě garáže nezpochybňují. Chráněna je totiž nejen dobrá víra 3. žalovaného v nabytí vlastnického práva i ke stavbě, ale rovněž jeho dobrá víra ohledně skutečnosti, že tato stavba je součástí nabývaného pozemku v souladu s obnovenou zásadou superficies solo cedit, z níž o. z. vychází.

33. Tím, že se stavba garáže stala součástí pozemku, nemůže v této věci dojít k zásahu do práv nikoho jiného kromě žalobců, neboť i pokud by se stavba stala součástí pozemku až nabytím vlastnického práva k pozemku 3. žalovaným, spoluvlastnické podíly prvých dvou žalovaných na pozemku by zůstaly nedotčeny a pouze by se ve stejném rozsahu nově vztahovaly i na stavbu jako součást pozemku.

34. Případný zásah do vlastnického práva žalobců ke stavbě, pokud byla před prodejem samostatnou věcí, je plně ospravedlnitelný, neboť skutečnost, která takový zásah způsobila, nastala z jejich vůle. Žalobci totiž své vlastnické právo k pozemku sami zcizili kupní smlouvou. Zároveň podpořili dobrou víru 3. žalovaného, že součástí pozemku je i stavba, neboť ji jako součást pozemku v kupní smlouvě označili. Navíc bylo takové označení i v souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, který žalobci museli znát.

35. Je na místně podotknout, že řešená situace, kdy došlo k převodu pozemku, jako jehož součást byla při převodu i v katastru nemovitostí uváděna stavba, a teprve následně bylo převodci tvrzeno, že stavba ve skutečnosti není součástí pozemku, bude v praxi patrně ojedinělá.

36. Pro rozhodnutí věci již tedy nebylo podstatné, zda se stavba garáže stala součástí pozemku ke dni účinnosti o. z. podle jeho § 3054, protože by jejími spoluvlastníky k danému dni byli ve shodném poměru jako u pozemku žalobci i prví dva žalovaní, nebo zda byla stavba garáže i po účinnosti o. z. nadále samostatnou nemovitou věcí podle § 3055 odst. 1 o. z. například proto, že by jejími spoluvlastníky k uvedenému dni byli jen žalobci.

37. Pro úplnost soud dodává, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení by žalobci jinak měli, neboť sporovali stav zapsaný v katastru nemovitostí jako neodpovídající jimi tvrzené skutečnosti. Splněn by byl rovněž požadavek pasivní věcné legitimace žalovaných, neboť účastníky řízení s daným předmětem musí být všichni, kdo jsou zapsáni jako vlastníci řešené nemovité věci v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , spisová značka, ). V případě určení spoluvlastnického podílu 3. žalovaného by byl naléhavý právní zájem na takovém určení také dán, k čemuž soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož „[m]á-li dojít na základě soudního rozhodnutí ke změně zápisu spoluvlastnického práva v katastru nemovitostí za situace, kdy stav zápisů v katastru nemovitostí svědčí spoluvlastníkům s vyjádřením jejich příslušných spoluvlastnických podílů na nemovitostech, je nezbytné, aby rozhodnutí řešilo hmotněprávní stav takovým způsobem, aby z něj bylo bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, jaká má být napříště (má-li být vůbec) spoluvlastnická participace spoluvlastníků (a v jakém rozsahu) k předmětné nemovitosti.“38. Jelikož je stavba garáže součástí pozemku, nemůže být samostatným předmětem vlastnictví. Jedinými vlastníky pozemku včetně stavby garáže jako jeho součásti jsou všichni tři žalovaní. Proto soud žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že i oni jsou vedle 3. žalovaného spoluvlastníky stavby garáže, jako nedůvodnou zamítl.

39. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal všem třem žalovaným, jež měli v řízení plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobcům, jež úspěch ve věci neměli. Takové náklady řízení podle § 137 odst. 1 o. s. ř. sestávají z odměny za zastupování advokátem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., hotových výdajů advokáta, náhrady za promeškaný čas a náhrady za daň z přidané hodnoty.

40. Výši odměny advokáta soud určil podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. jako mimosmluvní odměnu advokáta podle § 1 odst. 2 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s odstavcem 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení bylo určení právního vztahu k nemovité věci, jejíž cena nebyla v řízení zjištěna. V rozsahu, v němž se žalobci původně domáhali určení, že stavba garáže je samostatnou věcí, bylo řízení pravomocně zastaveno a současně rozhodnuto i o povinnosti k náhradě nákladů řízení, proto daná část původního předmětu řízení již do výpočtu odměny advokáta v tomto rozsudku nevstupuje. Sazba mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 advokátního tarifu tak činila 3 100 Kč.

41. Náhradu hotových výdajů advokáta soud stanovil podle § 151 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu jako paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý úkon právní služby.

42. Advokátka zastupující prvé dva žalované učinila 4 úkony právní služby potřebné k účelnému bránění práva prvých dvou žalovaných. Tyto úkony byly společné při zastupování 1. žalovaného i 2. žalované jako dvou osob, proto advokátce podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu náleží za každého z těchto dvou žalovaných mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Těmito úkony právní služby bylo převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření k žalobě došlé soudu dne 4. 4. 2024 (č. l. 36–37) na výzvu soudu (č. l. 21 a 22) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast na jednání před soudem dne 23. 10. 2024 (č. l. 75–77) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a účast na jednání před soudem dne 2. 12. 2024 (č. l. 130–132) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Při sazbě mimosmluvní odměny advokáta ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby činila plná odměna za 4 úkony právní služby 12 400 Kč, po snížení o 20 % pak činila 9 920 Kč, což při zastupování dvou žalovaných představovalo celkovou částku 19 840 Kč. Za tytéž 4 úkony právní služby náleží advokátce zastupující prvé dva žalované paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč vždy dohromady za oba dva žalované, tedy celkem 1 200 Kč. Naopak prvými dvěma žalovanými požadovanou (č. l. 135) náhradu cestovních výdajů je zastupující advokátky jim soud nepřiznal, protože prví dva žalovaní v rozporu s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 13 odst. 5 advokátního tarifu nepředložili soudu technický průkaz ani osvědčení o registraci tvrzeného použitého osobního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , nebo jiného vozidla shodného typu se shodným objemem válců a výši jízdních výdajů ani jinak neprokázali. Prví dva žalovaní sice předložili kopii technického průkazu vozidla (č. l. 137), avšak ten se vztahoval k vozidlu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , a v něm uvedený údaj o kombinované spotřebě pohonné hmoty byl odlišný od údaje tvrzeného prvými dvěma žalovanými. Prvým dvěma žalovaným však bylo možné v rámci náhrady nákladů řízení přiznat alespoň náhradu za promeškaný čas je zastupující advokátky za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odstavce 3 advokátního tarifu v celkové výši 200 Kč, protože takový čas advokátka na cestě ze svého sídla k jednání před soudem a zpět bez ohledu na použitý dopravní prostředek podle internetových stránek ww.mapy.cz nepochybně strávila. Advokátka zastupující prvé dva žalované soudu předložila osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty podle § 14a odst. 1 advokátního tarifu (č. l. 136) a podle veřejně přístupného registru plátců DPH byla plátkyní této daně od 25. 10. 2023 do 4. 12. 2024, tedy v době provedení výše uvedených úkonů právní služby. Proto k nákladům řízení prvých dvou žalovaných podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou soud určil v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. podle sazby této daně ve výši 21 % z odměny za zastupování, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 21 240 Kč na částku 4 460,40 Kč. Uvedená náhrada za daň z přidané hodnoty se nezaokrouhluje s ohledem na § 146 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, protože nejde o celkovou daň, kterou je plátce daně z přidané hodnoty povinen odvést za zdaňovací období. Soud tedy prvým dvěma žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 25 700,40 Kč.

43. Advokát zastupující 3. žalovaného učinil také 4 úkony právní služby potřebné k účelnému bránění práva 3. žalovaného. Těmito úkony právní služby bylo převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření k žalobě došlé soudu dne 26. 3. 2024 (č. l. 27–28) na výzvu soudu (č. l. 23) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast na jednání před soudem dne 23. 10. 2024 (č. l. 75–77) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a účast na jednání před soudem dne 2. 12. 2024 (č. l. 130–132) podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Písemné vyjádření 3. žalovaného ze dne 15. 11. 2024 (č. l. 79–80) nebylo učiněno na výzvu soudu a 3. žalovaný v něm netvrdil žádné nové skutečnosti, které by nemohl tvrdit již ve své prvním vyjádření nebo při předchozím jednání před soudem. Proto se nejednalo o úkon potřebný k účelnému bránění práva 3. žalovaného, jemuž z toho důvodu nenáleží náhrada nákladů na takový úkon. Účast advokáta na jednání před soudem dne 2. 12. 2024 představovala pouze jeden úkon právní služby, neboť čistý čas jednání nepřesáhl 2 hodiny. Jednání sice bylo zahájeno v 9.00 hodin a skončeno v 11.05 hodin, avšak před vyhlášením rozsudku bylo na přibližně 9 minut přerušeno (č. l. 140). Doba, po kterou bylo jednání přerušeno, se do času vyhrazeného pro úkon právní služby spočívající v účasti na jednání před soudem nezapočítává. Při sazbě mimosmluvní odměny advokáta ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby činila odměna za 4 úkony právní služby celkem 12 400 Kč. Za tytéž 4 úkony právní služby náleží advokátu zastupujícímu 3. žalovaného paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč v celkové výši 1 200 Kč. Advokát zastupující 3. žalovaného vykonává advokacii jako společník právnické osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, , zřízené za účelem výkonu advokacie a tato právnická osoba je podle veřejně přístupného registru plátců DPH plátcem daně z přidané hodnoty. Proto k nákladům řízení 3. žalovaného podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou soud určil v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. podle sazby této daně ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů v celkové výši 13 600 Kč na částku 2 856 Kč. Soud tedy prvým 3. žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 456 Kč.

44. Žalobci jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně s ohledem na § 1127 o. z., neboť požadovaného určení se domáhali jako manželé a tvrzení spoluvlastníci společné věci. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení vždy k rukám advokáta, který daného žalovaného v řízení zastupoval. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení sod rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.