10 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce státní příslušník Ukrajiny bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného státní příslušník Slovenska bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva k vozidlu

I. Určuje se, že Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, je vlastníkem motorového vozidla tovární značky jméno FO jméno FO, VIN: VIN kód, RZ: SPZ.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Jméno advokátky.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem ve výroku pod bodem I specifikovaného osobního automobilu. K uplatněnému právu žalobce uvedl, že na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum a úhrady kupní ceny došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného. Dle čl. III kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel, přičemž žalobce žalovanému podepsal plnou moc opravňující ho tento zápis zajistit, kterou opatřil úředně ověřeným podpisem. V den uzavření kupní smlouvy žalobce žalovanému rovněž předal všechny doklady vztahující se k vozidlu. Žalovaný tento přepis nezajistil. Výzvou ze dne datum žalobce v právním zastoupení žalovaného znovu vyzval k provedení přepisu vlastnického práva, případně k poskytnutí potřebné součinnosti. Ani na tuto výzvu však žalovaný nikterak nereagoval (zásilka se vrátila jako nedoručená), takže žalobce je v registru vozidel stále veden jako vlastník shora specifikovaného vozidla, což má pro něj řadu neblahých důsledků, které v návrhu přiblížil. Naléhavý právní zájem žalobce dovozuje z toho, že mu hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel veden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, což vede k tomu, že odpovědnost za případné dopravní přestupky a další deliktní jednání nového (leč neevidovaného) vlastníka vozidla primárně dopadá na něj, třebaže to odporuje skutečnému stavu. Tuto svoji argumentaci žalobce v návrhu blíže rozvedl.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím a jejím předmětem byl prodej výše specifikovaného silničního vozidla s tím, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující na svůj náklad. Podle ujednání smlouvy přechází vlastnické právo na kupujícího zaplacením kupní ceny, k čemuž došlo v den podpisu dané kupní smlouvy, jak soud zjistil z předloženého výpisu z bankovního účtu žalobce.

4. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že se jím žalobce v právním zastoupení obrací na žalovaného s výzvou k zajištění přepisu předmětného vozidla, resp. splnění registrační povinnosti. Dopis je adresován žalovanému a byl odeslán na jeho adresu dne datum (doloženo obálkou). Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní poznatky.

5. Soud zvážil argumentaci žalobce i výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba na určení vlastnictví je důvodná.

6. Soud nejdříve zkoumal, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva (§ 80 o. s. ř.) a dospěl ke kladnému závěru. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne datum (č. 470/2021 Sb.; N 196/109 SbNU 117) Ústavní soud řešil problematiku pravidel pro zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. V citovaném nálezu vyslovil názor, že je mimo jiné třeba, aby orgány veřejné moci umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, neboť jedině tak lze zajistit, aby se důsledky ustanovení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. (v tehdy platném znění) negativně nepromítly do jeho právní sféry (srov. bod 55 cit. nálezu). Ústavní soud tedy výslovně připustil podání (i negativní) určovací žaloby, tj. že žalobce jako dosavadní (resp. dosud evidovaný) vlastník vozidla ve skutečnosti již jeho vlastníkem není. Podle soudu zůstává tato možnost zachována i po novelizaci zákona č. 56/2001 Sb. v jeho ustanoveních týkajících se zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky účinně došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému osobnímu automobilu z žalobce na žalovaného. K tomuto vývodu soud dospěl na základě předložené kupní smlouvy a dokladu o zaplacení kupní ceny, z nichž vyplynulo, že okamžikem zaplacení kupní ceny došlo k nabytí shora specifikovaného silničního vozidla žalovaným, který se tak dnem datum stal jeho vlastníkem. Počínaje tímto dnem tedy žalobce naopak už jeho vlastníkem není. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě na určení vlastnictví k předmětnému osobnímu automobilu zcela vyhověl.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na plném procesním úspěchu žalobce ve sporu. Žalovaný je tudíž povinen nahradit žalobci jeho soudní výlohy v plném rozsahu.

9. Náklady řízení právně zastoupeného žalobce dle § 137 o. s. ř. tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení ve výši 8 700‬ Kč sestávající z 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) při sazbě mimosmluvní odměny částka za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do datum (2 úkony), resp. částka dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od datum (1 úkon). Dále náklady řízení žalobce tvoří náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů, z toho 2 po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do datum a 1 režijní paušál v částce částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum, tj. v celkové výši částka. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky částka.

10. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě splněna, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.