5 C 234/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], [částka], co do úroku ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, déle požadovala úrok ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne [datum] online smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo KL [číslo], na základě které si žalovaný zapůjčil částku [částka] od žalobkyně. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému převeden na jeho účet číslo [bankovní účet] dne [datum] pod [variabilní symbol]. Dle smlouvy se žalovaný zavázal hradit též úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve třech splátkách do [datum] v celkové výši [částka]. První splátka ve výši [částka] byla splatná [datum], druhá ve výši [částka] splatná [datum] a třetí ve výši [částka] splatná [datum]. Součástí těchto částek byla jistina, poplatek za správu (vždy ve výši [částka]) a smluvní úrok. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru smluvní strany dohodly též smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za prodlení s neuhrazením jistiny. Na jistině nebylo hrazeno ničeho a od [datum] do [datum] smluvní pokuta činí [částka]. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru realizované u žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaný [datum] se domáhal poskytnutí úvěru na dobu [anonymizováno] dnů ve výši [částka] a to převodem na jeho bankovní účet. Zároveň vyplnil dotazník, jež byl součástí žádosti. Žádost podepsal elektronicky [datum]. Téhož dne elektronicky podepsal formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného formuláře jsou zřejmé základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, kdy se mělo jednat o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] poskytnutý na dobu trvání [anonymizováno] dnů, při celkové výši zaplacené částky [částka]. Žalobkyně jako věřitel ve formuláři informovala žalovaného o tom, že bude muset úvěr uhradit ve třech měsíčních splátkách ve výši [částka], když jednotlivé splátky jsou tvořeny částí jistiny, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru a smluvním úrokem od okamžiku poskytnutí do splatnosti příslušné splátky. Z formuláře vyplynula rovněž úroková sazba 0,1% denně. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo KL [číslo] uzavřená mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem elektronicky dne [datum] obsahovala shodné údaje jako ve formuláři. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní, bezúčelový úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni [částka], při sjednané zápůjční úrokové sazbě 0,1% denně, při sjednaném poplatku za poskytnutí a správu úvěru [částka] měsíčně, při době trvání [anonymizováno] dní. Datum splatnosti a výše jednotlivých splátek pak byla uvedena ve splátkovém kalendáři, jež byl nedílnou součástí uvedené smlouvy jako příloha [číslo]. Z přílohy [číslo] bylo prokázáno, že úvěr ve výši [částka] měl být uhrazen ve třech splátkách tak, že první ve výši [částka] měla být uhrazena do [datum], druhá ve výši [částka] do [datum] a třetí ve výši [částka] do [datum]. Z uvedeného splátkového kalendáře je zřejmé, že jednotlivé splátky v sobě zahrnovaly nejen splátku jistiny, splátku úroku, ale též splátku poplatku ve výši [anonymizováno] x [částka]. Z obsahu úvěrové smlouvy bylo zřejmé, že její nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, jež tvořily přílohu [číslo] úvěrové smlouvy. Z výdajového pokladního dokladu a z rozšířeného vyhledávání vzal soud za prokázané, že žalovaný ze svého účtu číslo [bankovní účet] (uvedeného v úvěrové smlouvě), dne [datum] realizoval platbu ve prospěch žalobkyně pod [variabilní symbol], když žalobkyně dne [datum] pod shodným VS na účet žalovaného odeslala částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedostál svého závazku z úvěrové smlouvy, když neuhradil částku v úvěrové smlouvě uvedenou [částka]. Vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení, stíhá jej povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] za období [datum] – [datum], neboť pro tento případ byla v úvěrové smlouvě smluvní pokuta sjednána. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že skutečně mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient, tedy zde žalovaný v prodlení.

5. Soud smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení hodnotil v intencích § 2395 a následující o. z., za užití § 1810 a následující o. z., neboť v daném případě byla smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská. V ní žalobkyně vystupovala jako podnikatel, tak jak je podnikatel vymezen v § 421 o. z., a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Smluvní strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších přepisů, v níž žalobkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Uvedená smlouva byla uzavřena v intencích § 1820 a následující o. z., kdy byly použity prostředky komunikace na dálku, jež umožnily uzavření dané smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že shora specifikovaná smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 a § 580 o. z.. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská, jak uvedeno již shora. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení samy dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě je zřejmé z textu předložené smlouvy, že tato byla napsána předem, žalovaný měl text smlouvy na webových stránkách žalobkyně, obsahoval výši úrokové sazby, celkovou částku splatnou klientem, dobu trvání, konečnou splatnost úvěru i zápůjční úrokovou sazbu, včetně stanovené výše poplatku za poskytnutí a správu úvěru. Tyto údaje byly automaticky v textu smlouvy žalobkyní uvedeny, bylo jen na žalovaném, aby takto vyplněný text smlouvy elektronicky podepsal, což učinil. Zde se však očekává od poskytovatele úvěru, tedy žalobkyně požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též poplatky, a to za poskytnutí a správu úvěru, ve výši [anonymizováno] x [částka], tj. v celkové výši [částka], aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 84% z poskytnuté částky, tedy z částky [částka] Tyto výše odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku více méně přiměřeného (v daném případě 36,5% ročně) navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky splacené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. V daném případě zapůjčená částka činila [částka] a žalovaný měl vrátit žalobkyni [částka]. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 CO 335/2018 – 80, který obdobnou věc řešil.

6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující skutečně poskytnuté finanční prostředky, tj. částky [částka], na níž ničeho žalovaný neuhradil. Soud proto žalobu zamítl co do částky [částka], představující součet poplatků za poskytnutí a správu úvěru, i co do částky [částka] představující smluvní pokutu. Smluvní pokuta je ve smyslu § 2048 a následující o. z., utvrzením dluhu a ujednání o ní nebylo shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. Ujednání o smluvních pokutách jsou totiž existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu. Soud proto žalobu zamítl i co do požadovaného úroku ve výši 0,1% denně z částek [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky, a soudem přiznané [částka] bylo též příslušenství, a to úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně požadovaný z částky [anonymizována dvě slova] od [datum] do zaplacení, z částky [rok] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Zde vycházel z ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a z § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, stíhá jej proto povinnost vedle peněžitého plnění, též k úhradě úroků z prodlení. Žalovaný věděl, neboť byl seznámen se splátkovým kalendářem, že částku [částka] má povinnost zaplatit do [datum], částku [částka] do [datum] a částku [částka] do [datum]. Pokud tak neučil, dnem následujícím po splatnosti se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění. Soud proto nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení z jednotlivých částek (jež v součtu činí [částka], tedy poskytnuté peněžní prostředky žalovanému) shledal důvodným, a v toto rozsahu žalobě vyhověl (viz. výrok I. rozsudku).

7. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni vyrozuměl o svém právním názoru na jednání konaném [datum], aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné.

8. Soud k důkazu sice provedl listiny: občanský průkaz, dodatek pracovní smlouvy, výpis z účtu, doklad o odběrateli, výpis z centrální evidence exekucí, sdělení o insolvenčním řízení, čestné prohlášení, jež měly podpořit tvrzení žalobkyně o tom, že řádně před uzavřením smlouvy zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, avšak s ohledem na shora vyslovený právní názor z nich nedovodil pro věc žádných významných zjištění. Rovněž k důkazu byl proveden výpočet RPSN, protokol o podpisu smluvních dokumentů, z těchto listin však soud nedovodil pro věc žádných zjištění.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků řízení měl ve věci úspěch co do výše poloviny předmětu sporu, soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem III. je patrno. V této souvislosti uvádí, že žalovaný byl opakovaně vyzýván dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo upomínkami i podacími archy vztahujícími se k jednotlivým upomínkám.