5 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení. Konstatovala, že původní věřitel, společnost právnická osoba uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši částka. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do datum. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Úvěruschopnost žalované byla původní věřitelem ověřována. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo bankovní účet. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu upomínkami, naposledy právního zástupce žalobkyně ze dne datum. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud tuto částku posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním, jí byla doručena dnem datum v intencích § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř..

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího seznamu, z nichž vzal za prokázané, že společnost právnická osoba jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které nesplacené spotřebitelské úvěrové pohledávky postupitele specifikované v seznamu postoupených pohledávek byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno původním věřitelem žalované dopisem ze dne datum, jak doloženo oznámením – č. l. 23 spisu.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována a byla podložena standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o revolvingovém úvěru, jakož i obchodními podmínkami, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba (dále jen banka), uzavřel s žalovanou jako spotřebitelem dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím webových stránek webová adresa. V uvedené smlouvě se banka zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu částka, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 10,50% měsíčně. Čerpání úvěru mělo probíhat tak, že na základě žádosti klienta – žalované o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách webová adresa nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu převede věřitel – banka peníze na bankovní účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. V článku 5. byly uvedeny podmínky splácení úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná čerpala úvěr v konečné výši částka, na podporu tohoto tvrzení předložila listinu označenou„ platební informace“ z níž nelze dovodit, že žalovaná úvěr čerpala ve výši tvrzené, tj. částka, neboť tato částka dle platební informace zahrnuje nejen výběr ve výši částka datum, ale rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů anonymizováno x částka a úrok za období čerpání částka. Čerpání úvěru žalovanou ve výši částka nebylo potvrzeno ani výpisem z účtu žalované číslo bankovní účet. Toto tvrzení nepodpořil ani listinný důkaz označený jako„ jméno application info“ na č. l. 12 spisu. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby ji poskytl poučení v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy aby prokázala, že na účet žalované byl poskytnut úvěr právě ve výši částka. Soud není oprávněn ani povinen sdělovat žalobkyni potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v rozsahu svého tvrzení, že banka jako právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši částka, respektive že žalovaná úvěr ve výši částka čerpala. V této souvislosti soud pro úplnost uvádí, že ze sdělení právnická osoba ze dne datum (č. l. 43 spisu) bylo možné učinit pouze spolehlivý závěr o tom, že žalovaná je majitelem účtu číslo bankovní účet, což však neprokázalo tvrzení žalobkyně, že na uvedený účet částka částka z titulu uzavřené úvěrové smlouvy byla poskytnuta.

5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi bankou jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou, považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z.. Druhou smluvní stranou byla banka jako podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z.. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 10,50% měsíčně, tj. 126% ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, mnohonásobně převyšující průměrné úrokové sazby pro daný typ úvěru. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 3,07% ročně zpracovaná anonymizováno národní bankou v rámci systému příjmení (listinný důkaz na č. l. 51 spisu) tak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi smluvními stranami, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Je tak lhostejné, že žalobkyně se úhrady úroků nedomáhá dle žalobních tvrzení (byť z platební informace lze dovodit, že součástí částky částka je též úrok ve výši částka), protože podstatné je to, co bylo sjednáno smluvními stranami, neboť rozhodným okamžikem pro posouzení platnosti právního jednání je okamžik jeho učinění. Zde lze zmínit např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne datum rozhodnutí sp. zn. 25 Co 245/2020, který obdobnou věc řešil.

6. Lze shrnout, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru mezi bankou a žalovanou je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah právního předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně a žalované posoudil jako vztah vniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že právní předchůdce žalobkyně byl profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a jeho konání, pokud sjednává úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje při tom na malou finanční gramotnost dlužníků či nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že sjednáním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. příjmení tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek.

7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které eventuálně právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na její účet, by bylo možné posoudit v intencích § 2991 odst. 2 o. z., a to jako případné plnění bez právního důvodu. Bylo proto třeba, aby žalobkyně prokázala, že na účet žalované skutečně její právní předchůdce částku tvrzenou, tj. částku částka poukázal. To se však žalobkyni prokázat nezdařilo (viz pojednáno shora). Soud proto žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly.

9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, nařídil ve věci jednání, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek z návrhu ve výši částka dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, jako straně ve sporu neúspěšné. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka, podle položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2 však soudní poplatek by činil částka, proto zbývá doplatit částka. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).