8 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Danou Zelenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 15 319,80 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 6 080 Kč od 21. 11. 2024 do 27. 2. 2025, z částky 5 360 Kč od 28. 2. 2025 do 31. 3. 2025, z částky 4 640 Kč od 1. 4. 2025 do 29. 4. 2025, z částky 3 920 Kč od 30. 4. 2025 do 20. 6. 2025, z částky 3 200 Kč od 21. 6. 2025 do 23. 7. 2025, z částky 2 480 Kč od 24. 7. 2025 do 19. 9. 2025, z částky 1 760 Kč od 20. 9. 2025 do 29. 10. 2025 a z částky 540 Kč od 30. 11.2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 6 090 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 484 Kč s úrokem z prodlení od 21. 11. 2024 do zaplacení, co do rozdílu přiznaného úroku z prodlení v bodě I. a úroku z prodlení z částky 17 225,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 11. 2024 do 27. 2. 2025 ve výši 595,98 Kč, úroku z prodlení z částky 16 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 2. 2025 do 31. 3. 2025 ve výši 181,44 Kč, úroku z prodlení z částky 15 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 1. 4. 2025 do 29. 4. 2025 ve výši 154,28 Kč, úroku z prodlení z částky 14 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 30. 4. 2025 do 20. 6. 2025 ve výši 258,44 Kč, úroku z prodlení z částky 13 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 6. 2025 do 23. 7. 2025 ve výši 152,46 Kč, úroku z prodlení z částky 12 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 7. 2025 do 19. 9. 2025 ve výši 247,66 Kč, úroku z prodlení z částky 11 225 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 9. 2025 do 29. 10. 2025 ve výši 156,80 Kč, úroku z prodlení z částky 9 685 Kč ve výši 12,75 % ročně od 30. 10 .2025 do zaplacení, a co do smluvního úroku ve výši 54,35 % ročně z částky 13 071,22 Kč od 21. 11. 2024 do 14. 12. 2024 ve výši 457,20 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 13 071,22 Kč od 15. 12. 2024 do 31. 3. 2025 ve výši 460,10 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 12 829,73 Kč od 1. 4. 2025 do 29. 4. 2025 ve výši 122,38 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 11 829,73 Kč od 30. 4. 2025 do 20. 6. 2025 ve výši 202,28 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 10 829,73 Kč od 21. 6. 2025 do 23. 7. 2025 ve výši 117,48 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 9 829,73 Kč od 24. 7. 2025 do 19. 9. 2025 ve výši 187,34 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 8 829,73 Kč od 20. 9. 2025 do 29. 10. 2025 ve výši 116 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 7 829,73 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2024 dosáhne částky 41 472,00 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 14 000 Kč, a to nové jistiny úvěru ve výši 7 829,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 996 a 5 094,80 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 400 Kč a smluvního úroku ve výši 54,35 % ročně po zákonem stanovenou dobu a dále ve výši zákonného úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli měl doručení řádně vykázáno, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2023 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 720 Kč měsíčně se splatností do každého 15. dne v měsíci počínaje dnem 15. 12. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách na internetových stránkách žalobkyně. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje.

4. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků dne 30. 10. 2023 byla prokázána dokladem o vyplacení úvěru na účet uvedený žalovaným. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.

5. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 54,36 % ročně, celkově se zavázal uhradit částku 34 560 Kč. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit náklady na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Podle tvrzení žalobkyně a předložené karty klienta žalovaný zaplatil 13 480 Kč.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem.

10. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.

11. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 520 Kč (jistina vyplacená ve výši 14 000 Kč mínus uhrazených 13 480 Kč dle karty klienta) po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit.

12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Požadovanou smluvní pokutu ve výši 996 Kč za neuhrazenou splátku a ve výši 5 094,80 Kč za prodlení po splatnosti soud žalobkyni rovněž přiznal, neboť smluvní pokuta byla řádně sjednána a je žalována v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

14. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.

15. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.

16. V první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

19. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

20. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

21. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“.

22. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. České právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci Radlinger (C-377/14), nebo Pohotovosť (C-76/10).

23. Ve věci Banco Espaňol (C-618/10) Soudní dvůr uzavřel, že uvedená směrnice brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

24. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

25. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.

26. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o smluvním úroku je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Smluvní úrok ve výši 54,35 % ročně je zcela jednoznačně úrokem lichvářským, ujednání o něm je zcela neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Proto soud návrh na zaplacení těchto smluvních úroků v plném rozsahu zamítl a veškeré platby žalovaného byly započteny na jistinu. Ze stejného důvodu soud zamítl i nárok na úhradu nákladů na vymáhání, neboť z jejich výše 1 400 Kč je patrné, že se nejedná o skutečné náklady na vymáhání, ale o další zisk žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného. Toto je kompenzováno smluvní pokutou a úrokem z prodlení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).