5 C 235/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní titul Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání SJM

I. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje 1. jedno lůžko manželské postele v ceně částka 2. vestavěná skříň v ceně částka 3. 1 ks rohového stolku pod televizi v ceně částka.

II. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: 1. jedno lůžko manželské postele v ceně částka 2. 1 ks rohového stolku pod televizi v ceně částka 3. skříňka v ceně částka.

III. Žalovaný nemá vůči žalobkyni právo na vyrovnání vypořádacího podílu.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum, se domáhala žalobkyně vypořádání společného jmění manželů. Konstatovala, že účastníci uzavřeli manželství datum, z něhož se narodily dvě dcery datum obec a datum jméno, před uzavřením manželství se účastníkům narodil syn jméno celé jméno žalovaného datum. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem název soudu č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který nabyl právní moci datum. Za dobu trvání manželství účastníci nenabyli žádné nemovitosti, nabyli však movité věci, a to pračku, ledničku anonymizováno, manželské postele, skříně, sedací soupravu, psací stoly, mobilní telefony, TV LG, automobil Citroen, automobil Fiat Ulysse, kuchyňský sporák, 2 ks rohových stolků pod televizi, koupelnovou skříňku, keramické obrázky, porcelánové hrnečky, skříňku, rozkládací křeslo. Žalobkyně se domáhala vypořádání těchto movitých věcí tak, aby byly přikázány tomu z účastníků, který je má ke dni podání žaloby ve svém držení. Konstatovala dále, že za trvání manželství vznikla celá řada finančních závazků, jež byly předmětem společného oddlužení manželů vedeného u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka, kdy do insolvenčního řízení se přihlásilo anonymizováno věřitelů s anonymizováno pohledávkami v celkové výši částka. Od placení zbytku neuspokojených pohledávek byli účastníci usnesením soudu osvobozeni dne datum. Vzhledem k tomu, že není zcela zjevné, co bylo součástí společného jmění manželů, a především k tomu, že SJM nebylo bez zbytku vypořádáno, podala z opatrnosti žalobkyně v zákonné lhůtě předmětný návrh na vypořádání SJM. Navrhovala, aby její podíl na zaniklém SJM byl navýšen o podíl na výnosech, které byly ze společného jmění manželů vynaloženy na výlučný majetek žalovaného, a to tak, že veškeré závazky spadající do SJM převezme žalovaný.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření datovaném datum uvedl, že žádné nároky vůči žalobkyni nepožaduje, důrazně se ohradil proti tomu, aby převzal všechny závazky. Navrhl, aby řízení bylo zastaveno (zřejmě měl na mysli, aby žaloba byla zamítnuta), neboť z jeho strany je už tříletá lhůta promlčená a žádné nároky již vznést nemůže. Podáním datovaným datum se domáhal, aby v rámci konečného vypořádání SJM byla zohledněna i jeho úhrada částky částka, a to jednou polovinou, tj. částkou částka, jakožto podíl žalobkyně na společných závazcích. Z insolvenčního řízení je patrné, že ke dni zániku manželství tyto závazky existovaly a byly mezi účastníky nesporné, byly potvrzeny v rámci přezkumného jednání oběma účastníky řízení. Žalovaný byl ten, kdo hradil jednotlivé splátky oddlužení sám, ze svých výlučných prostředků, když za dobu od anonymizováno rok do anonymizováno rok takto uhradil celkem částka na společných závazcích účastníků.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z oddacího listu, pravomocných rozsudků název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací a ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací vzal za prokázané, že manželství účastníků trvalo od datum, kdy bylo uzavřené před stát. instituce, do datum, kdy bylo pravomocně rozvedeno. Z manželství účastníků se narodily dvě děti, před uzavřením manželství v roce rok ještě syn. Poměry k nezletilým dětem byly pravomocně upraveny, když nejprve byly svěřeny do péče matky pro dobu po rozvodu, otci byla uložena povinnost na jejich výživu přispívat částka a částka měsíčně, když rozsudkem ze dne datum byla nezletilá příjmení svěřena do péče otce s uložením povinnosti matce na její výživu přispívat částkou částka měsíčně.

5. V průběhu řízení účastníci byli soudem spraveni o tom, že žaloba byla podána 3 dny před koncem tříleté lhůty v intencích § 741 o. z., neboť manželství bylo pravomocně rozvedeno datum a žaloba o vypořádání SJM podána datum. Zároveň žalobkyně byla vyzvána, aby přesně specifikovala závazky i případné výnosy, o kterých se zmínila v žalobě, na což reagovala tím, že žádné závazky ani výnosy nečiní předmětem vypořádání. Účastníci byli poučeni o významu ustanovení § 741 o. z. a i přesto se společně shodli a označili movité věci, které měly být předmětem jejich vypořádání. Jednalo se o manželskou postel, vestavěnou skříň, 2 ks rohového stolku pod televizi a skříňku. Účastníci se rovněž shodli na ceně těchto movitých věcí, na tom, komu z nich má být ta která věc přikázána do výlučného vlastnictví i na tom, že z titulu vypořádání podílu na movitých věcech si vůči sobě nebudou činit žádné nároky. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a II. je patrno, když tyto zcela odráží vůli obou zúčastněných, a jsou v souladu s ustanovením § 709 odst. 1 a § 740 o. z. Účastníci se shodli, jaké movité věci tvořili SJM, shodli se na jejich ceně, i na způsobu jejich vypořádání, soud proto pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh kupní smlouvou (č. l. 66 spisu), která se vztahovala k movité věci, kterou účastníci nepožadovali vypořádat.

6. Žalovaný svým podáním ze dne datum, které bylo soudu krátkou cestou předáno na jednání dne datum, předmětem vypořádání učinil částku částka. Tato měla představovat jím uhrazené splátky v insolvenčním řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka, kdy probíhalo společné oddlužení manželů – zde účastníků řízení, a žalovaný splátky hrazené od anonymizováno rok do anonymizováno rok v celkové výši částka hradil výlučně ze svých prostředků. Domáhal se proto po žalobkyni úhrady poloviny těchto splátek, tj. částky částka.

7. Žalobkyně nesouhlasila s vypořádáním těchto splátek, neboť žalovaný nárok uplatnil po zákonné, promlčecí, tříleté lhůtě od zániku manželství. Poukázala na to, že úhrada splátek v insolvenčním řízení byla povinností žalovaného, proto nemůže být součástí SJM jako jeho vnos.

8. Z detailu insolvenčního řízení, usnesení název soudu ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka, ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka, ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka bylo prokázáno, že dne datum (tj. za trvání manželství) byl podán u název soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne datum insolvenční soud vydal usnesení (právní moc datum), kterým zjistil úpadek dlužníka, tj. obou účastníků řízení jako manželů, povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne datum (právní moc datum), mimo jiné schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, ustanovil insolvenčního správce, ve výroku IV. usnesení uvedl nezajištěné věřitele, výši jejich pohledávek a poměr jejich uspokojení. Z protokolu o jednání před insolvenčním soudem ze dne datum, jakož i z usnesení téhož soudu ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka (právní moc datum), vyplynula výše splátky částka měsíčně uložená dlužníkům – oběma manželům (v tomto řízení účastníkům řízení) k pravidelnému splácení. Pravomocným usnesením název soudu ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka bylo prokázáno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení v insolvenční věci dlužníků za současného přiznání dlužníkům osvobození od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v § 414 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

9. Lze uzavřít, že účastníci řízení byli dlužníky v insolvenčním řízení vedeném u název soudu, kdy se jednalo o společné oddlužení manželů (dnes již bývalých manželů), které bylo zahájeno na základě společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení jejich společného oddlužení v jednom insolvenčním řízení zahájeném dle § 394a zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V insolvenčním řízení pak oba účastníci měli postavení nerozlučných společníků a považovali se za dlužníka jednoho, a to i po jejich rozvodu, tj. po datu datum. Takto je popsán vztah dlužníků, tedy společných dlužníků ve vztahu k věřitelům. Pokud však po rozvodu manželství, tj. po datum, žalovaný, jak tvrdil, ze svých výlučných prostředků hradil závazky společné (o tom, že závazky byly společné nebylo pochyb, když insolvenční soud povolil společné oddlužení manželů), pak se jednalo o vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. a tato skutečnost by se měla projevil ve výroku o povinnosti jednoho z manželů – zde žalobkyně, zaplatit druhému – žalovanému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Jestliže totiž některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017. Žalovaný jako vnos uplatil částku částka, a to podáním předloženým soudu dne datum, když manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno datum. Žalovaný tak předmětem vypořádání učinil vnos po uplynutí tříleté lhůty v intencích § 741 o. z., kdy lze vypořádat pouze ty vnosy, které byly učiněny předmětem řízení o vypořádání SJM v době do tří let od zániku SJM. V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2557/2013 či 22 Cdo 1192/2007 či 22 Cdo 2881/2008. Soud se proto tvrzenými vnosy žalovaného nezabýval, což se promítlo i do výroku IV. rozsudku o vypořádání podílu účastníků. Bylo proto nadbytečné, bezpředmětné, zabývat se tím, zda skutečně ze svých výlučných prostředků žalovaný hradil na společné dluhy účastníků měsíční splátky v insolvenčním řízení či nikoli, proto také zamítl důkazní návrhy, k této otázce se vztahující, a to e-mailovou komunikaci s insolvenční správkyní, zprávou insolvenční správkyně ze dne datum, potvrzením zaměstnavatele o srážkách ze dne datum, částečným výpisem z účtu a potvrzením o příjmech. Pro nadbytečnost s ohledem na shora prezentované závěry soud zamítl k důkazu předloženou dohodu o zániku společného nájmu bytu.

10. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, soud rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem IV. je patrno za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. V dané věci každý z účastníků při vypořádání společného jmění manželů obdržel konkrétní movité věci a zároveň se vzdal nároku vůči druhému na vypořádací podíl. Nelze rovněž přehlédnout, že řízení je svou povahou judicii duplicis, kdy každý z účastníků má shodné procesní postavení a nemůže přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Účastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy není vázán, ale sám rozhodne dle svého vlastního uvážení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.