6 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní titul Martinou Matějkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 44 134, částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikovala. Konstatovala, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit i úroky ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách po [částka] Smluvní strany si zároveň sjednaly doplňkové služby, a to inkasní službu, která je upravena v samostatné Smlouvě o inkasní službě, která je součástí Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Další doplňkovou službou a součástí Smlouvy o úvěru je tzv.„ [anonymizováno]“. Tento doplněk umožňuje odklad splácení úvěru či jeho přerušení. Splátkový kalendář však žalovaná nedodržela. Žalovaná přes upomínky nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto přistoupila žalobkyně k zesplatnění jistiny a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru (čl. V. 5.

5. Smlouvy). Tento nárok byl vyčíslen na částku [částka]. Tato položka sestává ze zbylé části jistiny [částka], ze zbylé části úroků [částka], ze zbylé části inkasní služby ve výši [částka], zbylé části doplňkové služby [anonymizováno] za odklad [částka], nemoc [částka] a práce [částka], nákladů na upomínkování [částka], smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty za prodlení inkasní služby [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně pokutu [částka] a vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby ve výši [částka] nepožaduje a taktéž zohledňuje platbu žalované ve výši [částka]. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení je požadován ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na nákladech řízení bylo účtováno [částka].

2. Soud jednal a rozhodl dne [datum] v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se k jednání omluvila. Žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou jí byly řádně doručeny dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jak umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně příloh – Vzorec pro výpočet RPSN, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Tabulky umoření, Smlouvy o inkasní službě, Dotazníku k posouzení bonity spotřebitele, Smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], Souhlasu se zpracováním osobních údajů. Dále byly předloženy Žádosti: o zřízení inkasní služby, o doplňkové služby [anonymizováno], o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z detailu pohybu a detailu platby a inkasa soud zjistil, že žalovaná zasláním na účet žalobkyně [částka] ([datum]) ze svého účtu tímto projevila souhlas s návrhem smlouvy [číslo] okamžikem připsání této verifikační platby se stala smlouva účinnou, podle smluvních podmínek věřitele. Z„ Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ je zřejmé, že částka [částka] bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, částka [částka] bude vyplacena na účet žalované a částka [částka] bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v čl. 4 Smlouvy Tyto pohyby finančních prostředků byly doloženy„ Detaily pohybu – platbami převodem uvnitř banky“ a jsou datovány dnem [datum]. Podle Potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne [datum] měla být částka [částka] žalovanou placena měsíčně počínaje [datum] a konče [datum] na účet [bankovní účet]. Upomínka [číslo] je datována dnem [datum], je adresována žalované, zároveň s výzvou k úhradě částky [částka] + [částka]. Upomínka [číslo] je datována dnem [datum] a týká se částky [částka] + [částka] + [částka] za upomínky. Dále byl předložen dopis ze dne [datum] adresovaný žalované ohledně Zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení a výzvy k úhradě dluhu ve výši [částka] s výzvou k úhradě do [datum], který je zároveň označen jako předžalobní upomínka.

4. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou Smlouva o spotřebitelském úvěru dle § [číslo] a násl., § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalované poskytnuta částka [částka], přičemž částku [částka] si ponechala žalobkyně jako„ náklady poskytovatele“, částku [částka] si ponechala žalobkyně rovněž jako splátku úhrady předchozího dluhu žalované u žalobkyně a zbývající částka [částka] odešla na účet žalované. Celkově se žalovaná zavázala k úhradě půjčené částky [částka] v četnosti 72 měsíčních splátek po [částka], tj. k úhradě ve prospěch žalobkyně částky [částka] (včetně doplňkových služeb), to vše tedy do [datum], dle splátkového kalendáře.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil předmětnou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, tzv. distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalované. Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a násl. o. z., týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady [číslo] a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobkyní předem, byla zaslána žalované e-mailem s instrukcí k uzavření smlouvy a ještě téhož dne byla autorizována podpisem. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Jak sama žalobkyně uvádí, tzv. doplňkové služby inkasní i tzv. [anonymizováno], jsou součástí Smlouvy o úvěru a jsou proto hodnoceny jako jeden celek. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, jak doložila, vycházela ze sdělení žalované. Smlouva o úvěru byla uzavřena v jeden den, v řádu několika hodin a již z uvedeného časového sousledu je zřejmé, že informace o zvážení míry rizikovosti uzavíraného kontraktu, vztažmo k žalované, vzhledem k jejím poměrům, mohla být posouzena jen formálně. Žalobkyně své úkony v tomto směru dokládala občanským průkazem žalované, výpisem z jejího účtu, posouzením úvěruschopnosti žalované. Úvěr si brala žalovaná také z toho důvodu, že nemohla splatit předchozí úvěr, který si brala u žalobkyně.

6. Úvěr dle předložené smlouvy byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců a byl by tedy splatný k [datum]. Výše základní splátky byla sjednána na [částka] měsíčně, tzn., že žalovaná zaplatí za poskytnutý úvěr„ úrok“ ve výši [částka] (ve smlouvě je uveden úrok v celkové výši [částka]), celkem tedy [částka] (což je téměř ještě jednou tolik, co si žalovaná půjčila, tj. o. 85,4 % navíc z půjčené částky). Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaná uhradí žalobkyni účelně vynaložené náklady úvěru ve výši [částka] – což je žalobkyní odečteno z poskytnutého úvěru. Tato částka představuje náklady na zaslání smlouvy ve výši [částka], náklady na lustrum v registrech ve výši [částka] a ostatní náklady administrativy ve výši [částka]. Pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky byly ve Smlouvě upraveny finanční nároky v čl. 5 Smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ve které je žalovaná v prodlení, náklady na upomínání jsou v čl. 5 smlouvy, a to na upomínku [číslo] ve výši [částka], [číslo] ve výši [částka]. Pokud se týče tzv. doplňkových služeb – o inkasní službě a o službě [anonymizováno], obě byly uzavřeny„ dohodou“ stran. Soud je přesvědčen, že Smlouva byla takto již žalované předložena, se všemi přílohami, včetně služeb doplňkových. Tyto„ služby“ jsou koncipovány tak, aby byly jakoby pro dlužníka výhodné. Nicméně pokud se ve Smlouvě o inkasní službě v příloze [číslo] v čl. 1 hovoří o tom, že cílem inkasní služby je zajištění závazků spotřebitele vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele, pak toto ustanovení je zavádějící a nepřesné. Dalším zpoplatněným ustanovením je tzv.„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“. Jejím cílem je rovněž zajištění plnění závazků žalované vůči žalobkyni s minimálním zatížením (čl. 1 Přílohy [číslo] Smlouvy). Obě„ doplňkové služby“ jsou postaveny především k prospěchu žalobkyně, která jednak tyto„ služby“ nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru a jednak se i v tomto případě jedná o placenou službu za to, že žalovaná může požádat v případě nenadálé životní situace o možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců či odklad tří splátek ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po termínu splatnosti, vždy za vymezených podmínek (pozn. tato vstřícnost by u spotřebitelských smluv měla být samozřejmostí, aniž by podléhala dalšímu zpeněžování). Bez sankcí tedy měla žalovaná uhradit částku za poskytnutý úvěr [částka] po odečtení částky [částka] ve prospěch žalobkyně (viz shora), částku 519 x 72 = [částka], což je téměř 4 x více, než žalovaná od žalobkyně obdržela.

7. Z důvodů uvedených shora, soud považuje toto právní jednání, Smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatné zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně totiž požaduje po žalované úrok za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši. Výši úroku (odměny) za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Tato„ úroková míra“ zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů, s přihlédnutím k jejich vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. Není tedy ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, čili odměna za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami (sankcemi) nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je dle názoru soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. Je navíc nepřehledně a nadmíru přiměřenou zvyklostem překombinovaná, pro běžného spotřebitele zavádějící a nesrozumitelná.

8. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalované plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, byl pak nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná na základě smlouvy prokazatelně obdržela částku [částka], na což neuhradila ničeho, bezdůvodné obohacení tak představuje částku [částka]. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni i úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobkyní, tj. od [datum] do zaplacení. Jde-li o prodlení z plnění peněžitého dluhu, má věřitel dle § 1970 o. z., právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Dlužnou částku zaplatí žalovaná do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

9. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobkyně domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků než faktického plnění a úroků zákonných.

10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měla ve věci větší úspěch žalovaná, které ovšem prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byla po celou dobu pasivní, proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.