7 C 1/2020

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Luboše Korandy a přísedících Hany Burghauserové a Jana Červeného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jednoduché odůvodnění:

1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody, jíž žalovaný žalobkyni způsobil na motorovém vozidle, jež měl žalovaný v nájmu, přičemž v době vzniku škody byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne datum.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k nároku nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval.

3. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti ze dne datum, a to s pracovním zařazením na pozici anonymizována dvě slova s řízením vozidla. Pracovní poměr trval od datum do datum.

4. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dne datum v obci obec poškodil služební vozidlo, které řídil, kdy došlo k poškození jeho pravého zpětného zrcátka. Zprávu o nehodě žalovaný podepsal.

5. V době nehody bylo vozidlo ve vlastnictví leasingové právnická osoba anonymizováno.

6. Škoda na vozidle, kterou způsobil žalovaný, byla vyčíslena na částku částka právnická osoba poskytla pojistné plnění ve výši částka. Žalovaný tak byl povinen uhradit pouze spoluúčast ve výši částka.

7. Žalovaný v rozhodném období dosahoval průměrného hrubého výdělku ve výši částka, proto mu byla v souladu s ustanovením § 257 zákoníku práce předepsána k náhradě škody celá částka ve výši částka. Škodu však žalovaný neuhradil.

8. Podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

9. Podle ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce platí, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

10. Soud na základě výše uvedených zjištění proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni škodu ve výši částka, jíž žalovaný způsobil svojí nedbalostí, když výše škody nepřesáhla sazbu určenou v ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

11. Spolu s dlužnou jistinou zaplatí žalovaný žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši upravené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a náklady řízení v celkové výši částka (částka soudní poplatek, částka za dva režijní paušály po částka).

12. Lhůtu k plnění tímto rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

13. V souladu s ust. § 115a soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.