4 C 96/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Štětinovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 71 367,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 71 367,41 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek v částce 714 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Návrhem ze dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 367,41 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě načerpal žalovaný úvěr v konečné výši 71 367,41 Kč, který měl splatit nejpozději do datum. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni. Celková výše nároku žalobkyně činí po zohlednění případných plateb žalovaného částku 71 367,41 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K ústním jednáním dne datum a datum se ani jeden z účastníků nedostavil, žalobkyně se v obou případech omluvila, žalovaný měl vždy předvolání řádně doručeno (dne datum a dne datum). Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. (nyní Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.) se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit v částce 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dopisem ze dne datum. Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni téměř pětinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích ve smyslu (§ 576 o.z.), nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Soud nepokládá z listin založených ve spise za prokázané, že žalovaný načerpal úvěr právě v částce 71 367,41 Kč, jak se uvádí v žalobě. Žalobkyně soudu doložila listiny označené jako „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ (čl. Anonymizováno-Anonymizováno), jakož i listiny na čl. Anonymizováno–Anonymizováno a Anonymizováno-Anonymizováno, které jsou jakýmisi interními sjetinami právního předchůdce žalobkyně, z nichž lze v kontextu s historickým výpisem z úvěrového účtu (čl. Anonymizováno-Anonymizováno) usuzovat, že žalovaný za období od datum do datum patrně načerpal celkem částku cca 273 000 Kč, nikoli částku 71 367,41 Kč, jak je obsaženo v žalobních tvrzeních. Zde se připomíná, že žalobce je povinen nejprve řádně tvrdit a listinami svá tvrzení teprve prokazovat. Obsah doložených listin je však stran celkově čerpané částky úvěru se žalobními tvrzeními navíc v rozporu. Lze usuzovat, že částka 71 367,41 Kč je spíše celkovým dluhem žalovaného po započtení jeho plateb. Pokud by soud přesto vycházel ze žalobních tvrzení o tom, že žalovaný celkem načerpal na úvěr částku 71 367,41 Kč (což se s ohledem na obsah listin jeví jako nepravdivé), není dále tvrzeno a prokazováno, jaké konkrétní platby žalovaný na takovou pohledávku právnímu předchůdci žalobkyně či samotné žalobkyni plnil, aby soud mohl učinit objektivní závěr o výši bezdůvodného obohacení žalovaného. S ohledem na shora uvedené soud proto žalobkyni dne datum vyzval, aby soudu sdělila, jakou částku žalovaný celkem na základě úvěrové smlouvy načerpal a jaké konkrétní platby na svůj dluh učinil (tj. kolik celkem uhradil). Výzva soudu byla obsahem protokolu o jednání, který byl žalobkyni doručen dne datum. Pro úplnost soud připomíná, že nebylo jeho povinností ve vztahu k žalobkyni takovou výzvu činit, neboť se žalobkyně k jednání nedostavila a zbavila tak soud možnosti poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. Přesto soud žalobkyni k uvedenému vyzval ve snaze odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí. Výzva soudu však zůstala bez odezvy ze strany žalobkyně (žalobkyně pouze učinila dne datum vyjádření stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, které po ní nebylo žádáno). Ani k jednání dne datum se žalobkyně nedostavila, platí proto totéž, co bylo uvedeno shora o nemožnosti soudu poskytnout jí odpovídající poučení. V daném případě tak nezbývá než uzavřít, že není řádně tvrzena celková částka, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, ani částka, kterou na toto bezdůvodné obohacení již plnil, tedy v jakém rozsahu jej již vydal, aby mohl soud učinit závěr o skutečné výši takového bezdůvodného obohacení. Tato skutková tvrzení musí činit žalobkyně, soud je nemůže z obsahu spisu jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, proto nezbylo, než žalobu zamítnout. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 714 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 2 855 Kč, soudní poplatek za nikoli formulářový návrh měl činit 3 569 Kč, rozdíl představuje částku 714 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.