5 C 267/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do částky [částka], co do úroku ve výši 95,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka] (smluvní pokuty), úroku ve výši 95,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,9% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dubnem [rok]. Součástí všech splátek jistiny úvěru a úroku byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřovala. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, na upomínky nereagoval, došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, když žalovaný se ocitl v prodlení 65 dnů u splátky [číslo] splatné [datum]. K [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Prodlením žalovaného vnikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky [částka] a to za období [datum] do [datum] ve výši [částka]. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil [částka] dne [datum]. [příjmení] [částka] odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] a úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka].

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním, měl doručenou dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena předsmluvním formulářem, návrhem na uzavření smlouvy a oznámením o schválení úvěru, jakož i splátkovým kalendářem soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 95,90% ročně jako pevnou na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit celkem [částka] v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka], když tato splátka zahrnovala též úhradu za pojištění (měsíční splátka bez pojištění činila [částka]). Splátky měly být hrazeny nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle splátkového kalendáře splatnost první splátky připadala na [datum] a splatnost poslední 48. na [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o schválení úvěru. Oznámení žalovaný osobně převzal [datum], jak doloženo dodejkou (č. l. 16 spisu). Žalobkyně tvrdila, a kartou klienta doložila, že žalovanému dne [datum] byl vyplacen úvěr ve výši [částka]. Žalovaný vyplacení této částky nerozporoval. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, ocitl se v prodlení s úhradou první splátky, jejíž splatnost připadla na [datum] a druhé splátky, jejíž splatnost připadla na [datum], jak doloženo kartou klienta i výzvou k zaplacení datovanou [datum]. V uvedené výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě uvedených splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila, a vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do deseti dnů od data odeslání oznámení částky [částka] (viz oznámení ze dne [datum]). Z žalobních tvrzení, podpořených kartou klienta, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobkyni [částka] (prostřednictvím [anonymizováno], s. p.).

4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená dne [datum] je smlouva absolutně neplatná a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitel, tak jak jej vymezuje § 419 o. z.. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně a to podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z.. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 95,90% ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 3,6% ročně, zpracovaná [anonymizováno] národní bankou v rámci systému [příjmení] (č. l. 31 spisu), pak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 95,90% ročně, byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z databáze [obec] národní banky o průměrných úrokových sazbách za daný typ spotřebitelského úvěru, neboť v ní je promítnuta jak minimální, tak maximální možná výše úrokových sazeb v bankovních sektorech. Tento listinný důkaz pak podpořil závěr soudu o nemravnosti úroku.

5. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnou, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, když sama uvedla, že s účinností od [datum] je držitelem povolení [obec] národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Její konání, kdy požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje při tom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. [příjmení] šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrné vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany, a to ani s odkazem na autonomii vůle ani s odkazem na to, že žalovaný si byl vědom výše úrokové sazby.

6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které bylo mezi účastníky poskytnuto, je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z., a to jako případné plnění bez právního důvodu. Jak bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalovanému [částka] dne [datum], když žalovaný žalobkyni vrátil [datum] - [částka]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku [částka], tedy získal v tomto rozsahu majetkový prospěch bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z., je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil tedy o částku [částka]. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu částky [anonymizována dvě slova] jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění, která byla učiněna v dopise ze dne [datum]. Dle této výzvy mělo být plněno do deseti dnů, tzn. do [datum]. Pokud tak žalovaný neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., a stíhá jej povinnost k úhradě též úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila 10% ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení od data pozdějšího, od [datum] soud vázán žalobním petitem ji v tomto směru vyhověl (viz výrok I. rozsudku).

7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. V této souvislosti uvádí, že částka [částka] představovala smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou však existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvních pokut utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Ujednání o smluvní pokutě v úvěrové smlouvě tak nebylo soudem shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh.

8. Soud sice k důkazu provedl pracovní smlouvu, potvrzení o průměrném výdělku, hodnocení klienta, výplatní lístky, potvrzení o příjmu, pojištění o schopnosti splácet, informace o pojištění, jimiž žalobkyně prokazovala, že se dostatečně zabývala úvěruschopností klienta – žalovaného před uzavřením smlouvy, jakož i výši sjednaného pojištění, avšak s ohledem na shora prezentovaný právní závěr z těchto listinných důkazů soud nedovodil pro věc žádných významných zjištění.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch částečný ve věci, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutné při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěch ve věci zvážit míru úspěch v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávka, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu účastníků řízení vycházel též z požadovaných úroků a úroků z prodlení a tyto kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. Dospěl k závěru, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný.

10. Při určení lhůty splatnosti částky uvedené ve výroku I. daného rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.