5 C 295/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v rozsahu úroku ve výši 4,06% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do částek [částka], [částka], [částka], co do úroku ve výši 8,38% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronické platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z jistiny, tj. z částky [částka] za období do [datum], dále kapitalizovaného úroku ve výši [částka] z jistiny do [datum], dále požadovala úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 12,44% ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným den [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tento splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], kdy první splátka byla splatná [datum] a každá další vždy k 20 dni v měsíci. [právnická osoba] (dále jen bankou) a žalovaným bylo sjednáno úročení peněžních prostředků neměnnou sazbou ve výši 12,44% ročně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit platby dle sazebníku poplatků. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, banka proto s účinností ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Rovněž uplatnila právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Dne [datum] byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný od postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobou uplatněná částka je tvořena dlužnou jistinou úvěru [částka] a dlužnými poplatky a smluvní pokutou ve výši [částka]. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně.

2. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyzval žalobkyni, aby předložila důkaz, z něhož bude zřejmé, že mezi stranami smlouvy o půjčce ze dne [datum] byl sjednán úrok ve výši 12,44% ročně a zároveň aby specifikovala jednotlivé poplatky a výši smluvní pokuty, které požadovala v souhrnné výši [částka].

3. Žalobkyně na shora uvedené usnesení reagovala podáním doručeným soudu dne [datum]. Uvedla, že částka [částka] představuje součet poplatků ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Poplatky ve výši [částka] jsou tvořeny poplatkem ve výši [částka] za písemné upomínky ze dne [datum] a [datum], vyúčtovaných v souladu se smlouvou ([anonymizováno] x [částka]) a dále z poplatku ve výši [částka] za pojištění schopnosti splácet za měsíc říjen, listopad, prosinec [rok] a leden a únor roku [rok] (tj. [anonymizováno] x [částka] – [částka]). Ke smluvní pokutě uvedla, že pro případ porušení smlouvy stran žalovaného byla sjednána pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta [částka] byla účtována z jistiny ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. K výši úroku z úvěru uvedla, že tato je požadována v souladu s úrokem, za který poskytovaly banky domácnostem úvěry na spotřebu s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně, neboť předmětný úvěr byl poskytnut na 36 měsíců. V rozhodné době uzavření smlouvy tj. [datum] činila roční úroková sazba úvěrů na spotřebu domácnostem dle statistiky ČNB 8,38 % ročně. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět o 4,06% ročně na sazbě úroku z úvěru (12,44% - 8,38%) za období od [datum] do zaplacení z požadované jistiny, tj. z částky [částka] (jak upřesnil její právní zástupce na jednání soudu dne [datum]).

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, tj. v rozsahu úroku z částky [částka] ve výši 4,06% ročně od [datum] do zaplacení, a to dle § 96 odst. 1 o. s. ř., soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§96 odst. 3, 4 o. s. ř.).

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci zůstal pasivní, soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. U jmenovaného byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř..

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi původním věřitelem, [právnická osoba] (dále jen banka) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách, úvěrech, kontokorentních úvěrech specifikované v příloze této smlouvy, byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. [příjmení] dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, jak doloženo oznámením (listinný důkaz na č. l. 24 spisu). Oznámení bylo dáno k poštovní přepravě [datum], jak doloženo podacím archem (č. l. 40 spisu).

7. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z rámcové smlouvy, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, jakož i z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 39,90% ročně (nikoli žalobkyní tvrzených 12,44% ročně, posléze ponížených na 8,38% ročně). Žalovaný se zavázal [částka] včetně úroku uhradit v 36 měsíčních splátkách po [částka], při splatnosti první splátky připadající na datum [datum], a při splatnosti poslední splátky připadající na [datum]. Žalovaný se rovněž zavázal k úhradě poplatku za pojištění ve výši [částka] měsíčně. S ohledem na obsah akceptace návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne [datum] došlo mezi smluvními stranami ke změně data první splátky na [datum] a data poslední splátky na [datum]. [příjmení] pro žalovaného vedla účet číslo [bankovní účet], a to na základě rámcové smlouvy o postupování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum]. Na tento účet dne [datum] zaslala částku [částka], představující čerpanou půjčku. Uvedené vzal soud za prokázané z výpisu z uvedeného účtu žalovaného. [příjmení] dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému zesplatnění půjčky, dluh vyčíslila celkovou částkou [částka], z toho jistina činila [částka].

8. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, shora jmenovanou bankou, a žalovaným, považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele (tak jak jej vymezuje § 419 o. z.). Druhou smluvní stranou byla banka a to podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z.. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřeným, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, který podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru (tak jak byla k důkazu žalobkyní navržena) činila 8,38% ročně. Tato v sobě promítala i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a soud ji proto použil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi smluvními stranami smlouvy o úvěru, a to z pohledu její přiměřenosti. Sama žalobkyně touto úrokovou sazbou argumentovala. Je však třeba uvést, že tato úroková sazba nebyla sjednána v úvěrové smlouvě, v úvěrové smlouvě byla sjednána podstatně vyšší úroková sazba, a to 39,90% ročně. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel sjedná úrok nepřiměřený, tedy ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 39,90% ročně a byl sjednán jako pevný, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, mnohonásobně převyšující průměrné úrokové sazby pro daný typ úvěru. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Je pak lhostejné, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení úroku mnohem nižšího, a to 8,38% ročně, když tento nemá oporu v uzavřené smlouvě o úvěru, na této výši se strany smlouvy nedohodly. Pokud žalobkyně se domáhala úroku nižšího než ve smlouvě sjednaného, nelze k tomuto požadavku přihlédnout, protože podstatné je to, co bylo sjednáno, neboť rozhodným okamžikem pro posouzení platnosti právního jednání je okamžik jeho učinění. Zde lze zmínit rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který obdobnou věc řešil.

9. Lze shrnout, že uzavřená smlouva o úvěru mezi bankou a žalovaným je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah právního předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně a žalovaného posoudil jako vztah vzniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že právní předchůdce žalobkyně byl profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a jeho konání, pokud sjednává úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatně o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že sjednáváním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] či [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kde krajský soud rozhodoval obdobné věci.

10. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které bylo žalovanému stran právního předchůdce žalobkyně poskytnuto, je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z., a to jako případné plnění bez právního důvodu. Jak bylo prokázáno, banka poskytla žalovanému [částka] a to dne [datum], vis výpis z účtu žalovaného. Žalovaný se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to o částku jistiny [částka], tedy získal v tomto rozsahu majetkový prospěch bez právního důvodu, a proto dle § [číslo] odst. 1 o. z, je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil, tedy o částku [částka]. V této souvislosti je nutné dodat, že žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na žalované částce uhradil více. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do rozsahu [částka], jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, a to rovněž co do zákonného úroku z prodlení, který má oporu v § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jeho právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzva k úhradě peněžitého plnění byla obsažena v oznámení o zesplatnění půjčky ze dne [datum]. V tomto oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě peněžitého plnění do deseti dnů od [datum]. Dle obsahu tohoto oznámení měl žalovaný plnit do [datum], pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroku z prodlení.

11. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl co do zbývající části předmětu sporu, tak jak z výroku rozsudku pod bodem III. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky byla též smluvní pokuta ve výši [částka], i v tomto směru byla žaloba zamítnuta, neboť ujednání o smluvní pokutě patří do oddílu 3 utvrzení dluhu o. z., konkrétně upraveno v ustanovení § 2048 a následující o. z., a bylo sjednáno pro případ porušení povinnosti žalovaného včas a řádně hradit sjednaný závazek. Toto ujednání o smluvní pokutě však má akcesorickou povahu a je závislé na závazku hlavním. Tento však byl shledán soudem neplatným, proto bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě, jakož i ujednání o poplatcích za upomínky, včetně sjednaného pojistného. Soud sice k důkazu provedl sazebník a všeobecné obchodní podmínky, avšak s ohledem na shora prezentovaný závěr z těchto listin nedovodil žádné pro věc významné zjištění.

12. V daném případě byl návrh co do výše úroku 4,06% ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení vzat zpět, pro pochybení žalobkyně, žalobkyně by proto byla povinna hradit náklady řízení žalovaného dle § 146 odst. 2 první věta o. s. ř.. Pokud jde o částku vymezenou ve výroku III. daného rozsudku, v tomto rozsahu byla žalobkyně neúspěšná, co do rozsahu vymezeném ve výroku II. pak byla úspěšná. Za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně měla úspěch co do 67% předmětu sporu, neúspěch co do 33% předmětu sporu, má proto právo na 34% svých účelně vynaložených nákladů. V této souvislosti je vhodné zmínit nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu účastníků řízení vycházel též z požadovaných úroků a úroků z prodlení a tyto kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za pět úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, částečné zpětvzetí žaloby, účast na soudním jednání, déle pěti režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 34% představuje částku [částka].

13. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, nařídil ve věci jednání. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2 však soudní poplatek by činil [částka], zbývá proto doplatit [částka]. Soud proto uložil účastníkům zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek na soudním poplatku ve výši [částka] dle míry úspěchu ve sporu, tj. žalobkyni 33%, žalovanému 67%.

14. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.