7 C 146/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 do zaplacení a dále částku ve výši 500 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky ve výši 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 4 440 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku ve výši 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 50 000 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši, Anonymizováno, 1 000 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou elektronicky Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, když úroky z úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 7500 Kč, se splatností vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Přes opakované upomínky žalobkyně nebyla žalovanou tato splátka uhrazena, a proto žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaná částka v celkové výši 50 000 Kč přitom má představovat zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále pak žalobkyně podaným návrhem uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky, nárok na zaplacení nákladů upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za dvě upomínky v souladu s uzavřenou úvěrovou smlouvou a náhradu nákladů soudního řízení.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala.

3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Z elektronicky sjednané Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se jakožto nebankovní poskytovatel spotřebních úvěrů zavázala poskytnout žalované jakožto spotřebiteli spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru tedy byla splatnou ke dni , datum, . Zápůjční úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, tj. ve výši 7 500 Kč měsíčně. Žalovaná se tak zavázala jenom na úrocích úvěru zaplatit žalobkyni celkovou částku 90 000 Kč, a to formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 7 500 Kč, splatných počínaje měsícem , Anonymizováno, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že poslední splátka byla splatnou dne , datum, , jak bylo v řízení doloženo i příslušnou tabulkou umoření, která byla soudu společně s předsmluvními informacemi a dalšími přílohami rovněž předložena. Žalovaná se tak úvěrovou smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 140 000 Kč. V řízení přitom bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo výše popsaným způsobem k poskytnutí sjednané úvěrové částky, tzn. že na bankovní účet žalované byla bezhotovostně poukázána částka ve výši 50 000 Kč dne , datum, . Předloženou 1. upomínkou ze dne 20. 1. 2025 a 2. upomínkou ze dne 5. 2. 2025 žalobkyně prokázala, že žalovaná nezaplatila měsíční splátku ve výši 7 500 Kč, splatnou ke dni , datum, .

5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohl žalovaný samotný standardizovaný text návrhu úvěrové smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018-68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018-58. Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni vedle této jistiny úvěru zaplatit úrok z úvěru ve výši 90 000 Kč, tzn. úrok ve výši 180 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že „podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 234/2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Sjednaný úrok v částce, která převyšuje samotnou částku poskytnutého úvěru, je proto nutné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše (10 % měsíčně, tj. 120 % ročně) několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry (viz. také nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18). Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, když žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalované slíbit plnění (140 000 Kč), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (50 000 Kč) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným (či spíše žalobkyní direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou. Úvěrová smlouva se i konstrukcí sankcí, kumulativně postihujících spotřebitele, celkově jeví jako nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Navíc je koncipována pro běžného spotřebitele značně nepřehledně a její text je napsán hustým malým písmem.

10. Od poskytovatele peněžních prostředků jako silnější smluvní strany a profesionála v oblasti poskytování nebankovních půjček se očekává naplnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru měl odpovídat jeho ekonomickému riziku. Jednání žalobkyně považuje soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle názoru soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na úvěrovém trhu a její konání, pokud za poskytnutí úvěru požaduje po spotřebiteli zaplacení částky násobně vyšší, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků, kteří z různých důvodů nedosáhnou na bankovní produkty, či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno vnímat jako společensky nežádoucí.

11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelském úvěru, a to pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Ve prospěch žalovaného byla fakticky poskytnuta žalobkyní 50 000 Kč, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na toto plnění uhradila byť i jeho část. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení 50 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl spolu s jedním poplatkem za zaslání upomínky ve výši 500 Kč, přičemž opakovanou upomínku nepovažoval soud za účelně vynaloženou a proto poplatek ve výši 500 Kč za upomínku č. 2 žalobci nepřiznal. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro úhradu uložené částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v plné výši a tyto určil částkou ve výši 4 440 Kč za 3 úkony právní pomoci po 700 Kč dle § 14b advokátního tarifu, 3 režijní paušály po 100 Kč + 2 040 Kč za zaplacený soudní poplatek.

13. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. V projednávané věci měl žalobce plný procesní úspěch, proto povinnost doplatit soudní poplatek stíhá žalovanou.