10 C 202/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 75 808,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení celkem částka s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezí ní a obchodní společností právnická osoba. (původní věřitel) nabyla níže uvedené pohledávky za žalovanou. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum a dne datum smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka a částka, a to v hotovosti při podpisu smluv. Úvěr ze smlouvy ze dne datum měl být splacen nejpozději dne datum, úvěr ze smlouvy ze dne datum měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaná nedodržela své závazky splatit poskytnuté úvěry řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradami splátek. Ve prospěch úvěru ze smlouvy ze dne datum zaplatila celkem částka, ve prospěch úvěru ze smlouvy ze dne datum pak uhradila celkem částka. Výzva k zaplacení zbývajících dluhů z úvěrů zůstala ze strany žalované bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (včetně její přílohy v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny shora popsané pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno, jak soud zjistil z dopisů původního věřitele ze dne datum.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne datum, soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěrové prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou 14 měsíčních splátek po částka, tedy nejpozději k datum uhradit úvěrujícímu částku ve výši částka.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne datum, soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěrové prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou 14 měsíčních splátek po částka, tedy nejpozději k datum uhradit úvěrujícímu částku ve výši částka.

6. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhů z úvěrů, jak bylo prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobními výzvami ze dne datum.

7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněných nároků žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotných úvěrových smluv, přičemž dospěl k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a sice pro jejich rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V souzené věci je z obsahu předmětných smluv patrné, že žalovaná v závazkových vztazích vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouvy samotné byly koncipovány nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částky představující zhruba Anonymizováno % samotných úvěrů. Takovýmito ujednáními nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužných částek, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že zapůjčené prostředky nebudou dlužníkem uhrazeny včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smluv nemohou taková právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětných úvěrových smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy, neboť na jejich základě dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nároky žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nároky z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžitá plnění ve výši částka a částka, aniž tu však byly platné závazky, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení bylo výpisy z transakční historie prokázáno, že žalovaná ve prospěch úvěru ze smlouvy ze dne datum zaplatila celkem částka, ve prospěch úvěru ze smlouvy ze dne datum pak uhradila celkem částka. Žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi poskytnutým a vráceným plněním, tj. na zaplacení částek částka a částka. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, právo na něj vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud jej však přiznal až ode dne následujícím po dni, do něhož měla žalovaná dle předžalobní výzvy plnění (obohacení) vydat.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalované. Té ale v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši částka.

13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě splněna, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.