5 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení. Uvedla, že účastnice v rámci předmětu své činnosti jako osoby samostatně výdělečně činné uzavřely smlouvu o spolupráci. Tato smlouva obsahovala práva a povinnosti účastnic a podmínky budoucí spolupráce na projektech a seminářích pro porodní asistentky a duly. V rámci této spolupráce se dohodly o spolupráci na projektu, který se týkal kurzu, který vedla jméno příjmení jméno z Mexika a jehož předmětem bylo plánování, koordinace, uspořádání a moderování kurzu zaměřeného na vzdělávání se a zdokonalování se v technikách pocházejících z mexické tradice. V uvedené smlouvě bylo rovněž dohodnuto, jakým způsobem se budou členové týmu, tj. žalobkyně i žalovaná, podílet na zisku, přičemž si stanovily podíl na zisku ve výši 50 % pro každého člena týmu. V roce rok předmětný kurz proběhl a žalobkyně s žalovanou plánovaly v dalším roce stejný projekt za téměř stejných podmínek a podle totožných pravidel. V důsledku pandemie anonymizováno Covid 19 se však v roce rok projekt nekonal a byl uskutečněn až v roce rok. Účastnice byly dohodnuty tak, že žalobkyně vzhledem k patnáctileté práci a osvětě týkající se domácích porodů, porodních asistentek a dul, workshop zaštítí svým jménem a osloví celou svou databázi kontaktů, kterou za dobu své letité praxe při porodech a rovněž i při lektorství získala. Rovněž měla být s účastnicemi kurzu v písemném a telefonickém kontaktu a měla celou akci propagovat. příjmení se mohl workshop uskutečnit, byl naplněn účastnicemi, které oslovila žalobkyně. Žalovaná se dle dohody měla postarat o administrativní záležitosti. Žalovaná obdržela na svůj účet od účastnic kurzu celkem částka, každá účastnice hradila částka za účast na kurzu, přičemž účastnic bylo celkem 35. Po uskutečnění kurzu předala žalovaná žalobkyni vyúčtování příjmů a výdajů celého projektu s tím, že po odečtení veškerých výdajů uváděných žalovanou zůstala k rozdělení částka částka. I přes nedoložení výdajů žalovanou žalobkyně toto vyúčtování akceptovala a vyúčtovala žalované v souladu s ujednáním za poskytnutou spolupráci na projektu částku částka dne datum fakturou číslo rok splatnou datum. Tato fakturovaná částka byla vyčíslena na základě žalovanou dodaných podkladů, když z této částky žalobkyně, jak bylo stranami dohodnuto, fakturovala svůj podíl na zisku ve výši 50 %, tj. částka. Žalovaná však vystavenou fakturu odmítla uhradit i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou datum.

2. Soud ve věci vydal dne datum rozhodnutí elektronický platební rozkaz číslo jednací – 6, proti němuž v zákonné lhůtě podala žalovaná odpor spojený s vyjádřením. Uvedla, že účastnice uzavřely spolu písemnou smlouvu o spolupráci, která se však týkala toliko kooperace v roce rok. Tuto spolupráci řádně ukončily a nikdy už spolu žádnou další písemnou smlouvu neuzavíraly. Domáhala se zamítnutí žaloby. Podáním datovaným datum doplnila žalovaná své vyjádření tím, že se s žalobkyní setkala v roce rok na jednom z jejích workshopů, jejich spolupráce započala v roce rok, kdy uzavřely smlouvu na společný projekt. Žalovaná věděla, že žalobkyně má kontakty na porodní asistentky, duly apod. v obec. Naopak žalovaná do spolupráce přinesla dlouholeté zkušenosti s pořádáním, koordinací a vybavováním akcí a workshopů. K rozsahu aktivního zapojení žalobkyně do společné akce realizované v roce rok měla žalovaná značné připomínky a nemínila v takovéto spolupráci pokračovat. Žalovaná nadále připravovala akce na rok rok i na rok rok. V té době už věděla, že žádnou větší aktivitu od žalobkyně očekávat nemůže. Před přípravou workshopu v roce rok žalobkyni sdělila, že mohou jednat opět společně, pokud je ochotna žalovanou podporovat v její činnosti intenzivněji než dosud činila, s čímž žalobkyně souhlasila. Vzhledem k zapojení žalobkyně v roce rok jí žalovaná při osobním setkání v obec oznámila, že kdyby měly nadále (myšleno pro rok rok) začít zase spolupracovat, trvala žalovaná na tom, že v písemné podobě smlouvy musí být výslovně uvedeno, že podíl žalobkyně na akci už nebude 50 %, ale bude podstatně menší. Obě se na tomto shodly, žalobkyně uznala, že dělení ve smyslu původní dohody by bylo pro žalovanou nespravedlivé, nebyla však schopna procentuálně vyjádřit výši svého případného podílu podle zkušeností z minula ani rozsah svého budoucího zapojení a chtěla, aby toto určila žalovaná. To však nechtěla učinit žalovaná bez součinnosti žalobkyně, s tímto se také obě bez závěru rozešly. Za daného stavu pak žalovaná zpochybňovala především tvrzení žalobkyně o tom, že došlo mezi nimi k uzavření další dohody o spolupráci pro rok rok. Pokud by však dospěl soud k závěru, že k dohodě mlčky došlo, nesmělo by se odhlédnout od činnosti realizované v roce rok, kde byly obě účastnice stejně aktivní v přípravě akce, která nakonec z objektivních příčin nemohla proběhnout. Žalovaná v důsledku toho utrpěla finanční ztrátu ve výši částka. Na této ztrátě by měla žalobkyně se podílet polovinou. I kdyby tedy žalovaná započetla tvrzenou pohledávku žalobkyně ve výši částka proti polovině ztráty v roce rok (tj. částka), jakož i její další osobní pohledávky vůči žalobkyni, pak by měla dostat od žalobkyně částka a minimálně dalších částka. K dotazu soudu právní zástupce žalované na jednání konaném datum sdělil, že pokud žalovaná utrpěla ztrátu v roce rok ve výši částka, pak její polovinu by žalobkyně měla žalované uhradit, kdy se jedná o obranu vůči žalobou uplatněné částce.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastnic, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř., a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Účastnice řízení učinily nesporným, že dne datum uzavřely v písemné podobě smlouvu o spolupráci. Z obsahu této smlouvy bylo prokázáno, že obě ve smlouvě se označily za členy týmu, žalovaná coby zakladatel a žalobkyně jako partner, obě ve smlouvě uvedly svá identifikační čísla souladná s údaji uvedenými ve výpise z jejich živnostenských rejstříků (prokázáno výpisy). Dohodly se na spolupráci na projektu„ třídenní kurz s jméno příjmení příjmení v obec“, který se měl konat od datum až datum a datum až datum na blíže určeném místě v obec. Předmětem projektu (dále oběma účastnicemi označeném jako workshop) bylo plánování, koordinace, uspořádání a moderování kurzu. Podíly členů týmu, tzn. obou účastnic tohoto řízení, na projektu ve smyslu obchodního podílu činily 50:50, projekt měl být financován členy týmu dle jejich podílů. Zbylý zisk projektu (po zaplacení daní z obratu a všech nákladů na projekt) měl být vyplacen oběma rovným dílem. Obě účastnice učinily nesporným, že na základě smlouvy ze dne datum proběhl v roce rok workshop, když podíl obou na zisku z něj byl 50:

50. Rovněž učinily nesporným, že v roce rok plánovaly workshopy s anonymizována čtyři slova, příjmení příjmení a paní příjmení avšak v důsledku covidu se neuskutečnily, a dále to, že anonymizováno – datum se uskutečnil workshop s jméno příjmení jméno z Mexika, z něhož žalovaná provedla vyúčtování znějící na částku částka. Z obsahu tohoto vyúčtování (listinný důkaz na č. l. 38 – 39 spisu) je zřejmé, jakým způsobem žalovaná dospěla k částce částka představující zisk z daného workshopu, když žalobkyně (byť k vyúčtování měla jisté výhrady) na jeho podkladě vystavila žalované fakturu číslo rok dne datum se splatností datum na částku částka představující polovinu celkového zisku z workshopu za rok rok (prokázáno fakturou – č. l. 28).

5. Z výpovědi obou účastnic bylo prokázáno, že pro úspěch workshopu rok společně plánovaly další workshop pro rok rok, který se v důsledku covidu neuskutečnil. Obě vypověděly, že workshop, který se měl konat v roce rok, začaly společně plánovat, rozdělily si úkoly. Obě učinily nesporným, že workshop v roce rok se uskutečnil a to anonymizováno – datum s jméno příjmení jméno z Mexika, když vyúčtování z tohoto workshopu činilo částka a jak zřejmé z obsahu vyúčtování jednalo se o čistý zisk. Každá z účastnic v rámci své výpovědi popsala rozsah jí realizované činnosti na workshopu rok. Z obsahu prezentace workshopu rok na sociálních sítích (listinné důkazy č. l. 49 – 51, 52 – 54) bylo prokázáno, že obě, jak žalobkyně tak žalovaná, společně tento workshop plánovaly, organizovaly, když zájemkyně o něj se mohly obracet jak na žalobkyni tak žalovanou, obě uvedly v dané prezentaci své kontaktní údaje. Z obsahu této prezentace je nepochybné, že organizátorkami dané akce, workshopu či kurzu, jak lze všemi těmito synonymy činnost realizovanou anonymizováno – datum označit, byly obě účastnice řízení společně. Z whatsappové komunikace účastnic ze srpna rok (č. l. 26 – 27) bylo dále zjištěno, že obě spolu ohledně realizace workshopu v září rok jednaly, domlouvaly se společně na ubytování, na naplánování kurzu, obě se těšily z úspěšného naplnění kurzu. Z dané komunikace je zřejmé i to, že při naplnění kurzu 25 účastnicemi bude výdělek částka cca pro obě. Tedy konkrétně datum žalovaná kalkulovala s rozdělením výdělku rovným dílem mezi obě účastnice řízení, což na soudním jednání datum potvrdila. Až z e-mailové korespondence z datum bylo zjištěno, že žalovaná sděluje žalobkyni, že spolupráce 50:50 pro ni skončila v momentě, kdy s žalobkyní v obec vedla hovor o vyčerpávajícím plánování. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že až druhý den konání workshopu rok, tj. datum, v obec vyslovila domněnku, že není dobré se dělit poměrem na zisku 50:

50. Tedy až poté, co byly veškeré činnosti obou účastnic spojené s přípravou workshopu zrealizovány, tedy až druhý den konání samotného workshopu, vyjádřila žalovaná nesouhlas s dělbou zisku rovným dílem. Nelze rovněž přehlédnout její tvrzení obsažené v podání ze dne datum (č. l. 31 spisu), kde uvedla, že při osobním setkání v obec v roce rok oznámila žalobkyni, že kdyby měly nadále (myšleno pro rok rok) začít zase spolupracovat, trvá na tom, že v písemné podobě smlouvy musí být výslovně uvedeno, že podíl žalobkyně na akci už nebude 50 %, ale bude podstatně menší. V e-mailu ze dne datum žalovaná zřetelně sdělila, že jejich spolupráce zaniká.

6. Zhodnocením shora uvedených důkazů soud uzavřel, že účastnice řízení uzavřely dne datum smlouvu o spolupráci, která je svým charakterem smlouvou nepojmenovanou (inominátní), když zákon č. 89/2012 Sb. tento smluvní typ výslovně neupravuje. Ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., však nevylučuje uzavření smlouvy, která v právních předpisech jako smluvní typ výslovně upravena není, když jde o projev autonomie vůle subjektů. Zde se proto uplatní obecné limity autonomie vůle vymezené v § 1725 o. z. Obě smluvní strany, tedy účastnice řízení se dne datum dohodly na smlouvě, ujednaly její obsah, čímž byla smlouva uzavřena (§ 1725 o. z.). Z obsahu smlouvy je zřejmý jejich společný závazek – vyvíjet společně činnost za účelem realizace workshopu, když se o zisk utržený z workshopu podělí rovným dílem. Blíže ve smlouvě nebyly rozděleny úkoly, které měla každá z nich plnit, aby účelu či cíle, který si předsevzaly, bylo dosaženo. Za dané situace, kdy bylo třeba oslovit veřejnost prostřednictvím kontaktů, s nimiž původně disponovala žalobkyně, oslovit lektorky, zajistit jim ubytování, pomůcky účastnicím, prostory pro konání workshopu, vybrat příspěvky od účastnic, vystavovat faktury atd., jak obě ve svých výpovědích své úsilí popsaly, by bylo i obtížné přesně vysledovat, jaká činnost a v jakém časovém rozpětí stíhala tu kterou účastnici řízení. Bylo proto logickým vyústěním spolupráce na workshopu, aby se na něm podílely společně, každá dle svých schopností a možností, kterými obě bezesporu disponovaly, neboť zdárně zrealizovaly workshop v roce rok, dokonce ve dvou termínech, a rovněž v roce rok. Bylo proto též logickým vyústěním dané situace, aby na případném zisku z jejich společné aktivity, ale i na případné ztrátě, se podílely rovným dílem, což ostatně vtělily do písemné podoby smlouvy ze dne datum. Podle obsahu smlouvy ze dne datum také obě strany jednaly, společnými silami zrealizovaly workshop v roce rok a zisk rozdělily v té době rovným dílem. Soud v daném případě posoudil smlouvu účastnic podle jejího obsahu ve smyslu § 555 odst. 1 o. z., jako smlouvu nepojmenovanou.

7. Z obsahu písemné smlouvy o spolupráci je zřejmé, že obě účastnice v ní byly označeny s uvedením identifikačního čísla, jednaly při uzavření smlouvy jako podnikatelky ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. Obě v duchu uzavřené smlouvy o spolupráci z roku rok společně se domlouvaly i na workshopu pro rok rok i pro rok rok, tedy jejich vůle směřovala k pokračování v činnosti shodné, jak byla vymezena ve smlouvě o spolupráci z roku rok, což ostatně obě ve svých výpovědích vyjádřily slovy„ … domlouvaly jsme se…“, navíc jejich společné úsilí na workshopu v roce rok bylo evidentní, jak z prezentace na sociálních sítích daného workshopu, tak ze vzájemné komunikace obou účastnic. Dokonce i rozdělení zisku z workshopu rok rovným dílem vyjádřila žalovaná ve whatsappové komunikace z datum (vyjádřeno slovy výdělek bude cca částka pro obě). Lze proto uzavřít, že s přihlédnutím k daným okolnostem věci a s ohledem na zavedenou praxi mezi stranami z roku rok měly obě účastnice řízení vůli pokračovat ve spolupráci v duchu vymezeném ve smlouvě ze dne datum, tedy uzavřely mlčky i pro workshop v roce rok i pro workshop v roce rok smlouvu téhož obsahu, jakou uzavřely v písemné podobě v roce rok. Zde soud právní jednání účastnic vykládal za užití § 556 odst. 2 o. z. Tedy lze shrnout, že i pro rok rok i rok společně plánovaly realizaci workshopu a to za stejných podmínek jako v roce rok, tedy s rovným podílem na zisku, ale též na případné ztrátě, aniž by byly přesně vymezeny úkoly, které má plnit ta která z účastnic. Podstatou smlouvy bylo vyvíjet společné úsilí, kterým by dospěly ke zdárné realizaci workshopů. Žalovaná až druhý den konání workshopu rok v obec dne datum sdělila žalobkyni, že její podíl na zisku by měl být nižší (s čímž žalobkyně nesouhlasila), ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že tento nižší podíl pro žalobkyni uvažovala pro případnou další jejich spolupráci v roce rok. Soud proto uzavřel, že plánování workshopu pro rok rok a plánování a realizace workshopu v září rok probíhalo podle dohody o spolupráci zahrnující též dohodu na zisku, ale i na případné ztrátě rovným dílem. Až pro případný workshop v roce rok, pokud by se strany dohodly na jeho realizaci, by mohl být poměr jiný než 50:50, pokud by účastnice dosáhly v tomto směru konsenzu. Pokud by konsenzu nebylo dosaženo, pak by smlouva o spolupráci pro další workshop na rok rok nebyla uzavřena, a to ani konkludentně, neboť vůle smluvních stran by nebyla souladná.

8. Soud proto uzavřel, že žalovaná disponuje částkou odpovídající 100% podílu na zisku z workshopu z roku rok, tedy plně disponuje částkou částka, když žalobkyně ani částečně na této částce neparticipuje. Dle dohody měla právo na 50 % tohoto zisku, tedy na částku částka. Žalobkyně proto žalované právem vystavila fakturu na částka, která představovala 50% zisk z uvedeného workshopu. Pokud žalovaná tuto částku neuhradila, pak žaloba byla shledána důvodnou a soud jí vyhověl v plném rozsahu, včetně požadovaného úroku z prodlení. Úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Splatnost částky částka dle vystavené faktury nastala datum, pokud žalovaná do té doby neplnila, ocitla se dnem datum v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení.

9. Vzhledem k výše prezentovanému závěru bylo pro danou věc nepotřebné přesně rozklíčovat, jakou měrou se ta která z účastnic měla podílet na realizaci workshopu rok, když obě vyvíjely úsilí ať větší či menší měrou k dosažení jimi sjednaného cíle, a samy si jednotlivé úkoly ve smlouvě nevymezily, ani jejich časovou náročnost, když se dohodly na rozdělení zisku 50:50 a mlčky v tomto duchu pokračovaly i pro workshop rok i rok. Za této situace nebylo namístě zabývat se tím, jakou konkrétní činnost a v jakém časovém horizontu účastnice pro dosažení cíle měly vykonat a vykonaly, proto soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrhy žalobkyně výslechy svědkyně příjmení jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení (ty měly prokazovat, že žalobkyně poskytla kontakty ve prospěch společného projektu), jakož i důkazní návrhy žalované svědeckými výslechy jméno příjmení a jméno příjmení příjmení, (které se měly vyjádřit k tomu, jak se obě účastnice podílely na vedení kurzů). K důkazu soud sice provedl e-mail datovaný datum, komunikaci účastnic na sociálních sítích (obsaženou v přílohové obálce na č. l. 61 označenou bodem 7a) vztahující se k workshopu rok, ale nedovodil z těchto listin pro věc žádných zjištění, když předmětem řízení byl podíl na zisku z workshopu rok a sporu ohledně workshopu roku rok mezi účastnicemi nebylo.

10. Rovněž pro danou věc bylo bezpředmětné zabývat se tím, že k naplnění workshopu rok nedošlo datum ale až datum, soud proto zamítl důkazní návrhy žalované zprávami k propagaci. příjmení přiznání žalované za rok rok mělo podpořit tvrzení žalované o správnosti výpočtu zisku z workshopu rok avšak za situace, kdy žalobkyně nerozporovala toto vyúčtování, dle něj požadovala polovinu zisku po žalované, bylo proto bezpředmětné zabývat se správností vyúčtování. Soud proto tento důkazní návrh daňovým přiznáním za rok rok zamítl. Soud dále pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy žalované výpisem z obchodních podmínek, výpisem účastnic, že sedm účastnic se nezávazně přihlásilo a dále účast nepotvrdilo, zprávou od žalobkyně ze dne anonymizováno, jež měla potvrdit, že žalobkyně byla v země, dále e-mail účastnic, zprávami s jméno příjmení, fakturou na částku částka, výstřižky ze sociálních sítí, e-mailem žalované datovaný anonymizováno, zprávami s paní příjmení, e-mailem z anonymizováno a datum, vyúčtováním od žalobkyně, textovými zprávami za období srpen až září rok mezi účastnicemi a dále ze dne datum, e-mailem ze dne datum, výstřižky ze sociálních sítí žalobkyně ze dne datum, e-maily s anonymizováno ze dne anonymizováno – datum, seznamem přihlášených za rok rok a za rok rok, čtyřmi e-maily účastnic, jež měly doložit, že došlo k odhlášení účastnic po zveřejnění žalobkyně na sociálních sítích, že ukončila z etických důvodů spolupráci s žalovanou, kalkulací anonymizováno za workshop rok rok, profilem jméno příjmení příjmení, zprávami mezi účastnicemi ze dne datum, datum, datum, zprávou mezi žalovanou a paní příjmení ze dne datum, příspěvkem na anonymizováno, textovým příspěvkem žalobkyně„ Jak jsem navázala moudrost od jméno“, textovými zprávami mezi účastnicemi a facebookovým profilem, e-mailem žalobkyně příjmení z Mexika, smlouvou s anonymizována dvě slova, textovými zprávami s jméno příjmení příjmení a jméno de příjmení, anonymizována dvě slova za rok rok. Soud rovněž zamítl pro nadbytečnost důkazní návrhy žalobkyně přihlašovacím formulářem, e-mailem ze dne datum, čestnými prohlášeními (ve spise na č. l. 55 – 57), anonymizováno z datum, e-maily ze dne datum, datum, datum, datum, formulářem, e-maily označenými ve složce v přílohové obálce na č. l. 61 bodem 3a, dokumenty z workshopu za rok rok, e-mailem ze dne datum (v přílohové obálce na č. l. 61 označen 1a), prohlášením (v přílohové obálce č. l. 61 označen jako 1b), anonymizováno datovaným datum, e-maily ze dne datum, datum, datum, datum, formulářem (označeným v přílohové obálce č. l. 61 spisu pod písmeny 1a – 2f), dále e-mailem (v přílohové obálce na č. l. 61 složka 3a), dokumentem ze dne datum (pod položkou 6a v přílohové obálce č. l. 61), e-mailem ze dne datum, zveřejněním kurzu na sociálních sítích žalobkyně ze dne datum, registrační přihláškou, certifikátem (přílohová obálka č. l. 61 složka 8d), fotodokumentací ze sociálních sítí (přílohová obálka č. l. 61 složka 8e a 8f), anonymizováno komunikací a e-mailem z datum (přílohová obálka č. l. 61 složka 9a), fakturou na částku částka a tabulkou nákladů.

11. Žalovaná se bránila tím, že pokud by soud vycházel z toho, že mlčky došlo k uzavření dohody, nesmělo by se odhlédnout od činnosti realizované v roce rok. I tam byly obě stejně„ aktivní“. Žalovaná pak v důsledku nekonání akce v roce rok pro covid, utrpěla finanční ztrátu nejméně částka a proto i žalobkyně by měla uhradit polovinu této ztráty, tj. částka. Dále uvedla„ i kdybych započetla onu její tvrzenou pohledávku částka proti polovině ztráty v roce rok by mi, že bych od ní měla dostat…“. K dotazu soudu na jednání datum žalovaná uvedla, že jde o obranu proti žalobou uplatněné částce. Soud tedy uzavřel, že nejde o vzájemný návrh, ale toliko o obranu v intencích § 98 druhá věta o. s. ř.

12. Jak bylo již výše uvedeno, soud uzavřel, že dohoda o spolupráci byla uzavřena mlčky i pro workshop v roce rok ve znění shodném jako v písemné smlouvě uzavřené v roce rok, což znamená, že obě účastnice by měly participovat na případné ztrátě, která by případnou nerealizací workshopu v roce rok vznikla, a to shodně, tedy každá polovinou. K tomu, aby pohledávka žalobkyně uplatněná žalobou zanikla započtením ve smyslu § 1982 o. z., je třeba, aby obě pohledávky, tj. jak aktivní započítávaná pohledávka (ta, kterou započítávající strana – žalovaná k započtení použije), tak i ta, proti níž je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka žalobkyně) existovaly, musí se jednat o pohledávky vzájemné a stejného druhu, způsobilé k započtení. K započtení však nedochází automaticky již pouhým faktem souběžné existence vzájemných pohledávek s totožným druhem plnění, vždy musí být následně ještě povoláno speciální právní jednání. Tedy je třeba realizovat započtení, tedy učinit právní jednání, kterým je tato způsobilost využita k aktivaci příslušných účinků na straně druhé. Zákon vychází z toho, že účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním – vyjádřeno slovy zákona § 1982 odst. 1 o. z.,„ prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává“. Takovéto prohlášení však žalovaná neučinila, což je zřejmé z jejího vyjádření k žalobě datovaného datum, v němž uvedla:„ I kdybych tedy započetla….“. Gramatickým výkladem této věty nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaná zápočet nezrealizovala. Zápočet musí být jednoznačným projevem vůle, z něhož bude zřejmé, že věřitel aktivně započítávané pohledávky prohlásí, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce druhé strany, tedy v daném případě vůči pohledávce žalobkyně. Takovéto kompenzační prohlášení však žalovaná neučinila. Nelze rovněž přehlédnout, že zákon požaduje k tomu, aby pohledávky zanikly započtením, nejen kompenzační projev (který v daném případě absentoval), ale též klade jisté požadavky na aktivní pohledávku, která musí být uplatnitelná u soudu a splatná (§ 1987 odst. 1 o. z.). Žalovaná k výzvě soudu uvedla, že dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyni k úhradě poloviny ztráty z workshopu z roku rok, tedy částky částka. Z obsahu tohoto dopisu (č. l. 102 spisu) je však zřejmé, že tímto žalobkyni nevyzvala k úhradě částky částka a neučinila tak ani dopisem ze dne datum (č. l. 103 spisu). V dopise ze dne datum se sice zmiňuje o ztrátě částka, avšak nevyzývá žalobkyni k úhradě její poloviny, výzva směřovala k zaplacení částky částka a částka (škody). V dopise ze dne datum dokonce zmiňuje ztrátu z workshopu rok ve výši částka, avšak opět v dopise není jednoznačně vyjádřena výzva žalobkyni k úhradě částky částka jako podílu na ztrátě. Jak uvedla žalovaná ve své výpovědi, fakturu na částku částka žalobkyni nevystavila. Ani zmíněné dopisy ze dne datum, datum neobsahují specifikaci toho, co částka částka, případně částka má představovat, tedy jakým způsobem k této ztrátě žalovaná dospěla. V tomto směru je pohledávka žalované neurčitá, nejistá. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že do ztráty jsou zahrnuty různé poplatky ohledně převodu finančních částek, náklady spojené s komunikací s účastnicemi a lektorkami, náklady spojené s vedením bankovního účtu, kancelářské náklady a náklady spojené s cestováním žalované k jejímu daňovému poradci anonymizována dvě slova, rovněž odkázala na daňové přiznání za rok rok. Tento výčet obsažený v účastnické výpovědi žalované však neskýtá obraz o tom, z jakých položek se ztráta skládá. Z daňového přiznání za rok rok byla zjištěna ztráta z podnikatelské činnosti žalované ve výši částka. Nelze však z tohoto listinného důkazu seznat, jakým způsobem k této částce daňový poradce anonymizována dvě slova dospěl. Prokázání existence skutečné ztráty, tedy existence pohledávky žalované za žalobkyní ve výši částka by si vyžádalo dalšího dokazování, a to dokazování nad rámec dokazování o pohledávce žalobkyně a to za situace, kdy žalobkyně při prvním soudním jednání uvedla, že existenci pohledávky žalované zpochybňuje, že tato nebyla prokázána, tudíž není způsobilá k započtení. Tedy, i kdyby byl učiněn řádný kompenzační projev žalované (což dle názoru soudu nebyl), pak žalobkyně namítla, že pohledávka žalované není způsobilá k započtení, nesouhlasí s ní, o její existenci vyslovila pochybnosti. Za této situace s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky by došlo k nepřiměřeně se prodlužujícímu řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Soud proto konstatoval nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.). V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Soud proto zamítl důkazní návrhy žalované výslechem svědka příjmení příjmení.

13. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že obrana žalované nebyla shledána důvodnou.

14. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobkyně ve sporu, která dopisem své právní zástupkyně ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní výzvou i podací stvrzenkou. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou za zastupování advokátem ve výši částka za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a to za sedm úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast na soudním jednání dne datum, doplnění tvrzení k výzvě soudu a účast na soudním jednání dne datum přesahujícím dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) zmíněné vyhlášky). K výše uvedeným úkonům je nutné připočítat vždy režijní paušál ve výši částka (částka x 7) a to dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobkyni rovněž náleží náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právní zástupkyně žalobkyně k soudnímu jednání a zpět a to ke dvěma soudním jednáním shora specifikovaným, při ujetí celkem 2 x anonymizována dvě slova kilometrů na trase obec – obec a zpět, při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, ceně pohonné hmoty částka za jeden litr nafty, základní sazbě částka za jeden ujetý kilometr v celkové výši částka v souladu s § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 116/2022 Sb. Za uvedené cesty přísluší rovněž náhrada za promeškaný čas ve výši částka v souladu s § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. K výše uvedeným položkám (vyjma soudního poplatku a cestovních nákladů), je třeba připočítat 21% DPH ve výši částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí částka.

15. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).