10 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 682 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobkyně přiblížila, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a to v den uzavření smlouvy převodem na žalovaným označený bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, . Jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Výzvu k zaplacení dluhu žalovaný oslyšel.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, při sjednané nulové zápůjční úrokové sazbě a za poskytnutí úvěru zaplatit žalobkyni poplatek ve výši , částka, . Nedílnou součástí této smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle článku 2.3 uvedené smlouvy se pro případ prodlení s plněním svých závazků dle uvedené smlouvy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i zákonný úrok z prodlení, popřípadě další účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením vzniknou, zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši až , částka, . Stejně tak se zavázal k úhradě nákladů za každou písemnou upomínku v listinné podobě ve výši , částka, . V článku 2.4 uvedené smlouvy byl upraven poplatek za prodloužení splatnosti o sedm dní představující 15 % z výše aktuálně dlužné jistiny, o patnáct dní 25 % a o třicet dní 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny.

4. Z výpisu z bankovního účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného, specifikovaný ve smlouvě, částku , částka, .

5. Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o zápůjčce, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv.

8. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v ní vystupoval v pozici spotřebitele, podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách, jak je shora popsáno. V případě prodlení může žalobkyně požadovat i další vynaložené náklady, jak ostatně požadovala ve výši , částka, za každou písemnou upomínku, a dále mohla dle smlouvy požadovat i náklady vzniklé zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady pak mohly dosahovat až , částka, . V té spojitosti nelze ponechat bez povšimnutí ujednání stran, že v případě prodlení se splacením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky (článek 2., právnická osoba, fine smlouvy). V případě sjednaných poplatků je nutné zdůraznit, že i ty by v souvislosti s poskytováním finančních prostředků měly mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení finančních prostředků by měl být úrok. V daném případě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , tj. dosahující více jak jedné čtvrtiny poskytnuté jistiny. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, na dobu zhruba měsíce a půl s poplatkem ve výši 26 % z jistiny, což je částka v případě tak krátkého časového období, na které byly prostředky poskytnuty, nepřiměřeně vysoká. Odměnou za poskytnutí úvěru má být přiměřeně vysoký úrok, nikoli jednorázový poplatek takové výše. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez „úroků“, jak bylo uvedeno v článku 1.3 smlouvy o zápůjčce. Takovýmto ujednáním o jednotlivých poplatcích, ať již za sjednání smlouvy či za prodloužení splatnosti ovšem dochází k dalšímu, neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Vedle těchto ujednání si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně (viz článek 2.3 smlouvy), a to bez ohledu na zavinění klienta (žalovaného). Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

9. Dále je nutno zdůraznit, že ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si žalobkyně byla náležitým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluvního vztahu. Soud tak má za to, že žalobkyně porušila povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je smlouva ze zákona neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně peněžité plnění ve výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný takto obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ve prospěch úvěru uhradil , částka, . Odtud je tedy bez dalšího zřejmé, že žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši , částka, představující dluh z poskytnutého plnění. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě vyhověl co do částky , částka, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a sice na převážném procesním úspěchu žalovaného ve sporu. Tomu však žádné náklady v řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.