7 C 73/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o vyklizení místnosti, částečným rozsudkem a rozsudkem pro uznání, I. Žalovaní jsou povinni vyklidit a vyklizenou předat žalobci místnost č. , hodnota, v 1. podlaží domu č.p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci a katastrální území , adresa, , a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 19 703,92 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vyklizení předmětné místnosti s tím, že s žalovanými dne 31. 3. 2023 uzavřel smlouvu o ubytování na dobu určitou jednoho měsíce s možností i opakovaného prodloužení při řádném plnění povinností. Žalovaní ale v rozporu se smlouvou opakovaně v domácnosti přijímali další osoby a dlouhodobě nehradili nájemné, třebaže žalobce ve snaze vyjít žalovaným vstříc rozložil dlužné nájemné do splátek. Následně byli žalovaní v souladu se smlouvou dopisem ze dne 4. 6. 2025 informováni, že smlouva jim již nebude prodloužena. Dlužné nájemné činilo 44 000 Kč. Žalovaní ani přesto místnost nevyklidili.

2. Žalovaná 1. s podanou žalobou nesouhlasila s odkazem na to, že jsou dlouhodobě sociálně slabou rodinou. Nepopřela dluh ve výši 44 000 Kč, ale uvedla, že neschopnost splácet nebyla způsobena její vinou, nýbrž tím, že jí přestaly být vypláceny dávky státní sociální podpory v důsledku neprodloužení smlouvy z června 2025. Od března 2026 už ale znovu příjemcem příspěvku je. Žalovaná 1. si je vědoma, že žalobce neprodlužuje smlouvy i jiným ubytovaným rodinám, avšak trvala na tom, že ty mají na nájemném dluhy větší.

3. Žalovaný 2. byl vyzván usnesením podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení se vyjádřil k nároku v tom smyslu, zda jej uznává či nikoli, a pokud jej neuznává, aby uvedl relevantní námitky a doložil k nim důkazy. Současně byl 2. žalovaný poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádří, bude soud mít za to, že nárok uplatněný v žalobě uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání.

4. Usnesení bylo 2. žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 18. 12. 2025 a ve stanovené lhůtě 30 dnů se nikterak nevyjádřil, čímž došlo 18. 1. 2026 k fikci uznání a soud proto ohledně něj rozhodl částečným rozsudkem pro uznání.

5. Co se týče 1. žalované, projednal soud věc při jednání dne 9. 3. 2026 (č. l. 38). Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Mezi stranami bylo nesporné, že uzavřely dohodu o ubytování na dobu určitou, a to na dobu jednoho měsíce s možností automatického prodlužování. K prodloužení by nedošlo, pokud by jakákoliv ze stran druhou stranu 15 dní předem informovala, že o prodloužení dohody nemá zájem. Na základě této dohody byly v místnosti č. , hodnota, ubytováni žalovaní a jejich vnuk , jméno FO, . Žalovaní se zavázali neumožnit ubytování jiným osobám, návštěvy byly povoleny pouze od 10:00 do 20:00 po předchozím ohlášení u správce, a řádně za ubytování platit poplatky ve výši 110 Kč denně. Porušení těchto pravidel mohlo být důvodem pro okamžité ukončení ubytování. Dále bylo nesporné, že žalovaní měli dluh na nájemném a žalobce je dopisem ze dne 4. 6. 2025 informoval o neprodloužení smlouvy. Současně byli žalovaní vyzváni k vyklizení místnosti do 30. 6. 2025. Žalovaná 1. potvrdila také doručení předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2025.

7. Žalobce žalované opakovaně upozorňoval, aby dodržovali ubytovací řád, zejména aby platili poplatky a mimo vymezené návštěvní hodiny nenechávali v místnosti přebývat jiné osoby, neboť například při kontrole dne 15. 4. 2025 ve 21:20 byl v ubytovací jednotce zastižen , jméno FO, . Dále byli žalovaní informováni, že ke dni 31. 1. 2025 činí dluh na poplatcích spojených s ubytováním 13 117 Kč (poslední výstraha před ukončením smlouvy ze dne 24. 4. 2025 – č. l. 8, výstrahy před ukončením smlouvy o ubytování ze dne 17. 9. 2024, 5. 11. 2024 a 5. 3. 2025 – č. l. 8 p. v., č. l. 9 p. v.).

8. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 2. 2026 vyplynulo, že žalobce je vlastníkem nemovitosti, jejíž součástí je i místnost poskytnutá na základě uzavřené dohody o ubytování (výpis z katastru nemovitostí – č. l. 31).

9. Upomínkami byli žalovaní vyzýváni k úhradě splátek ve výši 1 432 Kč za měsíce březen a květen 2025. Současně byli poučeni, že je-li příčinou prodlení s úhradami jejich obtížná životní situace nebo finanční tíseň, můžou pro pomoc kontaktovat , právnická osoba, , adresa, , Odbor , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nebo konkrétní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na které byl uveden kontakt (upomínky z 16. 4. 2025, 12. 6. 2025 – č. l. 32, 33).

10. Rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, bylo schváleno podání žaloby na vyklizení předmětné místnosti (zápis z jednaní , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, – č. l. 34).

11. Po dokazování provedeném shora uvedenými důkazy, které tvořily souvislý celek, vzájemně si neodporovaly, ale naopak se logicky doplňovaly, lze učinit následující závěr o skutkovém stavu: Mezi stranami byla uzavřena dohoda o ubytování na dobu určitou. Předmětná místnost je ve vlastnictví žalobce. Žalovaní se zavázali platit poplatky spojené s ubytováním ve výši 110 Kč za den a dodržovat ubytovací řád ohledně návštěv. Tyto své povinnosti neplnili, když přijímali návštěvy i mimo návštěvní hodiny a když jim na poplatcích vznikl dluh 44 000 Kč. Žalobce proto následně 1. žalovanou informoval o neprodloužení smlouvy s účinkem k 30. 6. 2025. Žalobce žalovaným nabídl konzultace ohledně jejich sociální situace a přistupuje obdobně i k jiným ubytovaným, když za těchto okolností smlouvy o ubytování ukončuje. Žalovaní ani přesto místnost nevyklidili.

12. Podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

13. Podle § 2331 o. z. platí, že ubytovatel může před uplynutím ujednané doby smlouvu vypovědět bez výpovědní doby, porušuje-li ubytovaný i přes výstrahu hrubě své povinnosti ze smlouvy, anebo dobré mravy.

14. Podle § 1042 o. z. platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

15. Soud především vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanými byla dne , datum, uzavřena smlouva o ubytování, jejímž předmětem bylo přechodné užívání místnosti č. , hodnota, , a to na dobu určitou jednoho měsíce s možností opakovaného prodloužení při řádném plnění povinností ubytovaných. Takový smluvní režim odpovídá právní úpravě smlouvy o ubytování podle § 2326 o. z., která je svou povahou vztahem přechodným, nezakládajícím stabilní bytový poměr.

16. Z provedených důkazů soud dále zjistil, že žalovaní své smluvní povinnosti řádně neplnili, neboť jim vznikl dluh na poplatcích za ubytování ve výši 44 000 Kč a současně bylo prokázáno i porušování dalších povinností plynoucích ze smlouvy a ubytovacího řádu, zejména přijímání dalších osob do domácnosti v rozporu se smluvním ujednáním. Žalobce žalovaným vyšel vstříc tím, že dlužné částky rozložil do splátek a při výzvách k úhradě nabízel i sociální výpomoc. Žalovaní však sjednaný splátkový režim nedodrželi.

17. Za této situace žalobce žalované dopisem ze dne 4. 6. 2025 informoval, že smlouva již dále s účinností od 1. 7. 2025 prodloužena nebude. Právní důvod užívání předmětné místnosti tak nejpozději uplynutím takto stanovené doby zanikl. Od tohoto okamžiku žalovaní užívají předmětnou místnost bez právního důvodu a žaloba na její vyklizení je proto důvodná.

18. Soud se zabýval také otázkou souladu výkonu práva na straně žalobce s dobrými mravy. Při úvaze nad případným porušením dobrých mravů však nelze vycházet izolovaně pouze z poměrů vyklizovaných žalovaných, třebaže jejich tíživá sociální situace byla v řízení nesporná, nýbrž je také třeba pečlivě poměřit i všechny související okolnosti na straně žalobce a posoudit, zda po něm lze spravedlivě požadovat, aby mu ochrana jeho práva byla odepřena srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2791/2014).

19. Sociální slabost 1. žalované sama o sobě nepostačuje k závěru, že žalobce uplatnil své právo nemravně či šikanózně. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nepřistoupil k neprodloužení smlouvy bezdůvodně ani bez předchozí snahy situaci řešit mírnějšími prostředky. Žalobce žalovaným opakovaně umožnil setrvat v ubytování i přes vzniklý dluh, dlužné částky rozložil do splátek a při výzvách k úhradě nabízel sociální výpomoc. Teprve poté, co žalovaní ani tento vstřícný postup nerespektovali, splátky nedodrželi a nadále porušovali pravidla ubytovacího zařízení, žalobce přistoupil k rozhodnutí, že smlouva již nebude dále prodlužována.

20. Soud současně přihlédl i k tomu, že postup žalobce nebyl selektivní ani diskriminační. Sama 1. žalovaná uvedla, že je jí známo, že žalobce obdobně ukončuje smluvní vztahy i s jinými ubytovanými rodinami. Toto tvrzení naopak podporuje závěr, že žalobce postupuje vůči ubytovaným podle předem stanovených a obecně uplatňovaných pravidel, nikoli nahodile nebo svévolně pouze vůči žalovaným. Ani tvrzení 1. žalované, že jiné rodiny měly dluhy vyšší, nemůže samo o sobě založit rozpor výkonu práva s dobrými mravy. Pro posouzení této věci není rozhodující srovnávání jednotlivých dlužníků mezi sebou, nýbrž to, zda žalovaní sami porušovali své povinnosti způsobem, který odůvodňoval neprodloužení smlouvy a požadavek na vyklizení. To bylo v řízení prokázáno.

21. Jinými slovy, korektiv dobrých mravů nemůže v poměrech této věci sloužit k tomu, aby žalovaným založil faktické právo setrvávat v ubytování bez právního důvodu navzdory opakovanému porušování smluvních povinností. Přijetí opačného závěru by ve svém důsledku znamenalo, že by tíže neplnění povinností žalovaných byla jednostranně přenesena na žalobce, ačkoli ten prokazatelně postupoval vstřícně, předvídatelně a ve srovnatelných případech obdobně. Takový závěr by nebyl výrazem spravedlnosti, ale naopak by bez dostatečného důvodu popřel ochranu práva žalobce.

22. Nad rámec uvedeného je vhodné uvést, že pokud poskytnuté prostory neslouží jako byt, nýbrž jde o místnosti určené k ubytování, jako je tomu v tomto případě, nelze povinnost jejich vyklizení podmiňovat zajištěním bytové náhrady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2152/2000). V dané věci bylo předmětem smluvního vztahu užívání místnosti č. , hodnota, v ubytovacím zařízení na základě smlouvy o ubytování, nikoli nájem bytu. Za této situace žalovaným nesvědčí právo na bytovou náhradu a žalobce proto tato povinnost netíží.

23. Ve vztahu k 2. žalovanému soud rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 3 za použití § 114b odst. 5 o. s. ř., neboť byly splněny podmínky fikce uznání nároku. Soud ověřil, že z hlediska hmotného práva nic nebrání schválení případného smíru, což je jedna z podmínek pro rozsudek pro uznání. Po stránce hmotného práva se vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2326 a násl. o. z., jak bylo rozebráno výše. S ohledem na fikci uznání bylo rozhodnuto ve výroku I. podle tohoto uznání, tedy žalobě vůči 2. žalovanému plně vyhověno.

24. Ve výroku II. soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč a dalšími náklady dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za právní zastoupení advokátem. Za jeden úkon právní služby přísluší podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu 2 300 Kč, celkem za převzetí věci, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast na jednání soudu náleží 9 200 Kč, k tomu 4x paušální náhrada po 450 Kč, tj. na náhradách celkem 1 800 Kč. Dále žalobci náleží cestovné za 70 km ze sídla advokátní kanceláře do budovy soudu podle § 13 advokátního tarifu ve výši 552 Kč (spotřeba 6 litrů na 100 km, cena pohonných hmot 33,20 Kč na litr, amortizace na 1 km 5,9 Kč), náhrada za promeškání čas strávený na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, dále náhrada za DPH podle ve výši 2 551,92 Kč. Celkové náklady řízení 19 703,92 Kč jsou žalovaní povinni podle výroku II. žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Do písemného vyhotovení rozsudku soud zapracoval znění opravného usnesení ve smyslu ust. § 164 o. s. ř., když při vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě, kterou následně opravil, jak je propočteno výše. Delší lhůtu pro splnění povinnosti nahradit žalobci náklady řízení stanovil soud v souladu s § 160 o. s. ř. s ohledem na majetkovou situaci žalovaných.