6 C 145/2017

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martiny Matějkové a přísedících Bc. Hany Křivohlavé a Evy Sutté ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: neplatnost skončení pracovního poměru

I. Určuje se, že právní úkon žalovaného [celé jméno žalovaného], [IČO] adresovaný žalobci [celé jméno žalobce], narozenému [datum] a označený jako„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“, je neplatný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 448 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti právního úkonu označeného jako okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, doručeného žalobci dne [datum]. V žalobě uvedl, že u žalovaného od června 2016 pracoval jako řidič a automechanik na základě pracovní smlouvy, jejíž písemnou formu od žalovaného neobdržel. Žalobce pracoval jako řidič nákladní dopravy, kdy rozvážel zboží po republice a po státech EU, přičemž o tom zda, kdy a kam žalobce pojede, ho zaměstnavatel zpravidla informoval den až dva dny předem a auto si vyzvedával v místě sídla zaměstnavatele, nebo na služební cesty vyjížděl z místa bydliště, kde měl auto se souhlasem zaměstnavatele zaparkované. Pokud žalovaný neměl pro žalobce práci, vykonával profesi automechanika, nebo-li opravoval vozidla žalovaného, a to v místě svého bydliště, kam mu vozidla vozil žalovaný. Dne [datum] (v sobotu) v 6.48 hod. ukončil služební cestu v místě svého bydliště, vozidlo zde zaparkoval a kolem 15.00 hod. se k němu dostavil žalovaný, vozidlo od žalobce převzal a na dotaz, zda má žalobce počítat v pondělí s nějakou služební cestou, žalovaný odpověděl, že mu dá v neděli vědět. V neděli [datum] pracoval žalobce na opravě vozidla, které před několika dny žalovaný přistavil k domu žalobce. Kolem 17.00 hod. se žalovaný u žalobce zastavil, opravované vozidlo si odvezl, i když oprava nebyla ukončena a žalobci sdělil, že v pondělí pro něho žádnou práci nemá, aby žalobce zůstal doma, že žalovaný se ozve. Současně mu předal mobilní telefon, který žalobce zapomněl v soupravě, kterou přivezl předchozí den. V průběhu dne [datum] se žalovaný neozval, proto ho žalobce sháněl. Chtěl vědět, zda pojede na služební cestu, žalovaný telefon nebral a v sídle, kam se za ním žalobce rozjel, nebyl, objekt byl uzamčen a žalovaného žalobce nezastihl. Nepodařilo se mu žalovaného kontaktovat ani v následujících dnech. Dne [datum] se žalobce znovu vypravil do [obec], ale žalovaného ani nikoho jiného v objektu nezastihl. Dne [datum] obdržel dopis, ve kterém mu bylo sděleno, že žalovaný s ním okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu, že se žalobce od [datum] bezdůvodně nedostavoval do zaměstnání. Žalobce s tímto dopisem nesouhlasil, snažil se se žalovaným kontaktovat, žalovaný však byl nedostupný, proto se žalobce obrátil na advokátní kancelář s žádostí o poskytnutí právní pomoci. Zástupce žalobce se obrátil na žalovaného, kterému dne [datum] zaslal dopis, ve kterém uvedl, že trvá na tom, aby jej žalovaný nadále zaměstnával. Žalovaný na dopis reagoval telefonicky s tím, že doručí zástupci žalobce dohodu o skončení pracovního poměru. Dohodu však neposlal. Zároveň žalobce namítal, že výpověď byla podepsána paní [jméno] [příjmení], bez plné moci od žalovaného.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný učinil dne [datum] řádné okamžité zrušení pracovního poměru, kteréžto podepsala a odeslala přímo jeho účetní, a to paní [jméno] [příjmení] a takto vložila i do obálky. Právní úkon své účetní, které k tomuto neudělil plnou moc, považoval žalovaný za platný dle § 430 odst. 1 o.z. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo dle žalovaného učiněno zcela platně a důvody jsou v něm specifikovány. Žalobce se již od [datum] neptal na žádnou služební cestu, naopak rovnou řekl, že končí a že chce peníze, do [příjmení] nejel, na místo výkonu práce se nedostavil. Zároveň žalovaný namítal, že mu nebyl doručován dopis JUDr. [příjmení] ohledně nesouhlasu ukončením pracovního poměru a trváním na dalším zaměstnávání.

3. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 6 C 145/2017-73 ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto, že právní úkon žalovaného [celé jméno žalovaného], [IČO], adresovaný žalobci [celé jméno žalobce], [datum narození], a označený jako„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“, je neplatný. Žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Žalobě bylo vyhověno, neboť okamžité zrušení je dle soudu zcela neplatné, jelikož nemá náležitosti řádného právního úkonu, když pracovní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným a žalovaný neprokázal, že by někoho zmocnil k tak závažnému úkonu. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalovaného rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] oba shora uvedené rozsudky zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení. V odůvodnění dovolací soud mimo jiné uvedl, že:„ V projednávané věci podle zjištění soudů žalovaný nevystavil plnou moc, kterou by [jméno] [příjmení] zmocnil k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem. Vystavení takové plné moci žalovaný v řízení ani netvrdil. Jednatelské oprávnění [jméno] [příjmení] k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem bylo podle něj založeno tím, že [jméno] [příjmení] při provozu obchodního závodu pověřil výkonem činností mzdové účetní, neboť„ se u ukončování pracovněprávních vztahů jedná o činnost, ke které obvykle dochází při činnosti mzdové účetní“. S tímto právním posouzením žalovaného dovolací soud nesouhlasí. Nelze pochybovat o tom, že typickou náplní činnosti mzdové účetní je zpracovávání a uzavírání mzdových podkladů jednotlivých zaměstnanců podnikatele, výpočet mzdy (jednotlivých složek mzdy) zaměstnanců, zakládání a vedení mzdových listů zaměstnanců, vedení evidence mezd, provádění povinných odvodů ze mzdy zaměstnanců, evidence účetních dokladů podnikatele, zpracování účetní závěrky, zpracování interních mzdových předpisů a další obdobné účetní činnosti. Na druhé straně ale nelze považovat za obvyklé, že by s výkonem těchto činností byl spojen též výkon personální agendy podnikatele, tím méně v takovém rozsahu, že by s jejím výkonem bylo možno obvykle spojovat též jednatelské oprávnění k právnímu jednání směřujícímu k uzavření nebo rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci podnikatele; takové jednatelské oprávnění lze obvykle spojovat s prací personalisty vykonávajícího personální agendu na vedoucím pracovním místě (například u vedoucího personálního oddělení, personálního ředitele apod.). Odvolací soud tedy správně uzavřel, že„ nelze dojít k závěru, že by externí mzdová účetní zastupovala žalovaného při uzavírání či ukončování pracovních poměrů“, neboť se nejedná„ o činnost, ke které obvykle dochází při činnosti mzdové účetní“. Náležitě však nevzal v úvahu možnost dodatečného schválení (ratihabice) okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným ve smyslu ustanovení § 440 odst. 1 o. z., a z tohoto pohledu se věcí nezabýval. Kdyby totiž žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru učiněné [jméno] [příjmení] bez zbytečného odkladu poté, kdy se o něm dozvěděl, dodatečně schválil, byl by tímto právním jednáním od počátku (ex tunc) vázán, a to i přesto, že žalobce jako adresát právního jednání o nedostatku zástupčího oprávnění věděl (srov. Odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, uveřejněného pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2020).“.

4. Soud se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu primárně zabýval otázkou, zda došlo žalovaným k dodatečnému schválení okamžitého zrušení pracovního poměru. Přičemž vycházel ze zjištěných skutečností, jak je uvedeno výše i v rozhodnutí Nejvyššího soudu, tedy, že paní [příjmení], nebyla řádně zmocněna k úkonu okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalobci.

5. Dle § 440 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“):„ Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna.“.

6. Žalovaný k výzvě soudu předložil čestné prohlášení podepsané jím a paní [jméno] [příjmení], dle něhož hned ústně, telefonicky a písemně na tom papíře odsouhlasil to, že učinila v dubnu 2017 okamžité zrušení pracovního poměru panu [celé jméno žalobce]. Uvedl, že podepisoval dokumenty k ukončení pracovního poměru pro úřad práce, zdravotní pojišťovnu a ČSSZ a poprosil paní účetní, aby žalobce odhlásila. Dále předložil Okamžité zrušení pracovního poměru (č.l. 186), opatřené datem [datum], podpisem paní [příjmení] a ručně dopsanou větou:„ Souhlasím se zrušením pracovního poměru [celé jméno žalobce]“. Předložené Okamžité zrušení s dopsanou větou o souhlasu dle soudu ničeho neprokazuje, když z něho není zřejmé, kdy byl na něj souhlas dopsán, a jelikož tato verze Okamžitého zrušení nebyla soudu až do výzvy k důkazu předložena, domnívá se soud, že ona věta byla účelově dopsána až po zaslané výzvě soudu. Žalovaný však od počátku řízení uváděl, že právě on dal své účetní pokyn, aby zaslala žalobci okamžité zrušení, a i následně se choval tak, že druhé straně muselo být zřejmé, že s tímto jednáním souhlasí a na tomto trvá. Pro dodatečné schválení právního úkonu není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně, a že se tak může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu (viz rozsudek Njevyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1883/2003 ze dne 3. 2. 2004). Za těchto okolností má soud za prokázané, že k dodatečnému schválení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným došlo, jelikož tento dal hned poté svým chováním najevo, že s tímto souhlasí a na okamžitém rozvázání pracovního poměru trvá.

7. Dále se tedy soud zabýval splněním podmínek pro okamžití zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“).

8. Žalobce při jednání soudu uvedl, že v pátek přijížděl z pracovní cesty, večer sdělil žalovanému, že bude potřebovat doplatit diety, které mu nezaplatil, a že jestli mu nezaplatí, tak bude muset ukončit pracovní poměr. Přijel domů, ráno v sobotu odstavil vozidlo, vzal si s sebou dokumenty, klíčky od zapalování a na to konto přijel žalovaný a chtěl toto vydat. Ptal se, jestli mu přivezl diety, co mu dluží, on řekl, že ne, ale ať mu to vydá okamžitě. Řekl mu, ať jede vybrat ty peníze a on místo toho zavolal policii, takže mu vydal klíče, veškeré dokumenty od vozidla, on s tím odjel a druhý den přijel pro osobní vozidlo, které tam opravoval, neví, jestli bylo jeho nebo jeho příbuzných a odtáhl si ho na druhém vozidle svém. Pak se snažil nějaký způsobem se ho dopátrat, aby mu doplatil aspoň ty diety, že pak ukončí pracovní poměr a místo toho doplatku mu přišla výpověď. Pak hovořil s paní [příjmení], na jakém základě vydala tu výpověď a ona řekla, že se takhle rozhodl pan žalovaný.

9. Žalovaný u jednání soudu po provedeném dokazování uvedl, že v okamžitém zrušení pracovního poměru je uvedeno datum 21. 4. a zde se mohlo jednat o písařskou chybu, jelikož k neplnění pracovních povinností mělo dojít právě od dne, kdy řešila věc s účastníky policie. Tedy by tento chtěl upřesnit, že k neplnění pracovních povinností došlo až od [datum].

10. Soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

11. Dle pracovní smlouvy ze dne [datum] žalobce u žalovaného pracoval jako řízení a údržba vozidla. Z výpisu z tachografu, jehož správnost žalovaný u soudu výslovně potvrdil, bylo zjištěno, že žalobce vykonal dne [datum] jízdu s vozidlem [registrační značka] v délce 758 km a dne [datum] v délce 110 km, přičemž jízda byla ukončena dne [datum] v 6:48 hodin a z výpisu jsou zjevné další údaje o povinných přestávkách řidiče i dalších činnostech (náklad zboží).

12. Z listiny nazvané„ Okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení kázně“ (č.l. 4), které předložil žalobce soud zjistil, že tato je dána dle § 55 odst.1 ZP a porušení povinností žalovaný spatřuje v tom, že:„ žalobce ode dne [datum] do současnosti se bez jakékoliv relevantní omluvy nedostavuje do zaměstnání, čímž se dopouští série neomluvených absencí“. Zároveň je zde uvedeno, že čekali na doručení pracovní neschopnosti do 3 dnů, ale nepřišlo nic. Listina není opatřena datem ani razítkem žalovaného a je podepsána paní [jméno] [příjmení].

13. Žalovaný soudu předložil taktéž„ Okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení kázně“ (č.l. 36), kde je ručně dopsané datum [datum]. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předmětná písemnost byla předána k poštovní přepravě dne [datum].

14. Dopisem ze dne [datum] informoval žalobce žalovaného prostřednictvím svého původního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] o tom, že trvá na pokračování pracovního poměru a případně se bude domáhat neplatnosti rozvázání pracovního poměru soudní cestou. Doručenka od tohoto podání soudu předložena nebyla, pouze nečitelná kopie měla být součástí e-mailu JUDr. [příjmení], který byl ovšem také nečitelný a nebyl ani datovaný.

15. K důkazu byly předloženy ofocené SMS zprávy (č.l. 51-54), k nimž ovšem po nahlédnutí žalobce i žalovaný uvedli, že předmětná telefonní čísla nejsou ani jednoho z nich a tyto zprávy neposlali ani neobdrželi. Zprávy jsou z období 19. 4. a 22. 4. a týkají se žádosti o výplatu a možnost výpovědi. V SMS na č.l. 54 je uvedeno„ …rozumnej jeď na osek a když to příští týden dojedeš, vyrovnáme se a jdi kam chceš, když ne, tak je to hrubé porušení a tím mi působíš…“. K této zprávě žalovaný uvedl, že něco takového psal žalobci a dále, že od něj obdržel zpráva na č.l. 55„ [příjmení] jsem odjet. Klíčky máš na nádrži adblue.“. Žalobce označil pouze SMS č.l. 56, která je z jiného telefonního čísla, jako tu kterou žalovanému odeslal dne 20. 6.„ Mluvil jsem teď s tvojí paní účetní. Styď se.“.

16. Ze sdělení Policie ČR prostřednictvím e-mailu ze dne [datum] k žádosti žalovaného, bylo zjištěno, že v evidenci policie je následující:„ Dne [datum] v 11:24 hodin oznámil na linku 158 [celé jméno žalovaného], že má problém se svým zaměstnancem [celé jméno žalobce] ohledně pracovní činnosti, kdy mu tento téhož dne vrátil zpět nákladní vozidlo a vzhledem k tomu, že mají mezi sebou pracovní problémy, tak mu měl [jméno] zřejmě odcizit dodací listy, platební kartu a jiné papíry od nákladů. Prvotní informace od oznamovatele ze dne [datum] v 08:11 hod.: Zaměstnanec nechce předat vozidlo, nyní jede [obec] směr [obec], řidič se jmenuje [celé jméno žalobce], bydlí u [obec] v [obec], oznamovatel jede na místo, zavolá, pokud dojde k nějakému odcizení věcí (nyní se jen domnívá na základě předchozího jednání s řidičem, že by mohlo k nějaké krádeži dokumentů dojít). Dne [datum] v 11:56 hod. po příjezdu hlídky OOP [obec] na místo ([územní celek] u domu [anonymizováno]) provedena kontrola nákladního vozidla majitelem, který veškeré doklady vč. platební karty nalezl v horní přihrádce vozidla. Na místě sděleno, že neshody ohledně výplat a placení cestovních náhrad musí spolu řešit občanskoprávní cestou.“.

17. Žalobce při svém účastnickém výslechu mimo jiné vypověděl, že mezi ním a žalovaným byl spor o výplatu mzdy a diet. Toto začali řešit v souvislosti se soudním sporem o snížení výživného, které měl povinnost platit žalobce, přičemž soud ho měl upozornit na špatnou pracovní smlouvu, a že by měl požadovat vyšší mzdu a další nároky. V důsledku toho, že žalobce tyto věci po žalovaném požadoval a chtěl po něm i nějaké doklady, došlo dle něho k okamžitému zrušení pracovního poměru.

18. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že každý zaměstnanec si parkoval auto sám u sebe doma a žalovaný rozdával instrukce po SMS. Myslí si, že žalobce měl osobní problémy a jednoho dne mu poslal SMS, že končí, že mu nechává klíče na autě, když přijel žalobce z Německa a nedokončil ani tu pracovní cestu, neuděl vykládku, auto bylo naložené, takže si pro auto zajel, žalobce mu sebral dokonce papíry od auta a veškeré doklady, takže zavolal policii a žalobce mu musel ty doklady vrátit a on potom musel řešit náklad v autě. Od té doby se neviděli a nevěděl o něm. V tu dobu, kdy mu žalobce nechal ty klíče na tom autě a skončil, tak tam nebyl žádný dluh na mzdě vůči žalobci. Mzdu mu vyplácel často v hotovosti, fixní plat dle smlouvy 12 000 Kč a k tomu diety, na které doklad nemá. Okamžité zrušení pracovního poměru dal žalobci, protože mu nechal klíče na autě a nebyl k sehnání, nedostavil se do práce. Neví přesně, kdy to bylo odesláno, to posílala paní účetní e-mailem a poštou. Je možné, že datum 21. 4. v okamžitém zrušení nějakým způsobem spletl. Žalobce pro něj nepracoval od toho dne, kdy se to řešilo s policií, následně uvedl, že možná už den předtím, kdy měl složit náklad a už to neudělal. Na automobilu dělal žalobce běžnou údržbu jako všichni řidiči a v předmětném období žádnou opravu na vozidle dle žalovaného neprováděl.

19. Žalovaný navrhl k důkazu dokumentaci od ČSSZ a ÚP, k tomu, že žalobce odhlašoval jako svého zaměstnance. Soud tyto důkazy zamítl pro nadbytečnost, jelikož těmito mělo být prokázáno, že žalovaný dodatečně schválil úkon účetní [příjmení] a soud má toto za prokázané, jak je uvedeno shora. Navíc by v tomto směru soud rád poukázal na to, že žalovaný byl v řízení opakovaně vyzýván, aby tyto listiny předložil, případně sdělil, zda je má soud vyžádat, přičemž žalovaný u posledního jednání ve věci uvedl, že tyto listiny má u sebe paní [příjmení], domníval se, že tato byla k jednání předvolána jako svědkyně (ačkoliv tento důkaz žádný z účastníků nenavrhl) a podklady přinese s sebou. Dle soudu tedy jejich nepředložení bylo ze strany žalovaného účelové a tímto se snažil prodlužovat řízení, když měl opakovaně možnost podklady zajistit a předložit.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP:„ Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“.

22. Podle § 72 ZP:„ Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.“.

23. Žalobce podal žalobu u soudu v zákonné lhůtě, neboť tato byla podána dne [datum], a okamžité zrušení pracovního poměru bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum], tedy se do dispozice žalobce mohlo dostat nejdříve dne [datum] (žalobce uváděl datum [datum]), dvouměsíční lhůta byla tedy prokazatelně zachována.

24. Žalovaný jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedl, že„ žalobce ode dne [datum] do současnosti se bez jakékoliv relevantní omluvy nedostavuje do zaměstnání, čímž se dopouští série neomluvených absencí“. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. Požadavek„ výjimečnosti“ u okamžitého zrušení pracovního poměru podle odstavce 1 písm. b) ZP bude naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, neboť zaměstnavatel jinak může ze stejných důvodů (porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem) skončit pracovní poměr rovněž výpovědí podle § 52 písm. g) ZP. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány takové okolnosti, které odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli (ne) lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek je třeba vycházet. Rozhodující jsou tedy konkrétní okolnosti, za nichž k důvodu pro rozvázání pracovního poměru došlo, s přihlédnutím k tomu, jaký dopad na plnění funkcí zaměstnavatele na jedné straně a na postavení zaměstnance (například vzhledem k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům) na straně druhé by jeho další zaměstnávání (případně do uplynutí výpovědní doby) v prvním případě či skončení pracovního poměru ve druhém případě mělo. V tomto ohledu mají nepochybně význam také dosavadní pracovní výsledky a postoj zaměstnance k plnění pracovních úkolů. Příkladem porušení povinností zaměstnance v takové intenzitě může být např. zaviněná dlouhodobá neomluvená absence, hrubé slovní či fyzické bezdůvodné napadení zaměstnavatele, jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, krádež majetku zaměstnavatele, požívání alkoholu v pracovní době. Před okamžitým zrušením pracovního poměru musí mít zaměstnavatel zjištěn důvod tohoto opatření; nestačí jen podezření, že je takový důvod dán. Z výpovědi žalobce i žalovaného, jakož i záznamu Policie ČR má soud za prokazatelně zjištěné, že mezi účastníky byly v dubnu 2017 spory ohledně mzdových nároků žalobce. Tomuto by odpovídala i předložená SMS komunikace, o níž ovšem oba účastníci částečně uvedli, že jí ani nepsali, ani neobdrželi. Co následně proběhlo mezi účastníky v době od [datum] nelze jednoznačně určit, neboť tyto skutečnosti zůstaly v pouhé rovině tvrzení, když žalobce uváděl, že se do sídla žalovaného opakovaně dostavoval a nikoho zde nenašel, tedy mu nebylo umožněno po odvezení vozidla vykonávat své zaměstnání, naopak žalovaný uváděl, že se snažil žalobce kontaktovat, aby tento nastoupil do práce. Soudu se však s ohledem na zjištěné skutečnosti jeví pravděpodobnější verze žalobce, neboť žalovaný konflikt účastníků vyřešil tak, že vozidlo s nákladem dne [datum] odvezl z dispozice žalobce, čímž mu znemožnil jeho vykládku a z ničeho nevyplývá, že by tomuto naopak uložil další činnost, přitom sám vypověděl, že ohledně práce řidiče běžně kontaktoval SMS zprávami. Pokud pak žalobce, jak tvrdí žalovaný, měl dne 21.

4. či 22. 4. sdělit, že„ u něj končí“, a reakcí na to bylo odvezení vozidla žalovaným, tento zjevně vzal„ přání“ žalobce na vědomí a rozhodl se, že pracovní poměr skutečně ukončí. V tomto směru však zvolil velmi nešťastnou formu, zejména když jako důvod okamžitého zrušení uvedl neomluvenou absenci od [datum], přitom dle výpisu z tachografu vyplývá, že žalobce nejen dne [datum], ale i [datum] práci pro žalovaného vykonával. Pokud by tedy opravdu mělo ze strany žalobce dojít k neomluvené absenci, bylo by tomu nejdříve od pondělí [datum]. Dle předloženého podacího lístku bylo žalobci okamžité zrušení pracovního poměru odesláno již [datum], přičemž dle soudu pokud žalovaný ani netvrdil, že pověřil žalobce v období od 24. 4. do [datum] někam jet, jak bylo jejich běžnou praxí, nemohlo se jednat o dlouhodobou neomluvenou absenci. Je pak otázkou, zda okamžité zrušení pracovního poměru nebylo vyhotoveno dokonce dříve než [datum], jelikož žalobce předložil soudu k důkazu nedatovanou listinu, kterou velmi pravděpodobně skutečně obdržel, když soud nevidí důvod, proč by měl žalobce datum z listiny odstraňovat, naopak žalovaný předložil listinu s ručně dopsaným datem [datum], což ve spojení s předloženým podacím lístkem je zjevně dopsané následně a navíc chybně. Co je pro soud zcela rozhodující, je, že důvody výpovědi či okamžitého zrušení pracovního poměru nelze dodatečně měnit. Pokud tedy žalovaný jednou označil jako důvod neomluvenou absenci od [datum], tak se nelze následně dovolávat písařské chyby v tomto datu. Navíc žalovaný poté uváděl, že správně mělo být datum [datum], kdy ovšem žalobce práci ještě prokazatelně vykonával a v jejím pokračování mu bylo zamezeno samotným žalovaným, který vozidlo odvezl. Dle soudu tak nebyly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobce neporušil své povinnosti způsobem, jak jej označil žalovaný. Zároveň dle soudu neomluvená absence v rozsahu 3 dnů, když žalovaný žádným způsobem netvrdil, že by toto pro něj znamenalo jakýkoliv problém v provozu, nedosahuje dle soudu takové intenzity, aby se mohlo jednat o zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Za těchto okolností tak soud žalobě vyhověl a rozhodl, že právní úkon žalovaného označený jako„ okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“, je neplatný.

25. Nad rámec soud uvádí, k otázce mzdových nároků dle § 69 ZP ve vztahu k oznámení žalobce, že trvá na tom, aby jej žalovaný nadále zaměstnával, že v řízení sice nebylo prokázáno, že by byl žalovanému doručen dopis ze dne [datum], v němž žalobce měl toto oznamovat, ovšem toto je zřejmé z obsahu podané žaloby ze dne [datum], kde žalobce na tento dopis odkazuje a výslovně uvádí, že s ukončením pracovního poměru nesouhlasí a trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Dle ustálené judikatury pak lze takovéto oznámení uplatnit i v rámci podané žaloby.

26. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal procesně úspěšnému žalobci na nákladech soudního řízení odměnu za zastupování JUDr. [jméno] [příjmení] za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č.177/96 Sb. á 2 500 Kč (převzetí a příprava, 5 x jednání soudu, vyjádření k dovolání), tj. 17 500 Kč, 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č.177/96 Sb. tj. 1 250 Kč (předžalobní výzva), 8 x režijní paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. 2 400 Kč, náhradu za promeškaný čas (27 x půlhodina po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhlášky, tj. 2 700 Kč, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 699,36 Kč a cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 128 Kč a 21 % DPH ve výši 5 392,25 Kč, tj. celkem 31 070 Kč. Dále soud přiznal žalobci odměnu za zastupování JUDr. [jméno] [příjmení] za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č.177/96 Sb. á 2 500 Kč (převzetí a příprava, 2 x jednání soudu, 1 x vyjádření ve věci samé a nahlížení do spisu), tj. 12 500 Kč, 5 x režijní paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. 1 500 Kč, náhradu za promeškaný čas (18 x půlhodina po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhlášky, tj. 1 800 Kč, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 964 Kč, cestovné na trase [obec] - [obec] (poté pokračoval advokát automobilem s klientem) a zpět ve výši 138 Kč, cestovné na trase [obec] - [obec] (poté pokračoval advokát automobilem s klientem) a zpět ve výši 476 Kč, tj. celkem 17 378 Kč. Soud nepřiznal zástupci odměnu za doplnění vyjádření ze dne [datum], kterým zástupce pouze oznámil, že žalobce trvá na zaměstnávání žalovaným. Soud dále uznal žalovaného povinným nahradit žalobci náklady za zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem tedy náklady žalobce činí 50 448 Kč Náklady řízení zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).