6 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Matějkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 418 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 14 418 Kč s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikovala. Konstatovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku ve výši 7 233 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu smlouvy uhradila celkem 8 415 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne datum smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž předmětné pohledávky přešly na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávky ničeho uhrazeno. Žalobou uplatněná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 3 926,63 Kč, dlužným poplatkem ve výši 2 891,37 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 230,12 Kč a sankčním poplatkem ve výši 3 600 Kč. Žalovaná uvedené částky ani přes písemné upomínky neuhradila.

2. Soud jednal a rozhodl dne datum. Žalobkyně i přes sdělení právního názoru soudu na neplatnost smlouvy setrvala na podané žalobě. Žalovaná sdělila, že částka 8 415 Kč odpovídá tomu, co bylo z její strany zaplaceno a náhradu nákladů řízení pro případ úspěchu ve věci nepožaduje.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o zápůjčce číslo (včetně standartních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou dne datum, jejímž obsahem je poskytnutí částky 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s navýšením 7 233 Kč, které sestává z úroku 1 431 Kč, poplatku za zpracování v částce 2 436 Kč a poplatku za komfortní splácení v částce 3 366 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala splatit částku 15 233 Kč, a to v 30 splátkách. Dle tabulky umoření a sdělení žalobkyně žalovaná ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy uhradila 8 415 Kč. Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne datum a datum.

4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud se pak zabývá okolnostmi každého konkrétního případu, přičemž pouze na základě těchto může dospět k závěru, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Nejedná se tedy o právní jednání, které odporuje zákonu, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý a zjevně nepřiměřený, a nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. obec mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. příjmení způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 588 o.z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě byla smlouva mezi účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Podle § 1813 o.z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Soudu žalobkyně poskytuje pouze Smlouvu o zápůjčce a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Okolnosti uzavření smluv soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Od poskytovatele se očekává přiměřené a poctivé jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, žalobkyně si ani nezjišťovala ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, toto nebylo soudu doloženo. Soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti jednání žalobkyně. Ze všech důvodů uvedených shora soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně požaduje po žalované„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u zápůjčky na 8 000 Kč činí celkem částku 7 233 Kč. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Žalobkyně požaduje po žalované za zápůjčku poplatek ve výši téměř 91 % z částky, která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o zápůjčce je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.

5. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, byl pak nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná na základě smluv prokazatelně obdržela 8 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně, které potvrdila i žalovaná, z titulu smlouvy uhradila 8 415 Kč. Bezdůvodné obohacení ve výši 415 Kč tak naopak vzniklo na straně právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalobu zamítl.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci úspěch žalovaná, která náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

7. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 1 000 Kč, z čehož bylo již 800 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.