5 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení výživného

I. Žalovaný je povinen na výživu žalobkyně přispívat s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně, s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně, s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně, splatnou vždy do každého 17. dne v měsíci předem.

II. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných společně s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

III. Žaloba se ve zbytku zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně uložení povinnosti žalovanému přispívat na její výživu částkou [částka] měsíčně splatnou vždy do každého 17. dne v měsíci předem počínaje od [datum], jak upřesnila podáním doručeným soudu dne [datum]. Konstatovala, že je dcerou žalovaného, letos úspěšně ukončila střední vzdělání s maturitou na [ulice] [anonymizována tři slova] [příjmení] v [obec], a je již zapsána na prezenční studium na [anonymizováno] univerzitě. Od [datum] žije s přítelem ve společné domácnosti, od té doby žalovaný na její výživu, ani na náklady spojené s chodem domácnosti, na zajištění jejích potřeb, nepřispíval, hradil pouze jízdné do školy [částka] měsíčně. Při pokusu o domluvu na výživném však odmítl jakýkoli příspěvek, matka jí doporučila studentský úvěr. Po delší úvaze žalovaný nabídl [částka] měsíčně jako jednorázový příspěvek, nakonec jí začal zasílat [částka] měsíčně od [anonymizováno] roku [rok]. Tato částka je ale nedostačující pro uspokojení potřeb žalobkyně. Žalobkyně se vyjádřila k příjmům žalovaného, konstatovala, že její matka je v domácnosti z vlastního rozhodnutí, nemá žádné příjmy, žalovaný jí hradí zdravotní pojištění. Poukázala na to, že rodiče mají ještě druhou dceru, [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], studující 2. ročník vysoké školy, jež s rodiči bydlí v jedné domácnosti.

2. Žalovaný ve svém vyjádření, jež soudu došlo dne [datum], uvedl, že žalobkyně se odmítala podřídit rodinným pravidlům, na truc rodičů ve svých 18 letech odešla ze svého vlastního svobodného rozhodnutí za svým přítelem, s nímž žije a tvoří s ním vlastní domácnost. Odmítala s rodiči komunikovat, zcela výjimečně od [datum] docházelo k osobnímu styku. Žalobkyně neprojevuje ve vztahu k rodičům žádnou úctu, respekt, nemá o ně zájem, natož aby jim pomáhala. Žalovaný s ní nerad komunikuje. Uvedl, že žalobkyni jako jeho dceři nelze přiznat výživné, neboť to odporuje dobrým mravům. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Je třeba brát v potaz chování žalobkyně vůči žalovanému a její matce. Uvedl, že má dvě dcery, které spolu s manželkou vedli stejně, přesto u žalobkyně po pubertě se výchova zvrtla, k nápravě nevedly žádné výchovné prostředky. Žalobkyně ani rodičům nesdělila, že ukončila maturitou [ulice] [anonymizována čtyři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [příjmení] v [obec]. Nic jí tak nebránilo, aby našla zdroj své obživy právě v oboru, který studovala, a pro který má schopnosti a nadání, a v němž se může náležitě uplatnit. Jako vysokou školu si zvolila školu, která nenavazuje na středoškolské vzdělání a pokud se rozhodla studovat, pak tak mohla učinit distančním způsobem. Žalovaný popsal negativní chování žalobkyně, které brání přiznat jí výživné. Předně poukázal na to, že si nevážila práce své matky, chodila neustále domů v pozdních nočních hodinách, přičemž brzy ráno odjížděla do školy, s jejím odchodem v předsíni bytu zůstalo na zemi ležet velké množství ošacení, které si po ránu zřejmě zkoušela, ale nevzala na sebe. Rodině vyčítala vysoké náklady za bydlení, kdy rodina by mohla ušetřit a ušetřené peníze vydat žalobkyni k uspokojení jejích potřeb. Žalobkyně neustále matku ponižuje, rodině vyčítá výlety se psy, popírá celou svoji minulost, své kořeny. Pokud by soud přiznal žalobkyni výživné, pak žalovaný požadoval, aby toto bylo v přiměřené výši, a nepřiznáno zpětně, neboť toto by mohlo mít v konečném důsledku i likvidační charakter pro žalovaného.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z rodného listu vzal soud za prokázané, že žalobkyně se narodila [datum] a je dcerou žalovaného a svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného]. Z obou účastnických výpovědí, podpořených svědeckou výpovědí [jméno] [celé jméno žalovaného], bylo zjištěno, že od [datum] žalobkyně nežije ve společné domácnosti se svými rodiči (o důvodech odchodu bude pojednáno níže), žije se svým přítelem – svědkem [jméno] [příjmení] v pronajatém bytě.

5. Žalovaný jako otec žalobkyně (stejně tak i matka žalobkyně) má dle § 910 o. z. k žalobkyni vyživovací povinnost. Žalovaný však brojil tím, že nevhodné chování žalobkyně, její pozdní příchody, neudržování pořádku ve společné domácnosti odůvodňují nepřiznat ji výživné. Soud se proto prvotně důvodností této argumentace žalovaného zabýval. Žalovaný shodně se svědkyní [jméno] [celé jméno žalovaného] ve svých výpovědích popsali, jak žalobkyně si neuklízela své věci, nepodílela se na chodu domácnosti, nevážila si práce matky, která jí vyžehlila oblečení a žalobkyně si je nesklidila do skříně, nechala je pohozené na posteli, domů přicházela v pozdních nočních hodinách a ráno brzy odjížděla do školy do [obec]. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] sice popsala, jak se jí žalobkyně vysmívala, jak ji zesměšňovala tím, že přes Messenger napsala, že je bezcharakterní etiketa a nemá všech pět pohromadě, avšak v daném případě žalovaným byl otec žalobkyně nikoli matka, soud proto se zabýval chováním žalobkyně vůči žalovanému. To byl i důvod k tomu, že zamítl důkazní návrh komunikací přes messenger vedenou mezi žalobkyní a její matkou. Oba rodiče, i sestra žalobkyně – svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného], však vyloučili, že by žalobkyně vůči nim užívala hrubé, vulgární výrazy. Žalovaný sám uvedl, že se komunikaci s žalobkyní spíše vyhýbal a pokud k ní došlo, tak ji razantně utnul, neboť nebyl zvědavý na styl jednání žalobkyně. Žalobkyně odůvodňovala své pozdní příchody tím, že chodila při škole každý den na brigády, kde směna končila ve 22:00 hodin, poté musela projít povinnou kontrolou, dojít domů, kam ji doprovázel přítel, což pochopitelně vedlo k pozdním příchodům, kdy rodiče byli o všem informováni. Uvedla, že neměla místo ve skříni, kam by se jí vešlo oblečení, což potvrdila i její setra, svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného]. Dosažením zletilosti [datum] žalobkyně opustila společnou domácnost rodičů, kdy soud jako hlavní důvod odchodu shledal konfliktní soužití všech zúčastněných, které žalobkyně nebyla ochotna akceptovat. Soud uvěřil účastnické výpovědi žalovaného, svědecké výpovědi [jméno] i [jméno] [celé jméno žalovaného], kteří vyloučili, že by žalobkyni z domu vyhodili. Žalobkyně sice tvrdila, že ji rodiče vyhodili, avšak její tvrzení nebylo ničím podložené, svědek [jméno] [příjmení] toto sdělení převzal od žalobkyně, nebyl očitým svědkem takovéhoto jednání. Po odchodu žalobkyně byli účastníci řízení ve sporadickém styku, žalobkyně je příležitostně navštěvovala, nosila jim drobné dárky. Ani po [datum] z provedených důkazů nevyplynulo hrubé jednání žalobkyně vůči žalovanému. Vyplynuly sice další konflikty ohledně studia žalobkyně na vysoké škole, ale ty svojí intenzitou nepřesahovaly přípustné meze chování mezi rodiči a dětmi. Soud uzavřel, že mezi účastníky řízení sice panovaly a i nadále panují neshody, které jsou však běžné v rodinném soužití, jejich řešení vždy záleží na jisté míře tolerance všech zúčastněných, kdy ze strany rodičů se předpokládá vyšší míra tolerance než u potomků, neboť ti svým chováním mají být vzorem svým dětem (§ 884 odst. 1 o. z.). Soud proto uzavřel, že chování žalobkyně vůči žalovanému nedosahuje takové míry intenzity, jež by mohla vést k závěru, že jde o jednání nemravné, kdy právě tato nemravnost by byla důvodem pro nepřiznání výživného žalobkyni vůči žalovanému. K nepřiznání výživného může dojít jen v tom případě, jestliže se dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním (závadným) způsobem, jenž co do rozsahu a intenzity již koliduje s dobrými mravy. Chování žalobkyně vůči žalovanému však takovéhoto rozsahu ani intenzity nedosáhlo. Soud proto uzavřel, že není namístě nepřiznat žalobkyni výživné vůči žalovanému.

6. Soud se dále zabýval tím, zda, s ohledem na ustanovení § 911 o. z., lze přiznat žalobkyni výživné, a dospěl ke kladnému závěru. Předně žalobkyně po ukončení studia na [ulice] [anonymizována čtyři slova] [ulice] [anonymizována tři slova] [příjmení] v [obec] maturitní zkouškou ve školním roce [rok] [rok] (jak prokázáno maturitním vysvědčením) byla přijata pro akademický školní rok [rok] [číslo] k prezenční formě studia na [anonymizována dvě slova] v [obec], bakalářská studia, program – [anonymizováno] studia (prokázáno potvrzením o studiu). Tedy plynule po ukončení středoškolského studia na toto navázalo vysokoškolské, které bezpochyby po jeho zdárném absolvování umožní žalobkyni najít si vhodné zaměstnání. Rodiče by měli mít zájem na zvyšování kvalifikace svého potomka a poskytnout mu v tomto směru nejen psychickou, ale též materiální podporu. Soud nepřičetl k tíži žalobkyně to, že její středoškolské studium svým zaměřením nenavazuje na vysokoškolské, neboť dosažené vysokoškolské vzdělání umožní žalobkyni se snáze prosadit na trhu práce, což je skutečností notoricky známou. Ze samotné účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že má jasnou představu o svém budoucím povolání, o možnosti pracovního zařazení. Soud proto uzavřel, že žalobkyně není schopna se sama živit a proto je namístě jí přiznat výživné ve smyslu § 911 o. z. jako oprávněné, vůči jejímu otci – žalovanému, jako osobě výživným povinné.

7. Jde-li o určení výše výživného, soud vycházel z ustanovení § 913 odst. 1 o. z., jež stanoví kritéria rozhodná pro určení rozsahu výživného. Jde-li o odůvodněné potřeby žalobkyně, pak soud vycházel z její účastnické výpovědi, přehledu výdajů a příjmů a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], s nímž sdílí společnou domácnost. Žalobkyně od [datum] do konce školního roku [rok] [rok] dojížděla denně do školy v [obec], opustila domácnost svých rodičů, po složení maturitní zkoušky nastoupila v akademickém školním roce [rok] [číslo] k prezenční formě studia na [obec] [anonymizováno] v [obec], kde náklady na kolej činí [částka] měsíčně, tato částka musí být žalobkyní zaplacena i přes současnou distanční výuku v důsledku epidemiologické situace na území České republiky, stejně tak i náklady na integrovanou dopravu ve výši [částka] měsíčně. S nástupem na vysokou školu bezpochyby vznikly žalobkyni zvýšené náklady v souvislosti s nákupem pomůcek a učebnic. Nelze pominout obvyklé výdaje na ošacení, obuv, stravování, hygienické potřeby, odpovídající věku a vyspělosti žalobkyně. Tyto náklady však odpovídají nákladům jejích vrstevníků, neboť žalobkyně nemá případně zdravotní omezení, zvýšené náklady způsobené např. jejím nepříznivým zdravotním stavem. Uvedené bylo prokázáno účastnickou výpovědí žalobkyně i přehledem jejích výdajů. Je však evidentní, že žalobkyni vznikly též náklady na bydlení, které však soud zohlednil až od [anonymizováno] roku [rok], neboť do té doby mohla žalobkyně bydlet s žalovaným, její matkou i sestrou ve společné domácnosti, kde by její potřeby byly plně uspokojovány. Žalovaný, jak sám uvedl ve své účastnické výpovědi, od [anonymizováno] [rok] již nebyl ochoten akceptovat návrat žalobkyně do společné domácnosti. Soud proto až s účinností od [anonymizováno] [rok] vzal do úvahy náklady na bydlení žalobkyně, jako náklady oprávněné osoby, které by měly ze strany povinné osoby, tedy žalovaného, být uspokojeny. Jde-li o možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaného, pak ty vzal soud za prokázané z jeho účastnické výpovědi, svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného], potvrzení zaměstnavatele, přehledu sjednaného pojistného, pojistných smluv, předpisu služeb za užívání bytu, z přehledu plateb SIPO, dokladu o jízdném. Žalovaný žije společně se svojí manželkou, svědkyní [jméno] [celé jméno žalovaného], a jejich společnou dcerou [jméno] [celé jméno žalovaného] v bytě o velikosti 2 + 1, který je ve vlastnictví manželů [celé jméno žalovaného]. Žalovaný hradí životní pojištění ve výši [částka] měsíčně, manželce, která ze [anonymizováno] důvodů není zaměstnána, hradí zdravotní pojištění částkou [částka] měsíčně. Žalovaný denně do zaměstnání, tj. do [obec], dojíždí, což představuje náklad [částka] měsíčně. Měsíční předpis za plnění poskytovaná s užíváním daného bytu hradí žalovaný částkou [částka] měsíčně, platby SIPO (elektřina, plyn, poplatek ČT, poplatek ČRo) činí [částka] měsíčně. Žalovaný je zaměstnán, jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] činil částku [částka] měsíčně. Žalovaný rovněž hradí pojistné z titulu smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla včetně úrazového pojištění splátkou [částka] čtvrtletně (viz přehled sjednaného pojistného a splátek pojistného – č. l. 19 spisu). Žalovaný zcela ze svého příjmu saturuje potřeby již zletilé dcery [jméno] [celé jméno žalovaného], která je studentkou [obec] školy v [obec], denně do školy dojíždí, což činí [částka] měsíčně. Většinu času se jmenovaná stravuje doma, náklady spojené s ošacením a studiem hradí žalovaný.

8. Soud zhodnocením kritérií obsažených v § 913 odst. 1 o. z., kdy bral v úvahu odůvodněné potřeby žalobkyně jako oprávněné tak na druhé straně též majetkové poměry, schopnosti a možnosti povinného – žalovaného, dospěl k závěru, že je namístě uložit žalovanému povinnost na výživu žalobkyně přispívat s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně, s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně a s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně. K tomuto odstupňování výživného soud vedla úvaha spojená s tím, že žalobkyně od [datum] do konce [anonymizováno] roku [rok] mohla své bytové potřeby uspokojovat doma, u svých rodičů, neshody s rodiči nebyly pádným důvodem pro její odchod ze společné domácnosti. Až od [datum], kdy žalovaný zcela zřetelně uvedl, že není od tohoto data ochoten již přijmout žalobkyni do společné domácnosti, vznikly jí odůvodněné náklady na bydlení, na což bylo reflektováno právě zvýšením výživného. Od [datum] se pak potřeby žalobkyně zvýšily s nástupem na vysokou školu, s ubytováním na koleji a s dojížděním, na což bylo třeba opět reagovat zvýšením výživného. K nákladům na bydlení hodnoceným od [datum] bylo prokázáno z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi [obec], že ti sdílí společnou domácnost, náklady na bydlení zcela hradí svědek [příjmení], který je v pracovním poměru s příjmem [částka] čistého měsíčně. Žalobkyně mu přispívá nepravidelně, různými částkami v závislosti na jejích příjmech z brigád.

9. Soud zhodnocením kritérií vymezených v § 911 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že je namístě uložit žalovanému na výživu žalobkyně platit částky ve výši specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s určením data účinnosti. Je třeba uvést, že potřeby žalobkyně nemohou být zcela saturovány z takto vyměřeného výživného, avšak poměry žalovaného neumožňují uložit výživné vyšší. Rovněž nelze přehlédnout, že i matka žalobkyně (svědkyně [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]) má k žalobkyni stejnou vyživovací povinnost jako žalovaný ve smyslu § 914 o. z., ale i to, že vyživovací povinnost k dětem má přednost před vyživovací povinností mezi manžely. Matka žalobkyně je celou řadu let bez pracovního poměru, to však nevede samo o sobě k závěru, že ji vyživovací povinnost k dítěti nestíhá. Soud co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem III. je patrno, když žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalovanému platit na její výživu částkou [částka] měsíčně s účinností od [datum].

10. S ohledem na výši výživného specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku vznikl žalovanému dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Předně za období od [datum] do [datum] výživné soudem určené činí [částka], po odečtení plateb žalovaného na výživném ve výši [částka], což učinili účastníci řízení nesporným, zbývá na výživném doplatit [částka]. Jde o poměrně vysokou částku, je ovšem třeba si uvědomit, že výživné je nárokem dítěte, má spotřební charakter a slouží tedy především k úhradě aktuálních potřeb dítěte a vzhledem k tomu je namístě požadavek, aby bylo uhrazeno co nejdříve. Ovšem právě s ohledem na výši tohoto dluhu a osobní a majetkové poměry žalovaného, bylo potřeba umožnit úhradu dluhu ve splátkách po [částka] měsíčně za užití § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Úhrada dluhu do 3 dnů od právní moci rozsudku by byla zcela jistě pro žalovaného likvidační. Navíc nelze přehlédnout, že žalobkyně si své potřeby snažila uspokojit částečně z příjmu z jejích pravidelných brigád, jak bylo doloženo výpisy z jejího účtu.

11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl přibližně stejnou míru úspěchu a neúspěchu ve věci, bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.