5 C 267/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do částky částka, co do úroku ve výši 95,9% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, částky částka (smluvní pokuty), úroku ve výši 95,9% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši částka dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,9% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dubnem rok. Součástí všech splátek jistiny úvěru a úroku byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši částka. Žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřovala. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, na upomínky nereagoval, došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, když žalovaný se ocitl v prodlení 65 dnů u splátky číslo splatné datum. K datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Prodlením žalovaného vnikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky částka a to za období datum do datum ve výši částka. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částka dne datum. příjmení částka odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním, měl doručenou dnem datum podle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena předsmluvním formulářem, návrhem na uzavření smlouvy a oznámením o schválení úvěru, jakož i splátkovým kalendářem soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem dne datum smlouvu o úvěru číslo. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 95,90% ročně jako pevnou na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částka v pravidelných 48 měsíčních splátkách po částka, když tato splátka zahrnovala též úhradu za pojištění (měsíční splátka bez pojištění činila částka). Splátky měly být hrazeny nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle splátkového kalendáře splatnost první splátky připadala na datum a splatnost poslední 48. na datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum informovala žalovaného o schválení úvěru. Oznámení žalovaný osobně převzal datum, jak doloženo dodejkou (č. l. 16 spisu). Žalobkyně tvrdila, a kartou klienta doložila, že žalovanému dne datum byl vyplacen úvěr ve výši částka. Žalovaný vyplacení této částky nerozporoval. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, ocitl se v prodlení s úhradou první splátky, jejíž splatnost připadla na datum a druhé splátky, jejíž splatnost připadla na datum, jak doloženo kartou klienta i výzvou k zaplacení datovanou datum. V uvedené výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě uvedených splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně následně dopisem ze dne datum úvěr zesplatnila, a vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do deseti dnů od data odeslání oznámení částky částka (viz oznámení ze dne datum). Z žalobních tvrzení, podpořených kartou klienta, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, bylo zjištěno, že žalovaný dne datum uhradil žalobkyni částka (prostřednictvím anonymizováno, s. p.).

4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená dne datum je smlouva absolutně neplatná a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitel, tak jak jej vymezuje § 419 o. z.. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně a to podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z.. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 95,90% ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 3,6% ročně, zpracovaná anonymizováno národní bankou v rámci systému příjmení (č. l. 31 spisu), pak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 95,90% ročně, byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z databáze obec národní banky o průměrných úrokových sazbách za daný typ spotřebitelského úvěru, neboť v ní je promítnuta jak minimální, tak maximální možná výše úrokových sazeb v bankovních sektorech. Tento listinný důkaz pak podpořil závěr soudu o nemravnosti úroku.

5. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnou, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, když sama uvedla, že s účinností od datum je držitelem povolení obec národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Její konání, kdy požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje při tom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. příjmení šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrné vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Jde o jednání věřitele, které nemůže požívat právní ochrany, a to ani s odkazem na autonomii vůle ani s odkazem na to, že žalovaný si byl vědom výše úrokové sazby.

6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které bylo mezi účastníky poskytnuto, je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z., a to jako případné plnění bez právního důvodu. Jak bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalovanému částka dne datum, když žalovaný žalobkyni vrátil datum - částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku částka, tedy získal v tomto rozsahu majetkový prospěch bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z., je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil tedy o částku částka. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu částky anonymizována dvě slova jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění, která byla učiněna v dopise ze dne datum. Dle této výzvy mělo být plněno do deseti dnů, tzn. do datum. Pokud tak žalovaný neučinil, dnem datum se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., a stíhá jej povinnost k úhradě též úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila 10% ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení od data pozdějšího, od datum soud vázán žalobním petitem ji v tomto směru vyhověl (viz výrok I. rozsudku).

7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. V této souvislosti uvádí, že částka částka představovala smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou však existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvních pokut utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Ujednání o smluvní pokutě v úvěrové smlouvě tak nebylo soudem shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh.

8. Soud sice k důkazu provedl pracovní smlouvu, potvrzení o průměrném výdělku, hodnocení klienta, výplatní lístky, potvrzení o příjmu, pojištění o schopnosti splácet, informace o pojištění, jimiž žalobkyně prokazovala, že se dostatečně zabývala úvěruschopností klienta – žalovaného před uzavřením smlouvy, jakož i výši sjednaného pojištění, avšak s ohledem na shora prezentovaný právní závěr z těchto listinných důkazů soud nedovodil pro věc žádných významných zjištění.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl úspěch částečný ve věci, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne datum, kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutné při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěch ve věci zvážit míru úspěch v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávka, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu účastníků řízení vycházel též z požadovaných úroků a úroků z prodlení a tyto kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. Dospěl k závěru, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný.

10. Při určení lhůty splatnosti částky uvedené ve výroku I. daného rozsudku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).