5 C 95/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození 2. celé jméno žalovaného , datum narození oba bytem adresa žalované, žalovaného a původního účastníka oba zastoupeni anonymizováno jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení částka

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, plnou náhradu nákladů řízení, jejichž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky [částka]. Konstatovala, že je matkou prvé žalované a tchýní druhého žalovaného, když pro oba žalované si vzala dne [datum] úvěr u společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] a to za účelem zakoupení traktoru [anonymizováno] [registrační značka] za celkovou kupní cenu [částka]. Žalovaným chyběla část peněz na zakoupení traktoru. Účastníci uzavřeli ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž obsahem bylo, že žalobkyně si pro žalované vezme úvěr ve výši [částka] na doplacení kupní ceny traktoru s tím, že celkovou částku zápůjčky [částka] žalovaní budou hradit splátkami tohoto úvěru přímo na účet společnosti [právnická osoba], tzn., že celkem žalovaní zaplatí [částka]. Žalovaní však uhradili pouze první splátku z účtu žalované a pak již odmítali platit. Žalobkyně, aby se vyhnula případnému soudnímu řízení při vymáhání úhrady úvěru, musela tento platit sama. Platbu od společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] obdržela žalobkyně na svůj účet dne [datum]. Dne [datum] uhradila na účet žalované první část zápůjčky ve výši [částka] a dne [datum] druhou část zápůjčky [částka]. Žalovaná uhradila první splátku předmětného úvěru ze svého účtu dne [datum] ve výši [částka]. Po odečtení této splátky zbývá k úhradě [částka], ke dni podání žaloby žalobkyně na splátkách úvěru uhradila [částka], tedy 49 splátek. Žalovaní byli ústně vyzváni k úhradě splátek zápůjčky, ale bezvýsledně, písemně byli vyzváni [datum] a dopisem ze dne [datum] žalovaní nárok žalobkyně odmítli.

2. Žalovaní ve svém vyjádření potvrdili, že zakoupili traktor [anonymizováno] [číslo] [registrační značka], který je formálně evidován na druhého žalovaného, když tento je v SJM obou žalovaných. Kupní cena traktoru činila [částka] a byla uhrazena na účet prodávajícího [datum]. Žalovaní však zásadně nesouhlasili s tvrzením žalobkyně, že jim zapůjčila částku [částka] a uzavřela s nimi smlouvu o zápůjčce. Žalovaní se nikdy nezavázali hradit závazky z jakékoli půjčky žalobkyně, ani její jednotlivé splátky, natož částku v celkové výši [částka]. Oba žalovaní v té době pracovali v SRN, se stálým příjmem v eurech. Žalovaná naopak žalobkyni jako své matce půjčila [anonymizována tři slova] v polovině roku [rok] v hotovosti. Byly domluvené, že tuto částku žalované vrátí poté, co jí budou vyplaceny každoroční dotace. Žalovaní chtěli zapůjčené peníze od žalobkyně zpět v roce [rok], což se nestalo, obě platby ve výši [částka] a [částka], jež žalobkyně na účet žalované poukázala, představovaly dle žalovaných vrácení zápůjčky ve výši [anonymizována tři slova], a to při kurzu [částka] za 1 €. I přesto, bylo vráceno žalovaným méně o [částka]. Žalovaná uhradila v únoru [rok] za žalobkyni její splátku úvěru, protože žalobkyně neměla dle jejích tvrzení dostatečné peníze na platbu splátky. Peníze pak žalobkyně vrátila žalované v hotovosti zhruba za týden. Platba byla uskutečněna [datum], kdy žalovaná zaplatila [částka] za žalobkyni. Žalobkyně až do roku [rok], kdy mezi nimi probíhá spor o zrušení a vypořádání z podílového spoluvlastnictví (vedeno u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka]), žalobkyně o zápůjčce nehovořila. Poprvé svůj nárok vznesla [datum]. Žalovaní od počátku nárok žalobkyně popírali, domáhali se zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanými smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovaným [částka] převodem na účet žalované, a to ve dvou platbách dne [datum] ve výši [částka] a [datum] ve výši [částka] s označením plateb„ traktor“. Dle tvrzení žalobkyně se žalovaní měli zavázat finanční prostředky vrátit, a to tím způsobem, že částku [částka] uhradí v pravidelných měsíčních splátkách na účet společnosti [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]), když žalobkyně si pro žalované vzala úvěr na koupi traktoru právě u [právnická osoba] s tím, že tento budou splácet žalovaní. K výzvě soudu učiněné na jednání konaném [datum] v intencích § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnila žalobkyně svá tvrzení v podání ze dne [datum] (č. l. 80 spisu). Uvedla, že na [jméno] roku [rok] za ní přišli žalovaní s tím, že na koupi traktoru jim chybí [částka], které jim nikdo nepůjčí a požadovali, aby žalobkyně si pro ně vzala půjčku, kterou by spláceli. Žalobkyně před vánoci roku [rok] obdržela od [právnická osoba] nabídku na půjčku, proto zjistila její podmínky. Řekla žalovaným, že si půjčku pro ně vezme za podmínek, že ji budou splácet v měsíčních splátkách ve stejné výši, jaká bude sjednána ve smlouvě s [anonymizováno], a to po stejnou dobu. S tím žalovaní souhlasili. Již jednou tak učinili s úvěrem u [právnická osoba]. Dne [datum] obdržela žalobkyně od [anonymizováno] text úvěrové smlouvy, ukázala ho žalovaným a oni s podmínkami souhlasili, dohodli se, že splátky budou hradit [právnická osoba].

5. Žalobkyně tedy tvrdila, že uzavřela jako zapůjčitel se žalovanými jako vydlužiteli smlouvu o zápůjčce v intencích § 2390 a následující o. z., a to dne [datum]. Smlouvou se tedy měla zavázat, že přenechá žalovaným [částka] a žalovaní tuto částku splatí shodně s podmínkami splácení úvěru obsaženými v úvěrové smlouvě uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní dne [datum]. To znamenalo, že se měli žalovaní zavázat k úhradě částky [částka] v pravidelných 84 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do 15. dne v kalendářním měsíci, když první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. Uvedené bylo prokázáno obsahem úvěrové smlouvy. Z výpisu z účtu žalobkyně (č. l. 4 spisu) bylo prokázáno, že [anonymizováno] na účet žalobkyně dne [datum] převedla [částka], což znamenalo ve světle úvěrové smlouvy, že splatnost první splátky úvěru připadla na [datum]. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že uzavřela se žalovanými smlouvu o zápůjčce s obsahem shora prezentovaným, a že žalovaným [částka] předala. Žalobkyně proto na jednání dne [datum] byla poučena v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. o důkazní povinnosti, včetně nepříznivého následku pro případ neunesení důkazního břemene.

6. Žalobkyně sama uvedla, že v písemné podobě smlouva o zápůjčce uzavřena mezi účastníky řízení nebyla, nikdo třetí nebyl přítomen jejich jednání ohledně smlouvy o zápůjčce, smlouva byla uzavřena ústně. Žalovaní rozporovali, že by smlouvu o zápůjčce s obsahem tvrzeným žalobkyní kdy s žalobkyní uzavřeli, smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizováno] neviděli. Připustili, že [částka] ve dvou platbách na účet žalované obdrželi, avšak šlo o úhradu zápůjčky ve výši [anonymizována tři slova] (o tomto pojednáno níže). Stála tak dvě tvrzení proti sobě a žalobkyně se ocitla v nelehké důkazní situaci. Bylo na ní, aby prokázala, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, kdy nestačí pouhé faktické přenechání předmětu zápůjčky, ale rovněž dohoda stran o obsahu smlouvy. V této souvislosti lze zmínit, že podstatnými náležitostmi smlouvy o zápůjčce v intencích § 2390 a následující o. z., jsou za a) přenechání zastupitelné věci – zde finančních prostředků – vydlužiteli tak, aby je užíval podle libosti a za b) povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu s případným ujednaným úrokem, kterým v daném případě měl činit [částka] ([částka] – [částka]). Bylo proto podstatné, aby žalobkyně prokázala nejen faktické předání finančních prostředků žalovaným, ale taktéž vůli obou smluvních stran uzavřít smlouvu o zápůjčce s tvrzenými podmínkami její splatnosti i výší úroků, tedy prokázat konsenzus obou smluvních stran o obsahu smlouvy o zápůjčce ve znění tvrzeném.

7. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru s [anonymizováno], kde se společnost zavázala poskytnout žalobkyni [částka] a žalobkyně se zavázala úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách po [částka] při celkové částce splatné spotřebitelem – žalobkyní ve výši [částka] (viz obsah smlouvy o úvěru). Výpisem z účtu dále prokázala, že [anonymizováno] na její účet [datum] poukázala [částka], a žalobkyně na účet žalované dne [datum] poukázala [částka] a [datum] [částka] s označením plateb„ traktor“. Žalovaní přijetí v souhrnné výši částky [částka] nerozporovali, byť tvrdili, že šlo o úhradu zápůjčky [anonymizována tři slova] Žalobkyně v účastnické výpovědi uvedla, že zaslala o [částka] na účet žalované méně, neboť [anonymizováno] si strhla [částka] jako provozní náklady. V tomto směru soud neuvěřil účastnické výpovědi žalobkyně, neboť na její účet [anonymizováno] poskytla [částka] a nikoli [částka] a ani z obsahu smlouvy o úvěru nevyplynulo právo [anonymizováno] poskytnout úvěr ponížený o provozní náklady právě ve výši [částka]. Z potvrzení o platbě (č. l. 5, 5 p. v.) bylo prokázáno, že žalovaná ze svého účtu na účet [anonymizováno] dne [datum] uhradila [částka]. Žalovaná připustila, že uvedenou částku skutečně zaplatila jako splátku úvěru avšak proto, že žalobkyně ji o pomoc požádala, neboť sama na úhradu neměla, což žalobkyně sporovala. Svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádka žalovaných, vypověděla, že byla přítomna žádosti žalobkyně u žalované o úhradu splátky úvěru u [anonymizováno] v roce [rok]. Soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědkyně [příjmení], která vypovídala pod sankcí [anonymizováno] stíhání, když navíc z výpisů z účtů žalované i žalobkyně bylo zjištěno, že mezi nimi vzájemné drobné platby byly realizovány. Uvedené bylo prokázáno i potvrzením o platbách ze dne [datum] a [datum] (č. l. 40, 41 spisu), kdy z účtu žalované na účet žalobkyně odešla částka [částka] a v druhém případě [částka]. Žalobkyně si sice nevzpomněla (viz její účastnická výpověď), že by od žalovaných obdržela v roce [rok] na účet nějaké platby, ale dle výpisů z účtu žalobkyně i žalované je zřejmé, že v roce [rok], ale i v roce [rok] byly vzájemně mezi nimi realizovány drobné platby do [částka]. Soud proto uvěřil tvrzení žalované, že vzájemně se svojí matkou si drobnými platbami vypomáhaly a tedy, že i platba splátky ve prospěch [anonymizováno] byla finanční výpomocí žalované ve prospěch žalobkyně.

8. Z výpisů z účtu žalobkyně a žalované bylo zjištěno, že částka [částka] připsána ve dvou splátkách z účtu žalobkyně na účet žalované číslo [bankovní účet] byla následně [datum] převedena na jiný účet žalované číslo [bankovní účet], z něhož byla realizována dne [datum] úhrada kupní ceny traktoru ve výši [částka]. Soud uzavřel, že peněžní prostředky získané od žalobkyně ve výši [částka], s ohledem na zůstatek obou účtů žalované, byly užity na úhradu kupní ceny traktoru, která činila bez DPH [částka], s DPH [částka], jak doloženo daňovým dokladem [číslo] jak prokázáno kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi [anonymizováno] družstvem [obec], družstvo jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím.

9. Ze shora uvedených důkazů však soud nemohl učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaní byli seznámeni s obsahem smlouvy o zápůjčce ve znění tvrzeném žalobkyní, a tedy že mezi účastníky řízení došlo k dosažení konsenzu o obsahu smlouvy o zápůjčce v žalobkyní tvrzeném znění. Bylo dostatečně prokázáno jen to, že žalobkyně na účet žalované poskytla [částka] a žalovaní tyto prostředky užili na úhradu části kupní ceny traktoru. Žalobkyně i přes poučení soudu v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání soudu dne [datum] v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Po poučení soudem na podporu svých tvrzení navrhla výslech svědka [jméno] [příjmení], důkazy ke zjišťování majetkových poměrů účastníků v roce [rok], v lednu a únoru [rok], tj. výpisy z účtů účastníků, svědka [jméno] [příjmení], výpisy ze [příjmení] na žalované, rozhodnutí o dotacích, daňové přiznání žalobkyně za rok [rok], dotazy na zdravotní pojišťovnu žalovaného i OSSZ, přehledem záloh žalobkyně na zdravotní pojištění. Těmito důkazy se snažila prokázat, že úvěr nepožadovala a naopak to byli žalovaní, kteří úvěr potřebovali na koupi traktoru.

10. Svědek [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně a nevlastní otec žalované, popsal negativní vztahy mezi účastníky řízení (které byly evidentní i v průběhu celého soudního řízení), avšak přítomen jejich jednání ohledně smlouvy o zápůjčce s podmínkami vymezenými v žalobních tvrzeních nebyl. Byl informován žalobkyní, že žalovaný přišel za žalobkyní s tím, že [anonymizováno] prodává traktor za [částka] a potřebuje půjčit s tím, že zaplatí vše ve splátkách. Žalovaní však zaplatili jen první splátku. Tato svědecká výpověď však tvrzení žalobkyně ohledně sjednání smlouvy o zápůjčce nepodpořila. Nelze z ní dovodit kolik žalobkyně poskytla žalovaným finančních prostředků, jakou částku měli žalovaní vrátit, a za jakých podmínek. Navíc svědek vypovídal to, co mu sdělila žalobkyně, nepopisoval jednání smluvních stran, kterému by byl osobně přítomen a vypovídal by tak o tom, co zaznamenal svými smysly. Z jeho výpovědi, nebylo možné seznat, kolik žalobkyně žalovaným poskytla peněz, zda plných [částka], či žalobkyní tvrzených [částka], ani to, jakým způsobem a do kdy měla být částka splacena, a zda byla něčím, v daném případě úrokem, navýšena.

11. Výpisy z účtů žalobkyně a svědka [příjmení], daňové přiznání žalobkyně za rok [rok], rozhodnutí o dotacích, vyúčtování záloh na pojistném a důchodovém pojištění za rok [rok], sdělení [stát. instituce], sdělení [anonymizována dvě slova], sdělení o výši důchodu svědka [příjmení], jakož i účastnická výpověď žalobkyně a svědka [příjmení] vypověděli však toliko o majetkových poměrech žalobkyně a jejího manžela. Lze z nich uzavřít, že žalobkyně byla OSVČ, nebyla ve ztrátě v roce [rok], byly jí vyplaceny dotace přiznané za rok [rok] v roce [rok], v lednu – březnu roku [rok] řádně hradila předepsané platby záloh na pojistném na důchodové pojištění, zálohy za leden – prosinec [rok] byly hrazeny, pojistné za rok [rok] bylo uhrazeno [datum] (viz č. l. 233 spisu), úhrada pojistného na zdravotním pojištění v roce [rok] byla realizována souhrnnou platbou [částka] (viz č. l. 290 spisu), její manžel měl příjem v podobě starobního důchodu přiznaného od [datum] ve výši [částka] (viz č. l. 159 spisu), účty žalobkyně ani jejího manžela nevykazovaly záporné zůstatky. Tyto důkazy, byť podrobně mapovaly majetkovou situaci žalobkyně, závěr o existenci konsenzu o obsahu smlouvy o zápůjčce ve znění žalobkyní tvrzeném však neposkytly. Toto tvrzení žalobkyně nepodpořila ani samotná skutečnost, že žalobkyně již jednou si vzala pro žalovanou u [právnická osoba] úvěr ve výši [částka], který byl ve prospěch žalovaných, a který žalovaní řádně tehdy splatili, jak shodně vypověděla žalobkyně i žalovaná. Vzhledem k tomu, že v tomto směru panovala mezi účastníky řízení shoda, bylo nadbytečné vyžádat si smlouvu o úvěru od [anonymizováno] banky, proto soud tento důkazní návrh zamítl.

12. Žalovaní rovněž prokazovali svojí majetkovou situaci, tím chtěli podpořit své tvrzení, že peněžní prostředky na koupi traktoru od žalobkyně nepotřebovali a nebyl tak dán důvod po žalobkyni žádat, aby si v jejich prospěch vzala úvěr u [anonymizováno]. Z výpisů z účtů žalovaných, potvrzením o výši [anonymizováno], výplatnicí žalovaného, doklady o výši jeho příjmů, bylo zjištěno, že oba žalovaní byli v roce [rok] a [rok] výdělečně činní, měli stálé příjmy zhruba [anonymizována tři slova] měsíčně, jejich účty nevykazovaly záporných zůstatků. Nelze však přehlédnout, jak bylo výše uvedeno a soudem uzavřeno, že peněžní prostředky od žalobkyně [částka] žalovaní užili na úhradu kupní ceny traktoru. Tato skutečnost však sama o sobě, ani ve světle shora popsaných a hodnocených důkazů nevedla soud ke spolehlivému závěru o tom, že mezi účastníky řízení byl dosažen konsenzus ohledně obsahu smlouvy o zápůjčce ve znění žalobkyní tvrzeném.

13. Žalovaní připustili, že obdrželi od žalobkyně celkem [částka] ve dvou splátkách, což bylo i prokázáno výpisy z účtů, avšak se jednalo dle nich o úhradu zápůjčky. Tvrdili, že v polovině roku [rok] k žádosti žalobkyně jí žalovaná poskytla [anonymizována tři slova] s tím, že až žalobkyni budou vyplaceny dotace, částku [anonymizována tři slova] vrátí. Žalovaní tak měli za to, že [částka] je úhradou této zápůjčky při kurzu [částka] za 1 €, když takto ještě bylo vráceno o [částka] méně. Žalobkyně popřela, že by finanční prostředky obdržela, že by smlouvu o zápůjčce s žalovanými uzavřela. Soud proto vyzval žalované na jednání [datum] v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázali, že [anonymizována tři slova] v hotovosti v polovině roku [rok] žalobkyni předali. Žalovaní na to sdělili, že mohou pouze prokázat existenci obnosu [anonymizována tři slova], nikoli jeho předání žalobkyni. Na podporu svých tvrzení, že předali žalobkyni uvedenou částku odkázali na výpis z účtu žalobkyně k datu [datum] s tím, že částka [částka] je částkou zapůjčenou. Z výpisu však lze spolehlivě zjistit jen to, jaký byl zůstatek účtu k uvedenému datu, tj. [částka], nelze z něj dovodit, že šlo právě o půjčku žalobkyni a že tedy žalovaná [anonymizována tři slova] předala. Navíc žalovaní tvrdili, že peníze poskytli v polovině roku [rok] a výpis z účtu zachycoval stav k [datum], tedy dříve než peníze měly být poskytnuty. Soud proto uzavřel, že žalovaným se nepodařilo prokázat, že [anonymizována tři slova] žalobkyni v polovině roku [rok] předali, potažmo i to, že částka [částka] představuje úhradu právě této zápůjčky ve výši [anonymizována tři slova] Smlouva o zápůjčce je kontrakt reálný a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli to je žalobkyni. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít i k faktickému předání zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním zápůjčky je smlouva uzavřena. Žalovaní však neprokázali předání [anonymizována tři slova] žalobkyni, jejich obrana v tomto směru nebyla důvodná. Tato situace pak podpořila tvrzení žalobkyně, že částku [částka] skutečně poskytla žalovaným na úhradu kupní ceny traktoru, což koresponduje i s tím, jak bylo s finančními prostředky následně žalovanou naloženo (viz popsáno shora – převody z účtu žalované na jiný účet žalované a následné vyplacení kupní ceny prodávajícímu – [anonymizováno]).

14. Uvedené závěry však i přesto nevedly soud ke spolehlivému, dostatečnému zjištění o tom, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně dohody stran o obsahu smlouvy o zápůjčce, v níž by žalobkyně vystupovala jako zapůjčitel a žalovaní jako vydlužitelé. V rámci svých účastnických výpovědí každá strana sporu se vyjádřila naprosto odlišně. Žalobkyně v účastnické výpovědi popisovala okolnosti, jež jí vedly k uzavření smlouvy s [anonymizováno], jednání s žalovanými, jež mělo dle ní představovat uzavření smlouvy o zápůjčce, naproti tomu žalovaní ve svých výpovědích popřeli, že by jednání ohledně poskytnutí peněz na koupi traktoru kdy mezi nimi probíhala, popřeli, že by přistoupili na zaplacení částky [částka]. Nikdo třetí přítomen jednání nebyl, aby případně potvrdil (vyvrátil) výpověď té či oné strany sporu. Žalobkyně sice prokázala, že [částka] (nikoli jí tvrzených [částka]) ve prospěch žalovaných poskytla, ale neprokázala již existenci dohody smluvních stran na obsahu smlouvy o zápůjčce. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce s žalobkyní prezentovaným obsahem v intencích § 2390 a následující o. z.. K uzavření takovéto smlouvy by bylo třeba konsenzu obou smluvních stran, když konsenzus žalovaných o obsahu smlouvy o zápůjčce prokázán nebyl. Soud uzavřel, že nebyla prokázána dohoda žalobkyně a žalovaných o tvrzeném obsahu smlouvy, k uzavření smlouvy proto nedošlo. Současná právní úprava je založena na zásadě, že sjednání podstatných složek smlouvy je nezbytné pro existenci smlouvy. Pokud smlouva podstatné složky neobsahuje a nedojde k jejich dostatečnému určení, jde o právní jednání jen zdánlivé – po právu neexistující. Uvedené vyplývá z úpravy § [číslo] ve spojení s § 1732 odst. 1 o. z., a s § 1733 o. z..

15. Soud proto uzavřel, že plnění poskytnuté žalobkyní ve prospěch žalovaných lze hodnotit jako plnění bez právního důvodu, kdy žalobkyně pokud plnila částku [částka] ve prospěch žalovaných má právo jako ochuzená dle § 2991 odst. 1 o. z., na vydání toho, oč se žalovaní na její úkor obohatili, tj. na částku [částka]. K tomu lze odkázat na závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 694/2019, uveřejněném ve sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] podle něhož (stručně vyjádřeno) aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva a povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním dle neplatné, zdánlivé nebo zrušené smlouvy je principiálně vázána na smluvní strany. Tomu nasvědčuje obsah ustanovení § 2995 o. z., podle něhož vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti, nebo pokud nebyl svéprávný. A contrario z něj pak také vyplývá, že nejsou-li splněny podmínky uplatnitelnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči třetímu subjektu vypočtené v § 2995 o. z., je k vrácení prospěchu získaného plněním dle vadné, popřípadě zrušené smlouvy v zásadě povinen smluvní protějšek plnitele. To znamená, že žalobkyně by měla vůči žalovaným právo na úhradu částky [částka].

16. Soud účastníky řízení se svým názorem na věc seznámil na jednání, na což bylo žalovanými reagováno námitkou promlčení.

17. Podle § 609 první věta o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

18. Podle § 610 odst. 1 první věta o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá 3 roky.

20. Podle § 638 odst. 1 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

21. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

22. Bezdůvodným obohacením se rozumí vznik majetkové újmy na úkor konkrétní osoby – ochuzeného, v daném případě žalobkyně (§ 2991 o. z.). Z bezdůvodného obohacení vzniká právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, tj. v daném případě peněžité částky (o její výši pojednáno níže). Zákon v případě bezdůvodného obohacení stanoví dvojí promlčecí lhůtu – subjektivní (§ 621 o. z.) a objektivní (§ 638 o. z.). Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaní během soudního řízení námitku promlčení, což učinili. Soud se proto zabýval tím, kdy počaly lhůty běžet. Jde-li o objektivní lhůtu ve smyslu § 638 odst. 1 o. z., tak tato počala plynout ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, což je v daném případě ohledně částky [částka] dnem [datum] a ohledně částky [částka] dnem [datum], neboť dne [datum] byla připsána částka [částka] na účet žalované a dne [datum] na účet žalované částka [částka]. Je tak zřejmé, že objektivní desetiletá promlčecí lhůta ke dni podání žaloby neuplynula, když žaloba byla podána dne [datum]. Soud se proto zabýval tím, kdy počala běžet subjektivní promlčecí lhůta, vycházel z § 621 o. z.. Pro posouzení počátku běhu této subjektivní, tříleté promlčecí lhůty je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený (tj. žalobkyně) doví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. V této souvislosti soud užil § 4 odst. 2 o. z., podle něhož se má za to, že osoba o určité právně významné skutečnosti ví, jestliže to lze usuzovat při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé.

23. Jak bylo již výše uvedeno a prokázáno, žalobkyně dne [datum] na účet žalované poukázala [částka] a dne [datum] [částka]. Žalobkyně si tak byla dobře vědoma, v čí prospěch platby činí, a to již dnem kdy tyto poukázala na účet žalované, své dcery. Žalobkyně, jak tvrdila, platby poskytla dle smlouvy o zápůjčce (o jejíž existenci, respektive neexistenci bylo pojednáno shora), když první splátku ve výši [částka] žalovaní uhradili dne [datum], poté odmítli splátky hradit. Žalobkyně tvrdila, že žalovaní měli splátky hradit v souladu s obsahem smlouvy o úvěru, což by znamenalo, že splatnost v pořadí druhé splátky ve výši [částka] by připadla na datum [datum] a splatnost každé následující vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaní však v pořadí druhou splátku ani následující splátky nehradili. Za této situace, kdy navíc smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena v písemné formě, nikdo třetí nebyl jednání účastníků ohledně smlouvy o zápůjčce přítomen, musela si být žalobkyně vědoma toho, že jediným možným způsobem, jak se domoci vrácení poskytnuté částky [částka] na žalovaných je toto vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení. Takovéto jednání by bylo možné od žalobkyně očekávat, a to po zvážení všech shora popsaných okolností, které jí musely být zřejmé v jejím postavení. Takovouto vědomost bylo, lze od žalobkyně předpokládat s ohledem na ustanovení § 4 odst. 1 o. z., kdy se vychází z toho, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Tedy žalobkyně za situace, kdy neměla žádný doklad o uzavřené smlouvě o zápůjčce s žalovanými, jediným, čím disponovala, byla úhrada první splátky úvěru žalovanou [právnická osoba] a výpis z účtu prokazující platby [částka] a [částka] na účet žalované, mohla předpokládat, že bude obtížné, ne-li nemožné prokázat existenci smlouvy o zápůjčce s jím tvrzeným obsahem, a že tedy jediná cesta, jak získat poskytnuté prostředky od žalovaných je právě vydáním z titulu bezdůvodného obohacení. K tomuto závěru by musela dospět, pokud by k věci přistupovala s běžnou péčí a opatrností. Tedy pokud žalovaní odmítli zaplatit v pořadí druhou splátku splatnou [datum] (jak žalobkyně tvrdila), tak již [datum] mohla získat povědomost o právu žádat po žalovaných jí poskytnuté plnění, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu proto subjektivní promlčecí lhůta tří let dle § 629 odst. 1 o. z., za užití § 621 o. z., počala plynout dne [datum] a uplynula dnem [datum]. Pokud byla žaloba podána [datum], byla podána opožděně. Vzhledem k úspěšně uplatněné námitce promlčení (§ 610 odst. 1 o. z.) soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.

24. Pokud by se jevilo snad jako příliš tvrdé odvozovat běh tříleté promlčecí lhůty ode dne následujícího po splatnosti druhé splátky, a to s ohledem na krátký časový úsek – jednoho dne, v němž by si žalobkyně měla uvědomit veškeré okolnosti potřebné pro nabytí vědomosti o tom, že její důkazní situace je natolik chabá, že nemůže spolehlivě vést k závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce, a že tedy je možné získat prostředky zpět od žalovaných jen cestou bezdůvodného obohacení, pak lze uvažovat o splatnosti třetí splátky připadající na datum [datum]. Zde již by žalobkyně měla dostatečný časový prostor (období [datum] – [datum]) jednoho měsíce, aby zvážila s náležitou pečlivostí své postavení ve věci a aby nabyla vědomosti o rozhodujících skutkových okolnostech bezdůvodného obohacení, tedy aby získala vědomost o právu žádat bezdůvodné obohacení. Pokud by soud přistoupil i na tento pozdější datum [datum], od něhož by uvažoval o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, pak i v tomto případě právo žalobkyně na vydání plnění z titulu bezdůvodného obohacení bylo promlčeno. Pokud by soud uvažoval o běhu promlčecí lhůty ještě od data pozdějšího, a to od data, na který by připadla splatnost v pořadí 4 splátky, tj. [datum], pak tříletá promlčecí lhůta by uplynula [datum], tedy právo by bylo taktéž promlčeno. Již definitivně při splatnosti této 4 splátky musela mít žalobkyně dostatek povědomosti o skutkových okolnostech bezdůvodného obohacení, neboť jak vypověděla žalovaná ve své účastnické výpovědi od [datum] s žalobkyní nekomunikuje, popsala konflikt na koňské akci, který vedl ke ztrátě vzájemné komunikace. Svědek [příjmení], manžel žalobkyně, dokonce problematické vztahy vnímal již v roce [rok], kdy účastníci i on žili v jednom domě. I žalovaný konfliktní vztahy zařadil do roku [rok].

25. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně by měla právo, pokud by nebyla úspěšně uplatněna námitka promlčení, na zaplacení částky [částka] ([částka] – [částka]), neboť žalovaní [částka] zaplatili a neprokázali svá tvrzení, že částka [částka] jim byla stran žalobkyně vrácena, a to i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které se jim dostalo na jednání dne [datum]. Po uvedeném poučení uvedli, že nikdo třetí nebyl přítomen předání částky, žalovaný měl informaci o předání částky od žalované, tedy zprostředkovaně. Stála tu proto tvrzení žalobkyně a žalované proti sobě.

26. S ohledem na závěry soudu shora prezentované bylo bezpředmětné zjišťovat, zda žalobkyně měla finanční prostředky či nikoli na úhradu první splátky úvěru u [právnická osoba] či nikoli, proto důkazy jejím daňovým přiznáním za rok [rok], [rok] soud zamítl pro nadbytečnost, stejně tak i doklady o čerpání dotací za rok 2016, 2017 a doklady o jejích platbách na [anonymizováno] a [anonymizováno] pojištění.

27. Soud sice k důkazu provedl smlouvu o zprostředkování úvěru (č. l. 74 spisu), kterou žalovaní chtěli prokázat, že pokud by byli v exekučním řízení, pak by jim úvěr nebyl poskytnut, ale nedovodil z ní pro věc žádných zjištění právě s ohledem na jím vyslovený závěr. Rovněž nebylo třeba se zabývat stavem účtu žalované v srpnu [rok], zda tento vykazoval kladný zůstatek, a tím podpořit tvrzení o dobré finanční situaci žalovaných, proto byl tento důkaz zamítnut pro nadbytečnost. Rovněž soud zamítl pro nadbytečnost smlouvu o financování ze dne [datum], kterou žalovaní chtěli prokázat, že kdyby měli dluhy, jak tvrdila žalobkyně, úvěr, by jim nebyl poskytnut.

28. Zamítnuty pro nadbytečnost byly důkazní návrhy – příjmový pokladní doklad č. l. 275, kupní smlouva č. l. 276, úřední záznam PČR ze dne [datum] – č. l. 277, neboť tyto měly prokázat, že žalovaní měli finanční prostředky na koupi čelního nakladače, který namontovali na traktor žalobkyně a v okamžiku, kdy jej chtěli odmontovat, žalobkyně tvrdila, že je její. Soud má za to, že tyto listinné důkazy s předmětnou věcí nesouvisely. Rovněž bylo bezpředmětné zabývat se tím, že žalobkyně provedla splátku úvěru ve prospěch svého bratra, proto byl výpis účtu – č. l. 278 předložený k důkazu zamítnut, stejně tak i smlouva o půjčce u [právnická osoba], kterou údajně měla uzavřít žalobkyně za účelem koupě nemovité věci, neboť s danou kauzou nemají spojitost.

29. Rovněž pro posouzení věci bylo bezvýznamné prokazovat, zda mezi žalobkyní a jejím manželem docházelo k potyčkám či nikoli, proto soud zamítl důkazní návrh výslechem nejstarší dcery žalovaných a úmrtním listem otce žalobkyně.

30. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že podstatné pro posouzení existence smlouvy o zápůjčce je nejen prokázání faktického předání finančních prostředků, ale taktéž prokázání konsenzu o jejím obsahu, který se žalobkyni nezdařil, bylo bezvýznamné zabývat se tím, jaká byla majetková situace žalovaných, a tedy i úvahou o tom, zda by s nimi finanční ústavy mohly uzavřít smlouvu o úvěru či nikoli. Soud proto zamítl návrhy důkazů dotazy na zdravotní pojišťovnu žalovaného i OSSZ za účelem zjištění, zda žalovaný dlužil či nikoli, výpisy z centrální evidence exekucí na oba žalované, výpisy z registru na oba žalované (č. l. 64 – 66, 68 – 70 p. v.). Stejně tak nebylo podstatné prokazovat, zda žalovaní měli finanční prostředky a tedy zápůjčku od žalobkyně nepotřebovali, když měli prostředky na úhradu předčasné splátky úvěru. Soud proto zamítl důkaz potvrzením o výši předčasné splátky ze dne [datum] (č. l. 72 spisu) pro nadbytečnost. [příjmení] k důkazu provedl kupní smlouvu na čelní nakladač ze dne [datum] (č. l. 273 spisu), ale nedovodil z něj pro věc žádných zjištění.

31. Soud se rovněž zabýval tím, zda dobrým mravům ve smyslu § 8 o. z., by neodporovalo, namítli-li žalovaní promlčení práva uplatněného vůči nim, když institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Uplatnění námitky promlčení by kolidovalo se zásadou dobrých mravů jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Zároveň by vůči němu byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, kvůli nimž své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Hlavní nebo alespoň převažující motivací je přitom úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, případně musí být zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Za daného řízení však nevyšlo najevo, že by k marnému uplynutí promlčecí lhůty výrazně přispěli svým chováním žalovaní, a to až v takové intenzitě, že by šlo z jejich strany o výrazné zneužití práv. Soud proto uzavřel, že námitka promlčení s dobrými mravy nekoliduje.

32. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaných ve sporu. Jejich náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 12 odst. 4 za užití § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za jednoho zastoupeného účastníka, když právní zástupce zastupoval v řízení oba žalované, a to za sedm úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, vyjádření datované [datum], účast na pěti soudních jednáních, tj. celkem [částka]. Rovněž přísluší žalovaným sedm režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Cestovní výdaje právního zástupce žalovaných činí [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, a to dle předložených jízdních dokladů, kdy právní zástupce se účastnil celkem pěti jednání u podepsaného soudu, a vynaložil náklady na cestu ze sídla své advokátní kanceláře k jednání a zpět. Za uvedené cesty rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] dle § 14 odst. 3 uvedené vyhlášky. V souvislosti s předloženými listinnými důkazy, a soudem provedenými vznikly žalovaným náklady za překlady těchto listin, jež byly doloženy částkou [částka], [částka] a [částka], i [částka], tedy v souhrnné výši [částka]. I tyto náklady soud žalovaným přiznal, neboť má za to, že šlo o náklady účelně vynaložené, navíc náklady v intencích § 137 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaní tvrdili, že vynaložili [částka] za výpisy z registru [příjmení], tyto doložili (č. l. 338, 337 spisu), soud však tento důkazní návrh zamítl, neboť vypovídal o stavu ke dni [datum], nikoli k případnému potřebnému stavu k lednu [rok]. Soud má za to, že tento náklad nebyl vynaložen účelně, proto náklady spojené s tímto důkazem nepřiznal. Žalovaní rovněž požadovali úhradu částky [částka] představující náklady spojené s výpisem z účtu – Německo, na podporu tohoto tvrzení předložili listinu – č. l. 335 spisu, z ní však nelze dovodit, že za výpisy z účtu byla vynaložena částka [částka]. Rovněž požadovali přiznání částky [částka] představující náhradu za neplacené volno pro žalovaného (6x jeden den po [částka] za směnu) za účast na jednání, když tento náklad doložili osvědčením o výplatě mzdy (č. l. 332 spisu). Z tohoto osvědčení však lze dovodil pouze to, že hrubá hodinová mzda žalovaného činí [anonymizována dvě slova], pracovní doba je [anonymizováno] hodin od [anonymizováno] do [anonymizováno] od [anonymizováno] do [údaj o čase] hodin s tím, že pokud žalovaný bude potřebovat volno, čerpá dovolenou bez náhrady mzdy. Z toho osvědčení však nevyplynulo, že žalovaný právě ve dnech, kdy se konala jednotlivá soudní jednání, čerpal neplacené volno. Tento náklad nebyl dostatečně potvrzen, a to i přes to, že žalovaní byli k doložení jednotlivých nákladů soudem vyzváni dne [datum]. Součet výše uvedených položek tak představuje částku [částka], kterou uložil žalobkyni jako povinnost uhradit žalovaným, a to ve lhůtě třech dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř..

33. V souvislosti s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] před soudem dne [datum] vznikl České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náklad v podobě svědečného, jež je nákladem řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. státu. V době konečného rozhodnutí ve věci samé sice svědečné bylo přiznáno usnesením ze dne [datum] (právní moc [datum]), které však v době vyhlášení rozsudku ještě nebylo vyplaceno z účtu Okresního soudu v Klatovech. Soud proto rozhodl tak jak z výroku rozsudku pod bodem III. je patrno, v této souvislosti užil ustanovení § 148 odst. 1 a § 152 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má právo podle výsledku řízení na náhradu nákladů, které platil. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná, tedy vůči ní má stát právo na náhradu nákladů řízení.