10 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 173,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, ve výši celkem , částka, , dne , datum, ve výši celkem , částka, a dne , datum, v částce , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou splátek, načež žalobkyně přikročila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni žalovaný dluží jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, , jakož i poplatek za doplňkovou službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Výzvu k zaplacení dluhu žalovaný nevyslyšel.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou pravidelných denních splátek, jejichž aktuální výše byla určena podle vzorců obsažených v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, jak soud zjistil z jejich obsahu, jakož i z předpisu denních splátek. Dále byla sjednána pevná denní úroková sazba ve výši 0,866 %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k , datum, .

4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že úvěrové prostředky v souhrnné výši , částka, byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě, a sice postupně ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .

5. Z dopisu (emailové zprávy) ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného v trvání 92 dnů s úhradou nejstarší neuhrazené splátky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne (doloženo podacím lístkem).

6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku spolu s úrokem v denní výši 0,866 %, tj. s ročním úrokem ve výši přibližně 316 %. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, včetně toho, že celková výše peněžních prostředků, které je třeba na základě smlouvy úvěrujícímu vrátit, není pro spotřebitele ujednána dostatečně srozumitelně a jasně (toliko s odkazem na klientskou zónu), nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně peněžitá plnění v souhrnné výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný ve prospěch žalobkyně uhradil celkem , částka, . Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl zbývající dluh uhradil, nárok žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutého plnění ve výši , částka, představujícího rozdíl mezi poskytnutým plněním žalovanému a jím vráceným plněním (protiplněním). Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, . Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do 3 dnů od doručení výzvy, ocitl se žalovaný dne , datum, již v prodlení se splněním své povinnosti (§ 573 o. z.).

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převažujícím procesním úspěchu žalovaného. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.