8 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Zelenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky určení vlastnictví k pozemku

I. Návrh žalobkyně na určení, že je výlučnou vlastnicí nově vytvořené parc. č. Anonymizováno o výměře 22 m², parc. č. Anonymizováno o výměře 35 m² a parc. č. Anonymizováno o výměře 253 m², zapsané na LV č. hodnota pro k.ú. adresa, obec adresa, u právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště adresa dle geometrického plánu č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na nákladech řízení částku 19 009,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – do pokladny Okresního soudu v Kladně na svědečné zálohovaném státem částku 52 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala určení vlastnictví k nově vzniklým pozemkům odděleným geometrickým plánem ze dne datum ze stávajících pozemků obce parcelní číslo hodnota, Anonymizováno pro k.ú. adresa. Jako tvrzení uvedla, že uvedené pozemky v těchto hranicích jako součást svých nemovitostí užívá ona a její právní předchůdci minimálně od roku 1936. V tomto roce získala vlastnictví pozemků babička žalobkyně. Pozemky držely v dobře víře až do roku 2019, kdy při stavbě nového plotu bylo zjištěno, že část pozemku je ve vlastnictví obce.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není prokázáno, že by žalobkyně držela pozemky v těchto hranicích, neboť došlo v roce 2019 ke stavbě nového plotu a není zřejmé, zda je přesně v místě, kde byl plot původní. Žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku držby pozemků po dobu 10 let a pokud vydržely pozemek její právní předchůdkyně, dle judikatury nemůže žalovat na určení, že vlastníkem je ona.

3. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že její prababička se v roce 1884 narodila v hospodě, která byla součástí nemovitosti. Vedle hospody byl chlív, který v 70 letech minulého století její babička přestavěla na dům, po ní dům zdědila matka žalobkyně a poté žalobkyně. Celé generace jejich rodiny užívali nemovitosti v těch hranicích, jak jsou nyní s tím, že se jedná o jejich majetek, nikdo to nikdy nezpochybňoval. Teprve v roce 2019 při stavbě plotu, který byl vybudován přesně v místě, kde byl plot starý se od starosty dozvěděla, že uvedený pozemek je v části ve vlastnictví obce. Na pokyn starosty požádala o vydání stavebního povolení, obec ale jako vlastník pozemku s tím nesouhlasila.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. hodnota pro k.ú. adresa bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí domu č.p. Anonymizováno a pozemků st. Anonymizováno a zahrady parc. č. hodnota. Z LV č. hodnota pro k.ú. adresa bylo prokázáno, že obec je vlastníkem parcel č. hodnota, Anonymizováno. Geometrickým plánem vypracovaný jméno FO. jméno FO ze dne datum byly nově odděleny pozemky z těchto pozemků obce jako parc. č Anonymizováno výměře 22 m², oddělené z pozemku č. hodnota, parc. č. Anonymizováno výměře 35 m², oddělené z pozemku č. hodnota a par. č. Anonymizováno o výměře 253 m², oddělené z parcely č. Anonymizováno.

5. Z notářského zápisu ze dne datum sp. zn. N Anonymizováno Státního notářství v Kladně vzal soud za prokázané, že jméno FO, matka žalobkyně se stala vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota pro k.ú. adresa ke dni datum.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 20 D 1236/2014, zejména z rozhodnutí ze dne 27. 1. 2015 č. j. 20 D 1236/2014-51 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se stala vlastnicí uvedených nemovitostí na základě dědictví po své matce jméno FO. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 1. 2015.

7. Z protokolu o kontrolní prohlídce stavby oplocení par. č. hodnota, Anonymizováno. adresa bylo zjištěno, že dne datum proběhla kontrolní prohlídka za přítomnosti pracovnice stavebního úřadu MěÚ adresa a bylo zjištěno, že oplocení bylo provedeno v původní trase, kde stálo oplocení ve složení ocelové sloupy a dřevěná výplň. Dle žalobkyně bylo původní oplocení ve zchátralém stavu, docházelo k jeho pádu na komunikaci a z toho důvodu bylo odstraněno a ve stávající trase vybudováno oplocení nové.

8. Ze zápisu z jednání zastupitelstva obce adresa ze dne 5. 8. 2019 bylo zjištěno, že se projednávaly odlišnosti hranic pozemků mezi skutečným stavem a údajů v katastru nemovitostí. jméno FO. jméno FO upozornil na případné problémy a navrhl usnesení, že s problematikou digitálního mapování seznámí Svaz měst a obcí, katastrální úřad, případně ministerstvo, pod které katastrální úřad patří. Až do zjišťování nového průběhu hranic katastrálním úřadem s nesrovnalostmi digitálního mapování a skutečného stavu nebude zastupitelstvo zabývat. Byl projednán návrh žalobkyně na odkoupení části pozemků č. Anonymizováno, schváleno zveřejnění tohoto záměru, návrh ale nebyl přijat.

9. Z dopisu ze dne datum vzal soud za prokázané, že obec vyzvala žalobkyni, aby z místní komunikace odstranila pevnou překážku, kterou tam dle oznámení občanů umístila. Na to žalobkyně reagovala dopisem právního zástupce ze dne 15. 4. 2025 tím, že překážka je umístěna na pozemku parc. č. Anonymizováno, kú. adresa, tedy na pozemku žalobkyně a výzva je tak neopodstatněná.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně držela části pozemků, které jsou předmětem žaloby od roku 2015 do roku 2019 v dobré víře, že je vlastníkem uvedených pozemků, tedy po dobu 4 let. Před tím od roku 1992 držela pozemky její matka.

11. Podle § 991zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

12. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

13. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

14. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

15. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k nabytí vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

16. Podle § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.

17. Podle odst. 2 tohoto ustanovení při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

18. V daném případě bylo zjištěno, že žalobkyně drží části předmětných nemovitých věcí od smrti své matky, která zemřela datum. Dědictví bylo ukončeno usnesením, které nabylo právní moci 27. 1. 2015. Uvedené nemovité věci nebyly předmětem dědictví. O skutečnosti, že pozemky nejsou v jejím vlastnictví se žalobkyně prokazatelně dozvěděla při stavbě nového plotu, nejpozději při kontrolní prohlídce dne 14. 6. 2019. Vydržecí lhůta dle § 1091 o. z. tak byla přerušena a žalobkyně vlastnické právo nenabyla.

19. Z provedených důkazů, zejména nabývacích smluv a výpovědi žalobkyně i svědků bylo prokázáno, že v uvedeném rozsahu jako žalobkyně již držely pozemek její právní předchůdkyně, matka a babička, pozemek byl oplocen a užíván spolu s dalšími pozemky.

20. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. starý občanský zákoník (dále jen obč. zák.) držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

21. Podle § 129 odst. 2 obč. zák. džet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

22. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně, její matka jméno FO nabyla pozemky v jejím vlastnictví a darovací smlouvou, uzavřenou datum, k témuž dni byla smlouva registrována. Užívala je a k tomu užívala pozemky, které jsou předmětem této žaloby, a tedy případného vydržení, až do své smrti v roce 2014. S ohledem na vydržecí lhůtu podle předchozího občanského zákoníku, která byla rovněž desetiletá, byla to právní předchůdkyně žalobkyně, která nemovitou věc vydržela, na žalobkyni však převedena nebyla. Uvedeným případem se zabýval NS ČR v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, jehož právní věta publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) zní: „Námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem.“ Z tohoto judikátu, dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, týkající se možnosti držitele uplatňujícího vydržení věci započíst si dobu držby svého právního předchůdce (§ 134 odst. 3 obč. zák.) – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 1176, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5210 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1110/2000, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 40, i z logiky věci samé vyplývá, resp. lze dovodit, že oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce žalobce uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může žalobce nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen. Samozřejmě není vyloučeno, aby žalobce spornou věc nabyl jiným způsobem. Mohlo by se tak stát např. převodní smlouvou nebo dědictvím. V prvém případě je takové nabytí věci podmíněno tím, že sporná vydržená věc byla učiněna předmětem převodu. V případě zdědění je předpokladem nabytí vlastnictví a práva na ochranu věci nejenom smrt právního předchůdce, ale i rozhodnutí soudu (notáře), ze kterého vyplývá, že žalobce spornou věc jako dědic nabyl. Pokud se tak dosud nestalo, platí, že „ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí vlastnictví“ (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 2954). Nestala-li se sporná věc dosud předmětem řízení o dědictví nebo orgán rozhodující o dědictví nevyhověl návrhu na dodatečné projednání dědictví, podle ustálené soudní praxe přichází pro žalobce v úvahu prakticky jen žaloba na určení, že jeho právní předchůdce byl vlastníkem věci ke dni své smrti.

24. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k tomu, že žalobkyně sama nedržela věc po celou délku vydržecí doby, soud o svém právním názoru žalobkyni poučil, tato však nijak procesně nereagovala, a soudu tedy nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 009,36 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 464,35 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 214,35 Kč ve výši 3 195,01 Kč + 600 Kč tj. náhrada za ztrátu času na cestě 4 x započaté půlhodiny.

26. Při vyhlášení rozsudku soud opomněl rozhodnout o vyplaceném svědečném, vydal proto samostatně usnesení, jehož písemné vyhotovení je zapracováno do písemného vyhotovení rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není osvobozena od soudního poplatku a ve věci neměla úspěch rozhodl soud podle § 148 o.s.ř. o povinnosti uhradit náklady na svědečné státu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve třech vyhotoveních. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).