5 C 235/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní titul Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání SJM

I. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje 1. jedno lůžko manželské postele v ceně [částka] 2. vestavěná skříň v ceně [částka] 3. 1 ks rohového stolku pod televizi v ceně [částka].

II. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: 1. jedno lůžko manželské postele v ceně [částka] 2. 1 ks rohového stolku pod televizi v ceně [částka] 3. skříňka v ceně [částka].

III. Žalovaný nemá vůči žalobkyni právo na vyrovnání vypořádacího podílu.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně vypořádání společného jmění manželů. Konstatovala, že účastníci uzavřeli manželství [datum], z něhož se narodily dvě dcery [datum] [obec] a [datum] [jméno], před uzavřením manželství se účastníkům narodil syn [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum]. Za dobu trvání manželství účastníci nenabyli žádné nemovitosti, nabyli však movité věci, a to pračku, ledničku [anonymizováno], manželské postele, skříně, sedací soupravu, psací stoly, mobilní telefony, TV LG, automobil Citroen, automobil Fiat Ulysse, kuchyňský sporák, 2 ks rohových stolků pod televizi, koupelnovou skříňku, keramické obrázky, porcelánové hrnečky, skříňku, rozkládací křeslo. Žalobkyně se domáhala vypořádání těchto movitých věcí tak, aby byly přikázány tomu z účastníků, který je má ke dni podání žaloby ve svém držení. Konstatovala dále, že za trvání manželství vznikla celá řada finančních závazků, jež byly předmětem společného oddlužení manželů vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kdy do insolvenčního řízení se přihlásilo [anonymizováno] věřitelů s [anonymizováno] pohledávkami v celkové výši [částka]. Od placení zbytku neuspokojených pohledávek byli účastníci usnesením soudu osvobozeni dne [datum]. Vzhledem k tomu, že není zcela zjevné, co bylo součástí společného jmění manželů, a především k tomu, že SJM nebylo bez zbytku vypořádáno, podala z opatrnosti žalobkyně v zákonné lhůtě předmětný návrh na vypořádání SJM. Navrhovala, aby její podíl na zaniklém SJM byl navýšen o podíl na výnosech, které byly ze společného jmění manželů vynaloženy na výlučný majetek žalovaného, a to tak, že veškeré závazky spadající do SJM převezme žalovaný.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření datovaném [datum] uvedl, že žádné nároky vůči žalobkyni nepožaduje, důrazně se ohradil proti tomu, aby převzal všechny závazky. Navrhl, aby řízení bylo zastaveno (zřejmě měl na mysli, aby žaloba byla zamítnuta), neboť z jeho strany je už tříletá lhůta promlčená a žádné nároky již vznést nemůže. Podáním datovaným [datum] se domáhal, aby v rámci konečného vypořádání SJM byla zohledněna i jeho úhrada částky [částka], a to jednou polovinou, tj. částkou [částka], jakožto podíl žalobkyně na společných závazcích. Z insolvenčního řízení je patrné, že ke dni zániku manželství tyto závazky existovaly a byly mezi účastníky nesporné, byly potvrzeny v rámci přezkumného jednání oběma účastníky řízení. Žalovaný byl ten, kdo hradil jednotlivé splátky oddlužení sám, ze svých výlučných prostředků, když za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] takto uhradil celkem [částka] na společných závazcích účastníků.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z oddacího listu, pravomocných rozsudků [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vzal za prokázané, že manželství účastníků trvalo od [datum], kdy bylo uzavřené před [stát. instituce], do [datum], kdy bylo pravomocně rozvedeno. Z manželství účastníků se narodily dvě děti, před uzavřením manželství v roce [rok] ještě syn. Poměry k nezletilým dětem byly pravomocně upraveny, když nejprve byly svěřeny do péče matky pro dobu po rozvodu, otci byla uložena povinnost na jejich výživu přispívat [částka] a [částka] měsíčně, když rozsudkem ze dne [datum] byla nezletilá [příjmení] svěřena do péče otce s uložením povinnosti matce na její výživu přispívat částkou [částka] měsíčně.

5. V průběhu řízení účastníci byli soudem spraveni o tom, že žaloba byla podána 3 dny před koncem tříleté lhůty v intencích § 741 o. z., neboť manželství bylo pravomocně rozvedeno [datum] a žaloba o vypořádání SJM podána [datum]. Zároveň žalobkyně byla vyzvána, aby přesně specifikovala závazky i případné výnosy, o kterých se zmínila v žalobě, na což reagovala tím, že žádné závazky ani výnosy nečiní předmětem vypořádání. Účastníci byli poučeni o významu ustanovení § 741 o. z. a i přesto se společně shodli a označili movité věci, které měly být předmětem jejich vypořádání. Jednalo se o manželskou postel, vestavěnou skříň, 2 ks rohového stolku pod televizi a skříňku. Účastníci se rovněž shodli na ceně těchto movitých věcí, na tom, komu z nich má být ta která věc přikázána do výlučného vlastnictví i na tom, že z titulu vypořádání podílu na movitých věcech si vůči sobě nebudou činit žádné nároky. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a II. je patrno, když tyto zcela odráží vůli obou zúčastněných, a jsou v souladu s ustanovením § 709 odst. 1 a § 740 o. z. Účastníci se shodli, jaké movité věci tvořili SJM, shodli se na jejich ceně, i na způsobu jejich vypořádání, soud proto pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh kupní smlouvou (č. l. 66 spisu), která se vztahovala k movité věci, kterou účastníci nepožadovali vypořádat.

6. Žalovaný svým podáním ze dne [datum], které bylo soudu krátkou cestou předáno na jednání dne [datum], předmětem vypořádání učinil částku [částka]. Tato měla představovat jím uhrazené splátky v insolvenčním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kdy probíhalo společné oddlužení manželů – zde účastníků řízení, a žalovaný splátky hrazené od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka] hradil výlučně ze svých prostředků. Domáhal se proto po žalobkyni úhrady poloviny těchto splátek, tj. částky [částka].

7. Žalobkyně nesouhlasila s vypořádáním těchto splátek, neboť žalovaný nárok uplatnil po zákonné, promlčecí, tříleté lhůtě od zániku manželství. Poukázala na to, že úhrada splátek v insolvenčním řízení byla povinností žalovaného, proto nemůže být součástí SJM jako jeho vnos.

8. Z detailu insolvenčního řízení, usnesení [název soudu] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo prokázáno, že dne [datum] (tj. za trvání manželství) byl podán u [název soudu] insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne [datum] insolvenční soud vydal usnesení (právní moc [datum]), kterým zjistil úpadek dlužníka, tj. obou účastníků řízení jako manželů, povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne [datum] (právní moc [datum]), mimo jiné schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, ustanovil insolvenčního správce, ve výroku IV. usnesení uvedl nezajištěné věřitele, výši jejich pohledávek a poměr jejich uspokojení. Z protokolu o jednání před insolvenčním soudem ze dne [datum], jakož i z usnesení téhož soudu ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] (právní moc [datum]), vyplynula výše splátky [částka] měsíčně uložená dlužníkům – oběma manželům (v tomto řízení účastníkům řízení) k pravidelnému splácení. Pravomocným usnesením [název soudu] ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] bylo prokázáno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení v insolvenční věci dlužníků za současného přiznání dlužníkům osvobození od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v § 414 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

9. Lze uzavřít, že účastníci řízení byli dlužníky v insolvenčním řízení vedeném u [název soudu], kdy se jednalo o společné oddlužení manželů (dnes již bývalých manželů), které bylo zahájeno na základě společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení jejich společného oddlužení v jednom insolvenčním řízení zahájeném dle § 394a zákona č. 182/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V insolvenčním řízení pak oba účastníci měli postavení nerozlučných společníků a považovali se za dlužníka jednoho, a to i po jejich rozvodu, tj. po datu [datum]. Takto je popsán vztah dlužníků, tedy společných dlužníků ve vztahu k věřitelům. Pokud však po rozvodu manželství, tj. po [datum], žalovaný, jak tvrdil, ze svých výlučných prostředků hradil závazky společné (o tom, že závazky byly společné nebylo pochyb, když insolvenční soud povolil společné oddlužení manželů), pak se jednalo o vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. a tato skutečnost by se měla projevil ve výroku o povinnosti jednoho z manželů – zde žalobkyně, zaplatit druhému – žalovanému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů. Jestliže totiž některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 6109/2017. Žalovaný jako vnos uplatil částku [částka], a to podáním předloženým soudu dne [datum], když manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno [datum]. Žalovaný tak předmětem vypořádání učinil vnos po uplynutí tříleté lhůty v intencích § 741 o. z., kdy lze vypořádat pouze ty vnosy, které byly učiněny předmětem řízení o vypořádání SJM v době do tří let od zániku SJM. V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2557/2013 či 22 Cdo 1192/2007 či 22 Cdo 2881/2008. Soud se proto tvrzenými vnosy žalovaného nezabýval, což se promítlo i do výroku IV. rozsudku o vypořádání podílu účastníků. Bylo proto nadbytečné, bezpředmětné, zabývat se tím, zda skutečně ze svých výlučných prostředků žalovaný hradil na společné dluhy účastníků měsíční splátky v insolvenčním řízení či nikoli, proto také zamítl důkazní návrhy, k této otázce se vztahující, a to e-mailovou komunikaci s insolvenční správkyní, zprávou insolvenční správkyně ze dne [datum], potvrzením zaměstnavatele o srážkách ze dne [datum], částečným výpisem z účtu a potvrzením o příjmech. Pro nadbytečnost s ohledem na shora prezentované závěry soud zamítl k důkazu předloženou dohodu o zániku společného nájmu bytu.

10. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, soud rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem IV. je patrno za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. V dané věci každý z účastníků při vypořádání společného jmění manželů obdržel konkrétní movité věci a zároveň se vzdal nároku vůči druhému na vypořádací podíl. Nelze rovněž přehlédnout, že řízení je svou povahou judicii duplicis, kdy každý z účastníků má shodné procesní postavení a nemůže přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Účastníci sami nemohou plně ovlivnit konečné rozhodnutí o způsobu vypořádání, soud jejich návrhy není vázán, ale sám rozhodne dle svého vlastního uvážení.