7 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovité věci

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizené předat , Anonymizováno, nemovitosti, a to pozemky: parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, – rodinný dům, parc. č. st. 61, Anonymizováno, 2 – zastavěná plocha a nádvoří, a rovněž vyklidit a předat žalobci dům č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1, vše zapsáno v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 310 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 10. 2025 domáhal vyklizení a předání nemovitostí specifikovaných v žalobě. Žaloba byla podána s písemným souhlasem manželky, s níž měl žalobce nemovitosti nejprve ve společném jmění manželů. V průběhu řízení však došlo k jejich převodu do výlučného vlastnictví žalobce. Žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto, že na těchto nemovitostech nevázne věcné břemeno bezplatného doživotního užívání pro žalovaného. Žalovaný podal v této otázce také dovolání, to však bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuto. K vymazání věcného břemene z katastru nemovitostí došlo s účinky k 6. 1. 2025. Žalobce vyzval dne 3. 9. 2025 žalovaného k vyklizení těchto nemovitostí a stanovil mu k tomu lhůtu do 15. 10. 2025. Žalovaný však ani poté nemovitosti nevyklidil a nepředal. Ve snaze o smírné řešení sporu navrhl ještě na druhém jednání soudu dne 1. 4. 2026 žalobce žalovanému, aby ve lhůtě 3 až 4 měsíce pozemky vyklidil s tím, že každý z účastníků ponese své náklady řízení. Závěrem žalobce dodal, že i pokud došlo v mezidobí k uklizení pozemků, neznamená to, že žalovaný je vyklidil a žalobci předal.

2. Podáním ze dne 2. 3. 2026 vzal žalobce svůj návrh částečně zpět s odůvodněním, že po podání žaloby došlo ke komplexním pozemkovým úpravám, v jejichž důsledku došlo ke změně označení většiny pozemků. Soud v tomto rozsahu řízení usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , částečně zastavil. Nadále mělo být rozhodováno pouze o nemovitostech specifikovaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Považoval i nadále za sporné, zda na původně žalovaných nemovitostech nevázne služebnost, na jejímž základě žalovaný nemovitosti oprávněně užíval. Žalovaný v řízení o určení existence služebnosti podal také dne 1. 8. 2025 ústavní stížnost. Řízení o ní je vedeno pod sp. zn. IV. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Po zúžení vymezení žalovaných nemovitostí je žalovaný přesvědčen, že žádné ze zbylých pozemků neužívá a není, co by vyklízel. Žalobce tedy podle názoru žalovaného v tomto ohledu neunesl břemeno tvrzení ani důkazní a neprokázal faktické užívání žalovaných pozemků žalovaným. Soud navíc podle žalovaného v této otázce pochybil, když žalobce nepoučil podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o těchto skutečnostech podstatných pro meritorní rozhodnutí. Žalovaný sice skutečně v dotčeném areálu na vlastním pozemku bydlí a užívá ho, avšak jde o jiný pozemek, než který je předmětem tohoto řízení. Žalovaný proto v této věci není pasivně legitimován, i kdyby však legitimován byl, na žalovaném pozemku se nenachází žádné věci, které by bylo možné vyklidit. Žalovaný dále popírá, že by mu byla řádně doručena výzva k vyklizení nemovitostí ze dne 3. 9. 2025, jelikož správně měla být doručena jeho právnímu zástupci, který už s žalobcem v době před podáním žaloby o celé věci komunikoval, nikoliv přímo jemu osobně.

4. Mezi stranami bylo nesporné pouze to, že část areálu v , Anonymizováno, žalovaný užívá. Všechny ostatní skutečnosti zůstávaly sporné.

5. Manželka žalobce souhlasila s podáním žaloby, jak plyne z jejího vyjádření doručeného soudu dne 5. 11. 2025 (souhlas manželky žalobce s podáním žaloby – č. l. 29).

6. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem a jeho manželkou na určení neexistence služebnosti doživotního bezplatného užívání vymezených nemovitostí žalovaným, mezi nimiž jsou i nemovitosti žalované v této věci. Toto rozhodnutí bylo změněno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který určil, že uvedená služebnost na vymezených pozemcích nevázne. Odvolací soud k tomu uvedl, že jednání žalovaného, který v rozporu se svým smluvním závazkem plynoucím mu ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní zřídil k nemovitostem věcné břemeno užívání, bylo v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o zřízení služebnosti byla proto shledána absolutně neplatnou a žaloba na určení neexistence služebnosti byla proto podle odvolacího soudu podána důvodně. Rozsudek nabyl právní moci , datum, (rozsudek Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, – č. l. , Anonymizováno, , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, – č. l. , Anonymizováno, ).

7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání žalovaného, který se domáhal přezkumu rozsudku odvolacího soudu. Podle Nejvyššího soudu žalovaný nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný ústavní stížnost. Ústavní soud eviduje věc od , datum, pod spisovou značkou , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, – č. l. , Anonymizováno, , ústavní stížnost – č. l. , Anonymizováno, p. v.).

8. Mezi právními zástupci stran probíhala v období od června do srpna 2025 e-mailová komunikace. Z té plyne, že žalobce byl připraven nechat žalovaného užívat objekt č. p. , Anonymizováno, , hospodářskou budovu a dvůr, nikoliv však ostatní venkovní pozemky, do konce roku 2026, a to za přiměřené nájemné. Současně projevil zájem o odkoupení budovy č. p. , Anonymizováno, s pozemkem st. parc. č. , hodnota, . Žalovaný ve zprávě z 10. 7. 2025 projevil ochotu o navrženém řešení jednat a žádal doplnění návrhu o výši kupní ceny a výši přiměřeného nájemného. K dohodě mezi stranami však nedošlo, neboť se neshodli na výši finančního protiplnění (e-mailová komunikace účastníků – č. l. 39)

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 17. 2. 2026 plyne, že nemovitosti vymezené ve výroku I. tohoto rozhodnutí, zapsané na LV , Anonymizováno, jsou ve vlastnictví žalobce. Žalobce nabyl vlastnické právo na základě rozsudku soudu o splnění povinnosti z předkupního práva s účinky zápisu k 24. 1. 2022. Dále na základě rozhodnutí státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv s účinky zápisu k 22. 10. 2025 a nakonec dohodou o vypořádání společného jmění s účinky zápisu k 20. 1. 2026 (výpis z katastru nemovitostí z , datum, – č. l. , Anonymizováno, , rozhodnutí státního pozemkového úřadu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, – č. l. , Anonymizováno, ).

10. Předžalobní výzvou z 3. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k vyklizení a odevzdání předmětných nemovitostí ve lhůtě do 15. 10. 2025. Výzva byla podána k doručení 12. 9. 2025, načež bylo adresátovi dne 15. 9. 2025 oznámeno její uložení. Žalovaný si však zásilku nevyzvedl, tak byla vrácena odesílateli (předžalobní výzva k vyklizení nemovitých věcí ze dne 3. 9. 2025- č. l. 18, podací arch – č. l. 19, dodejky -č. l. 19 p. v., 20).

11. Jinými provedenými důkazy nebyly zjištěny žádné další skutečnosti podstatné pro objasnění věci. Skutkový stav považuje soud za náležitě zjištěný.

12. Fotografie pozemků, místní šetření a výpis z katastru nemovitostí k LV , Anonymizováno, předložené žalovaným na druhém jednání soud dne 1. 4. 2026 k důkazu neprovedl, neboť je žalovaný navrhl k provedení až po uplynutí koncentrační lhůty podle § 118b o. s. ř. a současně nebyly splněny podmínky podle tohoto ustanovení, za nichž k později navrženým důkazům přihlédnout lze.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí vymezených ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Praze, který nabyl právní moci , datum, , bylo určeno, že na těchto nemovitostech nevázne služebnost doživotního bezplatného užívání žalovaného. Dovolání žalovaného v otázce existence služebnosti bylo odmítnuto. Strany v době před podáním žaloby jednaly o tom, aby žalovaný mohl žalované nemovitosti za úplatu užívat. K dohodě mezi stranami nedošlo. Žalovaný předmětné nemovitosti žalobci nepředal, přestože k tomu byl vyzván.

14. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Podle § 1041 o. z. platí, že kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

16. Podle § 506 odst. 1 o. z. platí, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen "stavba") s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

17. Žalobce v projednávané věci splnil zákonné předpoklady pro poskytnutí ochrany jeho vlastnickému právu podle § 1040 o. z. Prokázal své vlastnické právo k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozhodnutí a tyto nemovitosti v žalobě individualizoval dostatečně určitě v souladu s požadavky § 1041 o. z. Současně bylo prokázáno, že žalovaný žalobci tyto pozemky nepředal a nadále je bez právního titulu užívá.

18. Pokud žalovaný namítal, že otázka existence služebnosti je mezi stranami nadále sporná, nemohl soud této námitce přisvědčit. O neexistenci služebnosti bylo mezi týmiž účastníky již pravomocně rozhodnuto. Tímto rozhodnutím je soud v nyní projednávané věci vázán podle § 159a o. s. ř. a nemůže tuto otázku posuzovat znovu, a to ani jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/2017). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný proti rozhodnutí dovolacího soudu podal ústavní stížnost. Podaná ústavní stížnost sama o sobě nemá odkladný účinek, nebylo-li Ústavním soudem rozhodnuto jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 2564/12). Takové rozhodnutí v řízení tvrzeno ani doloženo nebylo.

19. Obrana žalovaného, podle níž žádné z nemovitostí uvedených ve výroku neužívá a není proto co vyklízet, v provedeném dokazování oporu nenašla. Tvrzení žalovaného, že užívá jiný pozemek než ten, který je předmětem tohoto řízení, nebylo procesně včas a přípustně doloženo. Bez ohledu na to je však zřejmé, že užívání jednoho pozemku nevylučuje užívání jiného pozemku v témže areálu. Toto tvrzení žalobce proto nemohlo zpochybnit skutkový závěr vyplývající z ostatních provedených důkazů, že žalovaný nadále užívá, respektive žalobci nepředal nemovitosti uvedené ve výroku I, přičemž právě tím pozemky žalobce neprávem zadržuje ve smyslu § 1040 o. z. Jinými slovy bez ohledu na to, jak jsou pozemky uklizeny a kolik věcí se na nich skutečně nachází, vyklizeny nejsou, dokud nejsou vlastníkovi předány. Z dokazování je přitom zřejmé, že žalovaný žádnou aktivitu směřující k předání nevyvinul, na smírný návrh žalobce nereagoval, třebaže logikou jeho argumentace by mělo být ve vazbě na tvrzený faktický stav předání aktem pouze formálním.

20. Důvodná nebyla ani námitka žalovaného, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně faktického užívání žalovaných nemovitostí. Z provedených důkazů, zejména ze zmíněné e-mailové komunikace mezi zástupci účastníků, z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , jakož i ze stanovisek žalovaného v tomto řízení, soud dovodil, že žalovaný užívání žalovaných nemovitostí sám fakticky předpokládal, nijak je v dané době nezpochybňoval a k nemovitostem se choval, jako by věcným právem k nim disponoval. Tento závěr plyne i z podané ústavní stížnosti a z opakovaných vyjádření žalovaného, že na základě sporné služebnosti užívá pozemky oprávněně. Ve vzájemné e-mailové komunikaci účastníků reagoval žalovaný na návrh žalobce požadavkem na doplnění výše přiměřeného nájemného. Z toho je patrné, že i žalovaný sám vycházel z toho, že užívání předmětných nemovitostí z jeho strany je nadále fakticky dáno a že má být s účinky do konce roku 2026 nově smluvně upraveno. Úvaha o budoucím smluvním vztahu tedy nebyla hypotetická, ale navazovala na existující faktický stav, který obě strany v době jednání předpokládaly. Za situace, kdy žalovaný existenci právního titulu k užívání neprokázal a současně nebylo prokázáno ukončení jeho faktické dispozice s nemovitostmi, je závěr o neoprávněném užívání věci namístě.

21. Nepřípadná je rovněž námitka žalovaného vztahující se k nedostatku poučení podle § 118a o. s. ř. Soud své rozhodnutí nezaložil na závěru, že by žalobce neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, nýbrž naopak na skutkovém závěru, že rozhodné skutečnosti byly provedeným dokazováním prokázány. Pro meritorní rozhodnutí proto nebylo takové poučení významné.

22. Bez významu pro posouzení důvodnosti žaloby je i námitka žalovaného, že předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2025 měla být doručována jeho právnímu zástupci. Předžalobní výzva není zákonnou podmínkou úspěchu žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 1040 o. z. Její existence má v projednávané věci pouze podpůrný význam, zejména pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť dokládá, že žalobce před podáním žaloby usiloval o mimosoudní řešení věci a poskytl žalovanému dodatečný prostor k dobrovolnému splnění. Otázka procesního zastoupení se však řeší pro každé řízení zvlášť a žalobce proto nepochybil, když předžalobní výzvu adresoval pouze žalovanému, a nikoliv jeho právnímu zástupci.

23. Ze všech uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaný nemovitosti ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu užívá, popřípadě je žalobci dosud nepředal do volné dispozice, a žalobě proto v projednávaném rozsahu vyhověl. Lhůta k vyklizení byla stanovena s ohledem na § 160 o. s. ř.

24. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž měl v řízení plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 18 310 Kč. Skutečnost, že v části původně uplatněného nároku bylo řízení zastaveno po částečném zpětvzetí žaloby, nepředstavuje v poměrech projednávané věci procesní neúspěch žalobce. Ke zpětvzetí došlo výlučně v důsledku následné změny označení části pozemků po provedených komplexních pozemkových úpravách, tedy z objektivního důvodu nastalého po zahájení řízení, nikoli proto, že by žalobce v této části od uplatněného práva věcně ustoupil nebo že by se ukázala jeho žaloba jako nedůvodná. I po tomto procesním upřesnění zůstal zachován materiální základ uplatněného nároku navázaný navíc na totožný list vlastnictví, na nějž je přitom navázána povinnost hradit soudní poplatek podle Položky 4 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, a žalobce byl ve zbývajícím, meritorně posuzovaném rozsahu plně úspěšný. Proto mu soud přiznal vůči žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč podle § 137 odst. 1 o. s. ř., z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Odměna je tak počítána z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 300 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 3. 2026 a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2026 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady za DPH ve výši 21 % ve výši 2 310 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na § 160 odst. 1 o. s. ř.