5 C 98/2026

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 188,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 800 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 800 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 20 388,01 Kč, 2 083,34 Kč, 1 189,89 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 383,49 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 583,49 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 8 800 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 311 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 29 188,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 083,34 Kč od prodlení do 24. 11. 2025 a dále tento požadovala od 25. 11. 2025 do zaplacení z částky 12 383,49 Kč, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 1 189,89 Kč za období od 3. 2. 2025 do 24. 11. 2025 z jistiny ve výši 8 % ročně a dále tento požadovala od 25. 11. 2025 z 11 902,13 Kč do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit rovněž úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč, úhradu za administrativní činnosti ve výši 2 077 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal hradit ve 14ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka tak měla být uhrazena do 2. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně žalovaným splácen, úročí se neuhrazená jistina úrokovou sazbou 8 % ročně od 3. 2. 2025. Žalovaný uhradil poslední splátku 1 200 Kč dne 20. 5. 2024. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním k jednání měl doručenou dne , Anonymizováno, , Anonymizováno, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když zároveň u něj byla zachována 10tidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se k jednání dostavila, na podané žalobě setrvala.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a potvrzení o zaplacení kupní ceny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. Jmenovaná společnost dopisem ze dne 6. 1. 2026 informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.

4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, když dne , datum, byla žalovanému předána hotovost ve výši 15 000 Kč představující úvěr, žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal 15 000 Kč včetně úroku 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, poplatku za inkaso plateb v místě bydliště žalovaného ve výši 2 700 Kč zaplatit v 14timěsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný od 3. 12. 2023 do 20. 5. 2024 uhradil v součtu 6 200 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil, že by žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci uhradil více, ve věci zůstal pasivní.

5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatné právní jednání ve smyslu § 580 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona dle § 588 o. z. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel, tedy žalovaný, nacházel s ohledem na finanční prostředky, které mu byly poskytnuty, právní předchůdce žalobkyně si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném poplatky za administrativní činnosti a hotovostní inkaso splátek, sjednání úvěru, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 80,85 % z poskytnuté hotovosti. Tyto výše odměn vztažmo k poskytnuté částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž , Jméno žalobkyně, .

6. Soud vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaný zaplatil z poskytnutých 15 000 Kč toliko 6 200 Kč, zbývá proto doplatit 8 800 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se žalovanému dostalo dopisem z 9. 3. 2026, který byl dán k poštovní přepravě dne 9. 3. 2026, jak doloženo podacím archem a dle § 573 o. z. se dostal do dispoziční sféry adresáta třetí pracovní den. Dle něj měl žalovaný plnit do 24. 3. 2026, pokud tak neučinil dnem 25. 3. 2026 se ocitl v prodlení dle § 1968, § 1971 o. z. a je povinen hradit úrok z prodlení, jehož výše činila ke dni prodlení 11,50 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 12 %. Soud proto přiznal od uvedeného data úrok z prodlení zákonný, když co do zbytku žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku II. je patrno. Žalobu zamítl i co do zbývající části předmětu sporu s ohledem na shora prezentované.

7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl převážný úspěch ve sporu, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto bylo rozhodnuto jak z výroku III. rozsudku je patrno. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizací úroků a úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.

8. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni, jako stranu ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech, poplatek z návrhu ve výši 311 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 149 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku však soudní poplatek by činil 1 460 Kč, zbývá proto doplatit 311 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

9. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částek soud vycházel z § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.