5 C 307/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] [anonymizováno] věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Rovněž uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak se domáhala úhrady žalobou uplatněné částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání, z nichž se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vždy včas a řádně omluvila. Žalovaná se ani k jednomu jednání nedostavila, telefonicky sdělila, že zaplatila [částka] jako splátku za leden, chtěla se domluvit na splácení.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek, z níž vzal za prokázané, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum]. Na žalobkyni jako postupníka byly postoupeny nesplacené spotřebitelské úvěrové pohledávky specifikované v datovém souboru. Z obsahu datového souboru bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ve výši [částka]. Postupitel dopisem ze dne [datum] informoval žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, rovněž ji vyzval k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Uvedl, že postoupená pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání).

4. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce – [právnická osoba] uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka], jež měl být splacen do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Dle této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do výše limitu [částka], při sjednané úrokové sazbě 5,75 % měsíčně. V článku VI. úvěrové smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení klienta se splacením jakékoli částky jeho povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka].

6. Lze uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle § 2395 a následující o. z., kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal umožnit žalované čerpání úvěru do výše [částka] Smlouva byla uzavřena v intencích § 1820 o. z., kdy byly použity prostředky komunikace na dálku, jež umožňovaly uzavření dané smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Žalobkyně tvrdila, že žalované byl úvěr poskytnut z bankovního účtu jejího právního předchůdce na její bankovní účet č. [bankovní účet], a to ve výši [částka]. Oznámením o postoupení pohledávek však tato tvrzení podpořena nebyla, neboť částka [částka] postoupená na žalobkyni se skládala nejen z neuhrazené jistiny, ale též poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání (zřejmé z obsahu oznámení o postoupení pohledávky). Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 307/2021-40, aby uvedla a prokázala, jaké částky byly původním věřitelem převedeny na účet žalované a jaká částka žalobou uplatněná je jistina, úrok, případně poplatky. Žalobkyně podáním ze dne [datum] sdělila, že prostředky byly žalovanou čerpány v období [datum] do [datum], když žalovaná k datu [datum] dlužila [částka] sestávající se ze součtu výběrů a poplatků ve výši [částka], z náhrady nákladů ve výši [částka] (3 x [částka]), z úroků za období čerpání ve výši [částka]. Z předložených potvrzeních o provedených platbách bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byly v období od [datum] do [datum] připisovány postupně částky v souhrnné výši [částka], tedy nikoli ve výši žalobkyní tvrzených [částka]. Zde je třeba zmínit, že žalovaná nerozporovala, že by peněžní prostředky, byť se nevyjádřila k jejich výši, neobdržela, bylo proto nadbytečné provádět dotaz na banku, zda žalovaná byla v daném období majitelem uvedeného účtu. Soud proto tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu označenou – loan application info, která není důkazem způsobilým prokázat, že na účet žalované bylo připsáno žalobkyní tvrzených [částka], neboť tato skutečnost z listiny nevyplývá. Z listiny se podává, že žalované měla být poskytnuta půjčka [částka] dne [datum] na základě smlouvy o půjčce [číslo] což je dokonce i jiné číslo smlouvy, než uvedené v oznámení o postoupení pohledávek (tam uvedeno číslo smlouvy [číslo]), navíc samotná smlouva o revolvingovém úvěru postrádá číslo. Z platební informace (listinný důkaz na č. l. 22 spisu) nelze uzavřít, že žalované na její účet byl poskytnut úvěr ve výši tvrzené žalobkyní. Lze však uzavřít, že žalobkyně potvrzeními o provedené platbě prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v období [datum] až [datum].

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ a to ve výši 5,75 % měsíčně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Ze systému [příjmení] byla zjištěna průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru ve výši 14,20 % ročně. V úvěrové smlouvě však byla sjednána úroková sazba mnohonásobně vyšší a to 69 % ročně. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, tak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci úrok činil 5,75 % měsíčně, tedy 69 % ročně, a byl sjednán jako pevný, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.

8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatným právním jednáním, pak vztah mezi účastnicemi by mohl posoudit podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení (na což žalobkyně v žalobě apelovala) konkrétně dle § 2991 a následující o. z. K učinění spolehlivého závěru o tom, oč se žalovaná na úkor žalobkyně, případně jejího právního předchůdce, bezdůvodně obohatila, bylo třeba mít prokázané nejen to, jaká částka byla na účet žalované z titulu uvedené úvěrové smlouvy poskytnuta, což bylo [částka] (jak uvedeno shora), ale i to jakou částku žalovaná z titulu uvedené smlouvy již zaplatila. Z platební informace (č. l. 22 spisu) nebylo možné spolehlivě uzavřít, kolik žalovaná již zaplatila, a jak žalobkyně uvedla v podání ze dne [datum] v částce [částka], jsou zahrnuty nejen výběry ale i poplatky, aniž by bylo zřejmé, o jaké se jedná a v jaké konkrétní výši. Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 307/2021-91, aby předložila důkaz, z něhož bude zřejmé, jakou souhrnnou částku žalovaná uhradila. Usnesení žalobkyně převzala dne [datum] a zůstalo bez patřičné reakce. Žalobkyně se na následně nařízené jednání nedostavila, aby ji soud mohl dát poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve stejném duchu jak učinil v usnesení ze dne [datum]. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, jakou částku jí, případně jejímu právnímu předchůdci, žalovaná již zaplatila. Jediné co bylo prokázáno byla platba ve výši [částka] dne [datum], tedy po podání žaloby, jak zřejmé z výpisu z účtu ze dne [datum] (listinný důkaz na č. l. 83 spisu). Vzhledem k tomu, že soud neměl dostatečně prokázané údaje potřebné k rozhodnutí o bezdůvodném obohacení, a to ty týkající se úhrad žalované, tyto žalobkyně neposkytla ani na výzvu soudu, a na jednání, kde by se jí dostalo poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. se nedostavila, nezbylo nic jiného, než žalobu zcela zamítnout. Soud pro úplnost uvádí, že ani žalovaná součinnost ve věci neposkytla, pouze telefonicky požádala o odročení jednání, v čemž jí bylo vyhověno. Platbu v jí tvrzené výši [částka] soudu neprokázala, byť byla usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 307/2021-92 k tomuto vyzvána a na další nařízené jednání se nedostavila, neomluvila.

9. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly.

10. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni, jako stranu ve sporu neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně zaplatila poplatek ve výši [částka] podle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku, podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. c) Sazebníku by soudní poplatek činil [částka], proto zbývá doplatit [částka]. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.