5 C 212/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], [částka], co do úroku z prodlení ve výši 44,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 44,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek, a to vypočtený k datu [datum]. Konstatovala, že žalovaný uzavřel [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] na základě které žalovanému byla poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši [částka]. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit vyčíslený a neměnný poplatek v částce [částka], rovněž úrok ve výši 44,80 % ročně, když tato úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po [částka] při výši poslední splátky [částka]. Žalovaný uhradil na pohledávce toliko [částka] a to platbou ze dne [datum]. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobou uplatněná částka je tvořena součtem jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši [částka], kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši [částka], sankčním poplatkem ve výši [částka] (součet [částka]). Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku datovanou [datum].

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jenž byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl dán k poštovní přepravě [datum], jak doloženo potvrzením o podání.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum]. V uvedené smlouvě se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], této své povinnosti dostála, když žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti částku [částka] převzal. Žalovaný se zavázal vedle částky [částka] uhradit též poplatek v souhrnné výši [částka], jež byl tvořen součtem úroku ve výši [částka], poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částky [částka] představující celkovou částku pojistného. Zavázal se uhradit celkem [částka] formou 65 týdenních splátek po [částka], při výši poslední splátky [částka] RPSN, jak zřejmé z obsahu smlouvy, činila 164,17 %, a úroková sazba 44,8 % ročně. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do data [datum]. Uvedený dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo potvrzením podání (č. l. 23 spisu).

6. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byl právní předchůdce žalobkyně, jako podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného – žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 44,8 % ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, činila 1,60 % ročně a byla zpracovaná [anonymizováno] národní bankou v rámci systému [příjmení] (listinný důkaz na č. l. 31 spisu). Tato v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnávání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 44,8 % ročně, byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Daná smlouva obsahovala rovněž další ujednání, a to nepřiměřená, která mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. V daném případě se však očekává od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud proto považuje dané jednání za neplatné rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též úhradu poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který představuje 37 % poskytnuté částky. Uvedený poplatek v součtu s úrokem pak představuje 74 % poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka] Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky splacené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky poskytnuté (sjednaný úrok + sjednaný poplatek, tj. 74 %). Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou, což je v podstatě doloženo i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky, úroky, nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání věřitel by takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou.

7. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení rozdílu částky skutečně žalovanému poskytnuté, tj. [částka], a žalovaným uhrazené, tj. [částka], jak tvrdila žalobkyně, a žalovaný toto nerozporoval. Soud proto v částce [částka] žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Výzva k úhradě byla obsažena v oznámení o zesplatnění pohledávky datovaném [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum] a dnem [datum] se dostalo do dispoziční sféry adresáta – žalovaného, a to za užití § 573 o. z. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaný měl plnit do [datum], pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní odpovídá § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.

8. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky byla i smluvní pokuta ve výši [částka], sankční poplatky ve výši [částka], kdy v tomto rozsahu žaloba rovněž byla zamítnuta. Soud má za to, že ujednání o smluvní pokutě, sankčních poplatcích patří do oddílu 3 utvrzení dluhu občanského zákoníku, konkrétně upraveno v § 2048 a následující o. z., a bylo sjednáno pro případ porušení povinnosti žalovaného včas a řádně hradit sjednaný závazek. Toto ujednání o smluvní pokutě však má akcesorickou povahu a je existenčně závislé na závazku hlavním. Ten však byl soudem shledán neplatným, proto bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě a sankčních poplatcích.

9. Soud sice k důkazu provedl standartní informace, legendu, avšak z těchto listin nedovodil pro věc žádných zjištění.

10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci je třeba rovněž vycházet z kapitalizovaných úroků, a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], když v tomto směru soud vycházel z nálezu Ústavního soudu I ÚS 2717/08.

11. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek dle položky 1 do částky [částka], tedy ve výši [částka]. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit jako straně ve sporu převážně neúspěšné za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb.

12. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i doplatku soudního poplatku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.