4 C 157/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Štětinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 92 573,72 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 92 573,72 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek v částce 925 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Návrhem ze dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 573,72 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na podkladě které žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 40 300 Kč, který se žalovaný zavázal splácet počínaje datum, konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet dne datum částku 5 500 Kč, dne datum částku 6 428 Kč, dne datum částku 12 666 Kč, dne datum částku 9 496 Kč a dne datum částku 30 393 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení, dopisem ze dne datum žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně uvedla, že žalovaný doposud na jistinu zaplatil celkem 25 077,34 Kč, a to dne datum částku 4,66 Kč, dne datum částku 23,53 Kč, dne datum částku 66,70 Kč, dne datum částku 7 596,23 Kč, dne datum částku 17 093,08 Kč a dne datum částku 293,14 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že částky zaplacené žalovaným byly nejprve započítávány na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně požadovala na jistině částku 39 406,86 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 550,57 Kč, na smluvním úroku 50 370,65 Kč, na poplatku za službu „Klidné spaní“ 109,84 Kč, na poplatku za službu „Presto“ 150,30 Kč, na poplatku za službu „informační SMS servis“ částku 28,84 Kč a na smluvní pokutě částku 1 956,66 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K ústnímu jednání dne datum se žalobkyně omluvila, žalovaný se rovněž nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny do datové schránky dne datum. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do částky 40 300 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do datum společně s úrokovým navýšením 1,066 % denně (tj. 389 % ročně). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dopisem ze dne datum. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru Flexi půjčka č. hodnota“ a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni cca třináctinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o.z., nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § 2993 o.z.. Žalobkyně ostatně v závěru žaloby o případném bezdůvodném obohacení sama hovoří a navrhuje k důkazu zjistit, zda žalovanému byly finanční prostředky skutečně zaslány. Soud důkaz žalobkyní navržený provedl a z výpisu z účtu žalovaného ověřil, že žalovaný skutečně obdržel od žalobkyně dne datum částku 5 500 Kč, dne datum částku 6 428 Kč, dne datum částku 12 666 Kč, dne datum částku 9 496 Kč a dne datum částku 30 393 Kč, celkem tedy 64 483 Kč. Soud konstatuje, že toto plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného lze pokládat za prokázané a posoudit jako bezdůvodné obohacení. Co však již tvrzeno ani prokázáno není, je skutečnost, zda a do jaké míry žalovaný na tuto pohledávku žalobkyni plnil, aby soud mohl učinit objektivní závěr o aktuální výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Soud proto žalobkyni přípisem ze dne datum, doručeným žalobkyni společně s předvoláním k jednání dne datum, vyzval, aby soudu sdělila, jaké platby žalovaný doposud na úvěrový závazek učinil. Výzva soudu zůstala bez jakékoli reakce ze strany žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně následně nedostavila k ústnímu jednání dne datum, znemožnila soudu poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. V daném případě tak není řádně tvrzena konkrétní výše bezdůvodného obohacení žalovaného ve vztahu ke skutečnosti, jaké platby žalovaný na pohledávku učinil, případně jak a na co byly započítány. Ze samotné žaloby je přitom zřejmé, že žalovaný částečně plnil, žalobkyně však specifikovala pouze to, co bylo započteno na jistinu (25 077,34 Kč), zároveň přitom uvedla, že částky zaplacené žalovaným byly nejprve započítávány na úhradu úroku, následně poplatků a teprve poté na úhradu jistiny. Z této skutečnosti a z následné struktury žalované částky (požadována jen část poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě) je částečné plnění žalovaného zcela evidentní, jeho výše je však soudu neznámá. Skutková tvrzení stran částečného plnění má činit žalobkyně, soud nemůže absentující tvrzení za žalobkyni jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, jímž se soud snažil odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, neboť není řádně tvrzena (a prokazována) výše skutečného bezdůvodného obohacení žalovaného. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 925 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 3 704 Kč, soudní poplatek za nikoli formulářový návrh měl činit 4 629 Kč, rozdíl představuje částku 925 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.