5 C 181/2023

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení z částky částka ve výši 7,05 % ročně od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně od datum do datum, ve výši 7,05 % ročně od datum do datum, ve výši 8 % ročně od datum do datum, ve výši 8,75 % ročně od datum do datum, ve výši 9 % ročně od datum do datum, ve výši 7,25 % ročně od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně od datum do datum, ve výši 10,75 % ročně od datum do datum, ve výši 14 % ročně od datum do datum, ve výši 15 % ročně od datum do datum, ve výši 15 % ročně od datum do datum a dále od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbývající části předmětu sporu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu den datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení, který v petitu návrhu specifikovala, včetně částky částka představující zbytek souhrnného poplatku. Konstatovala, že žalovaný dne datum uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo. Na základě této půjčky žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši částka v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částka, tj. nejenom půjčku, ale též souhrnný poplatek částka, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na datum. Žalovaný uhradil dosud toliko částku částka. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum z původního věřitele na právnická osoba anonymizováno, která pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován přípisem ze dne datum a datum. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne datum. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem datum podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, kdy zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností právnická osoba a právnická osoba anonymizováno a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě které předmětná pohledávka byla ze právnická osoba anonymizováno postoupena na žalobkyni. Přílohou smlouvy o postoupení pohledávek byl seznam postoupených pohledávek, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Obě postoupení byla oznámena žalovanému dopisy ze dne datum, a datum, které byly dány k poštovní přepravě, jak doloženo podacími archy. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o půjčce číslo bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným. Na základě této smlouvy právnická osoba poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému hotovost ve výši částka, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uvedenou částku včetně souhrnného poplatku ve výši částka, tedy celkem částka uhradit v pravidelných 52. týdenních splátkách po částka. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, bylo prokázáno, že žalovaný z titulu shora uzavřené smlouvy o půjčce uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku částka, když tato částka byla žalobkyní započtena na souhrnný poplatek, tedy na souhrnném poplatku zbývalo uhradit částku částka, kterou žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila jako kapitalizovaný úrok od datum do datum, byť jak zřejmé z obsahu smlouvy mezi smluvními stranami nebyl sjednán úrok. Soud po shora zjištěném a prokázaném skutkovém stavu věci dospěl k následujícímu právnímu závěru. Při posouzení listiny označené jako smlouva o půjčce dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013, a to za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Požadovaný sjednaný poplatek ve výši částka nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Právní předchůdce žalobkyně určil ve smlouvě tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat a je i podstatné, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčené peněžní prostředky, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, dosahuje 66,9 % zapůjčené částky, a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nezapůjčil, nelze než uzavřít, že neplatná je celé smlouva o půjčce. Dodatečné hodnocení souhrnného poplatku žalobkyní jako kapitalizovaný úrok z poskytnutých prostředků nemá oporu v předložené smlouvě o půjčce. Takováto kvalifikace částky částka z dikce smlouvy o půjčce nevyplývá. Z ničeho nelze dovodit, že by zde byla vůle dlužníka tedy žalovaného k tomu, aby platil úroky právě ve výši, jak ji následně žalobkyně jednostranně určila bez opory v jakýchkoliv smluvních ujednáních. Soud proto hodnotí počínání právního předchůdce žalobkyně za nepoctivé a nemravné. Není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, které je dlužník povinen vracet věřiteli ani případným odkazem na rizikovost takovéhoto počínání, pokud jde o věřitele. Soud proto vztah účastníků posoudil podle předpisu upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle ustanovení § 451 odst. 2 o. z., platného a účinného do 31. 12. 2013 a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou zapůjčenou a částkou, jež žalovaný na poskytnuté peněžité plnění již zaplatil. Jak bylo již shora prezentováno, žalovaný dne datum převzal hotovost ve výši částka, z níž dosud uhradil částka, zbývá proto doplatit částku částka. V této části byla žaloba důvodná, soud ji proto v tomto rozsahu vyhověl jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky datovaném datum, které bylo dáno k poštovní přepravě dne datum, tedy dnem datum se dostalo do dispozice adresáta – žalovaného dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. V uvedeném oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě peněžitého plnění do deseti dnů po obdržení dopisu, tzn. do datum, pokud tak neučinil, dnem datum se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost k úhradě též úroku z prodlení, který má oporu v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky částka a úroku z prodlení vymezeného ve výroku I. rozsudku vyhověl, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch co do výše 50% předmětu sporu, proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti je třeba uvést, že při zjišťování míry úspěchu ve věci je třeba vycházet též z úroků z prodlení a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozsudku, jak vysloveno v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08. Soud uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku rovným dílem, když každý z nich měl neúspěch co do 50% předmětu sporu. Soud totiž nevydal k návrhu žalobkyně platební rozkaz, ve věci pokračoval, žalobkyně zaplatila poplatek ve výši částka, zbývá proto doplatit částka dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku. Splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění p. p. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky i doplatku soudního poplatku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).