7 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 56 816 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 451 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 451 Kč jdoucím od 3. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 22 517 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 517 Kč jdoucího od 3. 7. 2024 do zaplacení, dále ohledně částky 6 828,42 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 918,45 Kč jdoucího od 3. 7. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 3. 7. 2024 dosáhne částky 127 814 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 15 % ročně a úrokem z prodlení) včetně zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 25. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 85,5 % ročně) ve 48 měsíčních splátkách po 2 529 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z dostupných databází a z prohlášení dlužníka. Osoba žalované byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 1. 7. 2024. Dle tvrzení uvedeného v žalobě žalovaná ke dni zesplatnění celého úvěru uhradila celkem částku 2 529 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 6 828,42 Kč + 998 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované jednak zaplacení dlužné „nové jistiny“ 46 770,09 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 29 918,45 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 851,64 Kč, příslušenství nové jistiny, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč s příslušenstvím, úrok 15% p.a. z dlužné jistiny úvěru 29 918,45 Kč od 3. 7. 2024 do zaplacení s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky 127 814 Kč. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovanou o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaná dluh neuhradila.

2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.

4. Žalovaná se nedostavila, k výši poskytnutého úvěru nic nenamítala, soud tedy vzal za nesporné, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 2 529 Kč a žalobkyně jí úvěr poskytla převodem částky 30 000 Kč na účet identifikovaný jako účet žalované, což bylo potvrzeno i předloženými výpisy z účtu na jméno žalované.

5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 25. 9. 2023 částku 30 000 Kč na č. účtu 01025033049/5500, dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 30 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 85,5 % ročně do 48 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 128,39%, žalovaná měla splatit celkem 106 512 Kč, splatila však pouze 2 529 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.

6. Ze žádného důkazu se nepodávalo, že by žalobkyně prověřovala náležitým způsobem příjmy a výdaje žalované, výpisy z jejího účtu nemají bez řádného doplnění a ověření žádnou vypovídací hodnotu.

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

9. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované.

10. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

12. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalované, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, poučil soud právního zástupce žalobkyně, že není dostatečně vysvětleno, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr. Právní zástupce žalobkyně další údaje neuvedl, měl za to, že by soud mohl žalobě vyhovět rozsudkem pro zmeškání, což soud odmítl, soud nemá za splněné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat tam, kde by nebylo možno uzavřít a schválit smír, a jak je patrno nejen z nedostatku podpisu pod smlouvou, ale i ze sjednaného úroku 85,5 % ročně, RPSN 128,39 % bez pojištění, úrok, jehož výše je sjednána na 106 512 Kč a ze samotné formy smlouvy jako formulářové, je zřejmé, že taková ustanovení smlouvy by soud nemohl akceptovat v případně schváleném smíru, na účinku či dopadu § 110 zákona o spotřebitelském úvěru se nic nemění i pokud by poskytovatel úvěru dodržel svou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost klienta. Také vysvětlení výše tvrzených výdajů úvěrované soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod., navíc se nabízí otázka, k čemu tedy žalovaná při své údajné solventnosti úvěr od nebankovní společnosti za lichvářských podmínek potřebovala.

13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované).

14. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části (výrok I.). Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně ji uzavřela v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel, což prokazuje nejenom předmět smlouvy, ale i identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, a zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalované v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhradu za inkasní řízení a poplatek za náklady vymáhání, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 30 000 Kč. Ta plně vrácena nebyla, resp. o případném vrácení částky vyšší než 2 529 Kč nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu (30 000 – 2 529 = 27 471) včetně zákonného úroku z prodlení dle vl. nař. 351/2013 Sb. V řízení bylo dále zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované, současně však bylo možno vyjít z ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru o důsledcích nedostatku písemné formy smlouvy. Tomuto hledisku dal soud přednost pro jeho jednoznačnost, kdy z pohledu ekonomiky řízení je při stejném závěru o výši platební povinnosti žalované vhodné volit postup do jisté míry bránící teoretickým polemikám o ne/platnosti smlouvy a o míře potřebné pro posouzení úvěruschopnosti, byť je soud přesvědčen i o nesprávnosti postupu úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti zájemce o úvěr. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta pro neúspěch ve zbytku nároku.

16. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“) Ačkoli se obecně příslušenství pohledávky při stanovení úspěchu či neúspěchu ve věci nezohledňuje, nemohl soud z tohoto pravidla vyjít, když i u rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba vycházet z celkového kontextu věci. Předmětem řízení byla jistina úvěru (částečný úspěch) a smluvní pokuta (neúspěch), ale podstatnou součástí nároku byl i úrok z úvěru požadovaný jako kapitalizovaný („přirostlý k jistině“) v několikanásobné výši oproti obvyklým úrokům bank. Nejedná se o obvyklé příslušenství pohledávky, jako jsou zákonné úroky z prodlení nebo běžné úroky. Naopak v tomto řízení se jedná o jednu z nejspornějších částí řízení. Soud tak má za to, že (ne)úspěch v této části řízení musí být zohledněn i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Oba účastníci tak byli úspěšní téměř stejně, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.