4 C 313/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Štětinovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], co do částky [částka], co do úroku ve výši 102,31% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částky [částka] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokovým navýšením 102,31 % ročně, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částku [částka], žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celého úvěrového dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty v částce [částka].

2. Žalovaný se omluvil z ústního jednání dne [datum] z důvodu plnění pracovních povinností a požádal soud o možnost povolení měsíčních splátek po [částka].

3. Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce [částka] a žalovaný se zavázal splatit jej ve [anonymizováno] měsíčních splátkách ve výši [částka] (tj. celkem [částka]). Úroková sazba byla sjednána na 102,31 % ročně. Součástí smlouvy je splátkový kalendář, rozepisující jednotlivé splátky a jejich splatnost. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka [částka] připsána na účet žalovaného dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na prodlení a možnost zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě dlužných splátek včetně smluvní pokuty a náhrady nákladů. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzýván k zaplacení dopisem žalobkyně ze dne [datum].

4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 102,31 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank pro obdobné spotřebitelské úvěry se pohybují kolem 15 % ročně. Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na její podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřela, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. [příjmení] soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.

5. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku [částka], aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil pouze [částka], je povinen žalobkyni doplatit [částka]. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z., a to od realizace výzvy k plnění, k níž došlo dopisem ze dne [datum], který byl dle poštovního archu odeslán dne [datum] a za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum], žalovaný se tedy ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud neumožnil žalovanému splácet dluh ve splátkách, neboť mu nejsou vůbec známy jeho poměry. Žalovaný se z jednání omluvil na poslední chvíli pouze telefonicky, o splátky požádal také telefonicky, přičemž soudu své poměry žádným způsobem nedoložil, k jednání se nedostavil a nemohl být proto ke svým poměrům ani vyslechnut, přičemž zároveň žalobce se splátkami nesouhlasil. Pakliže soud nemá jakékoli poznatky o majetkové a výdělkové situaci žalovaného, nemohl postupovat jinak, než uložit mu splnění povinnosti v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

6. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

7. Pro úplnost soud dodává, že nevyvodil žádné podstatné závěry z listin na [číslo listu] a [číslo], které svědčí o informování žalovaného o podmínkách úvěru a prověřování jeho úvěruschopnosti a solventnosti, neboť tyto listiny nemohou nijak ovlivnit závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Pokud v závěru řízení žalobkyně argumentovala rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 135/2019-99 ze dne 18. 7. 2019, pak toto rozhodnutí dopadá na jinou situaci. Posuzována a konstatována zde byla platnost úvěrové smlouvy se sjednaným obchodním úrokem 38,18 %, přičemž obvyklá úroková sazba pro daný typ úvěru (v tomto případě kontokorentní) činila 18 %. V duchu judikatury Nejvyššího soudu proto ujednání o úroku 38,18 % respektovalo tolerovaný trojnásobek obvyklé úrokové sazby. V nyní souzené věci však úroková sazba téměř sedminásobně překračuje obvyklou sazbu pro daný typ úvěru.

8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., v daném případě měl převážný procesní úspěch žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.