10 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 42 845 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení 42 845 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smluv o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovanou. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel, obchodní společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovanou dne smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na jejichž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč, a to bezhotovostními převody na žalovanou uvedený bankovní účet. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnuté úvěry řádně a včas, když doposud neuhradila nic. Výzvy k úhradě dluhů z úvěrů zůstaly ze strany žalované bez odezvy.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně jejich příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejichž základě byly na žalobkyni postoupeny shora popsané pohledávky z úvěrových smluv za žalovanou.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly poukázány na sjednaný bankovní účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z předloženého potvrzení o platbě ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr nejpozději dne , datum, , aniž by byly sjednány splátky. Úrok byl sjednán v pevné výši 200 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v částce 2 400 Kč, přičemž úroková sazba činila 36,5 % p. a. Obdobně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou rovněž dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly poukázány na sjednaný bankovní účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z předloženého potvrzení o platbě, také ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr nejpozději dne , datum, , aniž by byly sjednány splátky. Úrok byl sjednán v pevné výši 450 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v částce 5 400 Kč, přičemž úroková sazba činila 36,5 % p. a.

5. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno předloženými upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne , datum, .

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání).

8. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v obou závazkových vztazích vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouvy samotné byly koncipovány nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující přibližně 139 % poskytnutého úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. V případě poplatků není patrné, za co by je žalovaná vlastně měla platit. Co je nejasné, nesrozumitelné, je tedy i neplatné, a v případě tohoto poplatku je nutno, nad rámec zmíněného, podotknout, že se nejedná o nic jiného, než o skrytý úrok (srov. kupř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 14 VSOL 335/2022 ze dne , datum, ). Slevy na poplatek i úrok byly podmíněny tím, že žalovaná se nezpozdí se splacením úvěru ani o jeden den, v takovém případě nastává plné úročení od počátku (36,5 %) a povinnost k úhradě celého poplatku, což je v součtu nepoměrné k výši poskytnutého plnění. To vše je dále umocňováno i sankcí za prodlení v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a poplatku za „administraci prodlení“ ve výši 700 Kč. Dlužník je tak v případě prodlení sankcionován hned čtyřikrát, k tomu však má dále dle smlouvy platit naprosto neúměrné poplatky za zasílané upomínky, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou listinnou výzvu k úhradě dluhu. Navíc původní věřitel si vyhradil právo učinit celkem , hodnota, SMS upomínek, 10 e-mailových upomínek a 2 listinné upomínky, tedy dlužník mohl být upomínán až 22krát, čímž účelnost takovéhoto konání soudu zcela uniká, když si takto mohl naúčtovat 1 800 Kč, což se také v daném případě stalo. Žalobkyně na upomínkách formou SMS požadovala 800 Kč a na písemných upomínkách 1 000 Kč. Z celého znění smluv o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že směřují především k obohacení úvěrujícího, který zcela evidentně počítá a kalkuluje s prodlením dlužníka, za které si účtuje neakceptovatelné částky, u nichž není vůbec zřejmé, k pokrytí jakých nákladů úvěrujícího mají skutečně sloužit. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smluv nemůže takovéto právní jednání požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

9. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětných úvěrových smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžitá plnění ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byly pohledávky postoupeny, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, a tím ani neprokázala, že by byla žalobkyni něco vrátila, zaplatila, byť i jen zčásti, nárok žalobkyně nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutých plnění ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč představující plnění poskytnutá žalované úvěrujícím (původním věřitelem). Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud mohl přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutých plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, , v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 7 dnů. Dnem následujícím, tj. počínaje , datum, , se již ocitla v prodlení se splněním svých povinností. Právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na srovnatelném procesním úspěchu stran, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Při zjišťování míry úspěchu účastníků ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 (N 175/58 SbNU 529).

11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 2 126 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 714 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 412 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.