4 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Štětinovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno 2. Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro vydání věci I. Žaloba o uložení povinnosti 1. a 2. žalované vydat žalobkyni osobní automobil zn. jméno FO, RZ: SPZ, VIN: VIN kód se zamítá. II. Žaloba o určení vlastnického práva žalobkyně k osobnímu automobilu zn. jméno FO, RZ: SPZ, VIN: VIN kód se zamítá. III. Řízení o vzájemném návrhu 2. žalované na určení vlastnictví 1. žalované k osobnímu automobilu zn. jméno FO, RZ: SPZ, VIN: VIN kód se zastavuje. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 1 náklady řízení v částce částka na účet advokáta tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, do 3 dnů od právní moci rozsudku. V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 náklady řízení v částce částka na účet advokáta tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. V řízení o vzájemném návrhu 2. žalované na určení vlastnictví nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením. Návrhem ze dne datum, ve znění doplňujícího podání ze dne datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaným uložena povinnost vydat jí osobní automobil specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku (dále jako „předmětné vozidlo“ nebo „vozidlo“), za jehož vlastníka se pokládá. Podáním ze dne datum žalobkyně rozšířila žalobu o požadavek na určení svého vlastnického práva k předmětnému vozidlu, soud roto rozšíření připustil dne datum (čl. 88 p.v.). Žalobkyně uvedla, že na přelomu let Anonymizováno poptávala vozidlo jméno FO a známý předsedy představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO doporučil žalobkyni společnost právnická osoba, která by vozidlo mohla sehnat rychleji. tituly před jménem jméno FO zkontaktoval jednatele společnosti jméno FO, který mu přislíbil zajištění koupě vozidla skrze prodejce vozidel právnická osoba. E-mailem ze dne datum žalobkyně specifikovala jméno FO poptávané vozidlo, ten e-mailem ze dne datum potvrdil, že vozidlo je možné objednat a dát do výroby v Anonymizováno. kalendářním týdnu roku Anonymizováno a žalobkyni bude dodáno v Anonymizováno s tím, že společnost právnická osoba poskytne žalobkyni výraznou slevu Anonymizováno% z ceny vozidla. Na základě těchto skutečností se žalobkyně a společnost právnická osoba na přelomu Anonymizováno a Anonymizováno dohodly na uzavření kupní smlouvy, na základě které společnost právnická osoba dodá žalobkyni vozidlo, které předtím sama objedná u dovozce právnická osoba. Žalobkyně uhradí zálohu při objednání vozidla zálohu a zbytek kupní ceny po dodání. Kupní smlouva byla mezi žalobkyní a společností právnická osoba dohodnuta v e-mailové korespondenci mezi tituly před jménem jméno FO a jméno FO ve dnech Anonymizováno. – datum a poté na jednání dne datum. Pokud jde o výši kupní ceny, bylo dohodnuto jednání u dovozce Anonymizováno adresa na datum s tím, že zde bude dohodnuta výbava vozidla a od toho se odvíjející kupní cena vycházející z cenové nabídky dovozce a slevy nabídnuté jméno FO. Dne datum se uskutečnilo jednání u dovozce Anonymizováno adresa mezi tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO, zástupcem dovozce. jméno FO zaslal ještě téhož dne jméno FO e-mailem cenovou nabídku dovozce, dne datum tento e-mail přeposlal jméno FO tituly před jménem jméno FO, jakož i další e-mail jméno FO, jímž na základě společného jednání potvrdil objednání vozidla do výroby s označením čísla komise. Žalobkyně neměla k cenové nabídce ponížené o slevu připomínky a odsouhlasila ji. Společnost právnická osoba následně dne datum vystavila žalobkyni zálohovou fakturu na částku částka, kterou žalobkyně zaplatila dne datum. Po zapracování některých změn ve výbavě vozidla zaslal dovozce dne datum jméno FO finální cenovou nabídku, kterou tento přeposlal žalobkyni dne datum. Dle konečné cenové nabídky činila cena vozidla Anonymizováno vč. DPH, žalobkyně a společnost právnická osoba se dohodly na ceně sestávající ze zálohy částka a doplatku částka. Žalobkyně dále uvedla, že ústní kupní smlouva byla mezi žalobkyní a společností právnická osoba uzavřena v období od Anonymizováno do datum. Dne datum oznámil jméno FO žalobkyni vyrobení vozidla a bylo domluveno jeho předvedení v prostorách společnosti právnická osoba, na podkladě kterého měla žalobkyně zaplatit doplatek kupní ceny. Společnost právnická osoba vystavila žalobkyni fakturu na doplatek kupní ceny částka, kterou žalobkyně uhradila dne datum. Vozidlo bylo žalobkyni ze strany jméno FO předáno dne datum v prostorách společnosti právnická osoba bez technického průkazu a RZ, které měly být dodány do Anonymizováno dnů. V Anonymizováno se žalobkyně dozvěděla, že v technickém průkazu je zapsána jako vlastník vozidla žalovaná č. hodnota a jako provozovatel žalovaná č. 2.. Dne datum byl žalobkyni zaslán zástupcem společnosti právnická osoba e-mail s návrhem nájemní smlouvy s následným odkupem vozidla. Žalobkyně tuto smlouvu odmítla podepsat, neboť vozidlo již zaplatila a měla za to, že je jeho vlastníkem. V Anonymizováno se žalobkyně dověděla, že jméno FO Anonymizováno Anonymizováno a společnost právnická osoba nedisponuje finančními prostředky zaplacenými žalobkyní na kupní cenu. Žalobkyně měla vozidlo v držbě od datum do datum, kdy jí bylo zabaveno Anonymizováno policií, neboť jej žalovaní nahlásili Policii ČR jako odcizené. Žalobkyně zdůraznila, že byla s přihlédnutím ke všem okolnostem v dobré víře, že společnost právnická osoba je oprávněna převést na ni vlastnické právo k vozidlu, jmenovaná společnost byla v té době známým podnikatelem v oblasti prodeje vozidel, přičemž obchod byl sjednáván u oficiálního prodejce Anonymizováno, kupní cena zaplacená žalobkyní byla standartní. Žalobkyně má za to, že s ohledem na svou dobrou víru je vlastníkem vozidla. Žalovaná č. 1 se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Uvedla, že předmětné vozidlo bylo importováno do ČR oficiálním dovozcem právnická osoba v Anonymizováno a dne datum bylo poprvé uvedeno do provozu a zaregistrováno v evidenci motorových vozidel. Žalovaná č. 1 vozidlo ihned v Anonymizováno od oficiálního dovozce zakoupila, převzala včetně dokladů a byla zaregistrována jako první vlastník po dovozci v technickém průkazu. Dne datum uzavřela žalovaná č. 1 se žalovanou č. 2 smlouvu o finančním leasingu, na základě které bylo vozidlo přenecháno 2. žalované do užívání s povolením přenechat vozidlo k užívání případné třetí osobě. Žalobkyně nikdy neuskutečnila jediné právní jednání, které by výslovně a jednoznačně mohlo směřovat k převodu vlastnictví na žalobkyni. Žalobkyně se naopak od počátku chovala lehkovážně a v rozporu se všemi obvyklými pravidly chování, když jednala s jiným subjektem než je oficiální dovozce, jemu zaplatila celou kupní cenu, ačkoli věděla, že prodávajícím a primárním vlastníkem vozidla je dovozce. Žalobkyně se proto nyní nemůže úspěšně dovolávat nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Žalovaná č. 2 se žalobou rovněž nesouhlasila. Uvedla, že je jediným oprávněným držitelem a ve velkém technickém průkazu zapsaným provozovatelem předmětného vozidla, odvozující svůj právní titul od vlastníka, jímž je 1. žalovaná. Žalovaná č. 2 dne datum uzavřela se společností právnická osoba nájemní smlouvu k vozidlu, ještě téhož dne došlo k předání vozidla. Vzhledem k této skutečnosti byla poté uzavřena výše uvedená smlouva o finančním leasingu, kdy obchodní strategie 2. žalované spočívá nejprve ve vyhledání zákazníka a následně ve financování a zasmluvnění vozidla s 1.žalovanou. Společnost právnická osoba přestala na konci roku Anonymizováno hradit své závazky ve vztahu k vozidlu, 2. žalovaná s ní smluvní vztah výpovědí ukončila a vyzvala ji k vrácení vozidla dopisem ze dne datum. Žalovaná č. 2 neměla informace o tom, kde se vozidlo nachází a kdo jej užívá, neboť jednatel právnická osoba jméno FO Anonymizováno Anonymizováno a firma byla nekontaktní. Žalovaná č. 2 zpochybnila dobrou víru a poctivost držby žalobkyně s tím, že žalobkyně zanedbala nezbytnou péči a dobrovolně se vystavila riziku podvodu, kdy se neujistila o skutečném vlastníku vozidla a netrvala na vydání velkého technického průkazu, který slouží jako základní pojistka pro zajištění hladkého a legitimního obchodního procesu. Z technického průkazu předmětného vozidla a ze sdělení právnická osoba adresa soud zjistil, že vlastníkem předmětného vozidla je od datum evidována 1. žalovaná, provozovatelem vozidla pak od stejného data 2. žalovaná. Z kupní smlouvy č. hodnota uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba jako prodávajícím a 1. žalovanou jako kupující bylo zjištěno, že prodávající prodal předmětné vozidlo 1. žalované za částku částka vč. DPH. Kupní cenu prodávající vyfakturoval fakturou č. hodnota dne datum, faktura byla splatná dne datum. Prvá žalovaná prodávajícímu kupní cenu vozidla uhradila dne datum (viz. čl. 73). Téhož dne datum byla dále uzavřena smlouva o finančním leasingu č. hodnota (ve znění dodatku č. hodnota) mezi 1. žalovanou jako pronajímatelem a 2. žalovanou jako leasingovým nájemcem (čl. 58), na podkladě které 2. žalovaná byla povinna uhradit okamžitou mimořádnou splátku vozidla v částce částka a poté splácet vozidlo ve Anonymizováno měsíčních splátkách po částka s následnou povinností odkupu vozidla. Žalovaná č. 1 současně dala 2. žalované souhlas s přenecháním do užívání třetímu subjektu – společnosti právnická osoba. V protokolech o převzetí vozidla (čl. 143 p.v. a čl. 195 p.v.) je uvedeno, že si dne datum vozidlo převzala 2. žalovaná. Soudu byla dále společností Anonymizováno předložena kupní smlouva (čl. 135), dle které od dovozce Anonymizováno vozidlo koupila dne datum (tj. v době, kdy nebylo ještě vyrobeno) 2. žalovaná za částku částka. Obsahem smlouvy je též výhradu vlastnictví, dle které do úplného zaplacení kupní ceny zůstává vlastníkem vozidla prodávající. Smlouva dále obsahuje rozvazovací podmínku, dle které v případě financování vozidla prostřednictvím poskytovatele leasingu, jemuž budou práva ze smlouvy postoupena, pozbude tato smlouva ke dni uzavření leasingové smlouvy účinnosti. Předložená kupní smlouva obsahuje nesrovnalost v podobě data v jejím záhlaví „datum“, které zůstalo nevysvětleno. Žalovaná č. 2 dále soudu předložila nájemní smlouvu č. hodnota ze dne datum (čl. 236), dle které 2. žalovaná poskytla předmětné vozidlo k užívání společnosti právnická osoba za nájemné v částce částka měsíčně, závazky byly zajištěny ručitelským prohlášením tituly před jménem jméno FO. Co se týče těchto dvou smluv, soud se jejich hodnocením bude zabývat níže. Žalobkyně soudu předložila zálohovou fakturu č. hodnota vystavenou dne datum společností právnická osoba žalobkyni na částku částka pod označením „záloha na objednání nového vozu jméno FO“. Dále žalobkyně předložila zálohovou fakturu č. hodnota vystavenou dne datum společností právnická osoba žalobkyni na částku částka označenou jako „záloha na testovací poplatek vozidla jméno FO“. Z výpisu z účtu žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně zaplatila na účet společnosti právnická osoba dne datum částku částka a dne datum částku částka, společnost právnická osoba přijetí plateb potvrdila (čl. 79-80). Žalobkyně dále předložila e-mailovou komunikaci mezi jednatelem právnická osoba jméno FO a tituly před jménem jméno FO (čl. 95-98), z níže je patrné, že jméno FO žalobkyni v Anonymizováno nabízel vozidlo jméno FO se slevou Anonymizováno %, které by bylo objednáno „jméno FO ČR“ do datum, dáno do výroby a „dodáno Anonymizováno“. E-mailem ze dne datum sdělil jméno FO z Anonymizováno jméno FO, že potvrzuje objednání jméno FO (s číslem komise) a připojil přílohou s přesnou specifikací vozidla (čl. 98-103). Tento e-mail přeposlal jméno FO dne datum tituly před jménem jméno FO jakožto „specifikaci na jeho nový vůz“. Následně si žalobkyně se společností právnická osoba upřesňovala výpočet ceny e-mailovou komunikací ze dne datum a datum. Dále žalobkyně předložila e-mailovou komunikaci, z níž je zřejmé, že v Anonymizováno a Anonymizováno jméno FO z Anonymizováno komunikoval s jednatelem právnická osoba jméno FO o objednávce kolejnicového systému do kufru a změně stropu předmětného vozidla, zaslal jméno FO upravenou nabídku. jméno FO následně e-maily od jméno FO tituly před jménem jméno FO včetně nové specifikace vozu (čl. 106-112) přeposílal. Žalobkyně soudu dále předložila e-mail od společnosti právnická osoba ze dne datum, v němž tituly před jménem jméno FO zaslala návrh rámcové nájemní smlouvy a nájemní smlouvy s odkupem vozidla, na jejichž podkladě měla společnost právnická osoba žalobkyni předmětné vozidlo pronajmout, k podpisu smluv ze strany tituly před jménem jméno FO nedošlo. Dopisem ze dne datum formou Anonymizováno komunikace byl tituly před jménem jméno FO vyzván žalovanou č. hodnota k vrácení vozidla. tituly před jménem jméno FO dle své účastnické výpovědi zjistil v Anonymizováno z malého technického průkazu, že jako vlastník vozidla je zapsána 2. žalovaná, následně nechal vozidlo odvézt do Anonymizováno, aby mu nebylo ukradeno. Zde bylo vozidlo dne datum zajištěno Anonymizováno policií (viz. protokol o zajištění a odpor tituly před jménem jméno FO proti tomuto opatření - čl. 210-216). Předseda představenstva žalobkyně tituly před jménem jméno FO ve své účastnické výpovědi uvedl, že se dne datum poprvé osobně setkal s jméno FO (předtím spolu komunikovali e-mailem a telefonem) a domluvili se, že tituly před jménem jméno FO zaplatí zálohu a při předání vozidla doplatek. jméno FO mu rovněž sdělil, že po dobu Anonymizováno měsíců bude mít auto napsané na sebe, aby dostal slevu Anonymizováno %, potom teprve se vozidlo přepíše na tituly před jménem jméno FO, na základě smlouvy (blíže nespecifikované). Dne datum se uskutečnila schůzka u společnosti Anonymizováno, kde byl tituly před jménem jméno FO společně s jméno FO a kde jméno FO jako zástupce dovozce si do počítače nakonfiguroval veškeré parametry vozidla tak, jak to tituly před jménem jméno FO požadoval. Svědek jméno FO (kamarád tituly před jménem jméno FO) potvrdil, že mu společnost právnická osoba doporučil, a zúčastnil se schůzky tituly před jménem jméno FO s jméno FO na přelomu Anonymizováno a Anonymizováno, na níž pan jméno FO slíbil tituly před jménem jméno FO zajištění vozidla jméno FO v termínu Anonymizováno měsíců se slevou Anonymizováno%. Svědek jméno FO potvrdil, že na začátku Anonymizováno se uskutečnila schůzka u Anonymizováno, kdy jméno FO přivedl jako zákazníka tituly před jménem jméno FO a společně nakonfigurovali požadované vozidlo. Svědek neměl žádné povědomí o smluvních vztazích jméno FO a tituly před jménem jméno FO. Po konfiguraci vozidla poslal shrnutí objednávky jméno FO a ten mu následně sdělil, že vozidlo bude financovat 2. žalovaná. Dle § 1109 písm. b) o.z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem (viz. např. rozhodnutí NS 22 Cdo 5330/2015), nabytí od neoprávněného ve smyslu shora citovaného ustanovení tedy obecně přichází v úvahu. Pokud žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že nabyla vozidlo od neoprávněného (společnosti právnická osoba, jež nebyla vlastníkem vozidla) ve smyslu shora citovaného ustanovení, pak bylo její procesní povinností v tomto řízení předně prokázat, že se společností právnická osoba jakožto domnělým vlastníkem uzavřela platnou nabývací smlouvu. Ust. § 1109 o.z. sice zhojuje nedostatky převodcova vlastnického práva, stále však musí být splněny a prokázány ostatní předpoklady požadované pro převod, tj. zejména platná a účinná převodní smlouva. Jinými slovy, pokud by se nabyvatel nestal vlastníkem, ani kdyby převodce věc skutečně vlastnil, tím spíše se nabyvatel nemůže stát vlastníkem, pokud převodce věc ani nevlastní. K prokázání existence řádného nabývacího titulu – tvrzené kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba - byla žalobkyně vyzvána u jednání dne datum. Soud provedl veškeré důkazy, které žalobkyně navrhovala, a dospěl k závěru, že žalobkyně se společností právnická osoba kupní smlouvu neuzavřela. Jak totiž vypověděl sám statutární zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, s jednatelem společnosti právnická osoba jméno FO se ústně dohodli na tom, že společnost právnická osoba objedná předmětné vozidlo, které bude mít několik měsíců vlastnicky evidováno na sebe a poté jej teprve na žalobkyni převede, a to na základě smlouvy. (shodně tituly před jménem jméno FO vypovídal i v rámci podaného vysvětlení u Policie ČR – čl. 157 p.v.). Právě na převod vozidla (nikoli jeho dodání) byl dle obsahu účastnické výpovědi tituly před jménem jméno FO dle dohody vázán i doplatek ceny vozidla. Tato shora uvedená ujednání však rozhodně neodpovídají smlouvě kupní (resp. v daném případě smlouvě o dodání věci dle § 2086, která se posuzuje jako smlouva kupní), nýbrž takové ujednání je svým obsahem v podstatě smlouvou o smlouvě budoucí kupní v režimu § 1785 o.z.. Žalobkyně, evidentně motivována slíbenou slevou, počítala a spokojila se s tím, že společnost právnická osoba bude po dovozu vozidla do ČR zapsána jako jeho vlastník a až po určité době na žalobkyni vozidlo převede, což se nestalo. Bohužel, žalobkyně současně s předstihem za vozidlo bez jakékoli obezřetnosti i zaplatila. K tomu, abychom mohli hovořit o možnosti nabytí od neoprávněného ve smyslu § 1109 o.z., by však muselo dojít ještě k druhé fázi transakce, a tou by byl právě slibovaný převod vozidla z právnická osoba na žalobkyni po jeho dovozu do ČR, k němuž však již nedošlo. Teprve pak by se soud mohl zabývat otázkou dobré víry a mírou opatrnosti žalobkyně ohledně celého tohoto obchodu. Vzhledem k absenci řádného nabývacího titulu (byť domnělého) se však již soud dobrou vírou a s tím související mírou opatrnosti žalobkyně nezabýval, neboť nebyl splněn základní předpoklad § 1109 písm. b) o.z., jímž je řádný nabývací titul. Na těchto závěrech nic nemění ani výpověď svědka jméno FO, který sice byl přítomen předání vozidla tituly před jménem jméno FO, nicméně neměl žádné povědomí o smluvních vztazích mezi společností právnická osoba a žalobkyní. Samotné předání vozidla tituly před jménem jméno FO není v dané věci vůbec směrodatné za situace, kdy od počátku absentuje odpovídající smluvní vztah, totéž lze říci o zaplacení „kupní ceny“ vozidla, která se ve výsledku stala bezdůvodným obohacením společnosti právnická osoba. Soud uzavírá, že žalobkyně se nestala vlastníkem předmětného automobilu a zamítl proto výrokem I. její návrh na vydání předmětného automobilu jakožto žalobu podanou ve smyslu § 1040 odst. 1 o.z. a výrokem II. rovněž žalobu na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému vozidlu. Zde se konstatuje, že naléhavý právní zájem žalobkyně na tomto určení dle § 80 o. s. ř. shledat lze, neboť v registru vozidel je zapsán jiný vlastník, nicméně závěr soudu s odkazem na shora uvedené je ten, že žalobkyně vlastníkem není. Soud naopak na podkladě řádné kupní smlouvy ze dne datum pokládá za vlastníka vozidla 1. žalovanou a za jeho provozovatele na podkladě smlouvy o finančním leasingu ze dne datum žalovanou č. 2, tak, jak jsou obě zapsány v registru vozidel. Pokud jde o kupní smlouvu ze dne datum předloženou 2. žalovanou (čl. 135), dle názoru soudu není tato smlouva autentická a byla vytvořena a antidatována pro účely tohoto sporu s cílem oslabit pravděpodobnost úspěchu žalobkyně (která tvrdila, že vozidlo nabyla dávno předtím, než žalovaná č. 1 – na přelomu Anonymizováno a Anonymizováno). K této úvaze soud vede datum datum v záhlaví smlouvy, kdy pro takové datum soud nenachází jiné smysluplné vysvětlení, než že tam omylem zůstalo z jiného dokumentu, jehož záhlaví bylo využito, když byla smlouva tvořena (vysvětlení svědka jméno FO soud nepokládá za přesvědčivé a uspokojivé). Navíc když se soud 2. žalované tázal, na jakém podkladě přenechala vozidlo do podnájmu společnosti právnická osoba již dne datum (čl. 88-89), o této smlouvě se vůbec nezmínila, naopak výslovně uvedla, že pokládala k datu datum za vlastníka společnost právnická osoba (čl. 89). I pokud by úvaha soudu nebyla správná a smlouva by autentická byla, pozbyla by účinnosti v důsledku rozvazovací podmínky v jejím bodě 4.7.1.. Pokud jde o nájemní smlouvu uzavřenou mezi 2. žalovanou a společností právnická osoba dne datum (čl. 60 a 236), jedná se o smluvní podklad pro přenechání vozidla 2. žalovanou do užívání společnosti právnická osoba, to však pouze za předpokladu platnosti (autenticity) kupní smlouvy ze dne datum. Soud tyto dvě sporné smlouvy nemohl v hodnocení listinných důkazů pominout, zároveň však dodává, že nemají pro předmět sporu rozhodující význam, neboť jak bylo řečeno shora, za vlastníka soud pokládá 1. žalovanou, která jediná disponuje řádným a platným nabývacím titulem. Soud postupem dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil řízení o vzájemném návrhu 2. žalované podaném dne datum na určení vlastnického práva 1. žalované k předmětnému vozidlu, neboť jej 2. žalovaná vzala dne datum zpět (čl. 227). Ačkoli žalobkyně se zpětvzetím vzájemného návrhu nesouhlasila, soud nepokládá tento nesouhlas za podložený vážnými důvody, jak předpokládá § 96 odst. 3 o. s. ř.. Jak bylo uvedeno výše, soud žalovanou č. 1 za vlastníka vozidla pokládá, nicméně otázku jejího vlastnictví v tomto řízení nebylo nutno výrokově řešit. Žaloba byla postavena na tom, že se za vlastníka pokládá žalobkyně, tuto otázku tedy soud výrokově uzavřel, posuzování otázky vlastnictví 1. žalované má spíše charakter otázky předběžné. Pokud tedy 2. žalovaná svůj postoj ohledně vzájemného návrhu změnila a na návrhu na určení vlastnického práva žalované č. hodnota nadále netrvala, soud pokládá zpětvzetí tohoto návrhu za projev její dispozice s ním a řízení o něm zastavil, kdy současně žalobkyně neuvedla žádné vážné důvody pro nesouhlas se zastavením řízení. Žalobkyně nepotřebuje mít výrokem rozhodnutí vysloveno, kdo vozidlo vlastní, na takovém určení nemá naléhavý právní zájem. Pro úplnost soud uvádí, že žádné podstatné závěry nevyvodil z SMS komunikace tituly před jménem jméno FO a jméno FO na čl. 113-116, uvedené nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně smluvního vztahu mezi žalobkyní a společností právnická osoba. Pokud jí žalobkyně chtěla doložit, že dne datum se uskutečnila schůzka dotyčných v Anonymizováno, pak soud ani nemá o této skutečnosti pochybnosti, nicméně přesné datum této schůzky je s ohledem na závěry soudu nepodstatné. Ve zbývajícím rozsahu představuje komunikace v podstatě upomínky a žádosti o informace tituly před jménem jméno FO určené jméno FO. Podstatné závěry neplynou ani z listin na čl. 117 a 210 – 216, týkající se přepravy vozidla do Anonymizováno a jeho zadržení Anonymizováno policií, neboť to, jak se statutární zástupce žalobkyně choval či jak s vozidlem nakládal v době, kdy jej měl již v držení, nemá vliv na posouzení existence řádného nabývacího titulu v době o rok dříve. Totéž platí o faktuře na čl. 209, která byla navíc předložena po uplynutí koncentrační lhůty a soud k ní proto nepřihlíží. Dále soud nevyvodil žádné podstatné závěry z faktury společnosti právnická osoba vystavené žalované č. 2 (čl. 196-198) a dopisu (čl. 204), dle nichž 2. žalovaná nechala do vozidla nainstalovat bezpečnostní zařízení, což jí bylo vyúčtováno, jakož ani z fakturace podnájemného žalovanou č. 2 na čl. 205-206. Uvedené listiny podporují závěr, že 2. žalovaná byla oprávněným uživatelem vozidla a nakládala s ním, společnost právnická osoba byla v pozici podnájemce. Co se týče e-mailové korespondence na čl. 202-204, plyne z ní, že 1. žalovaná požadovala skrze 2. žalovanou v Anonymizováno podklady k hospodaření společnosti právnická osoba, uvedené bylo ze strany 2. žalované komunikováno s jméno FO. Uvedené rovněž svědčí pro závěr, že oprávněným uživatelem vozidla se měla stát 2. žalovaná, vozidlo měla financovat skrze 1. žalovanou a k faktickému užívání mělo být vozidlo přenecháno společnosti právnická osoba. Společnost právnická osoba převzala vozidlo dne datum (čl. 61), s tím koresponduje i tvrzené převzetí auta tituly před jménem jméno FO od právnická osoba dne datum. Soud je toho názoru, že tituly před jménem jméno FO skutečně na konci Anonymizováno vozidlo fyzicky převzal (jak potvrdil i svědek jméno FO) a užíval až do datum, kdy bylo zajištěno Anonymizováno policií. Dle názoru soudu protokoly o převzetí vozidla 2. žalovanou ze dne datum byly sepsány jen z formálních důvodů v rámci uzavření kupní a leasingové smlouvy a k faktickému převzetí vozidla 2. žalovanou toho dne nedošlo. Otázku faktické držby vozidla a její postavení najisto však soud shledává pro toto řízení nadbytečným, když v něm vyšla najevo absence řádného (domnělého) nabývacího titulu svědčícího žalobkyni. Žádný vliv na výsledek sporu tak nemohou mít ani fotografie na čl. 30 a 31 pořízené mobilním telefonem tituly před jménem jméno FO, i pokud by bylo zřejmé (což není), že se jedná o předmětné vozidlo, tyto fotografie neprokazují žádnou rozhodující skutečnost, fyzická dispozice žalobkyně s vozidlem byla soudem konstatována. Žádné podstatné závěry soud nevyvozuje ani z výpovědi nájemních smluv na čl. 63-64. Pro případ, že by byla platná podnájemní smlouva mezi 2. žalovanou a právnická osoba ze dne datum, jedná se o její ukončení. Pokud jde o cenovou nabídku na čl. 173-178 a email ze dne datum na čl. 179, jímž byla odeslána jméno FO a v kopii 2. žalované, je pravdou, že nebylo zcela objasněno, proč jméno FO z Anonymizováno v Anonymizováno hod. předmětný email nejprve jméno FO (čl. 98) a následně v Anonymizováno hod. ještě v kopii jednateli 2. žalované, nicméně se lze domnívat, že bylo již tehdy dohodnuto financování vozidla 2. žalovanou a jeho reálné užívání společností právnická osoba. Pokud jde o smlouvu o dočasném užívání vozidla ze dne datum společně s protokolem o předání (čl. 220), 2. žalovaná ji předložila po uplynutí koncentrační lhůty, nicméně tato smlouva rovněž nemá pro výsledek sporu žádný význam, upravuje užívací titul k vozidlu pro 2. žalovanou před uzavřením kupní a leasingové smlouvy. Je pravdou, že ohledně transakcí s předmětným vozidlem existují mnohé nejasnosti a nesrovnalosti, nicméně jejich kompletní vysvětlení a objasnění není úkolem zdejšího soudu, který je vázán předmětem sporu, jímž je určení vlastnického práva žalobkyně k vozidlu (a na to navazující požadavek jeho vydání). Provedené dokazování a na jeho základě zjištěný skutkový stav dle přesvědčení soudu postačuje k rozhodnutí o této žalobě. Uvedené nesrovnalosti jsou pravděpodobně řešeny na trestněprávní úrovni na podkladě trestního oznámení žalobkyně na neznámého pachatele ze dne datum (čl. 162-164). Policie soudu kompletní spis neposkytla, aby nebylo mařeno vyšetřování nahlížením do spisu v prozatím neveřejné fázi trestního řízení. Z dokladů poskytnutých Policií ČR soud nevyvozuje žádný závěr z úředních záznamů o podaných vysvětleních na čl. 154-156, tato jsou pro předmět sporu bez významu, nicméně lze z nich usoudit, že žalobkyně byla pravděpodobně jednou z několika podvedených osob ze strany jméno FO (potažmo společnosti právnická osoba) Pro úplnost soud dodává, že opravil v protokolu o vyhlášení rozsudku písařskou chybu spočívající v absenci výroku II. o zamítnutí žaloby na určení vlastnického práva žalobkyně tak, aby byl v souladu s obsahem rozsudku vyhlášeného. O nákladech řízení soud rozhodl na podkladě § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal procesně úspěšným žalovaným. Vycházel přitom dle § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši částka, což je částka, za kterou 1. žalovaná vozidlo zakoupila od dovozce. Ačkoli lze usoudit, že v době započetí řízení vozidlo již tuto hodnotu jakožto ojeté nemělo, lze analogicky užít nález Ústavního soudu č. I. ÚS 2448/18, kdy všichni účastníci se v rámci vyúčtování svých nákladů řízení shodli na tarifní hodnotě ve výši ceny nového vozidla. Žalované č. 1 náleží odměna za 7 úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátní tarif) po částka (tj. částka), 7x režijní paušál po částka dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. částka) a 21 % DPH v částce částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem tedy představují náklady 1. žalované částku částka. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit na účet zástupce 1. žalované v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná č. 2 má rovněž nárok na odměnu za 7 úkonů právní služby dle § 7 téže vyhlášky po částka (tj. částka), 7x režijní paušál po částka dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. částka), dále má nárok na cestovné za cesty na Anonymizováno jednání soudu z adresa a zpět, celkem hodnota x částka, tj. částka (užito osobní vozidlo zn. Anonymizováno s průměrnou spotřebou Anonymizováno l benzínu/100 km, při vzdálenosti adresa a zpět v délce Anonymizováno km, ceně pohonných hmot v částce částka/l a náhradě ve výši částka/1km dle vyhl.č. 191/2023 Sb.). Dále má žalovaná č. 2 nárok na náhradu za ztrátu času cestou k jednáním a zpět v rozsahu celkem hodnota půlhodin po částka dle § 14 advokátního tarifu, celkem tedy částka, a na 21 % DPH v částce částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.. V součtu činí náklady 2. žalované částku částka. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit na účet zástupce 2. žalované v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o vzájemný návrh 2. žalované, soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Je sice skutečností, že žalovaná č. 2 vzájemný návrh vzala zpět nikoli pro chování žalobkyně a zastavení řízení o něm zapříčinila (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), v daném případě však řízení o tomto návrhu za období, kdy byl aktivní (od datum do datum) nezapříčinilo žalobkyni žádné náklady řízení, které by jí jinak nebyly vznikly v řízení o jejích vlastních návrzích. Soud by proto pokládal za nepřípadný formalismus, aby byla ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení 2. žalované, která co do podstaty sporu v řízení procesně uspěla. Je ostatně dále podstatné, že si žalobkyně tyto náklady neúčtovala, stejně jako si ani jedna ze žalovaných neúčtovala náklady řízení ohledně obou uplatněných nároků žalobkyně (o vydání věci i o určení vlastnického práva), což by soud také pokládal za nepřípadné. Dle názoru soudu rozhodnutí o nákladech řízení dle výroků IV. až VI. odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů účastníků vztažmo k výsledku sporu. Výrokem VII. soud rozhodl o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., které je povinna zaplatit procesně neúspěšná žalobkyně, pouze však co do základu tohoto nároku. Jedná se o náklady svědečného svědků adresa a jméno FO, o nichž bude rozhodnuto samostatným usnesením, neboť v době vyhlášení rozsudku ještě nebylo známo, zda svědečné řádně uplatní i svědek jméno FO (který nakonec soudu podklady pro jeho přiznání nedoložil). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalované domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.