5 C 215/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 049 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 049 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 049 000 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 175 281,84 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne datum, domáhala na žalované zaplacení částky 1 049 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 26. 8. 2025 do zaplacení. Konstatovala, že mezi účastnicemi řízení byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně koupila od žalované vozidlo tov. zn. Anonymizováno, VIN VIN kód (dále jen „vozidlo“), za kupní cenu ve výši 1 049 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila na základě faktury ze dne 31. 1. 2025 č. hodnota. Žalobkyně poté zjistila, že vozidlo bylo původně kategorie N1 (užitkové vozidlo), a následně bylo přestavěno na vozidlo kategorie M1 (určené pro přepravu osob). O této skutečnosti nebyla žalobkyně informována, a pokud by jí tato skutečnost byla známa, smlouvu by nikdy neuzavřela. Doklady prokazující přestavbu vozidla žalobkyně od žalované obdržela až dne datum, ze kterých vyplývá přestavba vozidla z campingové nástavby na osobní osmimístný automobil. Žalobkyně na základě smlouvy koupila vozidlo určené pro přepravu osob a nikoli vozidlo užitkové, které bylo na přepravu osob pouze přestavěno. Žalovaná proto plnila vadně, přičemž vada je i nesoulad mezi COC listem a osvědčením o registraci vozidla (dále jen ORV). Dané vady proto představují podstatné porušení kupní smlouvy, což odůvodňuje odstoupení. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 28. 7. 2025. Žalovaná však kupní cenu žalobkyni nevrátila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2025.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor s následným vyjádřením. Uvedla, že předmětné vozidlo bylo řádně schváleno pro provoz na pozemních komunikacích v rámci kategorie M1, tedy jako vozidlo určené pro přepravu osob, a to již v SRN a při zakoupení do ČR bylo vozidlo do kategorie M1 potvrzeno příslušným správním orgánem. Vozidlo je tak řádně provozováno jako vozidlo kategorie M1. Konkrétní přestavba je tak standardním postupem, který žádným způsobem nemění užitné vlastnosti a možnosti provozování konkrétního automobilu v rámci silničního provozu. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v podání doručeném soudu dne datum doplnila, že vozidlo bylo vyrobeno jako nákladní, a to ještě jako neúplné, když mělo být kompletováno až následně konkrétním dopravcem. Podle identifikace DEKRA č. hodnota ze dne datum je vozidlo označeno jako N1. Z identifikace DEKRA č. hodnota ze dne datum vyplývá, že vozidlo bylo přestavěno na obytný vůz. Podle identifikace DEKRA č. hodnota ze dne datum je vozidlo již označeno jako kombi limuzína, tedy ve stavu, v jakém bylo prodáno žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že vozidlo neplní emisní limity, absentuje v něm povinná výbava-telematická jednotka (eCall), byť byla žalobkyně při koupi vozidla ujištěna, že vozidlo tento systém obsahuje. Konstatovala, že jí bylo vozidlo prodáno jako nové, ač nebylo, čímž byla uvedena v omyl, že kupuje nové vozidlo tak jak jej výrobce vyrobil. Rovněž uvedla, že pro neshodu COC listu s ORV a s ohledem na popsané přestavby nemohlo být vozidlo přihlášeno do Itálie, když žalobkyně vozidlo koupila se záměrem jej darovat svému příbuznému panu jméno FO.

4. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastnic, důkazy hodnotil dle § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Účastnice řízení učinily nesporným, že mezi nimi došlo k uzavření ústní kupní smlouvy, jakož i výši kupní ceny 1 049 000 Kč za předmětné vozidlo i to, že kupní cena byla plně uhrazena. Dále učinily nesporným, že společně s vozidlem byla předána žalobkyni faktura, ORV, servisní knížka s manuálem v německém jazyce, dva kusy klíčů a pojistná smlouva a to zřejmě datum. Rovněž učinily nesporným, že vozidlo, jež bylo předmětem kupní smlouvy, bylo přestavěno z kategorie N1 na kategorii M1 a v době předání žalobkyni mělo najeto 6 km. Dne datum zaměstnankyně žalované paní jméno FO předala žalobkyni listiny DEKRA vztahující se k předmětnému vozidlu. Učinily rovněž nesporným, že žalovaná byla od žalobkyně informována o tom, že vozidlo žalobkyně potřebuje za účelem přestěhování dcery do Itálie. Vzhledem k tomu, že účastnice řízení učinily nesporným, že listiny DEKRA, tedy i CoC list, byly žalobkyni předány až datum, bylo nadbytečné k tomuto vyslýchat svědkyni jméno FO, proto soud tento důkazní návrh zamítl.

6. Z předložené faktury č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla vystavena 31. 1. 2025, zněla na částku 1 049 000 Kč se splatností 10. 2. 2025, a to za předmětné vozidlo bílé barvy, uvedené do provozu dne datum s šesti najetými kilometry. Odběratelem byla žalobkyně, dodavatelem žalovaná. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že ve dvou platbách, po 500 000 Kč dne 6. 2. 2025, a 549 000 Kč dne 31. 1. 2025, uhradila žalobkyně výše zmíněnou částku představující kupní cenu vozidla, kdy toto učinily účastnice rovněž nesporným.

7. Po právní stránce má soud za to, že mezi účastnicemi řízení byla dne datum platně dle § 2079 a násl. o. z. uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla movitá věc (§ 2085 o. z.), tedy dané vozidlo. Žalovaná jako prodávající vozidlo předala žalobkyni coby kupující, včetně dokladů výše popsaných, žalobkyně vozidlo převzala a zaplatila za něj sjednanou kupní cenu. Ve smlouvě kupní žalobkyně vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. a žalovaná coby podnikatel, jak jej vymezuje § 421 odst. 1 o. z., jak podloženo výpisem z obchodního rejstříku žalované.

8. Z předložené listiny označené jako „odstoupení od smlouvy na auto“ datované 28. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy, jako důvod odstoupení uvedla, že vozidlo bylo uvedeno do provozu v České republice dne datum a mělo sloužit k přestěhování dcery do Itálie a následně jako svatební dar. Žalobkyně nebyla upozorněna na skutečnost, že předmětné vozidlo bylo přestavěno z campingové úpravy ani na rozdíl mezi údaji v CoC listu a ORV, což zjistila až datum. Vozidlo mělo být přihlášeno k provozu v Itálii, avšak doposud nebylo z důvodu nesouladu dokumentace, kdy v tzv. CoC listu je uvedena kategorie vozidla N1, kdežto v osvědčení o registraci vozidla v České republice (ORV) je uvedena kategorie vozidla M1. Vozidlo bylo přestaveno v Německu z původní kategorie N1 na vozidlo kategorie M1. Tato skutečnost nebyla žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělena, jedná se o vadu, která jí bránila v použití vozidla k účelu, pro který byl zakoupen. Stav tachometru vozidla byl ke dni odstoupení 789 km. Odstoupení bylo dáno k poštovní přepravě dne 28. 7. 2025,Anonymizováno jak podloženo potvrzením (listinný důkaz na č.l. 13 spisu).

9. Z osvědčení shody s předpisy Evropského společenství, neboli tzv. CoC listu, bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo zařazeno do kategorie třídy N1, bylo vyrobeno dne datum. CoC list nebyl žalobkyni předán současně s vozidlem tj. datum, ale s prodlením až dne datum (učiněno nesporným). Z identifikace společnosti DEKRA Automobil GmbH ze dne datum č. hodnota bylo zjištěno, že vozidlo bylo posouzeno jako neúplné vozidlo kategorie N – vozidlo pro přepravu nákladu do 3,5 tuny a v této době ještě nebylo registrováno k provozu. Z identifikace DEKRA č. hodnota bylo zjištěno, že vozidlo bylo vybaveno tzv. kempingovým modulem v zadní části s výklopnou plochou pro ležení a zadním výsuvem a přihrádkou a elektrickou plotýnkou. Druhá řada sedadel byla k sezení na originální kolejnicový systém. Z formuláře pro individuální národní schválení k provozu vozidla ze dne datum v Bad Reichenhallu, bylo zjištěno, že vozidlo již prošlo přestavbou na kategorii M1, kdy vozidlo bylo podrobeno zkoušce dne datum. Vozidlo dle tohoto posudku spadalo již do kategorie dle odst. 51 – Obytný vůz – SA, a mělo mít 5 míst k sezení. Shodně tyto údaje byly uvedeny v identifikaci DEKRA č. hodnota. Z identifikace DEKRA č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že posouzení vozidla bylo úspěšně dokončeno, bylo zařazeno do kategorie M1, pro přepravu osob do 8 míst k sezení., když shodné údaje byly uvedeny v identifikaci DEKRA č. hodnota při stavu tachometru 1 km. Ze seznamu technických předpisů, na jejichž základě lze vydat povolení k provozu vozidla na č.l. 58 spisu ( DEKRA č. hodnota) bylo zjištěno, že vozidlu bylo uděleno zvláštní schválení (povolení) v rámci výfukových plynů, emisí a spotřeby paliva. V osvědčení o registraci předmětného vozidla je vozidlo uvedeno v kategorii M1 (prokázáno ORV). Předmětné vozidlo bylo dovezené ze Spolkové republiky Německo a při jeho registraci na území ČR bylo vycházeno z dokladů Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno, na nichž byla označena kategorie vozidla M1 a takto bylo vozidlo registrováno i na území ČR, jak prokázáno zprávou právnická osoba adresa ze dne datum a uvedenými doklady ke zprávě přiloženými.

10. S ohledem na výše uvedené lze spolehlivě uzavřít, že předmětné vozidlo bylo přestavěno z kategorie N1 na M1, což obě účastnice učinily rovněž nesporným. Soud sice k důkazu provedl i identifikaci DEKRA č. hodnota, ale nedovodil z ní pro věc žádných zjištění.

11. Žalobkyně tvrdila, že nebyla o přestavbě vozidla před uzavřením smlouvy od žalované informována, což koresponduje s účastnickou výpovědí žalované. Ta totiž uvedla, že v době, kdy vozidlo přivezli do Čech, tak jim nebylo známo, že bylo přestavěné z kategorie N1 na M1, byť veškeré doklady k vozidlu, včetně CoC listu do Čech současně s vozidlem přivezli. Nelze přehlédnout, že právě v CoC listu je uvedena kategorie vozidla N1. CoC list byl, jak výše uvedeno a prokázáno, předán žalobkyni nikoli současně s předáním vozidla, ale až pět měsíců po předání vozidla. Vozidlo bylo předáno datum a CoC list předán datum. V této souvislosti je vhodné uvést, že CoC list je certifikát vydaný Evropskou komisí výrobcům automobilů jako potvrzení, že příslušná třída vozidla odpovídá požadavkům Evropské komise. CoC list představuje prohlášení výrobce o shodě vozidla s danými schváleným typem. Od března 2023 již nejsou k novým vozidlům vydávány čistopisy velkého technického průkazu, ale pouze CoC listy, neboť CoC list obsahuje veškeré údaje o vozidle. Žalované tak nic nebránilo, aby žalobkyni s předáním vozidla předala i zmíněný CoC list, to vše za situace, že s ním od samého počátku disponovala.

12. Žalovaná, byť vozidlo bylo přestavěno, tedy upravováno, neupozornila na tuto skutečnost žalobkyni jako spotřebitele zřetelně předem, respektive tuto informaci žalobkyni vůbec nesdělila. Rovněž vozidlo nebylo prodáváno odděleně od ostatních vozidel, jak ukládá § 10 zákona č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o ochraně spotřebitele, jak bylo podpořeno fotografií vozidla pořízenou před uzavřením kupní smlouvy při prohlídce vozidla žalobkyní a jejím manželem, svědkem jméno FO, dne datum. Vozidlo nebylo odděleno od ostatních, neupravených vozidel, a žalovaná žalobkyni na úpravu vozidla, kdy v rámci této úpravy dochází k nikoliv nepatrným zásahům do vozidla, neupozornila. Tuto povinnost ukládá podnikateli, žalované, i občanský zákoník, a to v ustanovení § 1811 odst. 2 písm. b) o. z., kdy se v případě přestavby, úpravy vozidla, nepochybně jedná o jednu z hlavních vlastností vozidla ve smyslu tohoto ustanovení. Navíc ani sama žalovaná, jak uvedla ve své účastnické výpovědi, v době prodeje vozidla žalobkyni nevěděla, že vozidlo je přestavěno, tudíž logicky na tuto skutečnost ani upozornit nemohla (byť se zřetelem ke všem okolnostem tak měla a mohla učinit, když CoC list převzala v Německu společně s vozidlem a jako profesionál na trhu s vozidly si mohla a měla údaje v CoC listu prostudovat a tyto spotřebiteli sdělit) a proto ani neměla důvod vozidlo prodávat odděleně od ostatních. Žalobkyně na druhou stranu důvodně předpokládala, že kupuje vozidlo nové, tedy neupravované, v kategorii nově vyrobeného vozidla M1 nikoli N1 následně až přestavěného na kategorii M1. Ostatně i svědek, jméno FO, zaměstnanec žalované, který vozidlo připravoval k prodeji po technické stránce, uvedl, že se jednalo o nový vůz. Důvodně tak žalobkyně předpokládala, že vozidlo kupuje v jakosti zcela nového, nepřestavěného vozidla, když posléze zjistila, a to předáním CoC listu, že takovouto jakost vozidlo nemá, že jde o vozidlo přestavované, tedy upravované. Tuto skutečnost zjistila nejdříve dne 16. 7. 2025, kdy jí CoC list byl předán a pokud pro tento důvod od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 28. 7. 2025, učinila tak včas a důvodně. Odstoupení se dostalo do dispoziční sféry adresáta – žalované dle § 573 o. z. dne 31. 7. 2025, neboť bylo dáno k poštovní přepravě dne 28. 7. 2025 (vis potvrzení o odeslání).

13. Žalobkyně vozidlo darovala dne 27. 6. 2025 panu jméno FO, jak prokázáno darovací smlouvou, když smluvní strany smlouvu zrušily dohodou ze dne 10. 8. 2025, neboť zjistily, že vozidlo bylo přestavěno z kategorie N1 na M1, v důsledku čehož nebylo možné vozidlo registrovat v Itálii, kde jej obdarovaný měl užívat. Uvedené bylo podpořeno dohodou o zrušení závazku. Tvrzení o nemožnosti převodu vozidla do Itálie bylo prokázáno potvrzením jméno FO ze dne 29. 10. 2025 obchodujícího s ojetými vozy a dovozcem vozů z celé Evropy, a to proto, že vozidlo bylo původně klasifikováno jako N1 a nyní je registrováno jako M1, kdy není soulad mezi mezinárodními kategoriemi. Jako další důvod pro odstoupení žalobkyně uvedla v dopise ze dne 28. 7. 2025 nemožnost převést vozidlo do Itálie pro rozpor údajů v CoC listu a ORV, když i tato tvrzení žalobkyně prokázala, jak pojednáno shora.

14. Soud pro úplnost uvádí, že mezi žalobkyní a panem jméno FO byla uzavřena darovací smlouva dle § 2055 a násl. o. z., když následně se smluvní strany dohodly, že dar bude převeden zpět na žalobkyni, neboť jej nelze obdarovaným užívat k účelu určenému, tj, k užívání v Itálii. Došlo tak k zániku darovací smlouvy dohodou ve smyslu § 1981 o. z. Vlastníkem vozidla se proto stala opět žalobkyně. V této souvislosti je vhodné uvést, že i kdyby se žalobkyně nestala vlastníkem vozidla, byl by jím obdarovaný, tato skutečnost by nebránila účinnému odstoupení od smlouvy kupní žalobkyní. Zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1586/2012, kde Nejvyšší soud uvedl, že jsou-li dány zákonem důvody pro odstoupení od (jakékoli) smlouvy, pak jen to, že smluvní strana, která již obdržela plnění podle smlouvy, nemá toto plnění k dispozici v době, kdy se odstoupení od smlouvy stalo účinným, není na překážku účinnému odstoupení od takové smlouvy. Jinými slovy řečeno, účinnému odstoupení od smlouvy totiž nebrání, pokud již smluvní strana obdržené plnění převedla na třetí osobu.

15. Vzhledem k tomu, že na základě kupní smlouvy se žalobkyně stala vlastníkem předmětného vozidla, měla právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat dle § 1012 o. z. Toto zákonné ustanovení vyjadřuje oprávnění vlastníka k jakékoliv dispozici s předmětem vlastnického práva v mezích právního řádu, tzn. ve světle daného případu vozidlo prodat i do ciziny – do Itálie, což bylo nemožné pro nesoulad CoC listu s ORV v kategoriích vozidla (jak pojednáno a prokázáno již shora). Na této skutečnosti nic nemění ani to, že o záměru žalobkyně, že vlastnické právo k vozidlu bude dále převedeno do zahraničí žalobkyně žalovanou nevyrozuměla, jak uvedla ve své účastnické výpovědi na jednání konaném dne datum, kdy o této skutečnosti nebyl vyrozuměn ani zaměstnanec žalované, svědek jméno FO.

16. Dle názoru soudu nelze rovněž přisvědčit argumentaci žalované, že nemožnost registrace vozidla v Itálii (vozidlo bylo do Itálie darováno a následně se obdarovaný pokusil vozidlo registrovat k provozu na pozemních komunikacích, leč neúspěšně), nemůže jít k tíži žalované. Žalobkyně dle názoru soudu byla toho přesvědčení, rovněž vzhledem k neupozornění na úpravu vozidla, že vozidlo kupuje nové, a navíc od autorizovaného prodejce tovární značky Peugeot, od žalované, kdy tato skutečnost byla zjištěna z fotografie na č. l. 103, kdy v pozadí je možné vidět prodejnu žalované, a je obecně známo, tedy se jedná o tzv. notorietu, že takový vzhled prodejny, autosalonu s logem Anonymizováno mohou užívat pouze autorizovaní prodejci dané tovární značky, kdy se jedná o systém tzv. selektivní distribuce, kdy žalovaná musela a stále musí splňovat požadavky výrobce Anonymizováno, aby autorizovaným prodejcem být mohla. Jedním s těchto požadavků je právě vzhled prodejny, tzv. showroomu. Soud rovněž poukazuje na to, že jak selektivní distribuce, tak i tzv. franšízová smlouva či franšíza, která se do jisté míry podobá fungování autorizovaných prodejců automobilů, jsou tzv. smlouvami inominátními, tedy, že je právní řád České republiky, občanský zákoník neupravuje jako samostatný druh závazku, jako je například smlouva o koupi či o nájmu aj. Žalobkyně tak byla důvodně v legitimním očekávání že vozidlo, které od žalované koupila, bude moci dále zcizit, resp. s vozidlem v mezích právního řádu i jinak naložit ve světle § 1012 o. z. Právo věc zcizit, tzn. směnit, darovat, koupit aj., je jeden ze základních pilířů výkonu vlastnického práva. Vzhledem k tomu, jak je výše zmíněno, žalobkyně vozidlo koupila od podnikatele, autorizovaného prodejce, tedy žalované, s nájezdem pouhých 6 km, nemohla předpokládat, že by vozidlo nebylo možné užít, a za tímto účelem darovat do jiné členské země Evropské Unie vzhledem k existenci čl. 28 a 29 Smlouvy o fungování Evropské Unie, které jsou základem pro volný pohyb zboží napříč členskými státy EU, a tedy, že výrobek vyrobený a uváděný na trh v jednom členském státě, bude možné, v tomto případě prodat, darovat, či jinak převést i v rámci jiného členského státu. Žalobkyně tedy nemohla předpokládat, že by vozidlo vyrobené pro evropský trh, nebylo možné v rámci EU řádně užívat, to znamená přihlásit k provozu v jiném členském státě.

17. Žalobkyně proto odstoupila od kupní smlouvy i z druhého důvod – nesouladu mezi CoC listem a ORV, tedy pro nesoulad mezi kategoriemi vozidla v těchto listinách uváděnými, jež měly za následek nemožnost plně realizovat vlastnické právo žalobkyně k předmětu koupě, tedy převést vlastnické právo k vozidlu na třetí osobu v rámci EU. Tento nesoulad zjistila až 16. 7. 2026 a pokud od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 28. 7. 2026, jež se dostal do dispozice žalované dne 31. 7. 2025 (jak pojednáno již shora), pak učinila včas a důvodně.

18. Žalobkyně, jak bylo zjištěno z její účastnické výpovědi, tak de facto i z předloženého odstoupení od smlouvy, byla v přesvědčení, že nabyla vlastnické právo, koupila od žalované osobní automobil, a vzhledem k nájezdu kilometrů na tachometru, i když se jedná pouze o údaj orientační (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 255/2016) automobil nový, a to bez úprav. Vzhledem k tomu, že žalovaná, coby spotřebitel, je v postavení slabší strany, oproti žalované, podnikateli, je nutno vztáhnout ustanovení zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, i na posuzovanou věc. Žalobkyně nebyla o přestavbě vozidla, sic národnímu schválení jako vozidlo kategorie M1, nijak žalovanou informována, ačkoliv zmíněný zákon o ochraně spotřebitele ukládá výslovnou povinnost prodávajícímu, podnikateli, tedy žalované, upozornit spotřebitele na skutečnost, že daný výrobek, dané vozidlo je buď použité, anebo již bylo upravované. V posuzovaném případě není pochyb, že vozidlo bylo upravované, neboť tuto skutečnost má soud za prokázanou jednak z výpovědí účastníků, jednak z předložených listin - CoC listu, evropského osvědčení o registraci vozidla, tak i z předložených identifikací DEKRA, kdy nejdříve se jednalo o vozidlo se zařazením od výroby do kategorie N1, a poté bylo přestavěno na vozidlo kategorie M1. Žalobkyně však se skutečností, že vozidlo bylo přestavěno, tedy upraveno slovy ust. § 10 odst. 3 zák. o ochraně spotřebitele, nebyla žalovanou vůbec seznámena před uzavřením kupní smlouvy. Žalovaná tak nesplnila svou povinnost, která je jí uložena § 10 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Z účastnických výpovědí bylo rovněž prokázáno, že žalovaná disponovala všemi doklady, a to včetně CoC listu, již při převzetí automobilu ve Spolkové republice Německo, avšak CoC list byl žalobkyni poskytnut až po uplynutí několika měsíců od předání vozidla na žádost žalobkyně. Z CoC listu pak měla žalovaná seznat, že je zde neshoda mezi původní kategorií vozidla, tedy N1, a kategorií současnou, tedy M1, tedy že vozidlo bylo upraveno, a tedy že o této skutečnosti mohla, a měla vědět již, když předmětné vozidlo nabízela k prodeji právě žalobkyni, a s touto skutečností seznámit i potenciální kupující. Vozidlo nebylo odděleno od ostatních, neupravených vozidel, a žalovaná žalobkyni na úpravu vozidla, kdy v rámci této úpravy dochází k nikoliv nepatrným zásahům do vozidla, neupozornila. Tuto povinnost ukládá podnikateli, žalované, i občanský zákoník, a to v ustanovení § 1811 odst. 2 písm. b) o. z., kdy se v případě přestavby, úpravy vozidla, nepochybně jedná o jednu z hlavních vlastností vozidla ve smyslu tohoto ustanovení.

19. S ohledem na shora uvedené a prokázané, lze shrnout, že žalobkyně koupila vozidlo v jiné, než legitimně očekávané kvalitě, jakosti (tj. vozidlo přestavované a nikoli vozidlo nové, jak bylo původně vyrobeno přímo výrobcem) navíc v logickém přesvědčení, že k němu bude moci plně vykonávat své vlastnické právo, které v sobě zahrnuje i právo věc – vozidlo prodat, darovat, atd. a to i v rámci EU. Žalovanou poskytnuté plnění tak bylo vadné a představovalo proto podstatné porušení smlouvy, jež dávalo kupující – žalobkyni právo od smlouvy odstoupit ve smyslu § 2001 o. z., ve spojení s § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. Žalobkyně dopisem ze dne 28. 7. 2025 vytkla vady předmětu koupě, tyto vady vytkla bez zbytečného odkladu, poté, co je zjistila a současně od smlouvy odstoupila. Tedy žalobkyně zároveň s notifikací vad uplatnila právo, které z vadného plnění požadovala. Pro úplnost lze dodat, že pokud by vady nebyly oznámeny včas, pozbyla by žalobkyně práva odstoupit od kupní smlouvy dle § 2111 o. z., což v případě těchto dvou vad nebylo.

20. Z výše zmíněných důvodů proto soud shledal, že je na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět, a proto rozhodl tak jak z výroku rozsudku pod bodem I, je patrno. Odstoupením od smlouvy se totiž závazek zrušil od samého počátku tzv. ex tunc dle § 2004 odst. 1 o. z., odstoupením tak odpadl důvod, na který se plnilo. Žalobkyně proto má právo na vrácení toho, co plnila, tj. na vrácení kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Vzájemná podmíněnost plnění totiž nastává jen k námitce věřitele, která uplatněna nebyla, když každá ze stran má jinak samostatné právo na vrácení toho, co plnila. Soud žalobě vyhověl, i co do úroku z prodlení z dlužné částky, kdy úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 o. z., a jeho výše z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Právo na úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 26. 8. 2025 z částky 1 049 000 Kč, neboť žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou dopisem ze dne 15. 8. 2025 k plnění do 7 dnů, kdy tato výzva byla žalované doručena dne 18. 8. 2025, jak bylo zjištěno z doručenky do datové schránky. Žalované byla poskytnuta k zaplacení lhůta 7 dnů od doručení výzvy, splatnost tedy nastala dne 25. 8. 2025, a v prodlení se žalovaná ocitla až den následující, tedy dne 26. 8. 2025.

21. Žalobkyně v průběhu řízení podáním ze dne datum uplatnila i další vady, kterými předmětné vozidlo údajně trpělo, a to absentujícím systémem eCall čili absentující telematickou jednotkou a nevyhovujícími emisními limity. Soud na jednání konaném dne datum účastníkům sdělil, že těmito vadami se nebude zabývat, neboť režim uplatňování práv z odpovědnosti za vady předpokládá notifikaci, jako jednostranný projev vůle, který adresuje kupující prodávajícímu. Notifikovat vadu musí kupující včas, což vyplývá z § 2112 o. z., kdy se tak musí stát bez zbytečného odkladu. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 163/2022 či 23 Cdo 2370/2022. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu režim uplatňování práv z odpovědnosti za vady předpokládá notifikaci (oznámení) vady jako jednostranný projev vůle, který adresuje kupující prodávajícímu. Notifikovat vadu musí kupující včas dle § 2112 odst. 1 o. z. Musí se tak stát bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl vadu při prohlídce nebo jinak s využitím dostatečné péče zjistit. Používá-li zákonodárce formulaci „bez zbytečného odkladu“, znamená to relativně velmi krátkou lhůtu nepřekračující několik dní od zjištění vady (srov. rozsudek ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. 33 Cdo 2488/2020), je jí míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Například Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 23 Cdo 2370/2022 dospěl k závěru, že pokud účastník oznámil vadu po více než měsíci od doby, kdy měl k dispozici zjištění ohledně vad k jejich uplatnění, nelze mít jeho oznámení za včasné. Při uplatnění vad předmětu koupě je nutné zabývat se tím, zda vada byla vytknuta včas a zda kupující sdělil prodávajícímu, jaké právo si zvolil, což může učinit nejdříve při vytknutí vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady dle § 2106 odst. 2 první věta o. z. Soud proto sdělil, že se nebude zabývat existencí vad vymezených nově v podání žalobkyně, neboť jde o vady vytknutí nikoli včas, když žalovaná zároveň namítla, že vady nebyly oznámeny včas, ale až v doplnění žalobních tvrzení (§ 2112 odst. 2 o. z.).

22. Odstoupení žalobkyně učinila dopisem ze dne 28. 7. 2025, v němž vytkla dvě vady, a to přestavění vozidla, nesoulad mezi CoC listem a ORV a právě pro tyto vady od smlouvy odstoupila. Další vady – absence systému eCall a nevyhovující emisní limity - vytkla až podáním ze dne 21. 11. 2025, které se dostalo do dispoziční sféry adresáta – žalované dne 1. 12. 2025 a pro které od smlouvy dopisem ze dne 28. 7. 2025 neodstoupila, jak evidentní z obsahu odstoupení. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že dle rozsáhlé judikatury není třeba vady v odstoupení vůbec vytknout, poukázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 884/2020 ze dne 29. 6. 2022. Soud má zato, že uvedené rozhodnutí na danou věc nedopadá, neboť se jednalo o odstoupení od kupní smlouvy sjednaném ve smlouvě pro případ nezaplacení kupní ceny, resp. její části a bylo lhostejné o jakou nezaplacenou část kupní ceny se jednalo. V daném případě však žalobkyně v podání ze dne 21. 11. 2025 vytkla naprosto jiné, zcela nové vady, než ty v dopise ze dne 28. 7. 2025, tedy jiné, než pro které, od smlouvy kupní odstoupila. Nelze rovněž přisvědčit argumentaci žalobkyně, že vada nemusí být vůbec vytknuta, a přesto od smlouvy mohla žalobkyně odstoupit, neboť v tomto ohledu je zákonná dikce zcela jasná, konkrétně se jedná o ustanovení § 2106 odst. 2 věta první o. z.

23. S ohledem na výše uvedené se soud existencí nově notifikovaných vad nezabýval, neboť pokud by i jejich existence byla prokázána, pro tyto vady žalobkyně od kupní smlouvy neodstoupila. Navíc vady byly uplatněny 1. 12. 2025 u žalované a nebyly tak uplatněny včas, tedy bez zbytečného odkladu poté, co je žalobkyně při náležité péči mohla zjistit, tedy v zákonné lhůtě dle § 2112 odst. 1 o. z., když žalovaná namítla, že vady nebyla vytknuty včas. O přítomnosti, respektive nepřítomnosti telematické jednotky (systému eCall) ve výbavě vozidla se mohla žalobkyně přesvědčit již v okamžiku, kdy vozidlo převzala, tj. 6. 2. 2025, pokud tuto vadu vytkla až 1. 12. 2025, tedy po 10 měsících, učinila tak zjevně opožděně. Navíc je obecně známo, že se jedná fakticky o tlačítko, nejčastěji s označením „SOS“, které tísňové volání spustí a je na místě řidiči snadno dosažitelném a hlavně viditelném. Skutečnost, že tedy vozidlo nebylo vybaveno touto službou, jak tvrdila následně žalobkyně, pak nezakládá jakékoliv právo žalobkyně z vadného plnění, neboť se jedná o vadu, kterou bylo možno, i jen s běžnou pozorností ve smyslu § 2103 o. z., odhalit, a jedná se tak o vadu zjevnou, i přesto, že žalobkyně tvrdí, ve shodě se svědkem, manželem žalobkyně, panem jméno FO, že skutečnost, že vozidlo nemá funkční eCall zjistili až na podzim, tedy po uplynutí několika měsíců od převzetí vozidla.

24. Soud při posouzení emisí, kdy žalobkyně, opět až v rámci soudního řízení, tvrdila, že vozidlo nesplňuje emisní normy, emisní limity kategorie M1, ale pouze kategorie N1 dospěl k závěru, že i tato vada nebyla uplatněna včas a proto se její případnou existencí nezabýval. Tato vada nebyla vytknuta před odstoupením od smlouvy či v odstoupení od smlouvy datovaném 28. 7. 2025, ale až v průběhu soudního řízení datum a tedy byla vytknuta opožděně. Soud proto k ní nepřihlížel. O jiné kategorii vozidla a s ní spojených jiných požadavcích kladených na emise se žalobkyně mohla dovědět z CoC listu, který jí byl předán 16. 7. 2025. Tuto vadu vytkla až 1. 12. 2025, tedy s odstupem téměř 5 měsíců, což je opožděně. Jde-li o užití zákonných ustanovení, lze plně odkázat na odstavec 22 a 23 odůvodnění tohoto rozsudku.

25. Vzhledem k těmto závěrům, soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh e-mailem ze dne datum, který se vztahoval k systému eCall, jakož i informacemi a příručkou k němu.

26. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy plným procesním úspěchem žalobkyně ve sporu, která dopisem svého právního zástupce ze dne 15. 8. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak podloženo výzvou i doručenkou do datové schránky. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 41 960 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 12 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), a to za 7 úkonů právní služby - příprava převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podaná žaloba, účast na jednání konaném datum, podání datované datum učiněné k výzvě soudu, účast na soudním jednání dne datum a dne datum (souhrnná výše 87 500 Kč), dále sedmi režijními paušály po 450 Kč (celkem 3 150 Kč) dle § 13 odst. 4 AT. Žalobkyni rovněž přísluší náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě k soudnímu jednání konanému dne datum ve výši 1 884,31 Kč dle § 13 odst. 5 AT za užití vyhlášky č. 475/2024 Sb., a to při ujetí celkem 266 km na trase adresa a zpět při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty 34,70 Kč na 1 l a sazbě 5,80 Kč na jeden ujetý kilometr. Cestovní výdaje vynaložené k soudnímu jednání konanému dne datum činí 1 905,01 Kč dle § 13 odst. 5 AT za užití vyhlášky č. 573/2025 Sb., a to při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty 34,10 Kč na 1 l, základní sazbě 5,90 Kč za jeden ujetý kilometr. Cestovní výdaje vynaložené na cestě k soudnímu jednání konanému datum činí 2 007,36 Kč v souladu s § 13 odst. 5 AT za užití vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění platném a účinném od 1. 6. 2026, při ceně pohonné hmoty 44,50 Kč za 1 l, základní sazbě 5,90 Kč na jeden ujetý kilometr. Cestovní výdaje činí celkem 5 796,68 Kč, a to vše za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. Za čas strávený na shora uvedených cestách přísluší náhrada ve výši 3 150 Kč v souladu s § 14 odst. 3 AT. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši 20 915,30 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. V souladu s § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady žalobkyně jsou tvořeny též částkou 12 179,86 Kč, kterou žalobkyně vynaložila v souvislosti s překladem listinných důkazů, když tato částka byla doložená daňovým č. hodnota vystaveným dodavatelem právnická osoba, dne datum. Dalším nákladem žalobkyně je náklad na vyhotovení úředně ověřených kopií dokládaných dokumentů ve výši 630 Kč, jak bylo doloženo příjmovými pokladními doklady č. hodnota, č. hodnota vystavenými obcí adresa dne 27. 10. a 3. 11. 2025. Součet výše uvedených položek činí celkové náklady 175 281,84 Kč.

27. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21 % DPH za doplnění žaloby datované datum, neboť se jednalo o podání, které soud po žalobkyni nežádal, a toto mohlo být učiněno v rámci již nařízeného ústního jednání na den datum. Rovněž soud nepřiznal žalobkyni odměnu za repliku datovanou datum, neboť opět se jednalo o písemné vyjádření, jež soud nepožadoval, navíc se jednalo o vyjádření k vyjádření žalované, které mohlo být učiněno v rámci nařízeného soudního jednání. Tento úkon soud proto neshledal účelně vynaloženým. Zároveň soud nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně datované datum, které bylo učiněno bezprostředně po soudním jednání konaném datum, kdy soud žádnou reakci po žalobkyni na daném jednání nežádal. Žalobkyně se domáhala přiznání odměny za podání datované datum (č. l. 125 spisu), které svým obsahem je pouhým souhlasem žalobkyně s odročením jednání. Takovýto úkon není úkonem ve věci, za který by příslušela odměna, je pouhým vyjádřením souhlasu s navrženým odročením. Stejně tak je tomu i u podání žalobkyně datovaném datum (č. l. 129 spisu), v němž vyjádřila svůj požadavek, aby soud ve věci již nařídil jednání. Takovýto pokyn soudu není nákladem účelně vynaloženým, neboť soud by nařídil jednání bez dalšího. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21 % DPH za poradu se svým právním zástupcem datovanou datum, neboť tato nebyla soudu doložena.

28. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když zároveň nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Okresnímu soudu v Klatovech, o odvolání by rozhodoval Krajský soudu v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).