5 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Rovněž uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak se domáhala úhrady žalobou uplatněné částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle §115 odst. 2 o. s. ř.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek, z níž vzal za prokázané, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum], nikoli dne [datum], jak uvedeno v žalobních tvrzení. Z obsahu smlouvy totiž bylo zjištěno, že smluvní strany si sjednaly jako den jejího uzavření den podpisu oběma stranami, což byl právě datum [datum]. Na žalobkyni jako postupníka byly postoupeny nesplacené spotřebitelské úvěrové pohledávky specifikované v datovém souboru. Z obsahu datového souboru bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši [částka]. Postupitel dopisem ze dne [datum] informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, rovněž jej vyzval k úhradě částky [částka] do 3 dnů. Uvedl, že postoupená pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za půjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání).

4. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce – [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], jež měl být splacen do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Dle této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu [částka], při sjednané úrokové sazbě 11,75 % měsíčně. V článku VI. úvěrové smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení klienta se splacením jakékoli částky jeho povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Lze uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dle § 2395 a následující o. z., kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal umožnit žalovanému čerpání úvěru do výše [částka] Smlouva byla uzavřena v intencích § 1820 o. z., kdy byly použity prostředky komunikace na dálku, jež umožňovaly uzavření dané smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byl úvěr poskytnut z bankovního účtu jejího právního předchůdce na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], a to ve výši [částka]. Oznámením o postoupení pohledávek však tato tvrzení podpořena nebyla, neboť částka [částka] postoupená na žalobkyni se skládala nejen z neuhrazené jistiny, ale též poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání (zřejmé z obsahu oznámení o postoupení pohledávky). Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne 20. 4. 2021 č. j. 5 C 96/2021-20, aby prokázala, že z účtu jejího právního předchůdce na účet žalované (jak tvrdila), byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Usnesení žalobkyně převzala [datum], ale na něj nereagovala, k nařízenému jednání na den [datum] se nedostavila, omluvila se s tím, že žalovaný netvrdil, neprokázal žádné skutečnosti, které by nárok žalobkyně rozporovaly. Soud ve věci jednal [datum], a tím, že žalobkyně nepovažovala za nutné na výzvu soudu reagovat, měl v úmyslu žalobkyni poučit ve stejném duchu, jak ve shora specifikovaném usnesení i na jednání, a to v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se nedostavila, zbavila se tím možnosti být poučena, a soud není povinen za tímto účelem odročovat jednání, či poučení poskytnout jinak, navíc toto poučení již bylo před jednáním soudem zrealizováno. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu označenou – loan application info, která není důkazem způsobilým prokázat, že na účet žalovaného bylo připsáno [částka], neboť tato skutečnost z listiny nevyplývá. Z listiny se podává, že žalovanému měla být poskytnuta půjčka [částka] dne [datum] na základě smlouvy o půjčce [číslo] což je dokonce i jiné číslo smlouvy, než uvedené v oznámení o postoupení pohledávek (tam uvedeno číslo smlouvy [číslo]), navíc samotná smlouva o revolvingovém úvěru postrádá číslo. Ani z platební informace (listinný důkaz na č. l. 14 spisu) nelze uzavřít, že žalovanému na jeho účet byl poskytnut úvěr ve výši tvrzené žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že na účet žalovaného byla převedena částka [částka] z účtu společnosti [právnická osoba] Navíc z obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru ani číslo účtu žalovaného nevyplývá, ani to, že úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného právě ve výši tvrzené žalobkyní. Žalobkyně tak neprokázala, že na účet žalovaného byla jejím právním předchůdcem poskytnuta jakákoli částka, natož z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru.

6. Soud považuje za nutné uvést, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ, 11,75 % měsíčně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Je obecně známo, že průměrná úroková sazba při daném typu úvěru činí zhruba 3,90 % ročně, kdy by bylo možné akceptovat i trojnásobek této průměrné úrokové sazby. V úvěrové smlouvě však byla sjednána úroková sazba mnohonásobně vyšší, a to 141 % ročně. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, tak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci úrok činil 11,75 % měsíčně, tedy 141 % ročně, a byl sjednán jako pevný, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.

7. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatným právním jednáním, pak vztah mezi účastníky by mohl posoudit podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. K učinění spolehlivého závěru o tom, oč se žalovaný na úkor žalobkyně, případně jejího právního předchůdce, bezdůvodně obohatila, bylo třeba mít prokázané, jaká částka byla na účet žalovaného z titulu uvedené úvěrové smlouvy poskytnuta. Žalobkyně i přes výzvu soudu neprokázala, jak uvedeno shora, že [částka] bylo převedeno na účet žalovaného stran právního předchůdce žalobkyně. Za tohoto stavu věci bylo namístě žalobu zcela zamítnout, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.

8. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu, kterému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly.

9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni, jako stranu ve sporu neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně zaplatila poplatek ve výši [částka] podle položky 2 bod 1 písm. b) Sazebníku, podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. c) Sazebníku by soudní poplatek činil [částka], proto zbývá doplatit [částka]. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.