4 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Štětinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 310 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, to vše ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 310 Kč od 14. 8. 2024 do 1. 12. 2025 a ve výši 1,25 % ročně z částky 14 310 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 615 Kč na účet advokátky , Jméno advokátky, , a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž bude zcela uhrazena žalovaná částka dle výroku I., pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 310 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 28 620 Kč, a to dne , datum, částka 14 310 Kč a dne , datum, částka 14 310 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl opakovaně upomínán, dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru. Žalovaný do podání žaloby uhradil pouze částku 14 310 Kč, nadále tedy dluží částku 14 310 Kč. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se dostavil, nárok uznal a požádal o možnost splatit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně s ohledem na svou tíživou finanční situaci.Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smluv o postoupení pohledávky ze dne , datum, a , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 310 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách společně s úrokem 457,5 % ročně. Z potvrzení o provedených platbách a z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 14 310 Kč a dne , datum, částku 14 310 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni cca dvacetinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému v celkové výši 28 620 Kč (2 x 14 310 Kč) představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku již uhradil 14 310 Kč, zbývá mu tedy zaplatit ještě 14 310 Kč, jak ostatně žalobkyně správně požaduje. Pokud však jde o úrok z prodlení, žalobkyni je možné jej přiznat až od okamžiku, kdy učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění s datem 21. 11. 2025 odeslána žalovanému dne 25. 11. 2025, za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 28. 11. 2025 a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem 2. 12. 2025, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho finanční situaci, když žalovaný nemá stálé zaměstnání, pracuje pouze brigádně s příjmem cca 20 000 Kč měsíčně, je rozsáhle zadlužen částkou cca 800 000 Kč, kterou dle svých možností splácí částkami v souhrnné výši kolem 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je proti platební nekázni žalovaného chráněna institutem ztráty výhody splátek.Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně zamítl v části úroku z prodlení za období předcházející 2. 12. 2025, kdy nastalo skutečné prodlení žalovaného.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal je procesně úspěšné žalobkyni, když její neúspěch v tomto sporu byl pouze nepatrný. Náklady tvoří odměna za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 400 Kč (tj. 1 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 615 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Splatnost nákladů řízení byla stanovena rovněž ve splátkách po 500 Kč měsíčně z týchž důvodů, pro které byly povoleny splátky žalované částky dle výroku

I. Výrokem IV. soud uložil procesně převážně neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí 200 Kč. Žalovaný je povinen splnit tuto povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř..