6 C 153/2019

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní titul Martinou Matějkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice a původní účastnice pro zaplacení náhrady škody ve výši částka s přísl.

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný svým jednáním žalobci způsobit. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] došlo ke střetu žalovaným řízeného vozidla s cyklisty, následkem čehož utrpěl žalobce rozsáhlou škodu na zdraví a škodu na majetku. Podle žalobce žalovaný při řízení vozidla jednal nepředvídatelně a veden záměrem„ vytrestat cyklisty“, které předjížděl, výrazně zbrzdil své vozidlo, a to tak, že cyklistům neponechal na krajnici vozovky místo, aby se mu mohli vyhnout. Následně cyklista, který jel s žalobcem, pan [jméno] [příjmení] provedl manévr, aby se vozidlu vyhnul, přičemž narazil do jeho levého zadního blatníku a žalobce se již nemohl kolizi vyhnout. Ke škodě žalobce tak došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobce požadoval uhradit za poškozené věci částku [částka] a za ztrátu na výdělku [částka]. To, že jednání žalovaného nebylo posouzeno jako [anonymizováno] čin či přestupek neznamená, že by soud nemohl posoudit, že jeho jednání bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou žalobce. Kdyby žalovaný nezastavil, nevytvořil by překážku a nedošlo by k pádu žalobce, který je zkušeným cyklistou a přesto se mu nepodařilo z této situace vyváznout, a to nikoliv proto, že by se dostatečně nevěnoval jízdě, ale situaci měl ztíženou tím, že musel reagovat na zastavení vozidla i na manévr pana [příjmení]. Závěrem žalobce na své žalobě setrval a požádal o náhradu nákladů řízení. Žalovaný nárok od počátku neuznával. Tvrzení žalobce, že se rozhodl„ cyklisty vytrestat“ považuje za účelové. Dopravní nehodu řádně ohlásil, státní orgány nedospěly k závěru o jejím zavinění a pojišťovna na základě jejich podkladů zamítla nárok žalobce z důvodu, že si škodu způsobil žalobce vlastním jednáním. Závěrem uvedl, že zastavil u krajnice a myslí si, že žalobce a svědek měli možnost jej bezpečně objet. Je mu líto, že došlo k předmětné nehodě, ale nemyslí si, že by k této došlo z důvodu jeho zavinění, proto si myslí, že by žaloba měla být zamítnuta. Náklady řízení nepožadoval. Vedlejší účastník k věci uvedl, že má za to, že k nehodě nedošlo na základě provozu pojištěného motorového vozidla žalovaného, ale střetem protiprávně jednajících cyklistů, a to žalobce a pana [jméno] [příjmení], kteří nedodrželi patřičný odstup a bezpečnou rychlost, aby stihli na přehledném rovném úseku zareagovat. Pokud by žalovaný cyklisty schválně vybržďoval, došlo by k mnohem silnějšímu nárazu pana [příjmení] do vozidla žalovaného a tento by nejspíše z kola spadl, jako tomu bylo u žalobce. Pan [anonymizováno], ale zvládl zabrzdit a došlo pouze k lehkému kontaktu jeho kola a nárazníku žalovaného. Že byl žalovaný rozčilen i po nehodě nečiní nikdo sporným a toto netajil ani při vyšetřování, zároveň však nebylo prokázáno, že by se z jeho strany jednalo o tzv. vybržďování. Závěrem setrval na tom názoru, že žalovaný předmětnou nehodu nezavinil. I cyklisté mají povinnost dodržovat pravidla silničního provozu a sami by měli dbát na své bezpečí. Žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Ze spisu [obec] pojišťovny k pojistné události [číslo] vyplývá, že tato vyzvala žalovaného ke sdělení výsledků šetření nehody státními orgány, jelikož žalobce požádal o odškodnění. Součástí spisu je i detail relace o dopravní nehodě od Policie ČR, dle něhož dne [datum] v 18:32 hod jel řidič [celé jméno žalovaného] s vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] po sil. I/27 a ve směru jízdy od [územní celek] na [obec] a před obcí [obec] předjížděl cyklisty, kteří jeli zřejmě vedle sebe. Řidič [celé jméno žalovaného] použil před předjížděním výstražné zvukové znamení a cyklista jedoucí vlevo [jméno] [příjmení] se zařadil před cyklistu [celé jméno žalobce], který ukázal na řidiče [celé jméno žalovaného] vztyčený prostředníček. Řidič [celé jméno žalovaného] po předjetí cyklistů a zařazení před jejich vozidla začal brzdit, čímž došlo k jejich ohrožení. Při brždění pravděpodobně narazil cyklista [celé jméno žalobce] předním kolem do zadního kola před ním jedoucího cyklisty [jméno] [příjmení] a pádu cyklisty [celé jméno žalobce] na vozovku vpravo umístěná svodidla. [příjmení] [jméno] [příjmení] pravděpodobně narazil do zadní části již stojícího vozidla [anonymizováno]. Při dopravní nehodě došlo ke zranění cyklisty [celé jméno žalobce], který byl vozidlem RLP převezen do [příjmení] nemocnice k ošetření. [celé jméno žalobce] měl na hlavě nasazenou ochranou přilbu. Došlo ke hmotné škodě na jízdním kole [příjmení] cyklisty [celé jméno žalobce], jejíž výše byla odhadnuta na [částka]. Bezpečnostní pásy řidičem motorového vozidla a jeho spolujezdcem užity. Alkohol vyloučen dechovou zkouškou. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Ze spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ev. Č. KRPP [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že věc byla předložena MÚ [obec] k projednání pro podezření ze spáchání přestupku jak žalobcem tak žalovaným, spočívajících v porušení zákonných ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Policejní orgán dospěl k závěru, že viníkem dopravní nehody je cyklista [celé jméno žalobce], který si neponechal dostatečnou bezpečnou vzdálenost za jízdním kolem, kdy se nestačil vyhnout srážce s jízdním kolem, které jelo před ním. Žalobce v rámci řízení vypověděl, že jeli s panem [příjmení] asi rychlostí 40 km/hod tzv. na střídačku asi 1 - 2 m za sebou. Někde za prodejnou [anonymizována dvě slova] je předjelo vozidlo, poměrně pomalu, nevybavuje si, zda troubilo, potom [jméno] [příjmení] hlásil, pozor auto brzdní, on se vtísnil mezi něj a svodidla a víc si nevybavuje. Žalovaný vypověděl, že uviděl dva cyklisty jedoucí vedle sebe. Jel rychlostí asi [číslo] km/hod, když byl tak 20 m za nimi, tak zatroubil. Při kraji jel cyklista, který následně upadl a vedle něj druhý cyklista, který zasahoval tak přibližně do půlky jízdního pruhu. Po zatroubení se cyklista vlevo začal zařazovat, a když byl těsně za nimi, druhý cyklista na něj ukázal vztyčený prostředníček. [příjmení] se zařadil před ně a začal brzdit, protože chtěl zastavit, aby cyklistovi vynadal, protože ho gesto rozčílilo. Určitě nebrzdil prudce a myslí si, že vzhledem k jeho rychlosti a rychlosti cyklistů ani není možné, že by je tím ohrozil. Zastavil, stáhl okénko a slyšel, že„ je čurák“, tak odpověděl to samé, přičemž v zrcátku viděl jednoho cyklistu nalepeného na voze a druhého neviděl. Žádný náraz do vozidla necítil. Poté se znovu rozjel a uviděl ve zpětném zrcátku, jak jeden cyklista leží na silnici a druhý se k němu vrací pěšky, proto opět zastavil u krajnice, to ujel asi 10 m a šel se podívat, co se stalo. Na místě se pak objevilo několik dalších lidí. [jméno] [příjmení] vypověděl, že jeli s žalobcem a střídali se, většinou jel první on a udával tempo. Jeli cca [číslo] km/hod. Jak daleko jel žalobce za ním, neví, ale u cyklistů bývá zvykem, že jezdí blízko za sebou, mohlo to být okolo jednoho metru, možná méně. Vozidlo, které je předjíždělo, zaregistroval, až když bylo vedle nich, nejelo ani výrazně rychle. Zařadilo se plynule a nepřipadalo mu to nijak neobvyklé. Neví, jestli vozidlo začalo po zařazení hned brzdit, brzdová světla neviděl. Myslí si, že jelo chvíli jakoby bez plynu, protože se od nich nevzdalovalo a najednou začalo brzdit. Pro něho to bylo překvapení, vozidlo bylo u pravého okraje a pro ně tam nebylo místo. Začal rychle brzdit, pak ucítil náraz do svého zadního kola a slyšel, jak žalobce upadl. [příjmení] se snažil dále brzdit a začal se vyhýbat vlevo, aby nenarazil do vozidla. Ubrzdit se mu nepodařilo a narazil předním kolem do nárazníku vozidla. To už ale téměř stál. Všiml si, jak na něj řidič kouká z okénka a řekl mu, že je„ čurák“. Neví, jestli on něco řekl, šel pak hned k žalobci a volal záchranku. Co pak dělal řidič, neví, ale následně se objevil s dalšími lidmi na místě. Zvukové znamení před předjížděním neslyšel. [jméno] [příjmení] se vyjádřil k nehodě tak, že jel [značka automobilu] z [obec] a proti němu jeli dva cyklisté, když se pak podíval do zpětného zrcátka a viděl jednoho ležet na vozovce, proto otočil a vrátil se poskytnout první pomoc. Myslí si, že před ním ani za ním žádné vozidlo nejelo, za ním zřejmě paní, která na místě také zastavila. V protisměru si vozidlo nevybavil. Na místě nehody byl zraněný cyklista a ten druhý a těsně před ním přišla ta paní z auta, za ním a pak i řidič [jméno], který v momentu jeho příchodu parkoval vozidlo ke straně. Během čekání se cyklista a řidič hádali a cyklista mu říkal, že jim zabrzdil těsně před nimi a řidič říkal, že ne, že zastavil minimálně 50 m před nimi. K zavinění nehody se vyjádřit nedokáže, ani zda jeli cyklisté vedle sebe nebo za sebou. [jméno] [příjmení] sdělila, že když vyjela automobilem za [územní celek], všimla si, že na vozovce v protisměru leží cyklista s jízdním kolem a vedle něho stojí další cyklista. Zastavila a rozhodla se pomoci. Dále jim pomáhal řidič z černé [anonymizována dvě slova] a pak přišel ještě řidič zelené [jméno], který hovořil s nezraněným cyklistou. Řidič křičel, že na něj cyklisté ukazovali„ fakáče“ a cyklista, že je vybrzdil. [příjmení] průběh dopravní nehody neviděla. Součástí spisu je fotodokumentace z místa nehody, protokol o nehodě včetně plánku místa nehody se zakreslenými místy střetu dle žalovaného a dle cyklisty [příjmení]. Dle Policie ČR ohledáním místa dopravní nehody nebyly zjištěny žádné blokovací nebo brzdné stopy na vozovce, které by nasvědčovaly prudkému brzdění vozidla [anonymizováno] a jízdních kol, nebyly zjištěny ani žádné stopy střetu mezi vozidly. Na vozidle [anonymizováno] byly zjištěny stopy otěru na zadním nárazníku, kdy tyto stopy výškově odpovídají s předním kolem jízdního kola cyklisty [jméno] [příjmení]. Z přestupkového spisu bylo pak mimo jiné zjištěno, že věc přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z jehož spáchání byli podezřelí jak žalobce, tak žalovaný, byla vůči oběma odložena, neboť správní orgán nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti těmto osobám. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že ani vlastním šetřením Policie ČR nebyly zjištěny takové stopy a důkazy, které by spolehlivě prokazovaly, kdo je konkrétním viníkem způsobené dopravní nehody. Dopisem ze dne [datum] vyzval vedlejší účastník žalobce k oznámení škodní události, která mu měla byt způsobena žalovaným. Vedlejší účastník si pro posouzení pojistné události vyžádal dle předložených listin lékařské zprávy o úrazu a léčbě žalobce, lékařskou zprávu pro odškodnění za vytrpěné bolesti, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění a potvrzení o ztrátě na výdělku, které představuje [částka]. Z informace o vyřízení škodní události ze dne [datum] bylo zjištěno, že dle vedlejšího účastníka k újmě nedošlo na základě provozu vozidla řízeného žalovaným, ale od počátku na základě nebezpečného jednání obou cyklistů vůči sobě samým i navzájem, věc tedy byla vyřízena bez poskytnutí pojistného plnění. Žalobce soudu předložil jím vytvořený seznam poškozených věcí, které celkem ocenil na částku [částka]. Žalobce žalovaného dle dopisu ze dne [datum] včetně připojené doručenky vyzýval k úhradě částky [částka] před podáním žaloby. Žalovaný na to reagoval písemným sdělením ze dne [datum], že řešením případu pověřil vedlejšího účastníka, tedy aby se obrátil žalobce na pojišťovnu. Dne [datum] proběhlo ohledání na místě, kde došlo k předmětné nehodě, za přítomnosti účastníků řízení a následně i svědka [jméno] [příjmení]. Žalobce na místě samém uvedl, že si vybavuje, že projeli kolem budovy s označením [příjmení] [příjmení], a že v tu dobu je ještě žádný automobil nepředjížděl a pak už si nic nepamatuje z toho dalšího úseku na cestě. Rozhodující body, kde mělo dojít k zahájení předjíždění cyklistů automobilem, zařazení automobilu do pravého jízdního pruhu před cyklisty, kde vozidlo začalo zastavovat před střetem, místo zastavení vozidla a tedy i místo kontaktu jízdního kola a vozidla a místo střetu mezi jízdními koly nebyli účastníci schopni přesně určit a tyto tedy označili pouze orientačně. Svědek [příjmení] vypověděl, že už si přesně nevybavuje ta konkrétní místa, protože už je to samozřejmě s nějakým časovým odstupem s tím, že ve věci byl vyslýchán i ohledně určitých míst policií. Něco bylo zjevné, když přijela policie hned poté nehodě, to si zaznamenávali policisté a svědek byl poté vyslechnut ještě k tomuto na policii. Dále uvedl, že jak začal prudce brzdit kvůli automobilu žalovaného, tak pouze cítil nějaký kontakt zezadu, ale koukal dopředu. Až když se ohlédl, tak zjistil, co se stalo, ale slyšel pád. Vybavil si, že když je žalovaný začal předjíždět, takto nebylo ani moc rychle, protože většinou když se předjíždí, tak je to docela rychle, pak se zařadil zpátky do pruhu a najednou před nimi stál. To bylo podle něj nečekané, protože to nečeká člověk, že po předjetí před ním automobil zastaví. Svědek asi něco vykřikl, aby věděl i kolega a pak začal brzdit, instinktivně dal kolem směr doleva, aby přímo nenarazil do toho automobilu, a tam už zastavil tím předním kolem v podstatě u toho zadního nárazníku v levé části automobilu. Zabočil doleva, aby instinktivně prodloužil tu brzdnou dráhu. V době, kdy je automobil začal předjíždět, tak mohli jet tak rychlostí 35 – 40 km/h, odhaduje to podle toho, jak běžně jezdí. Nedokáže říct, jak dlouho mu trvalo od počátku brždění, než zastavil. Myslí si, že nebylo možné automobil objet zprava, byl sice uprostřed silnice, ale viděl po pravé straně svodidla, takže instinktivně se snažil zabočit doleva, protože tam opravdu nebylo mnoho místa. Svědek si nedokázal vybavit, kde přesně předjíždění automobilu začalo a skončilo. Před předjížděním i poté jeli s žalobcem za sebou, resp. žalobce za svědkem. Žalobce dále navrhl k důkazu účastnické výslechy žalobce a žalovaného, jakož i výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a opětovný výslech svědka [jméno] [příjmení], které soud zamítl. Svědek [příjmení] byl vyslechnut na místním ohledání a účastníci měli možnost klást mu při výslechu otázky jako při jednání soudu, přičemž z jeho výpovědi na místě samém vyplývá, že tento nebyl schopen s ohledem na časový odstup, již sdělit přesné informace k incidentu a sám odkázal na záznam v policejním spisu, kde se měl ke všemu bezprostředně po nehodě vyjadřovat. Zároveň i z vyjadřování účastníků na místním ohledání je zjevné, že tito již nedokáží vzhledem k časovému odstupu sdělit více informací, než je v policejním spisu, tedy soud považuje výslech účastníků, jakož i svědků za nadbytečný, když tento nemůže přinést žádná nová zjištění ve věci. Zároveň svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dorazili na místo samé až po nehodě, tedy se nemohou blíže vyjádřit k otázce zavinění, respektive k tomu, co nehodě předcházelo, tito mohou pouze konstatovat, co se odehrávalo na místě samém po nehodě, což je opět zaznamenáno v policejním spisu v jejich výsleších. Z těchto důvodů soud shora uvedené důkazy pro nadbytečnost zamítl. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“. Dle § 2909 o. z.:„ Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.“. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody vůči žalovanému, kterou mu měl způsobit tím, že po dokončení předjížděcího manévru nečekaně zastavil svůj automobil, čímž vytvořil překážku na silnici a nedal cyklistům možnost se vyhnout srážce. [příjmení] byl žalobce ve věci úspěšný, musel by prokázat, že škoda byla způsobena jednáním žalovaného, respektive v příčinné souvislosti s ním. Z provedeného dokazování vyplývá, že ve správním řízení nebylo prokázáno částečné ani výlučné zavinění žalovaného na dopravní nehodě. Policejní orgán dokonce dospěl k závěru, že viníkem dopravní nehody je žalobce, který si neponechal dostatečnou bezpečnou vzdálenost za jízdním kolem, kdy se nestačil vyhnout srážce s jízdním kolem, které jelo před ním. Ani ohledání na místě samém a výslech jediného svědka nehody, přímého účastníka pana [příjmení], nepřinesl žádné nové informace, než ty, které byly známy již v době vyšetřování věci Policií ČR. Jak účastníci, tak tento svědek setrvali na svých výpovědích, učiněných bezprostředně po dopravní nehodě. Zároveň je zjevné, že v zásadních otázkách se jejich výpovědi ani s časovým odstupem nemění, tedy pokud se vyjadřovali např. k rychlostem jízdy a odhadu rozestupu cyklistů. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný choval tak, že právě tímto vznikla škoda na majetku či zdraví. Dle soudu je rozhodující i to, že svědek [příjmení] jedoucí za žalovaným blíže, tedy více ohrožen případným jednáním žalovaného stihl včas zareagovat a k žádné škodě u něho nedošlo. Prostor pro zareagování cyklistů po zastavení vozidla zde tedy byl, a pokud by žalobce dodržel bezpečnou vzdálenost ve vztahu ke svému způsobu jízdy (rychlosti) musel by být i on schopen nehodě zabránit. Vzdálenost mezi za sebou jedoucími cyklisty rychlostí 35 – 40 km/hod, v délce jednoho metru či dokonce kratší pak dle soudu rozhodně nelze považovat za bezpečnou, když logicky neumožňuje cyklistovi jedoucímu jako druhému v pořadí včasně zareagovat. To, že mezi žalovaným a cyklisty došlo během předjíždění ke„ konfliktu“, kterým mohl být onen„ fakáč“, a že toto bylo důvodem pro zastavení vozidla žalovaným, ještě neznamená, že tento zabrzdil tak, aby cyklisty„ vybrzdil“ či jinak ohrozil. Jedinými svědky celé události jsou žalobce, žalovaný a svědek, který má samozřejmě blíže ve sporu k žalobci, zároveň však soud hodnotí jeho výpověď spontánní a přirozenou a neposoudil tuto jako lživou, ovšem právě skutečnosti, které svědek vypověděl ohledně rychlosti jízdy cyklistů a jejich rozestupu, byly posouzeny v neprospěch žalobce. Soud chápe, že subjektivně oba cyklisté vnímají jako viníka celé události žalovaného, neboť kdyby vozidlo nezastavilo, k nehodě by samozřejmě nedošlo, ovšem klíčové je, zda přestože, vozidlo zastavilo, mohli se škodlivému následku účastníci vlastním jednáním vyhnout. Soud se pak stejně jako policejní orgán na základě dokazování domnívá, že ano, pokud by dodrželi bezpečný odstup. Za takové situace, kdy žalobce ani přes výzvu soudu žádné další důkazy, jimiž by bylo možné prokázat jeho tvrzení, že žalovaný ať již výlučně či částečně způsobil dopravní nehodu, nenavrhl, nezbylo soudu než žalobu pro neunesení důkazního břemen, zamítnout. Z tohoto důvodu pak nebylo nutné se ani zabývat žalobcem vyčíslenou škodou a případně její skutečnou výši v řízení prokazovat. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný žalovaný i vedlejší účastník se však práva na náhradu nákladů řízení vzdali, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.