5 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], [částka], co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum] a doplněn podáními ze dne [datum] a [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] z jistiny, tj. z částky [částka] ve výši 8,5 % měsíčně za období od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným celkem ve třech případech smlouvu o revolvingovém úvěru. První smlouva byla uzavřena [datum], když touto smlouvou žalobkyně nedisponuje, druhá byla uzavřena [datum] a třetí [datum]. Na základě první z uvedených smluv dne [datum] bylo žalovanému poskytnuto [částka], na základě druhé smlouvy [datum] – [částka] a [datum] – [částka] a na základě třetí smlouvy [datum] poskytnuto [částka], [datum] – [částka] a [datum] – [částka]. Žalovaný uvedené částky nevrátil, k úhradě zbývá [částka], když úrok byl v jednotlivých smlouvách sjednán ve výši 8,5 % měsíčně. Dle článku VI. odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to kterékoli částky ve výši [částka]. Žalobou uplatněná částka pak představuje [částka] jako zmíněné náklady, které dosud uhrazeny nebyly. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě žalobou uplatněné částky. Předmětná pohledávka byla ze strany [právnická osoba] jakožto původního věřitele postoupena dne [datum] smlouvou o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba] Společnost [anonymizováno] uzavřela [datum] smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní.

2. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smluv o postoupení pohledávek a jejich seznamu. Z nich vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž pohledávky specifikované v přehledu byly postoupeny na společnost [právnická osoba] Posledně jmenovaná společnost [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze byly postoupeny na žalobkyni. V uvedených přílohách tak figurují pohledávky za žalovaným. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo oznámeno žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě částky [částka] do 3 dnů (viz listinný důkaz na č. l. 41 spisu). Žalovaný se k nařízeným jednáním nedostavil, neomluvil, soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce se z jednotlivých jednání včas a řádně omluvila.

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum], na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka]. Žalobkyně, jak tvrdila, nedisponuje uvedenou smlouvou o úvěru, soud tudíž nemohl její obsah zjistit. Měl však k dispozici výpis z účtu (listinný důkaz na č. l. 58 spisu), z něhož vzal za prokázané, že [datum] z účtu jeho majitele [právnická osoba] odešla platba ve výši [částka] ve prospěch účtu [bankovní účet]. Žalovaný nerozporoval, že uvedenou částku obdržel, nepředložil jediný důkaz o tom, že by ji právním předchůdcům žalobkyně či žalobkyni vrátil. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum]. Na podporu tohoto tvrzení smlouvu předložila. Z jejího obsahu bylo zjištěno, že ta byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na základě které se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši [částka], smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 8,5 % měsíčně a RPSN 258,02 % Smluvní strany se dohodly rovněž na tom, že žalovaný zaplatí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru (poplatek za čerpání). Na základě této smlouvy, dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovaným rozporována, došlo k čerpání částky [částka] žalovaným dne [datum] a částky [částka] dne [datum]. Uvedené bylo podpořeno opět výpisem z účtu původního věřitele, [právnická osoba], z něhož v uvedená data [datum] a [datum] odešla na účet shora specifikovaný platba v souhrnné výši [částka]. Žalovaný opět nerozporoval, že platby nepřijal, nepředložil důkaz o tom, že by cokoli na těchto částkách žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci uhradil. Dále žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla žalovanému poskytnuta [datum] částka [částka], [datum] částka [částka] a [datum] částka [částka]. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že ta byla uzavřena [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným, když na základě této smlouvy žalovanému měl být poskytnut úvěrový limit ve výši [částka] při sjednané úrokové sazbě 8,5 % ročně, kdy smluvní strany si rovněž dohodly poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každého čerpání úvěru. Rovněž v obou výše uvedených úvěrových smlouvách byla sjednána povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky úvěru ve výši [částka], a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Z předložených výpisů z účtu, jejichž majitelem byla společnost [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet tentýž, jak shora uvedený, odešla platba ve výši [částka] [datum], ve výši [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaný nerozporoval, že by uvedené částky neobdržel, rovněž nepředložil jediný důkaz o tom, že by tyto částky na účet žalobkyně, případně jejího právního předchůdce uhradil.

4. Jde-li první z uvedených, a žalobkyní tvrzených smluv o revolvingovém úvěru, jež měla být uzavřena [datum], pak tato k důkazu předložena nebyla, neboť jak žalobkyně uvedla, touto úvěrovou smlouvou nedisponuje. Soud proto nemohl po obsahové stránce smlouvu hodnotit, nemohl ani uzavřít, že mezi smluvními stranami byl sjednán úrok, který byl v žalobním petitu požadován v kapitalizované výši [částka]. Z předloženého výpisu z účtu vzal za zjištěné, že na účet žalovaného [datum] byla poukázána platba ve výši [částka] Touto platbou se proto žalovaný na úkor žalobkyně, resp. jejího právního zástupce bezdůvodně obohatil, je proto povinen bezdůvodné obohacení vydat v intencích § 2991 odst. 1 o. z. Jde-li o předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným, soud uzavřel, že se jedná o neplatná právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouvy mezi jejími účastníky byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady [číslo] a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Z obsahu obou úvěrových smluv totiž vyplývá sjednaný úrok 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně), který je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření obou smluv. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně), což však úroková sazba v předmětné věci více než 4x převyšuje. Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů – spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel, a to ani v jednom z uvedených případů, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvy hodnotit absolutně neplatnými jako celek (§ 580 o. z.). K tomuto závěru dále přispívá ujednání o povinnosti žalovaného platit v obou případech blíže nespecifický„ poplatek za čerpání“ ve výši 12,5 %, u něhož není zřejmé, jak byl vypočten, jaký je jeho účel a jaké skutečné náklady věřitele má pokrýt. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec odměny za zapůjčení finančních prostředků, jímž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takovéto poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky.

5. S ohledem na závěr o neplatnosti obou smluv předložených o revolvingovém úvěru soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému hotovost ve výši [částka], jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. v současné době žalobkyně, a to ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Jak zřejmé z žalobních tvrzení a z výše žalobou uplatněné částky [částka], lze uzavřít, že žalovaný na celkově poskytnuté částce uhradil [částka], soud proto co do žalobou uplatněné částky [částka] žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzvy se žalovanému dostalo dopisem ze dne [datum], dle jehož obsahu měl žalovaný plnit do 3 dnů, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej též povinnost k úhradě úroku z prodlení. V této souvislosti lze odkázat na ustanovení § 1968, § 1970 o. z. Jde-li o výši úroku z prodlení, pak tato k datu [datum] činila 8,25 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 9 % ročně. Soud proto co do 0,75 % ročně přestavující úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl (viz výrok II. rozsudku), když co do částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení vyhověl (viz výrok I. rozsudku).

6. S ohledem na shora vyslovený právní názor soud žalobu zamítl co do kapitalizovaného úroku [částka] i co do nákladů ve výši [částka], neboť v této souvislosti žalobkyně odkázala na obsah smluv o revolvingovém úvěru, které byly soudem shledány absolutně neplatnými.

7. Soud k důkazu sice provedl standardní informace o spotřebitelském úvěru a listinný důkaz označený jako loan application, z nichž však pro věc nedovodil žádných významných zjištění.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch co do 69 % předmětu sporu, neúspěch co do výše 31 % předmětu sporu, má proto právo na 38 % svých účelně vynaložených nákladů. Její náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za 3 úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, 3 režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, 2 úkony právní služby ve výši [částka] za 1 z nich, a to za doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, 2 režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 38 % z této částky představuje [částka]. Soud má za to, že podmínky ustanovení § 14b zmíněné vyhlášky byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů vedených zdejším soudem např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či EPR [číslo], a předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla [částka]. Soud pro úplnost dodává ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., že právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní upomínkou. Jde-li o lhůtu splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.