6 C 316/2018

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní titul Martinou Matějkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem titul. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení v částce částka na účet advokátky titul. jméno příjmení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náhradu nákladů řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne datum se žalobci domáhali určení vlastnictví k nemovitosti, kterou v návrhu specifikovali včetně doložení geometrického plánu s tím, že tato nemovitost se nachází uvnitř jejich oploceného pozemku a je dlouhodobě užívána jak žalobci, tak jejich právními předchůdci. Žalobci byli v roce 2018 vyzváni žalovanou k vyklizení této části pozemku, nechali tedy provést kontrolní vytýčení průběhu vlastnických hranic, přičemž bylo zjištěno, že faktický stav neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí. Žalobci vědomi si vydržení předmětné části pozemku chtěli tuto část v rámci zachování dobrých sousedských vztahů od žalované odkoupit, k tomuto však nedošlo. Není pravdou, že předmětný pozemek byl od prvopočátku zakoupení užíván výhradně žalovanou a její rodinou, neboť předmět sporu se nacházel za oplocením a žalovaná na něj neměla vůbec přístup. Žalobci jsou sourozenci, kteří předmětný pozemek zdědili v roce rok po svém strýci, který byl bratrem matky žalobců, a tento získal předmětný pozemek dědictvím po jeho matce, tedy babičce žalobců. Vydržení odůvodňují tím, že měli dobrou víru k vydržení tohoto pozemku, jelikož se v této věci z hlediska užívání tohoto pozemku žalobci a jejich právními předchůdci mělo jednat o omluvitelný omyl, kdy tito vycházeli z informací od svých předků a způsobu rozsahu pozemku, jakým byl využíván. Pozemek byl užíván již jejich právními předchůdci ať již jméno příjmení (mateřským dědem) či jméno příjmení (mateřskou babičkou žalobců) či jméno příjmení (strýcem žalobců). Po dobu více než dvojnásobku doby nezbytné pro vydržení, byl předmět sporu z pohledu užívání, užíván výhradně právními předchůdci žalobců, nacházel se tzv.„ za vraty“ a tvořil součást dvora náležejícího k bývalé zemědělské usedlosti adresa v obec. Žalobci naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva dle žalobního petitu odůvodňují tím, že evidenční zápis v katastru nemovitostí je v rozporu s faktickým stavem užívání a oplocením, i faktickým nesouladem s evidenčním stavem, který je podkladem pro plnění povinných odvodů do státního rozpočtu, kterým je například daň z nemovitostí.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum sdělila, že se stala na základě řádně uzavřené kupní smlouvy v roce rok výlučným vlastníkem nemovitostí v obec u obec, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu v obec na listu vlastnictví číslo jako objekt bydlení adresa, se stavební parcelou číslo číslo číslo. V době koupě uvedených nemovitostí byla ze strany prodávající ujištěna, že se k pozemku číslo nevztahuje žádné věcné břemeno. Od doby, kdy pozemek zakoupila, byla a je výlučným a nezpochybnitelným vlastníkem a uživatelem pozemku číslo tedy více než 18 let. Žalobci se o pozemek číslo začali zajímat až poté, co zdědili sousední nemovitost. Pozemku se bez souhlasu žalované zmocnili a začali jej bez právního důvodu svévolně užívat. Žalovaná dále v průběhu řízení uvedla, že od počátku je na pozemku oplocení, které je v jejím vlastnictví, jsou zde vrata, která se nechávala otevřená. Až do roku 2017 nebyl žalobci pozemek užíván, a až v tomto roce se k němu začali chovat tak, jako by jim patřil, začali na tomto pozemku sekat trávu, pást ovce, berana a kácet stromy. Žalobcům nic nebrání, aby si zpřístupnili vstup ke svému objektu a na své pozemky z druhé strany (ze svých vlastních pozemků) a neužívali k průchodu či průjezdu pozemek, který jim nepatří. Žalovaná taktéž namítala, že žalobci nikdy neměli v předmětné nemovitosti trvalý pobyt, určitou dobu nemovitost pronajímali a na žalovanou dokonce přivolali Policii České republiky, a rušili jí tak v pokojném užívání pozemku k parkování motorových vozidel. Žalovaná jednoznačně odmítá, že by žalobci, eventuálně jejich právní předchůdci vydrželi jakoukoliv část stavební parcely číslo to ať již ve formě práva průchodu a průjezdu nebo práva vlastnického. Žalovaná nepřetržitě parcelu užívá od jejího zakoupení pro potřeby své a potřeby své rodiny. Žalobci dle žalované nemohli být v dobré víře, jelikož za obvyklou míru opatrnosti je třeba považovat i ověření hranic pozemků v katastru nemovitostí.

3. Jelikož se jedná o žalobu o určení vlastnictví, zabýval se nejprve soud tím, zda žalobci mají na určení naléhavý právní zájem. Soud shledal, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť zde může existovat rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem.

4. Zdejší soud na základě provedeného dokazování rozhodl rozsudkem č. j. 6 C 316/2018-107 ze dne 28. 1. 2020 tak, že žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům a státu náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, na základě něhož Krajský soud v Plzni usnesením č. j. 13 Co 84/2020-135 ze dne 30. 4. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že:„ Odvolací soud nemá potřebu šířeji rozebírat napadený rozsudek, neboť v naprosté většině v něm obsažené skutkové a právní závěry, které lze považovat z pohledu konečného rozhodnutí za dílčí, mají oporu v provedeném dokazování, jsou podřazeny přiléhavé právní kvalifikaci a vysvětleny jsou v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, přesně, srozumitelně a přesvědčivě. V tomto směru odkazuje odvolací soud především na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci, který se náležitě vypořádal s námitkami žalované ohledně tvrzené neexistence oprávněné držby předmětného pozemku žalobci, činěné v dobré víře, respektive v omluvitelném omylu, že jim sporný pozemek vlastnicky náleží. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“ a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní. obec víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoliv či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něho objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3537/2013, 28 Cdo 2853/2015, 22 Cdo 3264/2015, 22 Cdo 490/2017, 22 Cdo 2227/2017, 22 Cdo 170/2018). Není pak rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví, svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnost o oprávněnosti držby, tedy není ani nezbytné, aby vlastník proti držiteli podal žalobu, a pokud ji podá, není nezbytné, aby v řízení řádně pokračoval (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1659/2005, 22 Cdo 4027/2009, 22 Cdo 3537/2013, 28 Cdo 4227/2013). Žalobci se chopili držby pozemku na základě rozhodnutí o dědictví po strýci. Vzhledem k tomu, že se nacházel uvnitř oplocení pozemků, které nabyli do vlastnictví děděním, v omluvitelném omylu se domnívali, že jim tento pozemek vlastnicky náleží, zvláště, je-li o menší ploše výměry (47 m2), oproti dalším pozemkům, které byly předmětem dědictví, na něž volně navazuje, s nimiž vytváří rozsáhlejší plochu o výměře dalších 79 m2 , 240 m2 a 1038 m2. Proto i z hlediska rozlohy poměřovaných pozemků, s ohledem na malou výměru sporného pozemku, oproti ostatním děděním přecházejícím pozemkům na žalobce, s ohledem na tvar a umístění v terénu a vzájemnou propojenost a společné oplocení těchto pozemků, nebyla nastolena pochybnost – bez dalšího – že žalobcům tato část pozemku vlastnicky nenáleží. Žalobci proto – objektivně vzato - byli v omluvitelném omylu, že jim tato část pozemku rovněž vlastnicky náleží a jako vlastníci celou oplocenou plochu pozemků také užívali…. …Při úvaze o dobré víře držitele, jenž se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je nutné brát zřetel na postoj vlastníka takto držené části sousedního pozemku. Jestliže vlastník trpěl držiteli užívání části svého pozemku po řadu let, je pak nezbytné vycházet z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1096/2010). obec víra žalobců byla založena tedy také tím, že užívali předmětný pozemek v rozsahu, v jakém tento pozemek užíval jejich právní předchůdce, v rámci oplocení všech jimi vlastněných nemovitostí, a po dlouhou dobu, aniž by žalovaná rozporovala oprávněnost držby.“. Krajský soud dále uvedl, že:„ oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce žalobce uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může žalobce nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu. Zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen (viz usnesení sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, 22 Cdo 1843/2000, 22 Cdo 2002/2006, 22 Cdo 4282/2009). Rozhodl-li soud prvního stupně ve věci na základě nesprávného právního názoru, a skutkové vymezení žalobního návrhu v řízení nedává podklad pro posouzení nároku z jiného náhledu, neboť žalobci v řízení nevymezili, kdy došlo k uchopení oprávněné držby právními předchůdci žalobců, za jakých rozhodných okolností a na základě jakého domnělého právního důvodu byl pozemek – a jakým způsobem – užíván v dobré víře právními předchůdci žalobců, nezbylo odvolacímu soudu než zrušit rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. a postupem podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Pro případné započtení řádné držby právních předchůdců žalobců ve vztahu k posuzovanému pozemku, si vyžádá řízení doplnění žalobních tvrzení v naznačeném směru, podání důkazních návrhů a provedení rozsáhlého a komplikovaného dokazování k předestřeným rozhodným skutečnostem, ohledně nichž nebylo nikterak vedeno důkazní řízení. Lze uzavřít, že vytčená vada žaloby neumožňovala její řádné projednání a očekávaný procesní postup a případné doplnění dokazování přesahují rámec odvolacího řízení.“.

5. Na základě shora uvedeného tak soud vyzval žalobce, aby doplnili svá tvrzení, k čemuž žalobci dne datum sdělili, že k faktickému k uchopení držby včetně sporného pozemku došlo dne datum, kdy podle smlouvy trhové ze dne datum bylo zapsáno vlastnické právo panu jméno příjmení na polovici a jméno příjmení na polovici (jedná se o praprarodiče žalobců). Oprávněná držba pokračovala a v roce 1948 došlo k nabytí nemovitostí, jejichž součástí uživatelsky byl i předmět sporu prarodiči žalobců jméno a jméno příjmení. Nepřetržitost držby právních předchůdců žalobců pokračovala a po úmrtí v předchozí větě citovaného jméno příjmení, zemřelého datum, nemovitosti nabyl dle rozhodnutí StN v obec spisová značka strýc žalobců pan jméno příjmení. Druhou polovinu, tedy spoluvlastnický podíl nabyl pan jméno příjmení smlouvou darovací se zřízením věcného břemene sepsanou ve formě notářského zápisu titul. příjmení, státní notářkou, pod NZ číslo dne datum. K darovací smlouvě byl vyhotoven znalecký posudek, ze kterého vyplývá, že bylo provedeno ocenění oplocení a vrat, kterými je předmět sporu ohraničen směrem k nemovitosti – domu žalobců a tato vrata a vrátka v podstatě předmět sporu slučují se zapsanými nemovitostmi žalobců. Usnesením Okresního soudu v Klatovech spisová značka ze dne datum rozhodnutí došlo k přechodu vlastnického práva děděním na žalobce. Pozemek p. číslo byl právními předchůdci žalobců užíván jako součást jejich nemovitostí od roku 1914 a tedy jako součást dvora bývalé zemědělské usedlosti a částečně i k pastvě domácích zvířat. Tento byl (jeho sporná část) nejméně od roku 1983 oplocen.

6. Podáním ze dne datum žalobci navrhli, aby soud buďto vyhověl dosavadnímu žalobnímu návrhu, anebo in eventum svým rozsudkem určil, že jméno příjmení, rodné číslo, naposledy bytem adresa, byl ke dni své smrti vlastníkem pozemku p. číslo – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 47 m2, v hranicích geom. plánu číslo 2018 titul. jméno příjmení, v k.ú. obec u obec Pan příjmení příjmení nabyl svého vlastnického práva v rozsahu, který nerušeně užíval až do své smrti, což bylo násobně po dobu delší než potřebných 10 let pro vydržení vlastnictví. Pan Voráček věc užíval v dobré víře jako svoji vlastní a s touto vírou a v rozsahu, který byl později vyjádřen geometrickým plánem, přešla držba na žalobce. Na určení vlastnictví pana příjmení ke dni jeho smrti jistě mají žalobci naléhavý právní zájem. Tento zájem je dán tím, že všichni žalobci jsou zákonnými dědici po zůstaviteli panu jméno příjmení dle usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. číslo jednací. Usnesením zdejšího soudu č. j. 6 C 316/2018-172 ze dne 15. 9. 2020 soud změnu žaloby, kterou byl navrhnut eventuální petit zamítl. Nad rámec soud uvádí, že k zamítnutí návrhu došlo zejména s ohledem na koncentraci řízení a z důvodu, že žalobci by se tímto domáhali zcela jiného výroku soudu, na základě jiných skutkových tvrzení a zároveň jiného dokazování, neboť předmětem řízení by se tak stala oprávněná a nepřetržitá držba jejich právního předchůdce.

7. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum sdělila, že žalobci ve svém podání ze dne datum vymezili oprávněnou držbu právních předchůdců tak, že jak manželé příjmení, tak pan jméno příjmení zmíněnou nemovitost vydrželi. Z toho tedy vyplývá, že do vydržecí doby žalobců vydržecí dobu jejich právních předchůdců započítat nelze. Zároveň uvedla, že je případně připravená v řízení prokázat, že ani právní předchůdci žalobců nemohli zmíněný pozemek vydržet, jelikož jejich dobrá víra byla přetržena okolnostmi v souvislosti s dělením původního pozemku číslo.

8. Soud provedl účastníky navržené důkazy, včetně dalších, doplněných na základě výzvy soudu po zrušení rozsudku odvolacím soudem. Z provedeného dokazování pak zjistil následující skutečnosti.

9. Žalovaná je dle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem parcely st. číslo o výměře 79 m², st. 18 o výměře 240 m² a st. číslo o výměře číslo m² v katastrálním území Točník u Klatov, zapsané na list vlastnictví Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, stát. instituce. Dle kupní smlouvy ze dne datum zakoupila žalovaná parcely st. číslo o výměře 79 m², st. 18 o výměře 240 m² a st. číslo o výměře číslo m² v katastrálním území Točník u Klatov, zapsané na list vlastnictví Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, stát. instituce od jméno příjmení (dříve příjmení). jméno příjmení nemovitosti zakoupila spolu se svým manželem na základě kupní smlouvy ze dne datum od jméno příjmení a jejích nezletilých dětí jméno a jméno, kteří nemovitosti zdědili po jméno příjmení v roce 1989.

10. Dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí včetně katastrální mapy, jsou žalobci vlastníky pozemku st. 7 s rodinným domem adresa v katastrální uzemí, o výměře 792 m², zapsaných na list vlastnictví Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, stát. instituce. Dle geometrického plánu titul. jméno příjmení ze dne datum číslo 2018 byl pozemek parc. číslo o výměře 79 m² v katastrální uzemí rozdělen na pozemek číslo o výměře 32 m² a pozemek číslo o výměře 47 m².

11. Z předložené knihovní vložky číslo pro k.ú. obec soud zjistil, že podle smlouvy trhové ze dne datum bylo zapsáno vlastnické právo panu jméno příjmení na polovici a jméno příjmení na polovici (jedná se o praprarodiče žalobců) a podle odevzdací listiny Okresního soudu v Klatovech z datum rozhodnutí č. j. spisová značka a smlouvy postupní z datum došlo k vložení vlastnického práva prarodičům žalobců jméno a jméno příjmení. Z dědického usnesení spisová značka ze dne datum rozhodnutí bylo zjištěno, že nemovitost stp. číslo v k. ú. obec u obec získali děděním po jméno příjmení do spoluvlastnictví pan jméno příjmení a paní jméno příjmení. Dle notářského zápisu NZ číslo ze dne datum darovala paní jméno příjmení svůj podíl na nemovitosti paní jméno příjmení. Dle dědického usnesení číslo jednací ze dne datum rozhodnutí rodinný dům adresa a stp. číslo v k. ú. obec u obec získali děděním po jméno příjmení do spoluvlastnictví žalovaní.

12. Při místním ohledání bylo mimo jiné zjištěno, že na pozemek žalobců se vstupuje vraty, která vykazují znaky značného stáří a opotřebení. Jiná příjezdová cesta na pozemek nebyla nalezena. Bylo zaznamenáno značení dle vypracovaného geometrického plánu a dále část nového oplocení pozemku žalované.

13. Z předloženého znaleckého posudku číslo ze dne datum vyplývá, že znalec tento zpracoval pro pana jméno příjmení za účelem převodu nemovitosti – domu adresa v obec, přičemž součástí posudku je i pozemek včetně venkovních úprav jako jsou oplocení, vrata a vrátka.

14. Svědek jméno příjmení, vlastník sousedních nemovitostí vypověděl, že žije v sousedním domě od roku 1986, kdy ve vedlejší nemovitosti bydleli manželé příjmení, obec a jméno, prarodiče žalobců. Vrata, která vedou teď na pozemek žalobců, jsou tam minimálně od roku 1983, kdy je tam prarodiče žalobců dali na žádost svědka, a to z důvodu, že tam měli hospodářské zvířectvo, které odtud utíkalo na stavbu rodinného domu svědka. Od té doby se s tímto plotem nehýbalo. Plot, co je u pozemku paní celé jméno žalované, je tam asi tak 2 roky, předtím tam žádný plot nebyl, nebo jen takové provizorní ohraničení s tím, že ta hranice toho pozemku byla lemována stromy, které zde jsou a které tam vysadil předchozí vlastník. Pozemek tvz. za vraty, tedy dvůr žalobců, byl využíván tak, že když tam bydleli prarodiče žalobců, tak ti tam chovali hospodářská zvířata, jejich strýc potom ne, ten tam nic takto neměl. Co se týká těch vrat, tak ta se normálně zavírala a svědek si nevybavuje, že by někdy byla po nějakou delší dobu soustavně otevřena. Dle svědka žalobci nemají možnost jiného přístupu na pozemek, nikdy se nechodilo jinou cestou než touto a neví o tom, že by měli žalobci nějaké věcné břemeno cesty jinudy.

15. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení, sousedky účastníků, bylo zjištěno, že bydlela v sousedním domě adresa od roku 1986 a odstěhovala se asi v roce 2010. Co si pamatuje, tak ta vrata k nemovitosti tam takto byla vždycky. Vždycky se tudy jezdilo na pozemek, nevybavuje si, že by se někdy jezdilo autem jinudy a myslí si, že i pěšky se chodilo těmito vraty.

16. Svědek jméno příjmení, soused účastníků vypověděl, že žalovaná nechala udělat nový plot kolem jejího pozemku asi někdy před dvěma lety, předtím tam žádný plot nebyl, tam byla nějaká zbouraná stodola a oplocení tam nebylo. příjmení bydlí v domě adresa od roku 1983, a když se tam nastěhoval, tak tam bydleli příjmení, prarodiče žalobců. Do dvora žalobcům a jejich právním předchůdcům vozil uhlí, takže měl přístup do toho dvora. Od roku 1983, co si pamatuje, tak se nějak neměnila dispozice toho dvora až k těm vratům je to stejné. Neví o tom, že by byl do nemovitosti jiný přístup než těmi vraty, co jsou k nemovitosti.

17. Z výslechu svědka jméno příjmení, souseda účastníků, soud zjistil, že plot u pozemku žalované tam nechala udělat paní žalovaná někdy letos asi kvůli psům. Předtím si nevybavuje, zda tam nějaký plot byl nebo nebyl. Svědek bydlí v domě adresa asi od roku 1990. Co je vlastníkem, tak tam nebyla žádná jiná cesta, než je ze shora kolem domu pana příjmení těmi vraty. Od toho roku 1990 se s vraty nehýbalo, svědek na ně přes svůj plot vidí.

18. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazy navržené žalovanou, a sice záznam ZPMZ ze srpna 1985, kopii geometrického plánu z datum č. zakázky číslo, vyhotovený titul. jméno příjmení, kdy zadavatelem je Katastrální úřad obec a spis správního řízení kanalizační a vodní přípojky obec část obce sp. zn. spisová značka č. j. spisová značka od stát. instituce, jelikož tyto nemohly ničeho změnit na rozhodnutí soudu ve věci. Žalovaná těmito chtěla prokázat, že ani právní předchůdci žalobců nebyli oprávněnými držiteli a soud by v takovém případě musel shodně, jako na základě provedeného dokazování žalobu zamítnout.

19. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

20. Podle § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

21. Dle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

22. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

23. Dle § 1090 o. z., do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

24. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 11. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4282/2009 konstatoval, že:„ Oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel.“.

25. Zdejší soud o žalobě rozhodoval, vázaný názorem odvolacího soudu a judikaturou Nejvyššího soudu.

26. Soud po provedeném dokazování setrvává na svém názoru o oprávněné držbě žalobců. K řádnému vydržení se vyžaduje držba pravá, poctivá a založená na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Soud má za prokázané, že ve vztahu k žalobcům se jednalo o držbu pravou, neboť tato nebyla získána násilím, lstí nebo výprosou. Že se jednalo o držbu poctivou, pak soud dovozuje z toho, že žalobci byli po celou dobu v dobré víře, že jsou vlastníky předmětné nemovitosti. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Že se u žalobců jednalo o omluvitelný omyl, zejména vzhledem k výměře sporné části pozemku, pak uvedl i odvolací soud, přičemž na jeho zdůvodnění soud v podrobnostech odkazuje. Co se týká právního důvodu, respektive řádného titulu, na němž byla držba žalobců, případně jejich právních předchůdců založena, pak je to bezesporu vlastnictví nemovitosti, bezprostředně sousedící se spornou částí pozemku, přičemž toto vlastnictví děděním a darováním přešlo z praprarodičů žalobců na jejich prarodiče, poté na jejich strýce a následně děděním právě na žalobce.

27. Ze svědeckých výpovědí má soud za prokázané, že sporná část pozemku parc. číslo byla užívána jak těmito, tak jejich právními předchůdci minimálně od roku 1983, kdy byl pozemek žalobců ohraničen plotem s vraty a takto je oplocen do dnes. Všichni svědci shodně vypověděli, že s tímto oplocením nebylo v průběhu let hýbáno. Svědek příjmení dále velmi přesvědčivě vypověděl, že předmětná vrata na pozemek bývala zavřená, respektive nebyla po nějakou delší dobu otevřená. Automobily žalované na parcele číslo tato parkovala nepravidelně, třeba tak 1 x za čtvrt roku. Žalovaná dle kupní smlouvy zakoupila své nemovitosti v roce 2001, a až někdy v roce 2017 2018 vybudovala kolem parcely číslo, která přímo sousedí s parcelou číslo a u parcely st. 18 nový plot s tím, že do té doby byla hranice jejího pozemku určena pouze porostem stromů. Z provedeného dokazování tak žádným způsobem nevyplývá, že by žalovaná do roku 2017 jakýmkoliv způsobem užívala část parcely číslo„ za vraty“, naopak bylo zjištěno, že až od roku 2017 či 2018 na pozemku číslo v nepravidelných intervalech parkovala své automobily, někdy způsobem, aby tzv. blokovala průjezd předmětnými vraty. Do té doby tak dle soudu žalobcům svědčila dobrá víra ve vztahu k vlastnictví pozemku, neboť žalovaná po řadu let trpěla držitelům užívání části svého pozemku (k dané problematice např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1096/2010). obec víra žalobců tak zanikla až ve chvíli, kdy se žalobci dozvěděli od žalované o rozporu v zápisu v katastru nemovitostí, tedy nejdříve v roce 2017 či 2018. Do té doby se žalobci oprávněné domnívali, že jim předmětná část pozemku patří, neboť jí v tomto rozsahu jejich rodina minimálně od roku 1983 užívala. Vydržecí doba žalobců počala právní mocí dědického usnesení ze dne datum a běžela maximálně do roku 2018, kdy se prokazatelně prvně mohli dozvědět, že jim část pozemku nepatří, případně o tomto museli mít důvodné pochybnosti.

28. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let, což žalobci nesplnili, a aby mohli být ve sporu úspěšní, musela by být v jejich prospěch započtena i doba řádné a poctivé držby jejich předchůdce. Žalobci pak tvrdili a dokládali, že jejich praprarodiče vlastnili dům adresa včetně přilehlého pozemku od roku 1914 do roku 1948, poté jej vlastnili do roku 1991 jejich prarodiče a následně do roku 2009 jejich strýc jméno příjmení, po němž nemovitosti zdědili žalobci. Z uvedeného je zcela zjevné, že pokud byli právní předchůdci řádnými a poctivými držiteli pozemku, pak každý z nich samostatně splnil vydržecí dobu, a to i dle dříve účinného zákona č. 40/1964 Sb. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu tak nezbývá žalobcům, než aby se v případě, že se domnívají, že držba jejich právních předchůdců splňuje zákonné požadavky, domáhali určení, že vlastníkem nemovitosti je jimi zvolený právní předchůdce a následně, aby podali návrh na dodatečné projednání dědictví po této osobě.

29. Jelikož žalobci v řízení neprokázali, že by splnili podmínky pro vydržení nemovitosti, a sice vydržecí dobu 10 let, a zároveň nebylo možné k této započítat držbu jejich právních předchůdců, kteří naopak nemovitost měli v držení po takovou dobu, kdy byli způsobilí jí samostatně vydržet, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Na posledním jednání ve věci žalovaná po změně právního zastoupení namítala taktéž oprávněnou držbu právními předchůdci, zejména jejich případnou dobrou víru. V tomto směru pak soud další dokazování nepřipustil, jelikož i v případě, že by bylo v řízení prokázáno, že držba právních předchůdců žalobců nebyla oprávněná, musel by soud žalobu taktéž zamítnout.

30. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal procesně úspěšné žalované na nákladech soudního řízení odměnu za 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, 2 x písemné podání ve věci samé, 3 x účast na jednání soudu, 1 x účast na místním ohledání, závěrečný návrh, odvolání) ve spojení s § 9 pdst. 4 písm. b) a 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po částka (tj. částka), 9 x režijní paušál po částka dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. částka). Dále žalované náleží hotové náklady na cestovné dle § 13 odst. 1 AT za cestu obec - obec a zpět (vzdálenost 220 km) vozidlem reg. značky 6 C číslo k jednání soudu dne datum při kombinované spotřebě vozidla 4,43 litrů nafty na 100 km v celkové částce částka, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 8 půlhodin po částka, tj. částka, 21 % DPH v částce částka dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., celkem tedy činí náklady žalované částku částka, což zaplatí žalobci v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

31. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Na základě usnesení zdejšího soudu č. j. 6 C 316/2018-87 ze dne 10. 12. 2019 bylo svědkyni titul titul. jméno příjmení vyplaceno svědečné ve výši částka z rozpočtu soudu. Jelikož se jedná o náklady řízení vzniklé v rámci dokazování, uložil soud neúspěšnému účastníkovi povinnost zaplatit náhradu těchto nákladů ve výši částka (výrok III. rozhodnutí). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.