5 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 141 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 128 500 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 128 500 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12 600 Kč, 9 839,90 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 500 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 843,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 141 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 839,9 Kč a dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 129 000 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 129 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila řádně a včas, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaná přes výzvu dluh neuhradila, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 4. 8. 2025. Pohledávka byla splatná ke dni 14. 8. 2025. Žalovaná je dle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni částku 150 939,90 Kč, sestávající z jistiny ve výši 129 000 Kč, smluvních poplatků ve výši 12 100 Kč, a smluvního úroku z jistiny ve výši 9 839,90 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 129 000 Kč ode dne 15. 8. 2025 do zaplacení. Smluvní pokuty zahrnují částku 10 000 Kč za nedoložení velkého technického průkazu za prosinec 2022 a duben 2023 a dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to 500 Kč za 1. upomínku při prodlení, 600 Kč za 2 upomínku při prodlení a 1 500 Kč za ukončení smlouvy. Žalovaná na poplatky plnila celkem 500 Kč, žalobkyně tak uplatňovala pouze částku ve výši 2 100 Kč. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru důkladně posouzena.

2. Soud ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz, č. j. EPR , RČ, -16, který byl usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. EPR , RČ, -18 zrušen, neboť nebyl žalované řádně doručen. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalovaná se k jednání nedostavila a neomluvila, byť jí byla žaloba současně s předvoláním doručena dne , datum, . Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Jednání konané dne , datum, bylo za účelem doplnění tvrzení a navržení důkazů žalobkyní po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. odročeno, přičemž další jednání se konalo dne , datum, , opět bez přítomnosti žalované.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla sporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že smluvními stranami byly žalobkyně a žalovaná, když podpis žalované byl nahrazen kódem SMS. Dle uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 129 000 Kč určený na financování vozidla tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku uhradit v pravidelných 48měsíčních splátkách, kdy výše jedné měsíční splátky činila 4 037 Kč. Roční úroková sazba činila 21,61 %. Smluvní strany sjednaly poplatek za nepředložení velkého technického průkazu ve výši 5 000 Kč za každý i jen započatý kalendářní měsíc, kdy je strana v prodlení a dále poplatky a vynaložené náklady zejména podle části D) sazebníku. Podle tohoto sazebníku činí náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením spotřebitele 500 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení, 600 Kč za 2. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele a 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Ze záznamu o čerpání bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, byla připsána částka ve výši 129 000 Kč. Z protokolu o převzetí vozidla, osvědčení o registraci vozidla a pojišťovací karty bylo prokázáno, že vozidlo bylo žalované předáno dne , datum, , kdy následně dne , datum, došlo k registraci vozidla v ČR, vlastníkem vozidla byla uvedena žalobkyně, provozovatelem žalovaná, přičemž od téhož data bylo vozidlo na jméno žalované pojištěno. Z rozkladu splátek a vyčíslení příslušenství bylo prokázáno, že žalovaná z titulu uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni uhradila pouze jedinou splátku, a to dne , datum, ve výši 500 Kč, jenž byla započtena na náhradu nákladů a smluvní pokutu v celkové výši 12 600 Kč. Úrok za prodlení žalované se splacením 5 splátek činil 9 832 Kč. Žalobkyně tvrdila, že při uzavření smlouvy hodnotila schopnost žalované splácet. V souvislosti s tímto tvrzením soudu předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti a oznámení , právnická osoba, (listinné důkazy na č. l. 48, 51-52 spisu). Ve zprávě žalobkyně uvedla, že schválila spotřebitelský úvěr, když příjem klienta představující starobní důchod činil 14 008 Kč, splátky jiným společnostem byly vyjádřeny částkou 1 360 Kč, náklady na bydlení činily 500 Kč měsíčně.

5. Soud po právní stránce věc posoudil následujícím způsobem. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posuzoval jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud pak dále dospěl k závěru, že tato smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná v intencích § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Předpokladem uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je, že poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne jej jen tehdy, pokud z výsledků vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z obsahu žalobkyní předložených listinných důkazů (shora uvedených), jimiž dokládala, že řádně úvěruschopnost žalované prověřovala, však nelze dospět k závěru, že takto skutečně učinila. Žalobkyně v projednávané věci řádně „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o spotřebiteli, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i za jiných zdrojů“ úvěruschopnost žalované řádně neposoudila. Žalobkyně neporovnala skutečné příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze hodnotila příjmy žalované ve výši 14 008 Kč, hodnotila výši úvěru, aniž by měla dostatečně zjištěné a prokázané výdaje žalované. Žalobkyně se nikterak nezabývala tím, jaké byly skutečné výdaje žalované, a to zejména na nezbytnou obživu a výdaje na bydlení, když i na první pohled je zřejmé, že příjmy žalované ve výši 14 008 Kč, které byly doložené pouze oznámením ČSSZ, nebyly nikterak vysoké. Žalobkyně zcela pominula zjišťování výdajů žalované na bydlení, přičemž neměla žádné relevantní zdroje informací ohledně jejích příjmů, výdajů či nákladů na bydlení. Žalobkyně tak dostatečně nezjišťovala, jaké částky žalovaná skutečně vydávala na zajištění potřeby bydlení a obživy. V této souvislosti je vhodné uvést, že ve vztahu k výdajům spotřebitele nelze vycházet pouze ze zákonem stanoveného životního minima, a že je vždy třeba především zohledňovat skutečné výdaje, včetně nákladů na bydlení, kdy spotřebitel by měl tyto náklady dokládat úhradami plateb inkasa za služby spojené s užíváním bytu, nájemného, energií a podobně. Takovéto doklady však v daném případě zcela absentovaly. V této souvislosti lze odkázat na standardní rozhodnutí finančního arbitra v obdobných věcech například č. j. SA/SR/SU/195/2021 - 32 a zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či Nejvyššího soudu ČR. Soud proto uzavřel, že žalobkyně při uzavření posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované prakticky neověřila její příjmy, a zcela rezignovala na to, aby zjišťovala údaje žalované o jejích pravidelných a nezbytných výdajích. Ačkoliv ve zprávě o ověření úvěruschopnosti klienta žalobkyně uváděla, že porovnávala jak příjmy, tak výdaje žalované, soudu není zřejmé, na základě čeho tak činila, neboť z předložených a v řízení provedených listin nevyplývají žádné údaje o výdajích žalované a není tak zřejmé, z jakých informací a skutečností žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela. Využila-li snad údaje o životním minimu, pak nutno konstatovat, že tyto údaje, stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, například o průměrných nákladech na bydlení, lze použít pouze k porovnání se zjištěnými informacemi o výdajích spotřebitele. V tomto směru lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Není tak možné je mechanicky převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů spotřebitele. Žalobkyně v daném případě ani nezjišťovala skutečné výdaje spotřebitele, neměla doložené ani jeho příjmy, a přesto úvěr ve výši 129 000 Kč poskytla. Porušila tím princip zodpovědného úvěrování, a proto soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je jako celek absolutně neplatná.

6. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva o úvěru byla shledána jako absolutně neplatná, proto poskytnuté plnění žalované ve výši 129 000 Kč soud hodnotil jako plnění bez právního důvodu dle § 2993 o. z. Dle § 2991 odst. 1 o. z. se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, musí proto ochuzenému - žalobkyni vydat, oč se obohatila. Žalovaná dne , datum, uhradila 500 Kč, zbývá proto uhradit 128 500 Kč. Soud proto v tomto směru žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně k plnění. Tato výzva byla obsažena v oznámení o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež bylo dáno k poštovní přepravě dne 4. 8. 2025 (listinné důkazy na č. l. 9, 11) a podle žalobkyně bylo doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání, tj. 14. 8. 2025. Žalovaná měla pohledávku zaplatit obratem. V prodlení se tak žalovaná s úhradou peněžitého plnění ocitla dne 15. 8. 2025 a stíhá ji povinnost též k úhradě zákonného úroku z prodlení, který má oporu v ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

7. S ohledem na shora uvedený právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu vymezené výrokem II. daného rozsudku zamítl.

8. Soud sice k důkazu dále provedl formulář, kopii občanského průkazu žalované, čestné prohlášení žalované, výzvy k zaplacení ze dne , datum, a , datum, a upomínky při prodlení ze dne , datum, a , datum, , ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně před podáním žaloby dopisem svého právního zástupce ze dne 30. 7. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak podloženo předžalobní upomínkou a k ní se vztahujícím podacím archem. Žalobkyně měla úspěch co do 86 % předmětu sporu, neúspěch co do 14 % předmětu sporu, má proto právo na 72 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 644 Kč, odměnou advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení sestávající z 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání samotné žaloby a 2 x účast u soudního jednání) při sazbě mimosmluvní odměny 6 780 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) z tarifní hodnoty 141 100 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem 33 900 Kč, dále 5 režijními paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 2 250 Kč. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při jednání dne , datum, a dne , datum, , a to za čas strávený na cestě k Okresnímu soudu v Klatovech ze sídla advokáta (, adresa, ) a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) AT, tj. celkem 1 200 Kč, neboť jedna cesta zabere zhruba 45 minut a advokát tuto cestu absolvovat celkem 4krát. Za tyto cesty náleží rovněž podle § 14 odst. 1, odst. 5 AT ve spojení s § 1, § 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb., cestovní výdaje ve výši 1 424 Kč (tj. náhrada za použití silničního motorového vozidla při cestě ze sídla advokáta (substituta) k soudu a zpět (á 45 km) osobním automobilem při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu vozidla 5,8 l/100 km a při ceně benzinu 34,7 Kč/l a základní sazbě 5,90 Kč/km. K výše uvedeným položkám (vyjma soudního poplatku) je nutné připočítat 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 52 560,54 Kč. S ohledem na přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 72 %, proto soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto poměrnou část jejích nákladů řízení, tedy částku ve výši 37 843,58 Kč (výrok III.).

10. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.