5 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vrácení daru a určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [anonymizováno] a pozemků p. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne [datum] se domáhala žalobkyně určení, že je výlučným vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], [anonymizováno], a pozemků p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy. Konstatovala, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Tyto nemovité věci žalovaný nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] a to 1/2 pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [anonymizováno] a tehdy pozemku [parcelní číslo] - nyní p. [číslo] darovací smlouvy se zřízením služebnosti užívání ze dne [datum] nabyl 1/2 pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [anonymizováno], 1/2 každého z pozemků p. [číslo] p. [číslo] zbývající nemovité věci. Žalovaný je jedním ze tří synů žalobkyně a sliboval jí, že se o ni vždy postará a bude s ní žít ve společné domácnosti. Za tímto účelem bylo mezi účastníky dohodnuto formou věcného břemene právo bezplatného spoluužívání s vlastníkem ve prospěch žalobkyně, a to pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [anonymizováno] a pozemku [parcelní číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. Toto ujednání účastníků bylo v zásadě naplňováno do prosince roku [rok], poté do poměru účastníků začala vstupovat nová známost žalovaného. Již v roce [rok] žalobkyně začala vnímat jistou nervozitu ve vztahu s žalovaným, a když na ni žalovaný se svojí přítelkyní přenesli péči o domácnost všech, v květnu [rok] jim sdělila, že vzhledem ke svému věku i [anonymizováno] stavu nemůže být jejich služkou, a aby ji nechali žít v klidu. Namísto toho žalovaný vůči žalobkyni začal svůj nátlak stupňovat. Neslušné a hrubé chování vůči ní se stalo ze strany žalovaného standardem. Žalovaný učinil takové opatření v domě, aby žalobkyně se musela uchýlit do jednoho pokoje a v kuchyni mohla být jen do 7:30 hodin kvůli přípravě své snídaně, kterou již musela jíst ve svém pokoji. Vztahy tak mezi účastníky nejsou takové, jaké by měly být mezi synem a matkou. Žalovaný jí sdělil, že jí odpojí elektřinu i do toho jediného jí užívaného pokoje, proto v zájmu zachování své lidské důstojnosti si požádala o umístění do domu seniorů v [obec], kam se odstěhovala v březnu roku [rok]. Posléze vyšlo najevo, že v předmětných žalovanému darovaných nemovitostech, zjevně není vůbec vítána, žalovaný se k ní čím dál tím hůře a hruběji choval. Žalovaný ji zlikvidoval její věci, když si chtěla je odvézt za přítomnosti svého druhého syna [jméno],„ seřval“ je žalovaný oba. Chování žalovaného i jeho přítelkyně žalobkyně vnímá jako jistou formu psychického [anonymizováno]. Po zvážení všech okolností požádala žalovaného o vrácení daru. Na její dopis bylo reagováno žalovaným a posléze jeho právním zástupcem s tím, že není důvod dar vracet. Žalobkyně má za to, že žalovaný se k ní chová zavrženíhodným způsobem - hrubě, porušuje dobré mravy, a proto jej požádala o vrácení daru.

2. Žalovaný se domáhal zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou je nedůvodný. Uvedl, že vzájemné vztahy mezi účastníky nebyly nikdy zcela harmonické, žalovaný byl ze strany matky [příjmení] vystaven neustálým výtkám vůči jeho osobě (typu„ hajzl, lempl, línej“), což žalovaný řešil tak, že kontaktům s matkou se vyhýbal a trávil mnoho času v dílně nebo v garáži. Chování žalobkyně vůči žalovanému se stalo neúnosným, proto žalovaný někdy v roce [rok] sdělil žalobkyni, že se od ní odstěhuje a že si najde vlastní bydlení. Žalobkyně na to reagovala přemlouváním, aby z domu se neodstěhoval s tím, že v té době dům mu darovala právě proto, aby se žalovaný neodstěhoval. Žalovaný si v roce [rok] našel přítelkyni, žalobkyně někdy v dubnu [rok] navrhla, že si s žalovaným vymění pokoj, neboť žalovaný společně s přítelkyní a o víkendech i její dcerou obýval pouze jeden pokoj, přičemž žalobkyně obývala sama dvě větší místnosti. Žalovaný proto všechny pokoje zrekonstruoval, přičemž jeho přítelkyně se v květnu [rok] k němu nastěhovala. Po nějaké době začaly vznikat obdobné spory mezi žalobkyní a družkou žalovaného, jako vznikaly dříve mezi žalovaným a žalobkyní. Družka žalovaného se kvůli sporům se žalobkyní dokonce dvakrát od žalovaného odstěhovala do svého původního bydliště. Žalobkyně na to reagovala tím, že žalovanému slibovala změnu svého přístupu k němu i k jeho družce, nicméně po krátké době se chovala stejným způsobem. V dubnu [rok] si žalovaný pořídil psa, což byl další důvod neshod mezi účastníky s tím, že žalobkyně se ho bojí. Žalobkyně psa opakovaně zbila, což vedlo k dalším sporům. Žalobkyně někdy v březnu [rok] se odstěhovala z předmětné nemovitosti na neznámé místo. Žalovaný se obává, že žalobkyně může mít psychické potíže, které mohou být příčinou jejího chování, když sama opakovaně sdělila, že má problémy s hlavou. Žalovaný užívá dům v [anonymizováno], žalobkyni nikdy nebránil v jeho užívání, jednostranně se žalobkyně rozhodla odstěhovat, což také učinila. Žalovaný žalobkyni rozhodně neublížil ani se vůči ní nechoval v rozporu s dobrými mravy do té míry, aby tato se mohla domáhat vrácení daru.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z účastnických výpovědí bylo prokázáno, že žalobkyně je matkou žalovaného. Z darovací smlouvy uzavřené dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně darovala žalovanému jednu ideální polovinu rodinného domu [adresa] se stavební parcelou [číslo] ideální polovinu zahrady [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Právní účinky vkladu vznikly [datum] Darovací smlouvou ze dne [datum] darovala žalobkyně žalovanému ideální jednu polovinu stavební parcely [číslo] jejíž součástí byl dům [adresa] v [anonymizováno], ideální polovinu zahrady p. [číslo] ideální polovinu zahrady [číslo] jakož i pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek] (dále jen předmětné nemovitosti). Rovněž bylo zjištěno z obsahu darovací smlouvy, že byla zřízena služebnost spočívající v oprávnění žalobkyně spoluužívat st. [parcelní číslo] spolu s domem, který je její součástí a zahradu [parcelní číslo] včetně vedlejších staveb a příslušenství, s jejich vlastníkem. Věcné břemeno bylo zřízeno bezúplatně na dobu neurčitou. Účastníci řízení nesporovali, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl žalobce shora uvedenými darovacími smlouvami od své matky, stejně tak i další nemovité věci, jak podpořeno výpisy z katastru nemovitostí a že vlastnictví nadále žalovanému svědčí.

5. Po právní stránce lze uzavřít, že mezi účastníky řízení byla platně dne [datum] uzavřena darovací smlouva v intencích § 628 a následující zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy. Touto smlouvou žalobkyně jako dárce bezplatně převedla žalovanému coby obdarovanému spoluvlastnický podíl na nemovitostech vymezených v darovací smlouvě a žalovaný dar přijal. Darovací smlouva měla písemnou formu, jak to vyžadovalo ustanovení § 628 odst. 2 zmíněného zákona. Jde-li o druhou darovací smlouvu, pak ta byla uzavřena dne [datum] v souladu s § 2055 a následující zákona č. 89/2012 Sb., měla písemnou formu, jak to vyžaduje ustanovení § 2057 odst. 1 zmíněného zákona Touto smlouvou žalobkyně jako dárce převedla bezplatně vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným ve smlouvě a žalovaný coby obdarovaný dar přijal. Lze shrnout, že žalovaný nabyl vlastnického práva k nemovitostem uvedených v obou darovacích smlouvách, tedy mimo jiné i k nemovitostem, u nichž se žalobkyně nyní domáhá určení předmětnou žalobou, že je jejich vlastníkem.

6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se k ní choval zavrženíhodným způsobem - hrubě porušoval dobré mravy, proto požádala jej o vrácení daru. Na podporu svého tvrzení předložila dopis adresovaný žalovanému, označený jako„ stanovisko matky - vrácení daru“ datovaný [datum]. Z obsahu dopisu bylo prokázáno, že žalobkyně odstoupila pro nevděk od darovací smlouvy z června roku [rok] a požádala o vrácení daru z roku [rok]. Důvody, jež jí vedly k uvedeným krokům, popsala následovně:„ …V květnu [rok], kdy v domácnosti byl i váš velký čtyřnohý kamarád, poprosila jsem [jméno] i tebe o to, abyste se více zapojili do péče o domácnost a také něco svého tu a tam vyprali a občas uvařili, že mi síly ubývají… jaká byla reakce, víš… Došlo k tomu, že jsem byla odkázána k tomu, abych přežívala v jednom pokoji v domě, a do kuchyně můžu, abych zachovala klid, kvůli přípravě své snídaně jen do 7:30 hodin, snídat mohu jedině v pokojíku…. Neumožňuješ mi užívat celý dům i pozemky… dostalo se mi sdělení, že mi odpojíš elektriku a radiátor i do toho jednoho pokojíku… Věcné břemeno nikdo nezrušil a ty jsi moje věci, pro které jsem si přijela po týdnu ozdravného pobytu ve [obec] v půli března, bez mého souhlasu a aniž by ses zeptal, zlikvidoval… křičeli jste na mě oba, když jsem přijela domů a ptala se, co to má všechno znamenat… když se mě přijel zastat tvůj bratr [příjmení], řval jsi i na něho … tvé chování vůči mně lze charakterizovat dle mého názoru již jako psychické i vlastně fyzické týrání“. Z předloženého podacího lístku bylo prokázáno, že dopis byl dán k poštovní přepravě a adresován žalovanému na adresu [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Lze uzavřít, že dopis se zcela jistě dostal do dispoziční sféry adresáta - žalovaného, když na tento reagoval dopisem ze dne [datum] a následně dopisem ze dne [datum] (prokázáno obsahem jednotlivých dopisů).

7. Soud je toho názoru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán snahou o nápravu žalobkyně tvrzeného nesouladu zápisu v katastru nemovitostí (výlučné vlastnictví žalovaného k předmětným nemovitým věcem) se skutečným stavem, kdy dle názoru žalobkyně jsou po odvolání daru nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví.

8. Jde-li o darovací smlouvu z [datum], pak s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. je nutné otázku vrácení daru posuzovat v intencích § 630 zákona č. 40/1964 Sb., neboť byla-li darovací smlouva uzavřena před [datum]. Je nutné nárok na vrácení daru poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po [datum]. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, respektive pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by mu - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení. Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě, ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1841/2020. U darovací smlouvy ze dne [datum] pak odvolání daru pro nevděk je nutné posuzovat v intencích § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tedy občanského zákoníku platného a účinného od 1. 1. 2014.

9. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

10. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit.

11. S ohledem na shora uvedené i přesto je podstatné a společné pro obě právní úpravy to, aby vrácení daru, odvolání daru pro nevděk jako projev vůle dárce - žalobkyně se dostalo do dispoziční sféry adresáta – obdarovaného - žalovaného, aby mohlo přivodit zamýšlené právní následky. To v daném případě bylo splněno. Dopis žalobkyně datovaný [datum], se dostal do dispoziční sféry žalovaného (blíže pojednáno níže).

12. K platnosti právního úkonu (jednání) dárce - žalobkyně směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb.) případně zjevné porušení dobrých mravů úmyslně nebo z hrubé nedbalosti obdarovaným (§ 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.), neboť jen tak při současném splnění zákonných předpokladů podle uvedených ustanovení, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu (jednání) dárce, to je zrušení darovacích smluv a obnovení jeho vlastnictví ex nunc - okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému - žalovanému, což v daném případě bylo nejpozději [datum], neboť dopis žalovaného jako reakce na odvolání daru žalobkyní byl datován [datum], nejdříve [datum] dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., když dopis byl dán k poštovní přepravě [datum], jak doloženo podacím lístkem. V tomto hmotněprávním úkonu (jednání) žalobkyně, to je v dopise ze dne [datum], muselo být vymezeno konkrétní jednání žalovaného, kterým ve vztahu k žalobkyni měl hrubě porušit dobré mravy a které žalobkyni vedlo k vrácení daru (u darovací smlouvy z roku [rok]), či kterým by úmyslně nebo z hrubé nedbalosti žalovaný zjevně porušil dobré mravy (u darovací smlouvy z roku [rok]), a proto žalobkyně od darovací smlouvy z roku [rok] odstoupila a u darovací smlouvy z roku [rok] se domáhala vrácení daru (slovy příslušných zákonných ustanovení). Soud se proto zabýval tím, zda k jednání vymezenému v dopise ze dne [datum] skutečně došlo, tedy zda se ho žalovaný vůči žalobkyni dopustil a zda takové jednání naplňuje intenzitu potřebnou pro to, aby odvolání daru či odstoupení od darovací smlouvy vedlo ke zrušení obou darovacích smluv a obnovení původních vlastnických vztahů.

13. Žalobkyně v dopise ze dne [datum] vymezila chování žalovaného tak, že v květnu [rok] jej i jeho přítelkyni [jméno] poprosila o to, aby se zapojili do péče o domácnost, na což mělo být reagováno tím, že žalobkyně byla odkázána na přežívání v jednom pokoji v domě, do kuchyně mohla kvůli přípravě snídaně jen do 7:30 hodin a snídat mohla jedině v pokojíku, dostalo se jí sdělení, že ji odpojí elektřinu a radiátor do pokoje. Soud proto zjišťoval, zda skutečně se žalovaný daného jednání dopustil. 14. [jméno] žalobkyně uvedla, že výměnu pokojů, na základě které by užíval žalovaný s [jméno] (svědkyní [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] – manželkou žalovaného) pokoj za obývacím pokojem a obývací pokoj a žalobkyně pokoj za kuchyní, nabídla sama žalobkyně již po [anonymizováno] roku [rok] a od jara [rok] byla výměna pokojů zrealizována. V tomto směru výpověď žalobkyně se shoduje s výpovědí žalovaného a koresponduje i se svědeckou výpovědí [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobkyně vymezeném v dopise z [datum], že byla odkázána, aby přežívala v jednom pokojíku, když sama způsob užívání jednotlivých místností v domě [adresa] v [anonymizováno] navrhla. Rovněž žalobkyně v dopise ze dne [datum] uvedla, že žalovaného (i [jméno]) požádala v květnu [rok], aby se více zapojili do péče o domácnost, avšak ve své účastnické výpovědi uvedla, že prakticky žalovaného neviděla od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] a to i přesto, že bydleli pod jednou střechou. Uvedla, že syna viděla jednou v září [rok], kdy si šla do spíže pro potraviny a on seděl v kotelně, a na dotaz, zda ji bere jako matku, odpověděl kladně. [jméno] v účastnické výpovědi uvedla, že ani žalovaný, ani svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] jí neřekli, že může užívat kuchyň jen do 7:30 hodin. Žalovaný jí nikdy nelimitoval, jak časově, tak prostorově v užívání domu [adresa] v [anonymizováno]. Limitována byla, jak sama žalobkyně uvedla, [jméno], která přišla do kuchyně i se psem a žalobkyně měla strach, že na ní pes skočí a bude zraněná. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že nikdo, tedy ani žalobkyně, nebyl limitován časem při užívání kuchyně, pes byl sice jistou komplikací ve vzájemném soužití účastníků, ale pokud byl žalovaný i svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] v práci, kdy dělali oba na směny, pes byl v kleci a žalobkyně se mohla po nemovitosti pohybovat. Rovněž slyšená svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], vnučka žalobkyně a neteř žalovaného uvedla, že pouze v jediném případě, kdy navštívili žalobkyni, byl pes na volno na zahradě, jinak byl zavřený. Jmenovaná svědkyně nepotvrdila, že žalovaný limitoval žalobkyni v časovém užívání kuchyně či prostorovém užívání daného domu. Pokud svědkyně uvedla, že nemohla již se volně pohybovat podobně, jak byla v dětství zvyklá, tedy probíhat všechny pokoje až do maštale, jednalo se, dle názoru soudu, o výsledek rozděleného užívání, a to žalobkyní nabídnutého, jednotlivých místností v domě. K tomu soud uvádí, že je logickým vyústěním společného dvougeneračního soužití v jedné nemovitosti vymezení prostor, prostor sloužících k užívání toho kterého člena domácnosti a s tím související i právo na respektování soukromí. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalobkyně a bratr žalovaného sice vypověděl, že od matky se dověděl, že od [jméno] má vymezené hodiny v kuchyni, avšak sama žalobkyně ve své výpovědi toto negovala a sám svědek měl informaci zprostředkovanou, tedy nezaznamenal ji svými smysly. Soud proto uzavřel, že tvrzení žalobkyně obsažené v dopise ze dne [datum], že mohla do kuchyně jen do 7:30 hodin, nebylo pravdivé, žalovaný jako obdarovaný ji nelimitoval časově v užívání společné kuchyně a neučinila tak ani jeho manželka, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně].

15. Žalobkyně dále argumentovala v dopise ze dne [datum] tím, že se jí dostalo sdělení, že ji odpojí žalovaný elektriku a radiátor do jí užívané místnosti. V účastnické výpovědi uvedla, že žalovaný jí toto neřekl, shodně vypověděl i žalovaný. Daného sdělení se jí mělo dostat od svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], která však takovéto tvrzení ve svědecké výpovědi odmítla. Žádný ze soudem slyšených svědků nebyl osobně přítomen toho, že by svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyhrožovala žalobkyni odpojením přívodu elektřiny a radiátoru v místnosti užívané žalobkyní. Spolehlivě lze proto uzavřít, že žalovaný nikdy neřekl žalobkyni, že jí odpojí přívod elektřiny do místnosti, ani neuzavře radiátor v místnosti užívané žalobkyní, naopak po celou dobu společného soužití hradil výlučně veškeré náklady na bydlení. Žalobkyně ani netvrdila, že by odpojení elektřiny či radiátoru žalovaný kdy realizoval.

16. Žalobkyně v dopise ze dne [datum] jako důvod odvolání daru dále uvedla, že žalovaný jí zlikvidoval věci, což zjistila po svém příjezdu z ozdravného pobytu ve [obec] v půlce března roku [rok], tím nabyla dojmu, jako by už dále neměla žít a neměla právo v domě být a pobývat. Když si přijela pro věci do [anonymizováno], tak na ní žalovaný i svědkyně [celé jméno žalobkyně] křičeli, a když jí na pomoc přijel i bratr žalovaného, svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], tak žalovaný řval i na něho. Chování žalovaného vůči její osobě charakterizovala jako psychické i fyzické týrání. Z obsahu daného dopisu datovaného [datum] a účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně si zažádala v lednu [rok] o umístění do domu seniorů v [obec], kde se [datum] uvolnilo místo a žalobkyně se tam odstěhovala. Pro věci do [anonymizováno] jela autobusem, žalovaný na ní tehdy řval, měl obličej blízko jejího, že to byly hadry a odvezl je do sběrného dvora, proto volala synovi [příjmení], aby přijel, což učinil a žalovaný se s ním pohádal. Žalobkyně uvedla, že hrubé a vulgární výrazy vůči její osobě žalovaný nepoužil, což koresponduje i s účastnickou výpovědí žalovaného, výpovědí svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], navíc v odvolání daru ani žalobkyně užití vulgárních výrazů stran žalovaného neuvedla. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo prokázáno, že žalobkyni z [anonymizováno] odstěhoval nadvakrát, poprvé měla žalobkyně věci připravené, pouze se naložily a odvezly, čemuž asistoval i syn svědka, svědek [jméno] [celé jméno žalovaného]. Při stěhování žádné problémy nebyly. Při druhém stěhování, asi po měsíci, když žalobkyně požadovala odvézt zbytek věcí, na ní žalovaný řval, že tam už žádné věci nemá, žádné vulgární výrazy nepoužíval. Nakonec věci žalovaný nevyhodil, ale našel v garáži a žalobkyně je dostala zpět, jak svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] vypověděl, a v tomto směru jeho svědecká výpověď koresponduje i s obsahem účastnické výpovědi žalobkyně, která potvrdila převzetí věcí. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], vnuk žalobkyně a synovec žalovaného, potvrdil stěhování žalobkyně z [anonymizováno], byť uvedl, že se stěhovalo na čtyřikrát, zatímco jeho otec, svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], nadvakrát, nebyl přítomen konfliktu při stěhování mezi žalobkyní a žalovaným ani mezi žalovaným a svědkem [jméno] [celé jméno žalovaného]. Vyjádřil se k jinému konfliktu, který byl vyvolán volně pobíhajícím psem žalovaného a svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], kdy konflikt vznikl mezi ním a oběma účastníky řízení, avšak tento konflikt nebyl vymezen v dopise ze dne [datum] jako důvod vedoucí žalobkyni k odvolání daru. Soud se proto tímto konfliktem nezabýval, i když byl shodně popsán svědkyní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyní. Pro danou věc byl právně irelevantním.

17. Lze uzavřít, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaný její věci zlikvidoval, když svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] vypověděl, že věci se našly a žalobkyně je dostala zpět, což žalobkyně sama v účastnické výpovědi potvrdila. Na druhé straně se jí podařilo prokázat, že žalovaný v pořadí při druhém stěhování z [anonymizováno] do [obec] na ní zvýšil hlas, tedy jejími slovy„ řval“ na ni. Takovéto zvýšení hlasu, bez užití jakýchkoliv vulgarismů s absencí fyzického násilí, případně hrubých urážek, kterým žalovaný kladl důraz na to, že věci žalobkyně byly dle jeho názoru„ staré hadry“, ještě nenaplňuje intenzitu požadovanou pro to, aby bylo na místě důvodně se domáhat vrácení daru (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb.) či přistoupit k odvolání daru pro nevděk dle § 2072, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Předpokladem úspěšného uplatňování práva žalobkyně jako dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování žalovaného coby obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, případně zjevné porušení dobrých mravů (§ 2072 odst. 1 uvedeného zákona). Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci a podobně. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 zmíněného zákona, případně § 2072 odst. 1 uvedeného zákona, nýbrž předpokladem aplikace těchto zákonných ustanovení je kvalifikované porušování morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Ve smyslu § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. se nevděkem rozumí chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb. tak vychází jen z hrubého porušení dobrých mravů. Soud však dospěl k závěru, že zvýšení hlasu žalovaného na žalobkyni při jejím stěhování, nepředstavuje takové závadné chování obdarovaného, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Jeho chování tak nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, takovémuto chování chybí značná intenzita, nejedná se ani o chování soustavné, nejedná se ani o chování, které by představovalo neposkytnutí potřebné pomoci žalobkyni. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, když dospěl k závěru, že podmínky pro odvolání daru nebyly naplněny. Žalobu zamítl poté, co v průběhu řízení účastníkům sdělil, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. a dle § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., kde se pak musí jednat o zjevné porušení dobrých mravů.

18. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně místním šetřením pro nadbytečnost, neboť aktuálně zjištěný stav nemovitosti v [anonymizováno], by neměl vliv na posouzení existence a intenzity nevhodného chování žalovaného popsaného v dopise žalobkyně ze dne [datum].

19. V daném případě byl žalovaný plně procesně úspěšný, měl by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud však užil dobrodiní, které skýtá ustanovení § 150 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, a to ani z části, když o aplikaci daného zákonného ustanovení předem účastníky řízení vyrozuměl. K užití § 150 o. s. ř. vedly soud nejen majetkové poměry žalobkyně, která dosahuje příjmu v podobě starobního důchodu ve výši [částka], z něhož si hradí náklady na bydlení částkou [částka] měsíčně, ale též její pokročilý věk – [anonymizováno] let, i to, že je invalidní, držitelka ZTP a nemajetná. Veškerý nemovitý majetek darovala právě žalovanému. Rovněž se rozhodla nadále s žalovaným neužívat dům [adresa] v [anonymizováno], odstěhovala se z něj do domova seniorů do [obec], a to i přesto, že jí svědčí věcné břemeno užívání předmětné nemovitosti. Rovněž nelze přehlédnout blízký příbuzenský vztah obou účastníků – vztah matky a syna, který byl dalším kritériem pro to, aby žalobkyni nebyla uložena povinnost uhradit náklady řízení svému synovi - žalovanému. I přesto, že žalovaný se bránil ještě před podáním žaloby vrácení daru, jak plyne z jeho korespondence datované [datum], [datum] a [datum], nebylo možné upřít žalobkyni její přesvědčení podat danou žalobu, byť s ní nebyla úspěšná. Lze jí přisvědčit v tom, že vztahy mezi účastníky nebyly a nejsou harmonické, o čemž se přesvědčil i soud, a ona mohla subjektivně vnímat chování žalovaného negativně, byť toto objektivně vzato nenaplňovalo intenzitu potřebnou pro vyhovění žalobě. Již samotná nedostatečná komunikace mezi účastníky a neochota žalovaného zavolat zpět žalobkyni na od ní zmeškaný hovor mohla důvodně vzbuzovat u žalobkyně představy o nezájmu o její osobu a její potřeby, když právě mezi předky a potomky by měl být nejhlubší citový vztah a panovat vzájemný respekt a tolerance. Za této situace při zhodnocení všech výše popsaných okolností dané věci, zatížit žalobkyni povinností k úhradě nákladů řízení žalovanému by bylo přílišnou tvrdostí a neodpovídalo by spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky řízení. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.