5 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 418 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 000 Kč od 27. 8. 2025, Anonymizováno, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 418 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 31 418 Kč od 21. 8. 2025 do 26. 8. 2025, co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 418 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 414,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 314 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 31 418 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % od 21. 8. 2025 do zaplacení, jakož i nákladů řízení ve výši 9 747 Kč. Konstatovala, že její právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 20 000 Kč, který následně byl navýšen a čerpán ve výši 21 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 8. 2025 společně se smluvním úrokem ve výši 10 418 Kč. Úvěr byl poskytnut původním věřitelem prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 20. 1. 2026.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne , datum, do datové schránky. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve větě aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena dne , datum, smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem společnosti , právnická osoba, , (dále jen společnost) ze dne 16. 1. 2026 bylo oznámeno žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno oznámením).Z předložené smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi poskytovatelem úvěru, uvedenou společností, a žalovaným jako klientem, dlužníkem. Uvedenou smlouvou se zavázala společnost poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 279,83 % ročně. Žalovaný se zavázal po 30 dnech od poskytnutí úvěru uhradit společnosti 24 600 Kč. Dodatkem k uvedené smlouvě datovaným , datum, smluvní strany sjednaly výši úvěru 21 000 Kč, částku celkovou ke splacení ve výši 24 592 Kč při zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně. Výpisem z běžného účtu (listinný důkaz na č. l. 14 – 15 spisu), jakož i výpisem z účtu žalovaného číslo , hodnota, bylo prokázáno, že na uvedený účet byla dne , datum, stran společnosti poukázána částka 1 000 Kč a předtím dne , datum, částka 20 000 Kč. Majitelem uvedeného účtu byl žalovaný, jak bylo podpořeno zprávou , právnická osoba, .Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku je neplatné právní jednání, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 580 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele a tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanovení zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud účastníci smlouvy úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený. Soud má za to, že jednorázový úrok ve výši 49,60 % z poskytnuté jistiny, a to za období pouhých 30 dnů, je úrokem nepřiměřeným. Sjednaný vysoký úrok soud vedl k závěru o absolutní neplatnosti daného právního jednání.S ohledem na shora uvedený právní názor soud vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991, § 2993 o. z. Žalovanému byla na jeho účet poskytnuta celková částka 21 000 Kč, z níž dle tvrzení žalobkyně, jež žalovaný nesporoval bylo zřejmé, že žalovaný na uvedené částce ničeho neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 21 000 Kč a úroku z prodlení tak, jak vymezeno výrokem I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku II. rozsudku je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se žalovanému dostalo dopisem ze dne 20. 8. 2025, který byl dán téhož dne k poštovní přepravě a ve světle § 573 o. z. se dostal dne 25. 8. 2025 do dispoziční sféry adresáta - žalovaného. Dle uvedené výzvy mělo být placeno ihned, což znamená dne 26. 8. 2025, pokud tak žalovaný neučinil, dnem 27. 8. 2025 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. 11,50 % ročně, soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla úspěch ve věci co do 67 % předmětu sporu, neúspěch co do 33 % předmětů sporu, má proto právo na 34 % svých účelně vynaložených nákladů, neboť dopisem ze dne 16. 1. 2026 vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo výzvou a k ní se vztahujícímu potvrzení o podání zásilky (§ 142a odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 257 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a to za tři úkony právní služby - příprava převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podaná žaloba, dále třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 4 161 Kč, když 34 % představuje částku 1 414,74 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že má za to, že podmínky § 14b AT byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů vedených zdejším soudem, například pod sp. zn. 5 C 112/2026 či 8 C 132/2026 a předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč.Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek do částky 1 571 Kč, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 257 Kč, a to za užití položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil doplatek zaplatit žalovanému, jako straně ve sporu převážně neúspěšné.