5 C 85/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], co do úroku ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen [název soudu] dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], úroku ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci odvozovala od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba] (dále jen banka). [příjmení] uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru optimální splátka [číslo] z níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného, a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí ve 120 pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 9 % ročně. [ulice] výše poskytnutého úvěru (odvislá od výše konsolidovaných závazků) byla stanovena v oznámení o ukončení čerpání úvěru, na základě něhož byl žalovanému [datum] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Jelikož žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru, banka využila svého práva a přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Žalobou uplatněná částka je tvořena z jistiny úvěru ve výši [částka], dlužného smluvního úroku ve výši [částka], dlužného úroku z prodlení ve výši [částka] a dlužných poplatků ve výši [částka] účtovaných dle ceníku. Žalovaný uvedenou částku neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal ve věci elektronický platební rozkaz dne [datum], proti němuž v zákonné lhůtě podal odpor žalovaný. Konstatoval, že nikdy nepodepsal smlouvu ani návrh smlouvy s akceptací. Návrh smlouvy s akceptací není shodný a žalovanému bylo poskytnuto o [částka] méně. Své vyjádření doplnil podáním ze dne [datum] (č. l. 94 spisu), že v důsledku svého pracovního úrazu se dostal do problémů s placením úvěru u banky, proto ji požádal o pozastavení splátek na 2 měsíce. [příjmení] odklad nepovolila, naopak denně četnými telefonickými hovory vyhrožovala, že zesplatní úvěr, podá exekuci. Pod tímto nátlakem byl žalovaný donucen dne [datum] podepsat návrh smlouvy, což učinil. Poukázal na to, že některé jím provedené platby nebyly bankou zaúčtovány, v návrhu na uzavření smlouvy je uvedena částka [částka], rovněž tak v akceptaci návrhu, avšak bankou tyto finanční prostředky nebyly žalovanému vyplaceny, případně připsány na jeho účet. [příjmení] tehdy věděla, že v jeho majetkových poměrech nastaly změny, tedy věděla, že bude mít problémy se splacením, a přesto ho donutila podepsat návrh smlouvy, tedy uzavřít smlouvu novou.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]) vyslovil svoji místní nepříslušnost, po právní moci svého usnesení věc postoupil [název soudu].

4. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a v rámci jednání konaného [datum] (v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) žalobkyně uvedla (ve svých podáních na č. l. 74, 181 spisu), že [částka] představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 % ročně z aktuálních dlužných částek za období od [datum] do [datum], když předložila podrobný rozpis dlužných částek, kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] byl kapitalizován za období od [datum] do [datum], a poplatek ve výši [částka] je poplatkem za zaslání upomínky ze dne [datum]. Úvěr byl poskytnut žalovanému [datum] na účet č. [bankovní účet], na němž byly evidovány pohledávky banky z úvěru. Žalobkyně požadovala, aby k prokázání zkoumání úvěruschopnosti při uzavření předmětné úvěrové smlouvy byla vyzvána banka. K částce [částka] uvedené v úvěrové smlouvě uvedla, že ta představovala celý úvěrový rámec včetně případné finanční rezervy, přičemž částka [částka] představovala částku skutečně poskytnutého úvěru (konsolidace dluhů smlouvy o optimální splátce [číslo] ve výši [částka], a smlouvy o službě„ bezúročná rezerva“ [číslo] ve výši [částka]. Uvedla, že žalovaný celkem z titulu smlouvy o optimální splátce uhradil [částka], a to jednotlivými platbami v rozmezí od [datum] do [datum] (v podání obsažena přehledná tabulka).

5. Okresní soud v Klatovech se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] a.s. jako postupníkem. Z obsahu smlouvy bylo zjištěno, že na [právnická osoba] a.s. byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze [číslo] v níž figuruje pohledávka za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo prokázáno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze [číslo] uvedené smlouvy, když v uvedené příloze figuruje pohledávka za žalovaným. [právnická osoba] (dále jen banka) dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na [právnická osoba] a.s., jak prokázáno oznámením (listinný důkaz na č. l. 53 spisu), jež bylo dáno k poštovní přepravě téhož dne, jak doloženo podacím archem (č. l. 89 spisu). Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (prokázáno listinným důkazem na č. l. 52 spisu), když toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo seznamem odeslaných oznámení.

6. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

7. Předně je třeba konstatovat, že návrh na uzavření smlouvy o optimální splátce [číslo] (dále jen návrh) předložený žalobkyní je totožného znění s návrhem předloženým k důkazu žalovaným (listinné důkazy na č. l. 36 a 110 spisu). Z jeho obsahu bylo prokázáno, že žalovaný jej dne [datum] podepsal při ověření jeho totožnosti dle občanského průkazu (č. l. 44 spisu), a požadoval po bance úvěr ve výši [částka], jež by splácel měsíční splátkou [částka], při celkovém počtu 120 splátek, roční úrokové sazby 9 %, RPSN 9,28 % za předpokladu, že úvěr ve výši [částka] bude zcela vyčerpán. Úvěr byl poskytnut výhradně za účelem úhrady dluhů žalovaného vůči bance – jednak dluhu ve výši [částka] z titulu spotřebitelského úvěru s datem vzniku [datum] čerpaného ve výši [částka] a jednak dluhu ve výši [částka] z titulu kontokorentního úvěru vzniklého dne [datum] v původní výši [částka]. Úvěr měl být čerpán tak, že banka použije výše uvedené části úvěru ke splacení těchto dluhů. Dne [datum], tedy tentýž den jako žalovaný podepsal návrh, byla podepsána jeho akceptace bankou, jak prokázáno akceptací návrhu (č. l. 45 spisu a shodně č. l. 118 spisu – opět obě listiny předložené účastníky řízení byly obsahově totožné). Soud tedy uzavřel, že tímto dnem, tj. dnem [datum], byla uzavřena smlouva o úvěru mezi bankou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dle § 2395 a následující o. z., což ostatně vyplynulo i z obsahu akceptace návrhu. Smlouva o úvěru má konsenzuální charakter a k jejímu uzavření dochází nabytím účinnosti přijetí nabídky dle § 1740 o. z., k čemuž v daném případě došlo, kdy návrh a akceptace návrhu nemusí být na jedné listině, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě, jak je vyžadováno ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů (tolik k argumentaci žalovaného, že smlouvu o úvěru nepodepsal, proto také nebyla uzavřena, neboť není na jednom dokumentu a není sešita). Smlouva o úvěru obsahovala podstatné náležitosti v § 2395 o. z., tj. povinnost banky poskytnout úvěr do určité částky, v daném případě do částky [částka], a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, v daném případě 9 % ročně. [příjmení] poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], tj. na účet, kde evidovala dluhy žalovaného ze dvou shora uvedených smluv, tj. ze smlouvy uzavřené [datum] a ze dne [datum]. Uvedené bylo doloženo souhrnným výpisem pohybů na účtu č. [bankovní účet] (listinný důkaz na č. l. 55 spisu), a shodně oznámením o ukončení čerpání úvěru ze dne [datum], v němž banka oznámila žalovanému celkovou výši vyčerpané částky – [částka], datum úrokové splátky [datum], výši úrokové splátky [částka], a celkovou výši pravidelné splátky úvěru [částka]. Lze tedy uzavřít, že dnem, kdy byl úvěr poskytnut, a to ve výši [částka], tj. dnem [datum], byly zcela uhrazeny právě z prostředků poskytnutých bankou žalovanému, a představující skutečnou výši poskytnutého a čerpaného úvěru, oba závazky žalovaného vzniklé ze smluv, o nichž bude pojednáno níže. Žalobkyně k výzvě soudu předložila obě smlouvy, z nichž vzniklé závazky byly uhrazeny právě z prostředků poskytnutých bankou na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Z návrhu na uzavření smlouvy o optimální splátce [číslo] ze dne [datum] (č. l. 229 spisu) akceptovaného bankou [datum] (č. l. 227 spisu) bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž měl být poskytnut žalovanému úvěr ve výši [částka] při sjednané výši úrokové sazby 19 % ročně. Žalovaný v průběhu řízení neargumentoval neplatností této smlouvy ani tím, že úvěr ve sjednané výši mu nebyl poskytnut. Jde-li o druhou smlouvu, pak ta byla uzavřena mezi bankou a žalovaným dne [datum], kdy banka se zavázala poskytnout žalovanému bezúročnou rezervu ve výši [částka] k tíži účtu č. [bankovní účet] Ani platnost této smlouvy, či poskytnutí uvedené rezervy žalovaný nerozporoval.

8. Soud se však zabýval platností úvěrové smlouvy uzavřené mezi bankou a žalovaným dne [datum] též z pohledu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť má za to, že žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel (jak vymezuje ustanovení § 419 o. z.) a banka jako podnikatel (jak podnikatele vymezuje ustanovení § 421 o. z.), proto smlouva byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská (§ 1810 a následující o. z.). Při posuzování platnosti předmětné úvěrové smlouvy měl soud na zřeteli ustanovení § 86 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni [datum]. Z ustanovení § 86 odst. 1 zmíněného zákona vyplývala zákonná povinnost banky jako poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel pak mohl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto vyzval žalobkyni na jednání konaném [datum] v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala, že před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že není původním věřitelem a proto se soud má obrátit s dotazem na banku. Ze sdělení banky bylo prokázáno, že nebyla úvěruschopnost žalovaného posuzována vzhledem k tomu, že se konsolidovaly závazky z již dříve uzavřených úvěrových smluv. Lze tedy uzavřít, že banka se vůbec schopností žalovaného splácet úvěr nezabývala, lze proto přisvědčit též argumentaci žalovaného, že pouze do návrhu na uzavření smlouvy převedla jí z dřívější doby známé údaje, což vysvětluje i nepřesnosti v názvu zaměstnavatele, ve finančních údajích žalovaného. Navíc nelze přehlédnout, že banka o nepříznivé finanční situaci žalovaného byla spravena ze své vlastní činnosti, kdy„ konsolidovala“ dvě úvěrové smlouvy žalovaného (shora popsané, kde právě ona byla úvěrujícím), právě proto, že žalovaný nebyl schopen dostát závazků pro něj ze smluv vyplývajících. Navíc z obsahu e-mailového podání žalovaného adresovaného bance ze dne [datum] (s jehož obsahem byla banka seznámena), stížnosti datované [datum] je zřejmé, že žalovaný byl dlouhodobě [anonymizováno] – po úrazu, pobíral jen [anonymizováno] dávky, to bylo podpořeno i [anonymizováno] zprávou ze dne [datum], proto požadoval opakovaně pozastavení splátek plynoucích z dalšího jeho úvěru [číslo] u banky. Ostatně zadluženost žalovaného již v období od [datum] do [datum] nejen u této banky, ale i u jiných byla evidentní z výpisu z bankovního registru k datu [datum], [datum] a [datum], kdy mnohé z těchto dluhů přetrvávaly po celou uvedenou dobu, tzn. že tu existovaly i v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tedy k datu [datum]. Soud proto uzavřel, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobkyně, řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného, na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně, tedy banka nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh zpočátku splácel. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutné chápat jako neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Podle § 588 věta první o. z. upravující důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V daném případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. Proto v ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za užití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná. V této souvislosti vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18.

9. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. částkou [částka] vyplacenou na účet a umořující 2 předchozí úvěry žalovaného, a částkou žalovaným skutečně uhrazenou, tj. částkou [částka]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil [částka] za období od [datum] do [datum], a to platbami specifikovanými v jejím podání (viz č. l. 182 spisu). Žalovaný tvrdil, že zaplatil více, a to o částku [částka] zaslanou [datum] a [částka] zaslanou [datum]. Z předloženého výpisu z internetového bankovnictví (rozšířené vyhledávání č. l. 219 spisu) bylo prokázáno, že dne [datum] skutečně na účet uvedený v úvěrové smlouvě, kam měly být splátky úvěru zasílány, byla poukázána částka [částka]. S touto platbou však žalobkyně nekalkulovala, jak evidentní z jejích žalobních tvrzení. Rovněž tato platba se nemohla promítnout ve výpisu z účtu banky, neboť tento byl předložen do [datum] a platba byla realizována až poté. Jde-li o platbu [částka], pak tato nebyla zahrnuta v podání žalobkyně (na č. l. 182 spisu), byť na příslušný účet byla dne [datum] připsána. Soud proto uzavřel, že žalovaný zaplatil nejen žalobkyní tvrzených [částka], ale i jím tvrzených a prokázaných [částka], tedy celkem [částka]. Soud proto vyhověl žalobě co do částky [částka], tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního zástupce k úhradě peněžitého plnění. Výzva k úhradě peněžité částky byla obsažena v dopise banky ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě částky [částka] okamžitě. Vzhledem k tomu, že výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum], pak ve světle ustanovení § 573 o. z. se dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Dle výzvy mělo být plněno okamžitě, tedy [datum]. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě neplnil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej též povinnost k úhradě úroku z prodlení ve smyslu § 1968, § 1970 o. z. Žalobkyně však úrok z prodlení požadovala od data pozdějšího, soud vázán žalobním petitem tento přiznal od [datum]. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a ke dni [datum] činila 9 % ročně.

10. S ohledem na shora uvedený právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, včetně požadovaného úroku.

11. Soud sice k důkazu provedl listiny – prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum], ceník, produktové podmínky, výpis z obchodního rejstříku, formulář pro standardní informace o úvěru, e-mailovou korespondenci ze dne [datum], mzdový list, orientační plán splátek, pracovní smlouvu, sdělení banky ze dne [datum], e-mailová podání ze dne [datum], [datum], z nichž však pro věc nedovodil žádných významných zjištění. Pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh audiozáznamy, potvrzením o doručení datové zprávy a snímkem obrazovky.

12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní upomínkou i seznamem odeslaných zásilek. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 74 % předmětu sporu, neúspěšná co do 26 % předmětu sporu, má proto právo na 48 % svých účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za 1 úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za 6 úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na dvou soudních jednání, 2 doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, dále 1 úkonem právní služby ve výši [částka] dle § 11 odst. 2 písm. h) zmíněné vyhlášky, a to za předžalobní upomínku, která je svým obsahem výzvou jednoduchou, postrádající právní rozbor věci. Dále přísluší žalobkyni 7 režijních paušálů k výše uvedeným úkonům po [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] v souladu s § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 358/2019 Sb., a to za účast na dvou soudních jednáních při ujetí celkem 4x 130 km na trase [obec] – [obec] a zpět, při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty [částka] na 1 litr, základní náhradě [částka] na 1 ujetý km, v celkové výši [částka]. Žalobkyni rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas na shora uvedených dvou cestách k soudnímu jednání a zpět do sídla advokátní kanceláře ve výši [částka] v souladu s § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 48 % představuje [částka]. Soud pro úplnost dodává, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], když v tomto směru vycházel z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.

13. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud sice zvažoval, zda by bylo namístě užít ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem a umožnit žalovanému přiměřeně prodlouženou lhůtu splatnosti, či úhradu částek ve splátkách, avšak s ohledem na zadluženost žalovaného uzavřel, že postup dle tohoto zákonného ustanovení není namístě.