8 C 112/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 860 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše počínaje měsícem červencem 2022 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> <b>II. Ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 656 Kč a částky smluvní pokuty ve výši 6 860 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>III. Ohledně částky úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 460,22 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 268 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 460,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 656 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále částku smluvní pokuty ve výši 6 860 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela v elektronické podobě se žalovanou dne [datum], platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly příslušné obchodní podmínky a sazebník. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná se tak zavázala vrátit částku 24 600 Kč s příslušenstvím. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, v důsledku čehož úvěrující společnosti vzniklo vůči žalované i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % ze splatné nezaplacené částky za každý den prodlení a právo na zaplacení sjednané paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná tedy měla ke dni postoupení pohledávky dlužit z uvedeného titulu částku nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, dále částku paušální náhrady nákladů na upomínání v celkové výši 900 Kč, dále částku nesplaceného úroku ve výši 4 506 Kč a částku nesplacené smluvní pokuty ve výši 6 860 Kč. Žalobou požadovaná částka v celkové výši 4 656 Kč přitom představuje součet částky nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 4 506 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání, uplatněných žalobkyní ve výši 150 Kč. Nad rámec postoupených částek žalobkyně dále žalobou požadovala i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky 20 000 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 8 460,22 Kč a tento úrok z prodlení z jistiny 20 000 Kč za období ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum], do zaplacení. Rovněž tak nad rámec uvedených nároků žalobkyně požadovala po žalované i zaplacení náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 256 Kč.

2. Ještě před konáním ústního jednání ve věci samé žalobkyně k výzvě soudu písemným podáním ze dne [datum] doplnila žalobní tvrzení o tom, že žalovaná z titulu uzavřené smlouvy o úvěru nezaplatila původnímu věřiteli ani žalobkyni samotné žádnou částku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, jak sama uvedla, nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, rozhodla se uvedeným podáním domáhat se vůči žalované nadále již pouze zaplacení nevrácené úvěrové jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 460,22 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 4 656 Kč a co do částky smluvní pokuty ve výši 6 860 Kč, proto vzala žalobkyně podanou žalobu ještě dříve, než začalo jednání, zčásti zpět.

3. Žalovaná při jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], k podanému návrhu na zahájení řízení uvedla, že rozhodnutí o něm ponechává na úvaze soudu, když potvrdila, že z titulu poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč nevrátila žádnou částku, přičemž pro případ, že by jí soud ukládal povinnost k úhradě nějaké částky, požádala o možnost její úhrady v adekvátních pravidelných měsíčních splátkách v maximální výši 2 000 Kč, a to s ohledem na své současné osobní, příjmové a majetkové poměry, neboť žalovaná celodenně pečuje o osobu blízkou, konkrétně o svého dědečka [jméno] [příjmení], [datum narození], když její jediný příjem představují nepojistné sociální dávky v měsíční výši 4 400 Kč, jak soudu při jednání ve věci samé doložila, přičemž dalším příjmem je pak již pouze dědečkův starobní a vdovecký důchod v celkové měsíční výši 19 312 Kč. Žalovaná přitom v současné době splácí dva úvěrové závazky v celkových výších 50 000 Kč a 150 000 Kč, a to měsíčními splátkami po 2 000 Kč a 4 000 Kč.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené nejdříve s datem [datum] a následně ve finální podobě s datem [datum] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 20 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit jednorázově ve výši 24 600 Kč do [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN činila 1141,2 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Sazebník nákladů souvisejících s opožděnou platbou. V řízení bylo dále prokázáno, že sjednaná částka úvěru v celkové výši 20 000 Kč byla žalované poukázána převodem na její bankovní účet dne [datum]. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně ani poté přímo žalobkyni žádnou částku. Žalovaná tedy svoji smluvní povinnost uhradit do data splatnosti sjednanou částku dle uzavřené úvěrové smlouvy řádně nesplnila, jak bylo v řízení rovněž prokázáno předloženými dopisy právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána předloženou Dohodou o postoupení pohledávek, uzavřenou s účinností od [datum], kdy došlo k realizaci úplaty za postoupení pohledávek, mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum].

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v podobě úroku ve výši 279,83 % ročně dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně úvěrující společností, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

8. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení úroku ve výši 279,83 % ročně. Takto sjednanou výši úroku (odměny) za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 112/2018-82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018-76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 292/2018-68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Co 293/2018-58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že„ i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, když v dané věci (tj. konkrétně ve věcech, kdy sjednaná úroková sazba činila 166,43 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši 32 000 Kč a 167,01 % ročně při poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč) je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé“. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Úrok ve výši 279,83 % ročně je proto i v tomto případě nutné hodnotit jako úrok sjednaný zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky [obec] národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry, když úroky, resp. RPSN úvěrů poskytovaných bankami a některými úvěrovými společnostmi, většinou nedosahují 30 % ročně (viz také nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3194/18). Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Soud tak hodnotí počínání úvěrující společnosti jako nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Smlouva s takto sjednaným obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy, když k tomuto závěru by jinak soud musel dospět i z toho důvodu, že v rozporu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nebyla v řízení prokázána skutečnost, že úvěrující společnost před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně dostatečným způsobem posoudila její úvěruschopnost, což dle § 87 odst. 1 uvedeného zákona bez dalšího způsobuje neplatnost příslušného smluvního ujednání. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení celé poskytnuté úvěrové částky ve výši 20 000 Kč. Pokud se žalobkyně dále domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této dlužné jistiny, a to ať již v částce 8 460,22 Kč kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] či dále běžícího od [datum] do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v uplatněné výši 8,05 % ročně až ode dne vzniku prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu předloženým oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo k poštovní přepravě předáno dne [datum] (pátek) a jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. V souladu s ustanovením § 573 o. z. byla tato výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (středa). Lhůta 10 dnů pro zaplacení uplynula dne [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se pak žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 20 000 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána [ustanovení pr. předpisu], účinným od 1. 1. 2014. S ohledem na současné poměry žalované soud této umožnil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) uhradit uloženou dlužnou částku počínaje měsícem červencem 2022 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich. Tímto způsobem přitom budou vytvořeny podmínky pro to, aby žalovaná vůbec fakticky ve složité situaci, v níž se nyní nachází, mohla plnit svoji platební povinnost vůči žalobkyni a pokusit se v konečném důsledku postupně dluh zaplatit. Dle názoru soudu přitom lze důvodně bez dalšího dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované oprávněných zájmů žalobkyně negativním způsobem významněji nedotkne.

10. V té části, v níž byla žaloba ještě před jednáním ve věci samé vzata zčásti zpět, bylo řízení v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno (výrok II.).

11. Ohledně zbývajících částek, požadovaných žalobkyní k úhradě po částečném zpětvzetí žaloby, pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednán.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný (při porovnání míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i výši požadovaného příslušenství) s tím, že procesní úspěch žalované (ve výrocích II. a III.) a žalobkyně (ve výroku I.) je přibližně obdobný, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

13. V posuzovaném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni (za situace, kdy jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení) stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 268 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 075 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 343 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 268 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.