5 C 67/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o vyklizení nemovitých věcí

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci pozemkem St. p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitosti – pozemek St. parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. a obci [obec] a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobci. Žalobce uvedl, že je vlastníkem uvedených nemovitých věcí, když žalovaný neoprávněně do těchto nemovitostí zasahuje, tyto užívá bez právního důvodu. Žalovaný vlastnické právo k nemovitostem nenabyl a žádný jiný právní titul k užívání nemá.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a to vhozením do adresátem užívané schránky. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř..

3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí a informací o pozemku bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku St. [číslo], jehož součástí je stavba – [adresa] a pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše v k. ú. a obci [obec], zapsaných na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňská kraj, Katastrální pracoviště Klatovy (dále jen předmětné nemovité věci). Ve výpisu z katastru nemovitostí byla v poznámce spornosti označena listina – oznámení o podaném žalobním návrhu na určení práva Okresní soud v Klatovech sp. zn. 6 C 246/2010 ze dne [datum rozhodnutí]. V daném řízení jako žalobkyně vystupovala [jméno] [příjmení], žalobce byl v procesním postavení žalovaného, když na jeho straně jako vedlejší účastník vystupoval žalovaný [jméno] [příjmení]. Řízení bylo pravomocně zastaveno pro zpětvzetí žaloby usnesením č. j. 6 C 246/2010 – 517 ze dne [datum rozhodnutí] (prokázáno usnesením). Důvodem zpětvzetí žaloby byla uzavřená dohoda o narovnání ze dne [datum], jak uvedl právní zástupce žalobce. V aktuálním výpisu z katastru nemovitostí byla již tato poznámka spornosti odstraněna. Ve výpisu z katastru nemovitostí bylo dále evidováno usnesení PČR o zajištění majetku podle § 79d trestního řádu č. j. KRPP-5041-623/TČ-2010-030080 ze dne [datum rozhodnutí], které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 T 9/2015 – 9658 podle § 79f odst. 1, 3 trestního řádu, zatím nepravomocně, zrušeno (prokázáno obsahem usnesení Krajského soudu v Plzni). V této souvislosti je vhodné uvést, že usnesení PČR o zajištění majetku není a nebylo překážkou podání žaloby na vyklizení tohoto majetku.

5. Žalobce na jednání soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že žalovaný má nemovitosti uzamčené a žalobce tak k nim nemá přístup, musel by odstranit zámky. V roce 2010 měl s žalovaným uzavřenou kupní smlouvu na předmětné nemovité věci, avšak ta nebyla nikdy katastrálním úřadem vkladována, tedy žalovaný se nikdy vlastníkem předmětných nemovitých věcí nestal, byť od roku 2010 v nich začal bydlet a tyto užívat.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitých věcí od [datum], nabývacím titulem byla smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum], vlastníkem byl i v době vydání usnesení PČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. KRPP-5041-623/TČ-2010-030080, a je jím dosud. Pokud v roce 2010 měl uzavřenou s žalovaným kupní smlouvu, na základě které měl žalovanému předmětné nemovité věci prodat, pak žalovaný nikdy na základě této smlouvy nenabyl vlastnické právo, tedy nikdy se nestal vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Dle § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 platilo, že převádí-li se nemovité věci na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Žádný vklad do katastru nemovitostí realizován nebyl, žalovaný se tedy vlastníkem předmětných nemovitých věcí nestal, jinak by byl jako vlastník těchto nemovitých věcí zapsán v katastru nemovitostí, což se nestalo – prokázáno listinami uvedenými shora. Bylo proto nadbytečné za tímto účelem si vyžádat spis katastrálního úřadu, proto tento důkazní návrh soud zamítl.

7. Žalobce tvrdil, že nemá od nemovitých věcí klíče, tyto má žalovaný uzamčené. Za situace, kdy žalovaný nebrojil proti tomuto tvrzení, soud mu uvěřil, navíc lze si jen stěží představit, jak by tuto skutečnost mohl žalobce prokazovat. Zamezení v přístupu do předmětných nemovitých věcí vlastníku, je již samo o sobě zásahem do výkonu vlastnického práva. Bylo proto nadbytečné prokazovat, zda žalovaný tyto nemovitosti užívá, v jakém rozsahu, jak pravidelně, k jakému účelu, proto soud důkazní návrhy žalobce dotazy na [územní celek], za účelem zjištění, zda žalovaný má uzavřenou smlouvu o svozu komunálního odpadu či odběru energií, zamítl pro nadbytečnost. K tomuto kroku přistoupil i proto, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, na jednání se nedostavil, zůstal tedy zcela pasivním, tedy nerozporoval žalobní tvrzení. Za situace, kdy by jednání bylo odročováno za účelem zjišťování, zda žalovaný skutečně, a za jakým účelem, jak často předmětné nemovité věci užívá, představovalo by to další navýšení nákladů řízení žalobce (případně i žalovaného), což s ohledem na pasivitu žalovaného se soudu jevilo jako neefektivní. Soud tedy uzavřel, že k porušení výkonu vlastnického práva žalobce postačuje, že žalovaný tím, že předmětné nemovité věci ve vlastnictví žalobce má uzamčené, znemožnil žalobci výkon jeho vlastnického práva tj. s nemovitosti volně disponovat, obhospodařovat je, udržovat je, užívat je a podobně. Žalobce jako vlastník předmětných nemovitých věcí je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby a žalovaný jako ten, kdo ruší (jakýmkoli způsobem) pokojný výkon vlastnického práva je legitimován pasivně. Žalobce se proto právem dle § 1042 o. z., domáhal ochrany svého vlastnického práva žalobou na vyklizení, když žalovanému nesvědčí vlastnické právo ani jiný právní titul, na základě něhož by byl oprávněn předmětné nemovité věci užívat. Soud proto žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. K vyklizení stanovil lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

8. Předmětné nemovité věci jsou v katastru nemovitostí zapsány jako výlučné vlastnictví žalobce, byť žalobce tvrdil, že tyto jsou v SJM. Soud má za to, že i pokud by tomu tak bylo, pak každý z manželů by byl aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení. Manželé totiž mají v zásadě shodné prostředky ochrany svého postavení jako vlastník. Základem i zde je úprava ochrany vlastnického práva (§ 1040 a následující o. z.) a ochrana držby (§ 1003 a následující o. z.). Rozdílně od„ běžné“ ochrany vlastnického práva tu na straně oprávněné stojí jen manželé. Podle dlouhodobě ustáleného judikatorního výkladu měli právo domáhat se ochrany předmětu spadajícího do SJM vůči neoprávněným zásahům ze strany třetích osob oba manželé společně, ale zároveň i každý z nich samostatně, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu druhého (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 555/2002). Právo domáhat se ochrany vlastnického práva k věci v SJM měl tak samostatně každý z manželů ([spisová značka]). Jestliže se tedy manžel sám domáhá ochrany vlastnického práva k věci v SJM, nijak tímto druhého z manželů neomezuje, naopak brání společný majetek proti zásahům třetí osoby. Podání žaloby je tak procesním úkonem, a nepodléhá režimu § 713 odst. 3 o. z.. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 142 a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu. Jeho náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání, dále třemi režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Žalobci rovněž náleží náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestu k soudnímu jednání a zpět při ujetí celkem [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l, základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 511/2021 Sb.. Za uvedenou cestu přísluší rovněž náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] dle § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka].

9. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. V této souvislosti soud uvádí, že sám žalobce dopisem ze dne [datum] (listinný důkaz na č. l. 21 spisu), vyzval žalovaného k vyklizení předmětných nemovitých věcí do [datum]. Zároveň jej upozornil, že nebudou-li nemovité věci vyklizeny, bude podána žaloba o vyklizení z důvodu užívání předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu.